čtvrtek 12. dubna 2018

Zahrádka slečny Čičman


Pokud jde o horoskopy a ezoterické členění lidí do osobnostních kategorií, tak by podle mě základní otázka neměla znít „Beran, nebo Střelec?“ ani „Psi nebo kočky?“, ale spíš „Rostliny, nebo zvířata?“.

Nemůžete mít upřímně rádi obojí, protože k tomu, abyste měli doma ožvejkanej muškát v poslední smrtelné křeči rozhodně není nutný ustájit si doma stračenu na čerstvý mlíko do kakaa. Mnohem rafinovaněji ho zmučí morče.

My jsme se s M. na začátku vztahu a společného bydlení dlouho hádali o malichernosti, jako kdo komu krade ponožky, než jsme narazili na daleko výkonnější generátor vzájemného zklamání. M. je totiž pěstitel a já chovatel. Kolik kytek u nás už zatáhlo jen kvůli tomu, že M. musel na týden odjet a na mě připadla povinnost je zalévat, byste nespočítali na prstech celého vašeho těla. 

Na svou obranu bych jen ráda dodala, že většina těch zelených chcípáků často jen čekala na příležitost, až M. vytáhne paty, aby mohli zplesnivět během 24 hodin a reinkarnovat se v miliardu otravných mušek, co lezou do očí a snaží se naklást vajíčka do spojivkového vaku. O zbytek rostlin, hromadně se plazících směrem ke dveřím našeho bytu ve snaze o evakuaci, se postarala zvířata a potom děti.

Když se dnes porozhlédnete po M. pracovně, najdete jedinečnou sbírku drsně vyšlechtěných druhů, které jsou připravené kolonizovat Mars. Co ale samotného eM překvapilo, že v té těžké přesile nečekaně našel spojence.

„Já bych tak ráda něco pěstovala“ povzdychla si jednou Čičman u večeře s nakousnutou okurkou v ruce.
„Tak maximálně další nezávazný vztah s chlapečkem ze školky“ prohlásím nedůvěřivě.
„To ne. Hrášek, rajčata, nebo kukuřici.“ pokračuje Čičman a eMovi se rozsvítí pohled.

Druhý den vede od stolu pěšinka z vysypané hlíny. Na jejím konci najdu pod oknem sadu květináčů jak z vietnamské pěstírny konopí v opuštěný fabrice a dva nadšené zahrádkáře. „Tady máme rajčátka, tady hrášek a slunečnici“, ukazuje mi hrdě Čičman.

„A máte někde i to políčko s kukuřicí?“ Žmur se tomu sice nervózně zasměje, ale nezapomene si zkontrolovat vrchní zásuvku od komody. Pro jistotu.

Za pár dnů výpěstky vyklíčily, což eM pošetile označoval za důkaz, že se v našem bytě dají s trochou respektu pěstovat živé rostliny, ale mně jich bylo už tenkrát líto.

O to víc, když objevily první neduživé stonky. Půlka z nich ráno ležela bokem. „Jen jsem je chtěla povytáhnout, aby nerostly tak pomalu“ hloubá nad tím srebrenickým masakrem Čičman.

Další dvě sazeničky byly vyplaveny tsunami způsobem zalévání a zbytek uschnul. To už mi bylo líto spíš eM, který zůstal se svou partičkou zocelených sukulentů zase sám.

Když jsem včera vyhazovala květináče s pozůstatky mrtvých těl, zaujalo mě v hlíně něco barevného. Skoro v každým květináči byla zasazená a ukazováčkem festovně zatlačená figurka Hello Kitty.

Když ono by bylo živé koťátko stejně lepší než živé rajčátko.“ dodala k tomu Čičman. 

Ale kdoví? Třeba Hello Kitty sazeničky fakt fungují.
A co teprve sazenice morčátka...




25 komentářů:

  1. Sázet "hallokitty" je naprosto suprový nápad. ☺
    Ale i skutečné pěstitelství je výborné. Je to povznášející pocit vidět, že se semínko opravdu probudilo a rostlinka začíná růst... To mám rád.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  2. naučte radši Čičman sázet ve Fortuně, tím se dá i živit! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Můžu bejt nic? V noci péči chřadnou rostliny i zvířata. Děti ještě naštěstí jakž takž přežívají :)

    OdpovědětVymazat
  4. Milan: já to mám taky ráda, ale bohužel je pro ně moje delší přítomnost zhoubná. Někdy si ve vztahu k nim připadám jako smutná hrouda uranu.

    lobo: To už by prošly spíš dostihy. Škoda, že se jich nemohou účastnit jednorožci...

    Quanti: To už je pak tak maximálně na pěstování sbírky minerálů:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bingo, to taky byl jeden z mých primárních středoškolských zájmů :))) Team Neživá příroda!

      Vymazat
    2. :-DD ad hrouda uranu a jednorožci na dostizích

      Já měla od puberty jen kaktusy. A ty už jsou všechny obměněné, max.jeden je potomek tehdejšího děda. Akorát už nějak nekvete žádnej. Například bramboříky mi vždycky hned chcíply. Kaktus je (relativní) jistota.

      Zajímavý je, že v práci mám tři bramboříky asi deset let a kvetou v jednom kuse. A všeliké rostliny bují a nechcípají. A starám se o ně jen já. Takže je to prostředím a hotovo! ne mnou.
      V práci jsou veliká okna, světlo a je to na sever, ne přímé slunce. Kdežto doma mám okno na jih. To přežijou jen kaktusy...

      Vymazat
    3. Quanti: Já mám minerály taky ráda. A nikdy si u mě žádný nestěžoval:)

      Liška: Vidíš a já ze svých pěstitelských neúspěchů viním právě okna na sever. Ale mám i dobrou zprávu! Zachránili jsme poslední tři kusy sazenic a ty jsme dovezli rodičům na Maloměsto k adopci. Tam budou venku na záhonu. Skoro mi to připomíná ta dobročinná sdružení, co vykupují oklované slepice z velkochovů a vozí je na pěkný dožití k důchodcům na zahrádku...

      Vymazat
    4. to mi připomnělo dotaz jednoho mého spolužáka na průmce (hodina mineralogie zrovna byla) "Pan profesore, dají se v dutinách hornin pěstovat minerály?" A pan učitel pohotově: "Jistě, ale musíš hodně zalívat!!!"

      Vymazat
    5. V dutinách se dá dobře pěstovat i jantar, jen na tu sklizeň člověk nesmí moc pospíchat:)

      Vymazat
    6. ...nebo diamanty...
      Ovšem časová náročnost je ještě větší, než v případě jantaru, takže se do toho lidi moc nepouštěj.

      Vymazat
    7. Což ty diamanty by šly asi rychle, ale ty tlaky:-)

      Vymazat
    8. Kdyby šlo jen o tlaky, tak by u nás v zasedačkách managementu rostly v trsech:)

      Vymazat
    9. Asi máte v zasedačkách málo uhlíku...

      Vymazat
  5. Rajčátko je lepší než Hello Kitty a voní! Vsadím se, že i Hello Kitty mají štiplavou moč a smradlavý šištice. A rozhazujou stelivo do všech stran.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :))) úplně se mi vybavil odér kocouřího značkování. K takovému poupátku bych vonět nechtěla!

      Vymazat
  6. Hell'o'Kitty... nějakou takovou postavičku si kdysi někde zahrabala nejstarší. Vyrostlo jí prd.
    Tento pěstitelský neúspěch však neodradil jejího bratra, který si zkusil vypěstovat tramvaj... Taky se neujala, takže jsem mu já musel koupit alespoň náhradu za tu, kterou použil jako sazeničku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díkybohu, že to nefunguje. Dovedeš si představit ty hřbitovy plný lidských semínek?!

      Vymazat
    2. To si nemusim představovat. O tom už natočili vcelku úspěšný seriál.
      Walking dead se to jmenuje, myslim... :-)

      Vymazat
  7. Sestro!
    Moje matka jen nechápavě kroutila hlavou, když mi v pubertálním pokoji zemřela na žízeň yuka (prý odolná pouštní rostlina). A před dvěma lety jsem to vytáhla o pár levelů vejš a zkusila jsem pěstovat dvě rostliny aloe, které mi tchyně doručila coby nikdy nevysychající pramen zdraví. Dopadly stejně.
    A když o tom tak přemýšlím, nejsem ani chovatel...třeba to morče, co jsem "léčila" acylpyrinem, protože trochu kašlalo. Vlastně je na pováženou, že děti se drží tak dlouho. Asi tuhý kořínek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na žízeň!
      To já mám takový strach, aby kytičky neměly žízeň, že je časem všechny utopím. I ty bahenní.
      Milan

      Vymazat
    2. S takovou bych neváhala a vrhla bych se na pěstitelství rýže!

      Vymazat
  8. Tak to u nás byla svého času chovatelská stanice potravinových molů, ti u nás vyloženě kvetli. S dětmi máš pravdu, možná je to něco na způsob otužování.

    OdpovědětVymazat
  9. Psice: promiň, já už zase brečím :D Smíchy... Připomnělo mi to našeho mlaďase, krásných skorem 7 let, jak mi horečnatě závěrem roku vysvětloval, jak by bylo fajn vypěstovat si vlastní auto, co by bylo jednoduše prostě jen tak a až by Tě přestalo bavit, prostě ho někam schovat, ať je z něj zase zem :D Což nápad krásnej, ale realizace prostě drsně pokulhává :D

    Mě osobně uhranul kdysi děda, co měl rád hlavně sukulenty alias naše oblíbené kaktusy... Zaliješ tak 2x týdně a máš klid... mno uhranulo mě to na chvíli a teď mě překvapuje táta, který si pořídil nádherné Bonsaje a to i "českých" rostlin jako byly jabloně a pod... dokonce i plodí :O

    Add to děti: To je prostě zvláštní druh "postrachu" kolikrát... :D Živočišné zvěrstvo schopné zapudit kdeco živého a púřesto položit i základy na rostlinstvo a kdejakou havěť jinde :D (ano, osobní zkušenost z dětství :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj táta už má pěstování doma od mámy skoro zakázaný. Jednou jsme mu přivezli dvaceticentimetrový špalíček palmy, ta už má přes dva metry a vydatně mu stíní polovinu pracovny (máma ji nenávidí). Tímhle tempem bude mít táta brzy utrum i s konzumací citrusových plodů, protože podobné monstrum začíná vyrůstat i z citrónovníku, co si vypěstoval ze semínka.

      Základ na vši, myslíš?:)

      Vymazat
    2. Na vši snad ne, proboha :) Ale povětšinou se i v kvitkach řady usazují kdejaké breberky :)

      Nu pěstitelská vášeň dokáže divy :) :D Tatínek známého si doma dokonce pěstuje banánovník, ale říkal, že mu studium o něm zabralo pár hodin, než věděl zodpovědně, jak na to :) :D I jeho drahá polovička tu rostlinu proklíná jak může a ona i dost pije :)

      Vymazat