Jestli v tomhle počasí sedíte
s hrnkem horký čokolády, bolestně sykáte, a představujete si, že to není
hrnek, ale sklenka osvěžujícího mojita a že se nechoulíte pod dekou, ale deka se
choulí mezi vámi a pískem z nekonečně dlouhé bílé pláže, tak je dnešní
kulinářský speciál přesně pro vás.
Protože co správná hospodyňka
udělá měsíc a chlup před Štědrým dnem? Perníčky ztvrdnou a po vanilkových
rohlíčcích zbyde jen mastnej cukr v krabici. „Kdepak, děti. Všechno má svůj čas. A dnes je čas na tekuté cukroví“,
prohlásila včera Psice a vysloužila si obdiv a zvědavé dotazy dětí. „Takže napečeme cukroví, potom ho rozšlapeme
a nasypeme do lahví?“ navrhuje Čičman postup nápadně připomínající kremaci.
„Vaječňák!“ zařval Žmur v náhlé inspiraci. No jasně, vaječňák,
co zraje v lahvi. Když ho dáváte odležet do lednice coby čerstvé
novorozeně, táhne z něj chlast jak ze smutnýho pána ve flekatým svetříku,
co si chodí dvakrát denně do naší večerky pro vodku. Ale když ho za měsíc
vytáhnete, stanete se svědky mysteriózní přeměny na krémového supervaječňáka,
co vám namasíruje chodidla přes nahřátý ručník a ještě si u toho nechá ochotně
vyprávět o všech hovínkách, do kterých jste během dne šlápli. Zkrátka vaječný
likér velejemný podle prověřeného
receptu.
S tím samozřejmě dětské
jiskřičky nadšení v očích pohasly, protože prostor na ochutnávání se zúžil
na usrkávání smetany a syrových vajec. Tím namotivujete spíš mláďata kuny, než
lidské bytosti. Ale i na to jsem měla eso v rukávu v podobě nealko
verze pro každého z nezletilých zaměstnanců likérky.
Suroviny jsem naklikala přes
Košík a počítala jsem s tím, že jednodušší varianta neexistuje. Pro dovezený
nákup běžely dolů děti, což jsem považovala skoro za ikonickou scénku vzájemné pomoci
a předvánoční sounáležitosti, dokud jsem neslyšela ze schodů o patro níž sousedku
- agentku, největší drbnu našeho baráku,
jak se ptá úlisným hlasem dětí: „A pro
kohopak nesete ty lahvičky?“
„To si objednala máma“ řekne popravdě Žmur se sedmičkou rumu v podpaží
a Čičman, co za ním kluše s bourbonem horlivě přikyvuje. „Ona je bude večer potřebovat!“
To byla předehra, která mě mohla
varovat. Ale pověst největšího chlastometra v baráku nakonec byla to
nejmenší, co se ten večer přihodilo. Ta se totiž uklízet nemusí.
1. Oddělte žloutky od bílků. Začalo to tím,
že jsem děti nechala rozbíjet vajíčka a přelévat žloutek mezi jednotlivými
půlkami skořápek. „Když mě to nejde“, rozbrečí se Čičman, která je poslední
dobou fixovaná na nejlepší výkony a ve všech ostatních případech brečí. „Ale Čičman“, říkám. „Klidně můžeš udělat chybu, máme třicet vajec“, ukážu na monstrózní
plato, co vypadá jak vaječník slonice. „Koukej
– taky někdy dělám chyby, právě teď mi spadl celý žloutek do mísy“.
„A já? Můžu taky dělat chyby?“
dorovnává Žmur. „Jasně, že můžeš. Úplně
klidně“. Plesk. Než byste napočítali do deseti, rozmázne se Žmurovo vejce o
lino. „Ještě, že máme těch vajec tolik,
viď?“ ujistí se Čičman. „No jasně! Tu
slepici, co je to vlastně její vlastní milovaný dítě, Žmure, by to určitě dost
zamrzelo, pokud by se to teda náhodou stalo jenom proto, že je dovolený dělat
chyby. Ale naštěstí tu ta slepice není a my si s tím nebudeme kazit náladu“.
2. Odvažte moučkový cukr a smíchejte ho se žloutky. Toho, co se
prodává ve velmi snadno roztrhatelném papírovém obalu. „Jejda!“ řekla Čičman. „Sněží!“
řekl Žmur. „Ještě, že máme tolik cukru,
viď?“
A ještě, že máme tolik rumu, říkám
si v duchu a kromě toho můj vnitřní hlas promlouvá ve šťavnatých nadávkách
na fakany, a debilní, posranej nápad s nima vytvářet cokoliv nad rámec chleba
namazanýho máslem. I když jsem vytřela, pořád se mi ponožky lepí na
podlahu.
3. Vmíchejte smetanu. „Když půlku smetany vypijete“, povídám
našim malým žíznivým kunám, „bude to moc
alkoholický a nebude to chutnat dobře“. „Tak
upij stejně rumu“, nabízí Žmur koncepční řešení.
4. Vlijte bourbon a rum ve stanoveném poměru a dobře zamíchejte. „Já, já“ žene se Žmur k flašce a začne jí nekontrolovaně třást. „Néééé“ protíná to v desetině sekundy
můj táhlý křik. „To víčko není pořádně…utáhnutý“.
Sundávám si ulepenou fusekli a utírám s ní žlutou dálnici na stěně.
5. Uložte na tři týdny do lednice a očekávejte nezapomenutelné chvíle
nostalgie a rodinné pohody. „Co je to
tady za sajrajt?“ vrací se eM z práce. „Proč mi ta podlaha sama vyzouvá ponožky? A co ty skořápky, co
přetékají z koše? Ty jsi něco pila?“
"Co je to za sajrajt?" mi připomnělo našeho pana řídícího v pátek před svatym tejdnem :-D
OdpovědětVymazatPostavili jsme ve třídě stoly pro maturitní komisi, hodili na ně ubrusy, co přinesla třídní... A nějak po tom měli v zásadě volno a třídní nás jen důtklivě napomínala, abychom se po těch ubrusech neváleli, že jsou čerstvě vyžehlený.
Před posledním zvoněním vstoupil do třídy ředitel, rozhlédl se, uznale pokýval hlavou... "Pěkný to tu máte..." Pak mu sklouznul pohled na připravený stoly: "...jen ty ubrusy by chtěly trochu přežehlit..."
Nám dal někdo k maturitě na stůl takovej zelenej filc. Vypadalo to jako kulečník. A na to postavili zelenou klívii v květináči. Tak že by to tehdy udělali nějací spolužáci?? To mě dosud nenapadlo, ale konečně to přináší nějaké vysvětlení.
VymazatMě jste oba nejvíc ohromili tím, že si pamatujete takové detaily z maturity! Já mám teda úplný temno, co se týká ubrusů a dokonce co se týká i konkrétních lidí v komisi. Pamatuju se jen na to, jak mi bylo špatně od žaludku a ze špatnýho svědomí, a že jsem si v češtině vytáhla Jiráska.
VymazatMně bylo chvíli taky špatně od žaludku. Hned dvakrát.
VymazatPoprvý při matematice, když jsem na potítku počítal příklad - takový to "zjednodušte výraz" - a ona mi z toho zjednodušování lezla stejně dlouhá hovadina jako byla na začátku. U tabule mi matikářka taktně upozornila na numerickou chybu někde hned na začátku toho zjednodušování. Pak už to šlo samo. :-)
Podruhý, když jsem byl zkoušen z konstrukce letadel a měl jsem takovou stručnější otázku. Jakkoliv jsem to natahoval, skončil jsem tak odhadem po deseti minutách výkladu a veeeeeelmi pečlivýho kreslení náčrtků. Když jsem domluvil a zvedl oči od těch náčrtků, všiml jsem si, že zkoušející sedí s hlavou složenou v dlaních...a nic. Pravda je, že po chvilce z toho začali bejt nervozní i ostatní členové maturitní komise, takže jsem v tom nebyl sám. Nicméně jsem se v závěru toho zkoušení potil víc, než na potítku :-D
To bych asi taky znervózněla. Ale ty letecké náčrtky by mě odpálily do úplné paniky. Zlatá humanistická matura z ČJ, němčiny, základů společenských věd a psychologie! Jo, je to cesta sraček a ulejváků, o tom žádná, ale stačilo se na to učit jen o svaťáku:)
VymazatJsem črtal klimatizační soustavu, která je v principu strašně jednoduchá. Což je samozřejmě dost protivná vlastnost, když o ní má člověk vykládat čtvrt hodiny... :-D
VymazatKremace :-))
OdpovědětVymazatMláďata kuny :- D
M. ten recept určitě ještě docení v pravý čas! Jestli na něj zbyde.
Takže bourbon... já to dělala jen z rumu a bylo to spíš slabší. Leč chutnější než koupený.
- Ale na ty ušlehaný bílky se asi vykašlete, ne? Já bych se na ně vykašlala, nechcete se přece brodit lepkavým sněhem!
eM vaječňák nemá rád. Jedině v likérový špičce. Já už jsem tenhle zrající vyráběla před dvěma lety a byl skvostný - dávala jsem ho s mašličkou i jako dárek. Minulý rok byl ve znamení experimentu se švýcarskou malinovicí, co eM vyfasoval v práci a nikdo to nechtěl pít. A byl pěkně hnusnej, ta malina tam hodila takový ostrý tón. Tak doufám, že se letošní edice přiblíží ke slávě ročníku 2016:)
Vymazatmáte štěstí, že jdu právě kolem, a tak vám můžu nezištně sdělit, že naprosto epochální vaječňák vyrábějí dva moji maloměstští kamarádi, profesí alkoholici. je to kalorický ekvivalent Car-bomby a o jeho kvalitách nejlépe svědčí to, že jednu láhev si pravidelně objednává i moje maminka, jinak naprosto zarytá abstinentka. a ano, i letos bude k ochutnání u nás!
OdpovědětVymazatOuvej! To si skoro říká o Vaječňák Cup!:)
VymazatBod 3 je naprosto správný a veskrze rozumný.
OdpovědětVymazatMilan
Zdánlivě ano. Dokud si neuvědomíte, že vás teprve čeká velké finále založené na jemné motorice: přelít to do lahví s grácií gejši na čajovém obřadu!
VymazatPřesně, nebuďte malověrná, mohlo to skončit střepama, krví, záchrankou a sociálkou:-))
OdpovědětVymazatDita
Tak až takhle velké finále si nechávám v záloze na speciální příležitosti. Třeba Vánoce:)
Vymazatrecept si uložím, děti nemám, takže to dobře dopadne
OdpovědětVymazatJooo, s dětma nevyrábím už lautr nic, ještě aby vaječňák! To mi ale nebrání to radit jiným, však zábavy před Vánoci není nikdy dost :D
OdpovědětVymazat