Tutoriál WC kutila pro začátečníky

V našem retro bytě docela často přemýšlím nad tím, kde končí hranice starýho harampádí, a kde začíná muzeum. Taky jestli by to nešlo monetizovat, třeba oblíknout celou rodinu do krepsilonu a leteckých brýlí, a provádět u nás turisty, co zažili svý nejlepší léta v sedmdesátkách. Součástí naší apartní rezidence ve stylu reálného socialismu je origo záchodová nádržka vzor 1974 s kultovním šedým splachovadlem na provázku.

Naděje, že něco starší než vy, tady bude věčně, je samozřejmě naivní, pokud se nebavíme o plujících plastových ostrovech, Babišovi ve vládě, nebo prvním místě pro Karla Gotta v anketě Český Slavík. Ale já tomu fakt věřila. Dokud někdo, pravděpodobně Žmur, nezlomil tyčku od splachovadla, která spouští celý ten perfektně seřízený orloj vevnitř nádržky.

Jako obvykle se kolem takového neštěstí seběhne dav nekompetentních, ale o to chytřejších a zvědavějších čumilů.

„Tak, a máme po záchodě“, natahuje Čičman. „Zrovna když potřebuju kakat.“

„To teda byla šlupka“ vydechne Žmur. „Že to na mě rovnou celý nespadlo. To máte z toho, že si sedíte na penězích a nekoupili jste dávno lepší záchod. Třeba to průhledný prkýnko s mušličkama, co mají v Obi.“

„Jo a nádržka by mohla být taky průhledná a mohli bychom tam chovat chobotnice a ráčky poustevníčky“, zasním se teda při té nabízené příležitosti taky.

„Pusťte mě k tomu, bando záchodových hooligans“, odhrne nás všechny M. s kufříkem nářadí. „Ty se zatím můžeš vykakat do pytlíku“ podá bezelstně Čičman starou igelitku (nemusím ani dodávat, že ji tento návrh urazil.)

Po půl hodině velkých očekávání a zadržované stolice M. slavnostně rozrazí dveře od koupelny. Místo zlomené páčky je pomocí složité konstrukce z gumiček a sekunďáku nainstalovaný klacík.

„Jestli se nepletu, tohle je fakt… klacík? Bude to držet? To už ta nádržka může být rovnou dřevěná budka pro sýkorky, ne?“ dusím se vnitřními pochybami. M. tvrdí, že na dřevo je spoleh. Ať se podíváme na dřevěný most v Lucernu, nebo stromové chýše papuánských kanibalů. Jde o ekologicky a ekonomicky výhodný materiál prověřený stovkami let, tvrdí. Ještě to odpoledne začne to řešení prověřené stovkami let a tisícemi děkovných dopisů strašlivě protékat.

V tuto chvíli by normální člověk kapituloval a zavolal instalatéra. M. se ale zacyklí do víry ve své zázračné uzdravovací schopnosti čehokoliv a vzpomínek na krvavý účet za naši slovenskou dovolenou. „Až se s dětmi vrátíte z víkendu, teprve uvidíte, co je DYI spravenej hajzlík“ a výhružně přitom mává rukou nad imaginárním pražským instalatérem, co se nezouvá a smrdí cigaretama za litra na hodinu.

V neděli večer jsme stanuli před dílem Mistra:

„Každý si povinně vyzkouší, jak to pěkně splachuje“, pobízí nás M. „A to byste takovou zánovní věc chtěli vyhodit.“

„A proč se nedá splachovat třeba mojí barbínkou?“ zeptá se Čičman.

„Neboj, na Vánoce naházíme do nádržky dárky a budeš splachovat za vousy Santa Clause. A na Halloweena za malého oběšence“ hbitě posloužím odpovědí místo M.

Takže záchod bychom měli. A teď jen nevím, jestli se eMovi vůbec zmiňovat o tom, že špatně hřeje trouba. Plynová.