pátek 6. dubna 2018

Vzpoura muflonů. Coming soon!


Možná mě za tenhle post kromě vás vyhejtuje Ježíšova máma, nebo Děda Mráz, ale je mi to jedno. Jednou vám to prostě někdo říct musel: Velikonoce jsou stejně daleko lepší křesťanský svátek, než podělaný Vánoce se všemi mobilními telefony nové generace v šustivým sáčku, polívkou pro chudý a sněhem leda tak na spořiči obrazovky, nebo deklech od hajzlů ve vyhlášených pražských techno klubech.

To si aspoň myslíme my s M. Vlastně si to myslím hlavně já, ale M. se určitě nebude zlobit, že to o něm píšu taky, protože se tady o sobě dozvídá většinou daleko horší věci a už mi dávno nasupeně nevtrhává do pracovny půl minuty od zveřejnění nového příspěvku.

Ale k těm Velikonocím. Pro nás jsou to svátky zmrtvýchvstání hlavně díky obětavé babičce, která nám i letos s křesťanskou laskavostí pohlídala démony a my mohli vyrazit na naši tradiční velikonoční pouť bez dětí. Den, noc a ráno, kdy můžete jako svobodné lidské bytosti vstávat klidně o půl desáté a ne kmitat v ranním šeru jako partička ilegálů se zabaveným cestovním pasem na ranní směně v Michelské pekárně.

Letošním cílem byl Mikulov. Jestli mi visíte na rtech, proč zrovna tahle výspa a zda byste tam měli jet taky, tak vás můžu uklidnit, že naší jedinou strategií je místo kousek od babičky, kam už ale bystrý zrak dětí nedohlédne a druhý důvod je svatý kopeček, kde se dá večer sednout s vínem a koukat na rozsvícené městečko pod nohama.

S tou výspou jsme se trochu přepočítali, protože Mikulov slaví vinobraní každý víkend v roce. Tudíž by byl hřích Velikonoce se čtyřmi dny volna trochu nepodojit a nepostavit na náměstí stánky s vínem a pódium pro Divokýho Billa. Tohle hrůzné epicentrum chrlilo místo lávy a šutrů stovky kopií výletníků s nordic walking hůlkami zrovna na naši trasu. Všichni do jednoho neměli zrovna na tohle odpoledne v plánu nic jinýho, než zevlovat uprostřed cesty a fotit si kýčovité panoramatické fotky s plastovou sklenkou vína, Pálavou a našimi zamračenými obličeji v pozadí.

Bylo zjevné, že potenciál zábavnosti a dobrodružnosti červené turistické stezky byl vyčerpán s příchodem Slovanů na Velkou Moravu, takže přišla na řadu má oblíbená free style chůze přes cokoliv. Bohužel jsme se nedostali ani k Novomlýnské nádrži, abych mohla M. na Velký pátek stylově uchvátit chůzí po vodě, vrhla jsem se tedy aspoň příkladem do nejbližší rozkopané oranice. M. k tomu jen chladnokrevně prohlásil, že si večer čistím boty sama. Ale nebojte se, jako v každé pohádce se ani rezervovaný M. nevyhnul upřímnému nadšení a to, když jsme zbědovaní a potrhaní dorazili k panské oboře v Klentnici.

„ Od 1. října Do 31. března zákaz vstupu pod pokutou až 10.000 korun“ četl nahlas M. ceduli na vratech. „A dneska máme teprve třicátého“, zamnul si radostně ruce a skočil za plot.  To je zase Emova úchylka, nacpat se všude, kam nesmí. Pokud jste Sudeťák jako já, tak tohle nikdy nepochopíte. Já mám zakódovaný jako dědictví předků, že za lezení do zákazu je kulka do týla a internace zbytku rodiny do pracovního lágru. „Nebuď srab a polez“, nadšeně podupává M. na druhé straně. „Vidím stádečko muflonů!“

V okamžiku, kdy se obrátil vítr a to obrovské stádo oddusalo ve zvířeném prachu jen pár metrů před námi, jsem svůj strach z postihu přehodnotila jako sekundární. Přiblížila bych vám ten zážitek jako něco mezi zemětřesením a migrací bizonů. Větší strach z udupání byste pohledali snad jen na koncertu Rolling Stones.

„Hej! Je to tu určitě bezpečný?“ sbírám odvahu sundat si dlaně z očí.

„Je to tu nádherný! Rozhlídni se: a nikde ani noha!“

„Nikde ani noha, ale támhle pod smrkem leží něčí vybělená páteř. Co když od října mufloni odvykli člověku? Připadám si tady jako na safari bez pušky a jeepu s mříží. A co je do prdele tohle? Krmítko s masem!“

„Kdybys nebyla krátkozraká, tak vidíš, že to není flák masa, ale růžový soli. Lizu!“

Duch-duch-duch-duch. Přes cestu přeběhne stádo jelenů. Podle počtu zvěře tu myslivci nebyli fakt dlouho. Nebo ta vybělená páteř pod smrkem patří hajnýmu. Navzdory chmurnému začátku to byl jeden z nejlepších jarních výletů ever. I když jisté pochybnosti zůstaly. Třeba, že tomu padesátikilovýmu muflonovi nikdy nedojde početní převaha ani to, že bych do něj nešťouchla klackem, natož do něj střílela. A že mají od října celou zimu na plánování vzpoury. 

Nechají se i letos pokorně naložit do guláše, nebo přijde evoluční zlom? 

Osobně si myslím, že by pro nás všechny bylo daleko prospěšnější být v lese trochu ve střehu, než zevlovat na pěšině se sklenkou frankovky.

24 komentářů:

  1. Minuli jsme se jen o cca dvě hodinky tady :)

    Představa stáda jelenů a muflonů ve mě vyvolala procházky s dědou šumavskými pastvinami kolem boletickeho vojenského prostoru :) Samozřejmě je částečně hlavně v zimě a část jara a léta uzavřen, ale nádheru té krajiny clovek nepopřel, i když mi v té době bylo něco mezi 6-9 lety :) Kvetusin a blízké okolí i poblíž Černé v Pošumaví ;)

    Jinak koukám, že eM má též pro strach uděláno :D Obdivuju ho a doufám, že mu to nadšení a energie vydrží ještě dlouho ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na vojenský prostor jsme si v té oboře taky vzpomněli. Ještě před děckama jsme byli v Doupovských horách, kde jsme se partyzánsky schovávali před lesáky, protože tam byl aspoň tenkrát taky zakázanej vstup. Sice jsme cestou tam několikrát zalítli do pangejtu před houbaři, ale po pár hodinách jsme ztratili ostražitost a dostali nás, až když jsme si vylezli na kopeček pokochat se okolím:) Začátečnická chyba!

      Vymazat
  2. To je ale krásnej zážitek! Ohledně ranní směny v pekárnách... My se s letním časem definitivně propadli do rodičovského pekla a o víkendech necháváme v obýváku tištěnéro závěsy, na stole snídani a ovladač od televize a slastně spíme třeba do osmi :-X

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, co si můj telefon myslí, že je tištěnéro, psala jsem roztažené. Hm.

      Vymazat
    2. Tištěnéro, to je krásný pojem. To by mohlo být na všech knihovnách a trafikách:) Jinak u nás už je taky do jisté míry mnohem větší automatizace, ale vydávají u toho takové množství decibelů, že by to vytáhlo z postele i nebožtíka...

      Vymazat
    3. Tištěnéro se mi hodně zalíbiloa přemýšlela jsem napřed, co to je za závěsy. Napadaly mě nějaké papírové prostříhávané, o dělaly děti a nalepily je přímo na sklo. Že to jako vypadá jako tištěný :- )

      Vymazat
    4. Asi si to patentuju a půjdu s tím na fler! :D

      Vymazat
  3. Vejlet, na kterym vidíš pod stromem vybělenou páteř, ale ty tu svojí máš pořád mezi lopatkama, je jedním z nejlepších výletů ever zcela právem. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele víc bych si ji asi považovala po týdenním treku v kanadský divočině, než v myslivecký střelnici na jižní Moravě, ale je třeba radovat se z maličkostí. Třeba že jsem nedostala brokem od ožralýho hajnýho...

      Vymazat
    2. Ale no tak :-D
      ...myslivci přeci nechlastaj...

      Vymazat
  4. Úplně mě děsí ten trend lití vína do plastového kalíšku. To si ani Nitranské knieža neslouží:-(
    jinak Mikulov je pěkný, ale lidí je tam fakt hodně. Pořád a neustále. A když se k nim přidají cyklisti v buznooblečkách, řítící se šílenou rychlostí mezi vinohrady, není tam pro člověka už skoro místo.
    V Klentnici je slavná kavárna Café fara, tam jste nebyli?

    OdpovědětVymazat
  5. Smyslem zákazů je jejich porušování.
    Žádný jiný význam nemají.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  6. Sejra: Nás právě ty masy lidí vyděsily natolik, že jsme se potom pohybovali jen po polích a oborách stylem plaché srny, a do okolních obcí jsme se ani neodvažovali v přesvědčení, že bude znovu hrozit ušlapání. Já právě vůbec nevím, kde se vzal i ten nápad s plastovou číší pochodovat (a nechat si cestou dolévat ve sklepech), člověk by řekl, že takhle nepraktický balení vína na cesty neprodáš ani Pražákovi. Prodáš.

    Milan: Někdy to zabolí. Třeba když je na ceduli výstraha "Pozor, kyselina". Coby poserout ze Sudet se jako poslušná ovce držívám i prostých příkazů "Nepožívat vnitřně".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je ovšem veliká zbabělost, díky které máš určitě k uzoufání nudný život... :-D

      Vymazat
    2. Zlatý hořčičný sklínky (nejlíp ty s nápisem BONA)

      To by mě zajímalo, kde je cedule "Pozor, kyselina"? Minimálně kousek za plot bych nakoukl:-)

      Vymazat
    3. Dlužno říct, že většinu kyselin je fakt vhodnější vnitřně nepožívat (btw jako malá jsem to četla nepoužívat vnitřně, protože mi to jinak nedávalo smysl - jak jinak se dá požít, než vnitřně??)

      Vymazat
    4. Galahad: Ano, přesně tím M. taky argumentuje:)

      Sejra: Jo! Ty mám přesně spojený s vůní babičky, domácím malinovým sirupem a sifonem:)


      Quanti: To je fakt. Když se řekne vnější způsob požívání, napadne mě jen stará fotka ročního Pižmura v jídelní židličce, co má špenát i ve vlasech (a na zdi za ním...).

      Vymazat
    5. Čímž's právě pomocí nezávislého zdroje ověřila, že M. má pravdu... :-D

      Vymazat
    6. Kdybych tě neviděla na vlastní oči, skoro bych propadla přesvědčení, že jsi Emův pseudonym:)

      Vymazat
    7. To jako teď, nebo máš nějaký dlouhodobější podezření? :-D

      Vymazat
    8. No, s trochou konspirace by se z toho dalo vyšťárat i obvinění z dlouhodobé spolupráce. Přiznej, kolik ti platí?!

      Vymazat
    9. ...před chvílí jsem koukal na účet...
      Docela mě vykořisťuje hele... :-D

      Vymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. Líbí se mi "k velikonocím", nutí me to přemýšlet. Zkusim aplikovat i na vánoce.

    OdpovědětVymazat