úterý 17. září 2019

Všichni tady zemřeme!


Máte rádi vánoční dárky? Zabalený v barevným papíře, vytuněný celofánem, stužkou a vánoční hvězdou? Vžijte se do situace, kdy vás v průběhu života pozvolna a nenápadně přepadne strach z rozbalování dárků. Jako, samozřejmě pořád stojíte o toho vysněnýho měkkoně uvnitř. Ale z šustění celofánu vám naskakuje husí kůže už na Mikuláše, v noci vás pronásledují noční můry, ve kterých vás Ježíšek škrtí na stužce se sněhulákem. Žádný radostný poskakování u kalendáře. Na Štědrý den panuje mrazivá atmosféra jako u Schrdingerů doma. Tam se do otvírání krabic taky nikdo nežene.

Tahle paralela neměla být teaser na první vánoční kolekce v Tescu, ale namočit vás do toho, co obnáší strach z lítání. Nevím, jak vy, ale já kolem sebe mám zásadně lidi, co se do letadla těší. Normálně si vybírají z jídelního lístku už měsíc před odletem, připlácí si za drahou smrt v business class, nebo mají domluvený prezidentský servis s letuškami, které jim mění prázdný bourbon skleničky za plný. Až na poslední bod nepochopim. A oni zase mě.

Hmmm, to ta Psice, musela zažít v letadle asi nějakou life changing zkušenost, říkají si ti soucitní z vás, a já vás nezklamu. Moje top aviatická challenge se odehrála ve výšce 8 km nad Arabským mořem. To, že kapitán nazve mírnými turbulencemi fakt, že s vámi letadlo najednou propadne o desítky metrů a pak vás vystřelí zase nahoru jako opičku na gumě, ve mně vyvolává hořké úsměvy ještě dnes. 

Mnohem horší je, když se vám v tomhle okamžiku začne chtít na záchod. Neodkladně. Takže se šinu na záchod uličkou lidí, kteří se modlí, píšou závěť, nebo se pokouší podřezat si žíly dezertní vidličkou, aby se nedožili chvíle, kdy se prokáže, že nedávali pozor při instruktáži o záchranných vestách. Letušky na vás syčí jako husy (na víc se nezmůžou, protože jsou přikurtované ke svým sedadlům u mikrovlnky). Projít touhle uličkou zkázy na záchod je víc, než výcvik NASA. 

A když konečně hrdě zaberete za dveře, zjistíte podle zmateného mačkání všech možných páček a tlačítek, že je na druhé straně hajzlu někdo, kdo je tam poprvé a neumí se dostat ven. V tu chvíli mi došlo, že umřu sama, protože se nedostanu zpátky  k eM epicky se rozloučit, a navíc umřu počůraná. To nechceš! Takže instruuješ. Člověk na druhý straně mačká tlačítka rychleji a ve velkém finále zabere za dveře a do náručí mi vpadne mohutná Indka a poděkuje mi v bengálštině. To trochu snížilo můj navigátorský úspěch, protože jsem jí mohla zjevně odrecitovat Máchův Máj se stejným výsledkem, ale nevadí. Umřu sice sama, ale aspoň ne pomočená.  

To jsem si myslela do okamžiku, kdy přišla další turbulence. Po krátkém zážitku beztíže jsem se omlátila o všechny stěny záchodové kobky, počůrala jsem si kecky a na mikinu si vykydla prskanec tekutého mýdla. Ulička výcviku NASA se proměnila v uličku hanby.

Zkoušela jsem všechno. Nepomáhá alkohol, bavit se s cestujícíma (mám štěstí na zpocenější a vystresovanější než jsem já), bavit se s Em („To je zvláštní, v civilizovaných zemích křídla vždycky odmrazují. A my letíme i s tou sněhovou čepicí!“). Naučila jsem se usnout ještě před bezpečnostní instruktáží, probudit se na jídlo a s posledním soustem upadnout do bezvědomí jako larva. Co jsem se nenaučila, je, jak přestat tvořit katastrofické scénáře pár dnů před odletem, jako třeba právě teď. Zvlášť, když někdo na socky postne tohle:



Takže...někdo nějakej nápad?







21 komentářů:

  1. Bez podvozku se dá přistát úplně v pohodě. Ok, to asi nebylo to správný...

    Stejně jako já nebudu ten správný tip pro rady, protože já fakt ráda lítám a dokážu 12 hodin před odletem koukat s klidem želvy na letecké katastrofy.

    OdpovědětVymazat
  2. Nemám. Mně pomáhal ten alkohol, ale zase to mělo jiný blbý vedlejší účinky (= vždycky to přehnat a ztrapnit se třeba před tchánem a tchyní). Měla jsem to ale jenom krátce, teď lítání nijak nevyhledávám, ale zvládnu ho i bez podpůrných prostředků.

    OdpovědětVymazat
  3. Simtě... Pepa si dělal prdel. Půlka věcí, co tam je, je záloha pro případ, že by se posr ta druhá půlka. Lítání je super a je třeba si jej užívat, kdykoliv je k tomu příležitosť ;-)
    A užs třeba někdy přemýšlela, že bys vyzkoušela hadrovej výtah?

    OdpovědětVymazat
  4. A teď si představ, že se cestou z mé dovolené chodí z pilotní kabiny chlápek v bílé košili asi tak třikrát během letu koukat na levý křídlo. Kouká, kouká, pokrčí rameny a jde zase zpátky ke kniplu... Bylo mi fakt divně... Můj chlap kdysi dělal na letišti a po návratu domů, když jsem mu to popsala, mi tvrdil, že tohle někdy piloti dělají schválně... Prostě děsná sranda... No, nebylo mi do smíchu... Ivča

    OdpovědětVymazat
  5. Prezi: Kez by se z tebe ta esence aviatickeho nadseni dala stacet a prodavat...!

    Quanti: Alkac mozna pomuze na uzkosti, ale vrazedny jet lag kombo s kocovinou mi za to uz dlouho nestoji.

    Galahad: Ja si litani uzivam, kdyz se na nej koukam, napriklad. Co je to prosim te hadrovej vytah? Mam to chtit?

    Ivco, takovy situace uz opravnuji k vykriku v titulce. Ze muze jit i o zlomyslnost personalu me neprekvapuje, spis doufam, ze maji piloti ve zlomyslnosti nejaky limit. Jakoze treba neobetuji svuj vlastni zivot a nezabori letadlo do utesu jen kvuli otravnym pasazerum...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "...se na něj koukám..." je málo :-D
      A hadrovej výtah samozřejmě snad ani nemůže bejt nic jinýho, než padák :-)

      Vymazat
    2. To mi nesecvaklo. Pořád jsem přemýšlela, jak se v tom hadrovým něčem jede nahoru... A ono se jede nahoru, jen když si blbě smotáš záložák:)

      Vymazat
    3. na to přijdeme, a na tech infuzích zbohatnem :)

      Vymazat
  6. Ty fušuješ Lobovi do smutnejch příběhů ... jasně že tady VŠICHNI UMŘEME.
    Trošku mě to ponouklo ke zvažování nápadu chodit v takovým letadle s cedulí "konec je blízko".

    OdpovědětVymazat
  7. Kuš, ten obrázek jsem neměla vidět! Já to mám s létáním podobně, až na to, že mně se v letadle nikdy nic nestalo. Turbulence jen skutečně lehoučký (i když v daném okamžiku mi to tak samozřejmě nepřišlo), počasí decentní (kromě prozatím posledního přistání na Ruzyni, kdy jsme z mraků vypadli asi deset vteřin před dosednutím a já už se viděla jako havárie typu CFIT).
    Ale na Letecké katastrofy se dívat dokážu, to zase jo. Než jsem s nimi začala, byla jsem pevně přesvědčená, že jakýkoli malér za letu = všichni umřou. Letecké katastrofy mě naučily, že to neplatí stoprocentně, a to je kolem a kolem vzato docela fajn.

    OdpovědětVymazat
  8. extlaca: Opomínáš fakt, že se potřebuji dostat do cílové stanice, nikoliv být vyložena někde v půlce cesty s žalobou aerolinek...

    Hapla: Tak tyhle díly jsem asi neviděla, nebo jsem se selektivně upřednostnila pouze ty případy, kdy byla hromadná smrt fakt děsivá. Ale jo jako - se statisticky velkou pravděpodobností jsem nejspíš i letěla v letadle, které nebylo úplně na výstavu bezporuchových strojů, jen jsem to nevěděla:)

    OdpovědětVymazat
  9. lobo: kolegyně mi nedávno vyprávěla, jak prožila otřesný let z Bulharska, za bouřky, s fakt velkými turbulencemi, a když už byli nad Českem, v letadle se ozvalo: "vážení cestující, kapitán Vyskočil s celou posádkou..."(v tento okamžik prodělala klinickou smrt)..."se vám omlouvají za obtíže, za několik minut přistáváme."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skvělý jméno pro Kapitána, to se neomrzí ani při odletu! Když už tady byla zmíněna zlomyslnost posádky, dost by mě zajímalo, jestli se tak jmenoval odjakživa, nebo si nechal změnit jméno až po získání piloťáku...

      Vymazat
    2. To je zatraceně zákeřný jméno pro kapitána :D :D :D ale aspoň mě dnes něco rozesmálo nahlas!

      Vymazat
  10. Hele, je to úplně jednoduchý. Sedíš před gatem, nervy na cucky - kromě hrůzy z letu ještě nadrásaný faktem, že furt nehlásej nástup, i když už se má za 15 minut startovat.
    Načež se ozve hlášení, že na tebe jako na posledního pasažéra čekají na druhý straně terminálu, protože se tak trochu změnil gate. Adrenalin. Běžíš a (překvapivě) se modlíš, ať počkaj.
    No a když doběhneš s jazykem na vestě a těsně za tebou tu bránu fakt zavřou, usedneš v letadle a říkáš si: "Uf, to jsem ráda, že jsem tady." Hotovo, dvacet ;).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, ze s moji vrozenou hysterii ze spatnych investic bych asi na propadly letenky slysela:)

      Vymazat
  11. Tak nikam nelítej a máš po problému:-)
    Moje kamrádka se děsně bojí, ale přitom má perverzní touhu lítat co nejdále a co nejdýl. Řeší to práškama na spaní. Tak silnejma, že ji musí občas z letadla odnášet a jednou, při na poslední chvíli oznámeném zpoždění odletu, i do letadla vnášet:-)
    Podle mého je fakt divná.

    OdpovědětVymazat
  12. Hlavně, jestli to letadlo má v pořádku filánž
    https://www.youtube.com/watch?v=MMHwFyBvtY0

    PS: je moc fajn se mít v té blogosféře kde vracet, plastová vidlička mě rozsekala... :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Já se bojím. Vždycky si dám alkohol na letišti za nehorázný peníze.
    12 let jsem neletěla a letos poletím dokonce i potřetí. Při prvním letu jsem zjistila, že mě uklidňuje pohled na veselou bezstarostnou tvář. V letadle měli pro každého turistický časopis a tam jsem našla přívětivého pána. Vyfotila jsem si ho, abych ho mohla použít i při druhém letu:

    http://liska.blokuje.cz/?attachment_id=940445

    Fakt jsem na něj při přistávání čuměla. Nesnáším nejvíc totiž to přistání a a jak letadlo jede děsně rychle po zemi, taková kraksna a tak malý kolečka, néé, to je hrůza.
    Bohužel ten druhý let tam a zpět byl Ryan Air a v letadle nedávali nic k jídlu a pití, takže žádný víno!
    A nazpátek jsme měla jen malou lahvičku irské whiskey a to bylo zatraceně málo na dvě a půl hodiny letu.

    Jestli poletím v listopadu potřetí, vezmu si na letiště pití z domova. A fotku toho pána taky.

    OdpovědětVymazat
  14. Lisko, konecne nekdo, kdo to ma stejne! Ten chlapek pusobi uklidnujicim dojmem, mozna by byl nejlepsi jako plysak v zivotni velikosti na vedlejsim sedadle!

    OdpovědětVymazat