5 věcí, které najdete v kanclu dva měsíce po

„Do práce? Ty už tam chodíš? A jaký to je?“ sesypali se na mě včera lidi na impru a chtěli vyprávět podrobnosti. Jo, přesně tohle s námi koronavirus udělal. Vyprávíte o pondělí v korporátu a lidi kolem vás vytvoří hlouček a nevěřícně opakují každé vaše slovo, jako když se Hernán Cortéz vrátí ze svého tažení po Aztécké říši.

Takže. Jaký to teda je v práci dva měsíce poté? Postapo! Jako vrátit se pro věci do paneláku v Pripjati po výbuchu Černobylu.

1.   Nikoho

Šéf našeho HR oddělení nám poslal naléhavý mail, vygenerovaný nejspíš podle předlohy povolávacího rozkazu. Samozřejmě, že myslíme na vaše zdraví, ale firma tebe (hlavně mně!) potřebuje. Takže se do kanclu dostaví všichni mladší 65 let s BMI indexem pod 40. V pondělí s překvapením zjišťuji, že naše firma zaměstnává většinu českých seniorů a lidí, co si tykají s obezitou a HIV, protože jsem na patře skoro sama. A to i přes motivační uvítací balíček, co se rozdává na recepci. Najdu v něm sterilní muffin v igelitovém trojobalu a roušku. V Černobylu by nechyběl dozimetr.

2.   Neidentifikovatelné ležící objekty

Lekačka z béčkovýho horroru. Talířek a na něm něco svraštělého, z čeho trčí chlupy. Potkan, který přišel mstivě zemřít explicitně na můj stůl a lehl si na talířek? Mafiánský vzkaz? Bližší analýza a pár zasutých vzpomínek ukazují na zázvor do čaje.

3.   Hledám dům holubí

Znáte to. Ten pocit, že na vás někdo kouká. Že někomu vyloženě vadíte. Tyhle negativní emoce pochopitelně nevydává zázvor, ale někdo, komu vadí změna zavedených pořádků. Konkrétně holubům za oknem. Poskakují na parapetu s větvičkama v zobáku a fakt nejsou zvědaví na to, že budete očumovat jejich hnízdění.

4.   Útok zevnitř

Takže radši děláte, že nevidíte plesnivej zázvor zleva ani holubí rychlovku zprava a soustředíte se na svůj nedomrlý muffin v uvítacím balíčku. K téhle lahůdce by to chtělo macchiato a jestli v pondělí něco může být dobrá zpráva, tak je to bezpochyby kávovar připraven splnit všechny moje vlhký kofeinový sny. 

A potom přijde ta zásadní chyba. Jedu na autopilota, otevřu lednici a vyndám mlíko.

Jenže tam neexistuje nic jako tekutý mlíko. V krabici je mlíko ve skupenství gelu. Obecně celá lednice budí dojem, že jsem se po vydařeným večírku se známostí na jednu noc probudila v domácnosti sériovýho vraha. V překvapivých a originálních skupenstvích je v lednici skoro všechno - od sendvičů po zapomenuté špekové knedlíčky se zelím, které dychtivě přetékají z krabičky a plní kuchyňku omračujícím pachem mršiny.

5.   Vzpomínky na karanténu

Zabouchnu lednici a pocítím tichou vděčnost, že jsem na stole zapomněla jen zázvor. Čas jít na schůzku. Schůzka se odehrává na Teams, takže to pro nezaujatého diváka vypadá, že sedím sama v prázdným kanclu a povídám si s hlasy v mém notebooku. Mezitím venku klovou holubi do okna a o stěny se opírá těžkopádný buket prasečí smrti se zelím.

A hlavou se mi prohání všelijaký myšlenky. Třeba, že to doma s těma dětma vlastně nebylo tak úplně zlý. Vždyť jsem vám to říkala celou dobu.