Stařena uškvařena zaživa!

Laserová střelnice na ksichtě. Mým.

Jestli si někdy připadáte starý, po tomhle čtení se vám dost uleví. Ve dvaceti jsem si myslela, že mi kadeřnice spálila melír. Ne, šlo o první kolečko bílých vlasů. Ve třiceti jsem si od gynekologa poprvé nesla fotku plodu a pod okem nepravidelnou pigmentovou skvrnu o velikosti mexického dolaru. Tak mladá, tak těhotná a tak brzy zemřu, plakala jsem tenkrát v hormonálním rauši. „Melanom? Kdepak, to je přece stařecká skvrna!“ vysmál se mi tenkrát dermatolog. Co dostanu ke čtyřicetinám se teprve dozvíme, ale jak vidíte, s turbostárnutím už mám zkušenosti. Nadešel čas pustit se do celkové rekonstrukce. Dřív, než mě zkroucení stařečkové s artritidou začnou popichovat hůlkou, abych si sedla v tramvaji.

Nejdřív padlo rozhodnutí skvrnu Stařenu konzervativně vyžrat. K tomu účelu jsem zakoupila několik bělících krémů renomovaných značek a ve výsledku jsem si připadala tak trochu zklamaná jak Michael Jackson, když se mu přes všechny dobré úmysly zbortil obličej. Bílé jsem měla kdeco, včetně zmíněného pramínku vlasů, ale ohavná skvrna trvala na odstínu rozmázlé mléčné čokolády. To byl signál pro ničivější arzenál, který se bohužel přes legální e-shop objednat nedá. Laser. Pro mě byla donedávna jediná uchopitelná asociace laseru v podobě svítícího meče ze Star Wars, takže do ordinace mého gay kožního lékaře vstupuji naivní jak holka z venkova ucházející se o místo noční recepční v bordelu.

"V zásadě vám mohu nabídnout dvě možnosti", říká doktor. „Buď to uděláme šetrnější cestou, skvrna vám ztmavne a pak se časem odloupne se strupem, ale možná to budeme muset opakovat (představuju si hnusně zvrstvený načernalý strup, to nechceš), nebo to uděláme radikálnější metodou a budete odcházet s růžovým flíčkem (a ten flíček vysloví tak měkce, jako bych měla z ordinace odejít s blahým úsměvem a pytlíkem nadýchaných maršmelounů). Na rozhodnutí není třeba dlouhého rozmýšlení: chci flíček. Podepisuju papíry, kde souhlasím, že se nebudu soudit, pokud mě omylem vypálí jak Ležáky a s napětím uléhám na lůžko. 

Fasuju svářečské brýle, ozve se jiskření a ordinaci zamoří smrad na uhel seškvařeného morčete, které malý tyran uvěznil v mikrovlnce. „To je všechno?“, ptám se. Doktor mě chválí, jak jsem statečná a podává zrcadlo, kde se mohu seznámit s mým novým jarním lookem, podle mého skromného názoru vhodnějším spíš na Halloween. Hirošima přes půlku ksichtu, ze které dosud doutná spálenina a zmar. 

"Do tří měsíců to zmizí", chladnokrevně přejmenuje měkkého flíčka, skásne mě a pošle do čekárny, abych zkolabovala pokud možno co nejdál od laseru. Tam si zlepšuju den aspoň sledováním reklam před/po botoxu. Taky vám přijde, že si Dysport z opravdu vráčitých lidí dělá cynickou prdel?

Vidíte a s laserem je to přesně naopak. Propálenej ksicht nepřehlédne ani sebevětší ignorant v kanclu a pokud se před ošetřením smějete, po něm se budete tvářit přesně jako slečna na obrázku "Before".

P.S. Kromě strupu mám pod okem i modřinu, což je zrovna na MDŽ pro M. pěkná vizitka!

Vlastně to je ten nejlepší recept proti vráskám: Přestaňte se okamžitě mračit!