středa 30. května 2018

Hitlerova matka


Zbystřete, protože dnešní post bude o vašem miláčkovi Žmurovi. A docela dost pochybuju, že si Žmura na konci obhájíte.

Žmur se nám rozepsal. Začalo to jeho výpravným eposem s názvem „Rodina“ pojednávající o výletě do lesa. Nechyběla milostná zápletka o mimodruhovém osudovém setkání králíka a sojky a především dvojitá pointa, ve které se Žmur vyřádil v návštěvě cukrárny. Zmrzliny, dorty a šlehačka byly servírovány v množství, které by vyvraždilo plnou čekárnu diabetické poradny. Na konci vyfiknul s nenucenou autorskou elegancí Ládi Hrušky recept na rybí prsty. Tleskali jsme ve stoje a další výtisky na sebe nenechaly dlouho čekat. Komiks o Ťutíkovi. Dobrodružná sága o princeznách pro Čičman. Katalog bazénů pro nás.

„A ještě mi tady máš něco podepsat“ šeptnul Žmur jak jarní vánek těsně před spaním a podsunul mi žákajdu.

„Něco? Tady se píše, že se má ráno někdo z rodičů dostavit za paní učitelkou?! To je paní učitelka tak osamělá, že se chce vídat jen tak?“

„Mno, asi to bude kvůli tomu dopisu, co dostala Adélka.“

„Co dostala od tebe“ upřesňuju si fakta. „A v tom dopise asi ty něco píšeš.“

„Já si teď nemůžu úplně rovzpomenout. Ale myslím, že jsem jí tam asi psal: Ahoj Adélko!“

„No, to úplně nezní jako přesvědčivý důvod, proč se chce učitelka vidět s rodiči.“

„Taky si vybavuju, že jsem tam psal: Ahoj Adélko, zítra v deset. Uhm…zítra v deset umřeš.“

Nebudu vás tady prudit řečma, se kterýma jsem se  snažila ve Žmurovi vzkřísit to lepší já. Prolétly mi před očima všechny ty matky masových vrahů, co před soudem na kameru krčí rameny a tvrdí, že to byl hodnej kluk, co pomáhal postiženým sousedům s nákupem do schodů.

Ráno jdeme se sklopeným zrakem do školy. Před kabinetem si udělám poslední rekapitulaci: „Hele, Žmure, teď budu trochu jako tvůj právník a těm se nikdy nelže, to už znáš z filmů, že jo? Prosím tě nezapírej mi, i kdyby pravda byla sebehrůznější. Fakt je v tom dopise jen tahle jedna věta, jo? Nebudu z ničeho dalšího překvapená?“

Žmur odpřísáhne, že tam je tahle jedna věta.

Potom s mým klientem a distingovaným úsměvem vcházíme do místnosti, kde sedí pančitelka a musím na její konto říct, že je to skvělá učitelka, protože se nic zbytečně nerozmazává ani nezveličuje.

„Víte, mně to u něj jen tak nějak překvapilo a zamrzelo. Takový slušný a bystrý hoch.“ říká učitelka.

„Souhlasím. To co napsal, je přes čáru.“

„No kdyby jen co napsal. Ale i to, co nakreslil!“

Učitelka přede mnou otevře Žmurův nový dvoustránkový thriller s názvem Zítra v deset zemřeš. Jo, tahle věta na začátku sedí. Ale co mě fakt překvapilo, byl názorný komiks s popisky „stromeček“, „hrobeček“ a „věneček“. A na konci je to úplně nejvíc srabácky podepsaný jménem spolužáka – největšího zlobiče ve třídě, na kterýho měl tenhle svůj ohavný zločin svést.

Ticho jako uvnitř vakuového boxu na potraviny. Můj klient sedí v lavici a s rudýma flekama po obličeji boří nos do nějakýho strašně napínavýho článku v čítance.

A já se mu s takovou příště na právníka můžu víte co.

31 komentářů:

  1. A nema to nejaky pozadi, jakoze Adelka vlastne neni uplne andilek?
    Jsem zvedava na reseni situace, budu si brat inspiraci pro roky budouci.
    Jak ho vlastne odhalili? Nemenil pismo?

    OdpovědětVymazat
  2. Hlavně ať to stejné osobě neposílá vytrvale opakovaně (kdyžtak někomu jinýmu na prostřídání...); stalking už je dneska trestnej čin.

    Jakou sazbu právníkovu klientovi zatím přišili? .- ))

    OdpovědětVymazat
  3. Helena: Ale jo, má to pozadí, Adélka nejspíš nebude úplně něžný kvítek třídy (ale aspoň si to díky tomu zas tak moc nebrala. Spíš mě finálně dožralo to házení na někoho jinýho a úplně zbytečná zapíračka. To jsem zklamala i sama sebe, nepovažovala jsem se za takovou obludu, před kterou se radši musí skrývat pravda, ale nejspíš jsem se jí aspoň v jedněch očích stala.

    Liška: Byl odsouzen k odebrání mobilních zařízení a nelítostně pravdivým rozhovorům se svoji matkou!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja ti nevim, tipuju, ze se pak bal, ze by vas zklamal. A ze vsadil, ze mu to projde a nerupne to. Ale nevim :)
      Nelitostne pravdivy rozhovory zni skvele! Dobrej titulek pro knihu :)

      Vymazat
    2. Asi jo, ale zrovna my fakt nejsme rodiče, co čekají v mrazivém tichu v kuchyni s nachystaným řemenem. Jsem si aspoň donedávna myslela. Ano, Nelítostné pravdivé rozhovory s MOJÍ matkou by byly rozhodně senzací každého knižního veletrhu:)

      Vymazat
  4. Helena: Jo vidíš, a jak na něj přišli nevím. Ale on je zatím rád, že zvládá jedno písmo, tak to asi nebyla pokročilá detektivní práce:)

    OdpovědětVymazat
  5. To je pohodička:-) My včera u mladýho objevili konopí, který ukradl doma (používá ho žena jako surovinu na výrobu šamponu, je to technický druh konopí, takže THC je nula, ale soudci to nevysvětlíš) a že ho nese kamarádovi ze základky:-(
    To už je průser:-( Několikanásobný.
    A nejhorší je, že už mu není co zakázat/sebrat/nedovolit, protože to už jsem udělal - dokonce nafasoval mobil pro důchodce jako trest za lhaní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky pěkný, už se nemůžu dočkat, o čem se bude mlčet za pár let! Možná se před obdobím puberty vyplatí pořízení dostatečně velkého bezpečnostního trezoru. Ideálně tak velkého, aby tam před dětmi člověk mohl občas zamknout sám sebe.

      Vymazat
  6. Děti prostě při dorůstání zlobí. I my jsme přeci zlobili.
    Důležité je, aby dítě mělo pocit, že ho rodiče nezrazují, ale chrání.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ano, ale k tomu, abych ho mohla chránit bych potřebovala, aby nezrazoval on nás:)

      Vymazat
    2. On vás nezrazuje a ani nemůže. On jen podvědomě zkouší, kdy ho zradíte vy.
      Sám jsem se s v dětství dost navyváděl.
      A mé tři děti mi to vrátily měrou vrchovatou. Ale i při zpětném hodnocení si myslím, že jsem vždy stál při nich a snažil se dát jim najevo, že sice okolnosti mne nutí tvářit se, že s tou blbou účou souhlasím, ale jde mi jen o to, aby oni ze svých průšvihů vyšli co nejlépe. Aby vždy věděli, že za nimi stojím. A i dnes - kdyby chlapci cokoli udělali, stojím za nimi. Jsou to mí chlapci. Jsou prostě MOJI. Myslím, že s tímto výchovným postojem se mi podařilo udělat z nich ze všech velmi solidní muže.
      Milan

      Vymazat
    3. Předpokládám, že psice tou zradou z jeho strany měla na mysli ty nepřiznané detaily, na které se ho ptala, aby ji s nimi nepřekvapila ta blbá úča.
      Protože to je okolnost, která z rodiče nezřídka udělá pitomce. Ale úplnýho.
      Proto osobně vtloukám svým potomkům do hlavy toliko, že ať se stane cokoliv, nic není tak hrozný, aby se to nedalo nějak vyřešit. Ale pouze pod podmínkou, že vím, co přesně řešíme. A proto netoleruju lež.

      Vymazat
    4. Rodič nikdy není pitomec.
      Rodič je RODIČ a zákonný zástupce.
      Je vhodné, aby dítě bylo u jednání kvůli jeho "průšvihu". Aby vidělo, že jeho rodič a zákonný zástupce má problémy kvůli jeho hříchu, ale statečně za něj bojuje a nenechá ho napospas cizím moci a vnějším silám.
      Když vzpomenu, co všechno pro mne udělal můj táta... mám pocit, že toho svým dětem hodně dlužím.
      Můj tatínek je už dlouho mrtev. Ale rozplakal jsem se, když jsem si na něj teď v této souvislosti vzpomněl.
      Milan

      Vymazat
  7. Žmura asi neobhájíme... ovšem nelítostně pravdivé rozhovory s matkou by mohl kreslit... klidně i jako komiks

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. M. mu už prásknul, že píšu blog a reakcí Žmura bylo, že si taky založí svůj tajný blog. Těším se na chvíli, kdy se to protne...

      Vymazat
    2. dá se to předplatit? :-D

      Vymazat
    3. To bych nedělala, ať to nedopadne jak s těma naslibovanýma vlaštovkama pro Tunga!

      Vymazat
  8. Nu... je v tom projevu znát jistá dávka amatérismu. Toho by se napříště měl vyvarovat. Za tím účelem bych doporučoval:
    1) Písmenka textu si vystříhat z novin. Jistě - je to staromódní, leč funkční. Nehrozí rozpoznání podle písma, ani nález rozepsaného textu na PC v počítačový učebně.
    2) Obrázkům se raději vyhnout. Když už, použít zcela tuctovou tužku, kterou má v penálu každej a vyvarovat se použití řekněme "signaturních křivek".
    3) Bacha na předávání! Být první ve třídě a zanechat list v lavici cílové osoby nic neřeší, protože každý bude vědět, že když oni přišli, list už tam byl a Žmur byl ve třídě první. Těžko hledat nějakou obecně platnou radu, úspěšná předávka (tedy taková která skončí kde má bez odhalení odesilatele) závisí na situaci panující ve třídě.
    4) Vlastní chování po předávce. Jakkoliv je to pro odesilatele náročné, nesmí zvědavými pohledy zkoumat dopad svého činu. Vhodné je také natrénovat překvapený výraz pro učitelku, až se přijde zeptat, čí je to práce.
    ...
    Ale když teď tak čtu, jak se k tomu stavíš, získávám dojem, že mu mé připomínky asi nepředáš, co?

    OdpovědětVymazat
  9. Jo, to jsou strasti rodičovství,něco podobného jsem taky řešila, měla jsem na to název"geniální srabák",vždycky překvapí,že je to právě moje dítě...
    No, ale říkám rodičům/ já,která mám máslo na hlavě taky/, že všechno co se v dítěti děje, je odraz jejich života,takže velký zamyšlení nad sebou, což je vždycky blbý.
    Dita

    OdpovědětVymazat
  10. Galahad: Ty už na to máš vyvinutou pokročilou pedagogickou metodiku! Hele nepřemýšlíš, že bys v létě vedl nějaký tábor, myslím něco jako antiskauta? Že by se tam malí spratci zdokonalovali ve lhaní, kapesních krádežích, nebo navštěvovali kroužek malých hackerů. Na jedno odpoledne by mohl přijet na autogramiádu třeba Breivik, jestli ho pustí na prázdniny z jeho nehumánní kobky s internetem a TV...

    Dita: No právě! Proto bych to chtěla řešit systémově a neřeším, proč zrovna my máme takovýho Pažouta:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako...přemejšlim. Ale kterej rodič za to dobrovolně zaplatí? :-D

      Vymazat
    2. Počkej, ale to má úplně jinej business model. Tam by bylo celé pedagogické úsilí splaceno táborovou honbou za pokladem, což by v tomhle případě nebylo asi nic jinýho, než vykrádačka Cartiera na Pařížský a tučné výkupné za pár unesenejch drahejch psů.

      Vymazat
    3. Jo tááák!
      ...a koho chytí hlídka Policie ČR, ten prohrál a nesmí se ke mně nadosmrti hlásit... :-D
      To neni blbý!
      ...a pak po kom to ten žmur má... ;-)

      Vymazat
    4. Galahad: Ještě jeden přidrzlý komentář a zítra v deset zemřeš!

      Vymazat
    5. To je ale kus nevděku - člověk ti složí poklonu a ty takhle.

      Vymazat
  11. Třeba to měl být jen základ pro první tvůrčí pokus hollywoodského hororového scénáristy! Já bych mu tu kyanidovou kapsli ještě úplně nepodávala...

    OdpovědětVymazat
  12. vyznání lásky mivá různé podoby!

    OdpovědětVymazat
  13. Quanti: Kdybych mu dala kyanidovou kapsli, tak by si příště ve škole neměl kdo stěžovat.

    lobo: Eva Braunová by mohla vyprávět!

    OdpovědětVymazat
  14. Tenhle článek mě moc pobavil. Doma velela vždycky máma takovým tím vojenským stylem, který je často přičítán otcům. Kdybych udělala něco, kvůli čemu by volaná do školy, tak by asi nebyla mým právníkem, ale řvala by jak Hitler na Fegeleina :D
    Pravidla, disciplína, hrdost, tvrdost a zase hrdost! To bylo (a stále ještě je) jejím výchovným heslem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máme podobné podhoubí, u nás by tenkrát taky nejspíš padlo preventivně pár facek ještě před samotným vyšetřováním:)

      Vymazat
  15. Jak koukám a čtu :D Žmur se nenápadně zdokonaluje, ale tam, kde by nemusel ;)
    psice: vydrž, ono ho to jednou přejde ;)
    Galahad: Bacha na podobné nápady :D Ještě se toho někdo chytí a bude maso :D Pak už jen natrenuj výraz antivedouciho u nacapaneho antipionyra :D

    OdpovědětVymazat