středa 6. září 2017

První školní


První školní den pro mě znamenal až donedávna čínský magnetický penál, oranžovou aktovku a přesvědčení, že mě někdo hluboce zradil, pokud má tohle trvat nejmíň do konce června.

Byla jsem typický případ neurotického dítěte, které si kouše nehty do masa a odpovídá pouze, je-li je tázáno, a to ještě šeptem. Na prvním vysvědčení měli všichni velkou jedničku. Dvojku jsem dostala jen já a Pavlík s vodnatelnou hlavou, která vypadala díky prosvítajícím modrým cévám jako popraskané vejce, ze kterého se klube pták. Pavlík skončil po Vánocích ve zvláštní a já se nakonec protloukala vzdělávacím systémem dalších 17 let. Rozhodně to ale nebyl snadný start (a vlastně ani hladké přistání).

Chápala bych tedy Žmura, kdyby se v pondělí zamknul do skříně s ručníky a neozýval se, dokonce i kdyby protestně snědl všechny šumivé vitamíny najednou a vypěnil do nepříčetnosti. Ale náš skvělý, silný Žmur si přidal chleba k snídani a pak nás, rodiče kousající si nehty u dveří, vyzval: „Dejte mi tu aktovku na záda a přestaňte se tvářit jak zoufalci! Máme akorát tak čas vyjít. Nerad bych přišel poslední.“

No, rozhodně jsme nepřišli ani jako první. Před školou už stály davy lidí u jednotlivých stanovišť. Zjistila jsem, že jsem hrubě podcenila outfit, protože u učitelky s vlajkou I.A se tísnila subtilní skupina vietnamských maminek v kostýmcích z 90. let a rudou rtěnkou, které z druhé strany vytlačovaly statné ruské maminky v plesových šatech a růžovou rtěnkou. Do toho se nad procesím vznášeli jako supi náboroví agenti fotbalových klubů a tanečních souborů. Konečně se masa dala do pohybu jako jedno velké tsunami unášející do školy i zákazníky ve frontě do pekárny ve vedlejším vchodu.

Zatímco se prvňáci přesunuli jako zájezd čínských turistů na obhlídku školy, nám rodičům začala první třídní schůzka. „Než začneme, ráda bych mezi vámi nejdřív vybrala někoho do funkce zapisovatele třídních schůzek“ vyhlásí úča a nastane typická situace v základní škole: všichni štěbetající rodiče rázem ztichnou a sklopí zrak do lavice. „Cháchá, zapisovatelka? No to určitě!“ chichotá se můj vnitřní hlas.

„Snad mezi vámi nebudu muset někoho nedobrovolně vyvolávat?“ prohlásí žertovně učitelka po chvíli, ale ani jedny oči se neodlepí od lavice. „To je trapný, to je trapný… to mi neříkej, že tady není jediná agilní matka?“ ptám se sama sebe. „V každý třídě je aspoň jedna!“

„Chci vám jen říct, že zapisovatele máme v každé třídě a nikdy s tím nebyl problém“ zazní zklamaně a já už ten tlak kolektivní viny nevydržím. Rezignovaně zvedám ruku. „No, to mi spadl kámen ze srdce“, potěší se učitelka. Obratem fasuju sešit, propisku a úlevné opovržení kolektivu. „Doufám, že máte úhledné písmo“, dodává a vy tenhle vtip neoceníte, ale třeba M. se plácal do kolen, když jsem mu to vyprávěla, protože i po třinácti letech společného soužití mívá problém s intepretací ručně psaného seznamu, co má koupit k večeři.

Po hodině se scházíme se Žmurem, který je v dobrém rozpoložení, protože dostal sešity a spoustu nálepek, sladkostí a obchodních sdělení (kterých je nadšený odběratel). Přijde mi, že jsme si prohodili role.
Vidíš, že je ta škola je úplně v pohodě, a to ses bála“, tvrdí mi Žmur cestou do jídelny. „Já se pořád ještě bojím“, odpovím popravdě. „Dostala jsem tolik formulářů, že to budu vyplňovat ještě další půlrok. Vůbec nechápu ten rozvrh…a to ještě budu muset určitě všechno přepisovat, protože nemám úhledný rukopis!

V jídelně nám kuchařky s typickým zablemcáním nadělí do talíře rozvařené špagety a naběračku boloňské omáčky. K tomu čaj z várnice a pestrobarevný kompot, co vypadá a voní jako plovoucí kousky lega v misce. Žmur mi milosrdně daruje brokolicovou polévku, abych neměla hlad. „Mňám! Mami a jak tady dobře vaří! To si budu chodit i přidávat…“ Takže je to asi o celkovém přístupu. Ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem si v karmické loterii jako dítě vylosovala Žmura. A ne sebe.

13 komentářů:

  1. Nadherny, system se nezměnil, to je úleva. Dřív jsem vždycky vyjídala první patro bonboniery pod tíhou dojmů z učitelek,které budou prznit moje poklady a velkoryse nechala to druhé svým 3 školáčkům, dneska bych si otevřela lahev ...
    Dita

    OdpovědětVymazat
  2. Vaše epiteta a hyperboly jsou čím dál tím víc úžasnější. Je RADOST Vás číst. Fakt.
    A gratuluji k funkci. Tu si určitě udržíte do konce Žmurovy docházky do oné instituce. A Žmur se stane důležitým, možná i vůdcem třídy, až se to jeho spolužáci dozvědí. Začala jste prostě dobře: uchopila jste moc a všem se ulevilo. Zanedlouho se Vás začnou bát i učitelky a posléze i ředitelka. A tak to má být!
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem se moc pobavila, ale myslím, že funkce zapisovatelky bude v tomto případě zdravým oslím můstkem mezi normálností a nenormálností, jazýčkem na vahách spravedlnosti, nositelem světla,něco jako když v kyblíčku od Burger Kingu najdeš tofu a lístek na Pražské jaro . Jo, dnes mám pěkně rozjeto ...
      Dita

      Vymazat
    2. Milan, Dita. Děkuji za gratulace! Dnes ráno mě před školou významně zdravil zástup vietnamských rodičů, takž to možná brzy ponese první ovoce (z večerky:).

      P.S. Dito, to jsem se úplně dojala! Kyblíček od Burger Kinga ve mně zatím nikdo neobjevil...

      Vymazat
    3. Samozřejmě. Oni vědí, že nejde o žádnou zapisovatelku, ale o předsedkyni třídy. O osobu, která má přímější vstup k řediteli a jejíž názor nesmí učitelka nikdy pominout.
      Prostě - zvedla jste moc, která se válela na ulici (tedy mezi lavicemi). A tu teď držíte a v zájmu svých dětí si ji nenechte vzít. Až nastoupí na střední, bude to ještě důležitější, protože tam se už začnou řešit i takové věci jako financování maturitního plesu (a to jsou dnes dost slušné prachy) a příspěvky na zahraniční studijní pobyty a výlety a podobné záležitosti. Průprava ze základní školy se hodí.
      Sám jsem ve školních funkcích byl celou dobu, co některé z mých dětí do školy chodilo (teda s výjimkou těch vysokých samozřejmě). A vyplatilo se nám to!
      Takže pilně zapisujte.
      Milan

      Vymazat
  3. Řikal kamarád:
    "Zakopej lahev něčeho vhodnýho k archivování a po posledním dni, který ratolest pobude ve škole libovolné úrovně, vykopej a společně vypijte..."
    Já budu soudek zakopávat až příští rok, ale třeba to teď využiješ ty.
    Mně se ten plán totiž docela líbí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se mi taky dost zamlouvá! Tak doufám, že ji neotevřeme už v patnácti:)

      Vymazat
    2. To je dobré, ale co když se ratolest stane učitelem?
      Některé děti tu školu prostě odmítají opustit!
      Milan

      Vymazat
  4. Akce zet jako Zapisovatelka. Paní zapisovatelka. No když ty schůzky nebudou často... Ještě by to chtělo akci zetzet - konkurs na Zástupkyni Zapisovatelky. Protože cokdyby.

    OdpovědětVymazat
  5. "Doufám, že máte úhledné písmo" - tenhle vtip by byl u nás stejně aktuální jako u vás, potom, co L po mně před několika lety tápavě přeslabikovával záhadné výrazy "šrnic" (šunka) nebo "hranolin" (hranolky), už používáme nákupní seznamy výhradně elektronické...

    OdpovědětVymazat
  6. Liška: Schůzky jsou 2x ročně, to se zvládne! Tipuju, že příště ten notýsek se zápisem dostanu zpět opravený červenou propiskou spolu s přiloženou písankou, abych si trochu zúhlednila ten rukopis...

    Quanti: Jo, přesně! A to píšu nákupní seznamy hůlkovým písmem, své kurzívy sem tam nedám ani já:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, bude tam na konci napsáno červeně nečitelně "Úprava!!!"
      Ve čtvrtletí nejsou schůzky, aha, nojo, to jen napíšou písemně (každému jako mně psali?) do ŽK "Na hodinách je pasivní, nehlásí se. V kolektivu je oblíbená."
      A mezitím tam desetkrát byla poznámka "Vyrušuje při vyučování."

      Vymazat