středa 21. listopadu 2018

Recept na vaječný likér (pro pokročilé: s dětmi za zadkem)


Jestli v tomhle počasí sedíte s hrnkem horký čokolády, bolestně sykáte, a představujete si, že to není hrnek, ale sklenka osvěžujícího mojita a že se nechoulíte pod dekou, ale deka se choulí mezi vámi a pískem z nekonečně dlouhé bílé pláže, tak je dnešní kulinářský speciál přesně pro vás.

Protože co správná hospodyňka udělá měsíc a chlup před Štědrým dnem? Perníčky ztvrdnou a po vanilkových rohlíčcích zbyde jen mastnej cukr v krabici. „Kdepak, děti. Všechno má svůj čas. A dnes je čas na tekuté cukroví“, prohlásila včera Psice a vysloužila si obdiv a zvědavé dotazy dětí. „Takže napečeme cukroví, potom ho rozšlapeme a nasypeme do lahví?“ navrhuje Čičman postup nápadně připomínající kremaci.

„Vaječňák!“ zařval Žmur v náhlé inspiraci. No jasně, vaječňák, co zraje v lahvi. Když ho dáváte odležet do lednice coby čerstvé novorozeně, táhne z něj chlast jak ze smutnýho pána ve flekatým svetříku, co si chodí dvakrát denně do naší večerky pro vodku. Ale když ho za měsíc vytáhnete, stanete se svědky mysteriózní přeměny na krémového supervaječňáka, co vám namasíruje chodidla přes nahřátý ručník a ještě si u toho nechá ochotně vyprávět o všech hovínkách, do kterých jste během dne šlápli. Zkrátka vaječný likér velejemný podle prověřeného receptu.

S tím samozřejmě dětské jiskřičky nadšení v očích pohasly, protože prostor na ochutnávání se zúžil na usrkávání smetany a syrových vajec. Tím namotivujete spíš mláďata kuny, než lidské bytosti. Ale i na to jsem měla eso v rukávu v podobě nealko verze pro každého z nezletilých zaměstnanců likérky.

Suroviny jsem naklikala přes Košík a počítala jsem s tím, že jednodušší varianta neexistuje. Pro dovezený nákup běžely dolů děti, což jsem považovala skoro za ikonickou scénku vzájemné pomoci a předvánoční sounáležitosti, dokud jsem neslyšela ze schodů o patro níž sousedku -  agentku, největší drbnu našeho baráku, jak se ptá úlisným hlasem dětí: „A pro kohopak nesete ty lahvičky?“

„To si objednala máma“ řekne popravdě Žmur se sedmičkou rumu v podpaží a Čičman, co za ním kluše s bourbonem horlivě  přikyvuje. „Ona je bude večer potřebovat!“

To byla předehra, která mě mohla varovat. Ale pověst největšího chlastometra v baráku nakonec byla to nejmenší, co se ten večer přihodilo. Ta se totiž uklízet nemusí.

1.  Oddělte žloutky od bílků. Začalo to tím, že jsem děti nechala rozbíjet vajíčka a přelévat žloutek mezi jednotlivými půlkami skořápek. „Když mě to nejde“, rozbrečí se Čičman, která je poslední dobou fixovaná na nejlepší výkony a ve všech ostatních případech brečí. „Ale Čičman“, říkám. „Klidně můžeš udělat chybu, máme třicet vajec“, ukážu na monstrózní plato, co vypadá jak vaječník slonice. „Koukej – taky někdy dělám chyby, právě teď mi spadl celý žloutek do mísy“.

 „A já? Můžu taky dělat chyby?“ dorovnává Žmur. „Jasně, že můžeš. Úplně klidně“. Plesk. Než byste napočítali do deseti, rozmázne se Žmurovo vejce o lino. „Ještě, že máme těch vajec tolik, viď?“ ujistí se Čičman. „No jasně! Tu slepici, co je to vlastně její vlastní milovaný dítě, Žmure, by to určitě dost zamrzelo, pokud by se to teda náhodou stalo jenom proto, že je dovolený dělat chyby. Ale naštěstí tu ta slepice není a my si s tím nebudeme kazit náladu“.

2. Odvažte moučkový cukr a smíchejte ho se žloutky. Toho, co se prodává ve velmi snadno roztrhatelném papírovém obalu. „Jejda!“ řekla Čičman. „Sněží!“ řekl Žmur. „Ještě, že máme tolik cukru, viď?“

A ještě, že máme tolik rumu, říkám si v duchu a kromě toho můj vnitřní hlas promlouvá ve šťavnatých nadávkách na fakany, a debilní, posranej nápad s nima vytvářet cokoliv nad rámec chleba namazanýho máslem. I když jsem vytřela, pořád se mi ponožky lepí na podlahu.

3.  Vmíchejte smetanu. „Když půlku smetany vypijete“, povídám našim malým žíznivým kunám, „bude to moc alkoholický a nebude to chutnat dobře“. „Tak upij stejně rumu“, nabízí Žmur koncepční řešení.

4. Vlijte bourbon a rum ve stanoveném poměru a dobře zamíchejte. „Já, já“ žene se Žmur k flašce a začne jí nekontrolovaně třást. „Néééé“ protíná to v desetině sekundy můj táhlý křik. „To víčko není pořádně…utáhnutý“. Sundávám si ulepenou fusekli a utírám s ní žlutou dálnici na stěně.

5. Uložte na tři týdny do lednice a očekávejte nezapomenutelné chvíle nostalgie a rodinné pohody. „Co je to tady za sajrajt?“ vrací se eM z práce. „Proč mi ta podlaha sama vyzouvá ponožky? A co ty skořápky, co přetékají z koše? Ty jsi něco pila?“



16 komentářů:

  1. "Co je to za sajrajt?" mi připomnělo našeho pana řídícího v pátek před svatym tejdnem :-D
    Postavili jsme ve třídě stoly pro maturitní komisi, hodili na ně ubrusy, co přinesla třídní... A nějak po tom měli v zásadě volno a třídní nás jen důtklivě napomínala, abychom se po těch ubrusech neváleli, že jsou čerstvě vyžehlený.
    Před posledním zvoněním vstoupil do třídy ředitel, rozhlédl se, uznale pokýval hlavou... "Pěkný to tu máte..." Pak mu sklouznul pohled na připravený stoly: "...jen ty ubrusy by chtěly trochu přežehlit..."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nám dal někdo k maturitě na stůl takovej zelenej filc. Vypadalo to jako kulečník. A na to postavili zelenou klívii v květináči. Tak že by to tehdy udělali nějací spolužáci?? To mě dosud nenapadlo, ale konečně to přináší nějaké vysvětlení.

      Vymazat
    2. Mě jste oba nejvíc ohromili tím, že si pamatujete takové detaily z maturity! Já mám teda úplný temno, co se týká ubrusů a dokonce co se týká i konkrétních lidí v komisi. Pamatuju se jen na to, jak mi bylo špatně od žaludku a ze špatnýho svědomí, a že jsem si v češtině vytáhla Jiráska.

      Vymazat
    3. Mně bylo chvíli taky špatně od žaludku. Hned dvakrát.
      Poprvý při matematice, když jsem na potítku počítal příklad - takový to "zjednodušte výraz" - a ona mi z toho zjednodušování lezla stejně dlouhá hovadina jako byla na začátku. U tabule mi matikářka taktně upozornila na numerickou chybu někde hned na začátku toho zjednodušování. Pak už to šlo samo. :-)
      Podruhý, když jsem byl zkoušen z konstrukce letadel a měl jsem takovou stručnější otázku. Jakkoliv jsem to natahoval, skončil jsem tak odhadem po deseti minutách výkladu a veeeeeelmi pečlivýho kreslení náčrtků. Když jsem domluvil a zvedl oči od těch náčrtků, všiml jsem si, že zkoušející sedí s hlavou složenou v dlaních...a nic. Pravda je, že po chvilce z toho začali bejt nervozní i ostatní členové maturitní komise, takže jsem v tom nebyl sám. Nicméně jsem se v závěru toho zkoušení potil víc, než na potítku :-D

      Vymazat
    4. To bych asi taky znervózněla. Ale ty letecké náčrtky by mě odpálily do úplné paniky. Zlatá humanistická matura z ČJ, němčiny, základů společenských věd a psychologie! Jo, je to cesta sraček a ulejváků, o tom žádná, ale stačilo se na to učit jen o svaťáku:)

      Vymazat
    5. Jsem črtal klimatizační soustavu, která je v principu strašně jednoduchá. Což je samozřejmě dost protivná vlastnost, když o ní má člověk vykládat čtvrt hodiny... :-D

      Vymazat
  2. Kremace :-))
    Mláďata kuny :- D

    M. ten recept určitě ještě docení v pravý čas! Jestli na něj zbyde.
    Takže bourbon... já to dělala jen z rumu a bylo to spíš slabší. Leč chutnější než koupený.
    - Ale na ty ušlehaný bílky se asi vykašlete, ne? Já bych se na ně vykašlala, nechcete se přece brodit lepkavým sněhem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. eM vaječňák nemá rád. Jedině v likérový špičce. Já už jsem tenhle zrající vyráběla před dvěma lety a byl skvostný - dávala jsem ho s mašličkou i jako dárek. Minulý rok byl ve znamení experimentu se švýcarskou malinovicí, co eM vyfasoval v práci a nikdo to nechtěl pít. A byl pěkně hnusnej, ta malina tam hodila takový ostrý tón. Tak doufám, že se letošní edice přiblíží ke slávě ročníku 2016:)

      Vymazat
  3. máte štěstí, že jdu právě kolem, a tak vám můžu nezištně sdělit, že naprosto epochální vaječňák vyrábějí dva moji maloměstští kamarádi, profesí alkoholici. je to kalorický ekvivalent Car-bomby a o jeho kvalitách nejlépe svědčí to, že jednu láhev si pravidelně objednává i moje maminka, jinak naprosto zarytá abstinentka. a ano, i letos bude k ochutnání u nás!

    OdpovědětVymazat
  4. Bod 3 je naprosto správný a veskrze rozumný.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdánlivě ano. Dokud si neuvědomíte, že vás teprve čeká velké finále založené na jemné motorice: přelít to do lahví s grácií gejši na čajovém obřadu!

      Vymazat
  5. Přesně, nebuďte malověrná, mohlo to skončit střepama, krví, záchrankou a sociálkou:-))
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak až takhle velké finále si nechávám v záloze na speciální příležitosti. Třeba Vánoce:)

      Vymazat
  6. recept si uložím, děti nemám, takže to dobře dopadne

    OdpovědětVymazat
  7. Jooo, s dětma nevyrábím už lautr nic, ještě aby vaječňák! To mi ale nebrání to radit jiným, však zábavy před Vánoci není nikdy dost :D

    OdpovědětVymazat