pondělí 15. března 2021

Žalovat se nesmí, ale hlásit se to musí

 

Tak tuhle taxonomii bonzáctví jsem na základce fakt nikdy nepochopila. Kde přesně končí čestný hlášení a kde začíná zóna žalování? Aspoň u nás ve třídě to bylo rozdělený genderově. Holčičky hlásily házení houbou na strop a kluci z pozice obvyklých podezřelých ty samý delikty většinou žalovali.

Můj děda řikal, že hlášení je českej národní sport. Když šla pod jeho barákem paní Čulíková, měla jsem tu výsadu, že jsem mohla nabrat ze dřezu vodu do inzulínky po babičce a postříkat ji z okna. Hlavně nenápadně, radoval se děda jako malej Jarda. A infantilní to fakt bylo, co si budem, i když byla paní Čulíková maloměstská hlásitelka číslo jedna.

Kdybych měla inzulínku, myslím, tak se mi po uplynulých dnech vzpříčí v kapse hned několikrát.

Ve středu jsem měla sraz s kamarádem Pepou na hodinovou svižnou procházku Žižkovem. Po seběhnutí Vítkova dáváme krátkou pauzu na vydýchání uprostřed mostu přes Koněvku. Pod námi září projíždějící auta, dvorky schovávají do tmy harampádí, co není vidět z ulice, naše kontaminovaný a navlhlý respirátory odpočívají v kapsách. Policejní auto za námi přijede jak po špičkách. Nevím, jak to dává váš mozek, ale ten můj v tváří v tvář reflektorům vždycky začne vyšilovat a panicky listovat katalogem prohřešků za poslední rok a půl. Nezapomněla jsem v krámě zaplatit? Neotrávila jsem Ema tím tempehem po datu expirace? 

„Dobrý večer, máte respirátory?“ ptá se měšťák. „A mohli byste si je nasadit? Nechceme prudit, ale jedeme na udání. Někdo hlásil venkovní pohyb osob bez respirátorů...“ podívá se strážce pořádku výmluvně na dům před námi. Na dům, jehož nejbližší okna jsou od nás zhruba dvacet metrů vzdušnou čarou. Nasazujeme si poslušně respoše. Policajti si oddechnou, že nás nemusí zaklekávat a jestli si může oddechnout někdo za závěsem vlastně fakt netuším. Na tu dálku bych byla hypoteticky schopná někoho nakazit jen kdybych skočila z mostu na barák a vyšplhala po omítce jako hrabě Dracula.

Tím ale můj výjimečně společenský týden teprve nabírá prostor na další hlášení. Ve čtvrtek Houbič slaví narozky, a protože ty loňský zhatil lockdown, rozhodne se letos pro odvážnou párty o pěti lidech. Z těch pěti měli čtyři účastníci covid v posledních třech měsících.

Problém je, že holky dojedou taxíkem krátce po deváté, tedy po policejní hodině. A je hezké, že náš dům je ostrůvek zájmu o bližního svého ve velké a anonymní Praze, protože zanedlouho po jejich příjezdu zvoní majitel domu. Ve vzniklé panice nás chce Houbič zavřít do vestavěných skříní, kde si můžeme psát deník jako Anna Franková. 

A ano, opět si můžeme oddechnout, protože na prohlídku bytu neměl koule ani majitel a policajty tentokrát jako zázrakem nevolal nikdo. Ale ta pachuť z přetrvávající otázky „kurvaproč???“ je horší než tuzemák s kofolou. Místo opojnýho pocitu, jak to společně zvládnem, jsem už asi definitivně pokročila do fáze těžký kocoviny, kterou nezachrání ani dvojitej panák naděje v lidstvo hned po ránu.



50 komentářů:

  1. Drsný.
    Nechápu.
    My jako děti jsme zpívali "Žalobníček žaluje, pod nosem si maluje..." a i dospělí často říkali: Nežaluj, vyřiďte si to spolu, bude to tak a tak...
    Ve škole nikdo nežaloval a ten, kdo k tomu měl sklon, ho rychle radši zrušil, protože by se s ním nikdo nebavil.

    Možná teď žalujou lidi, co si nevědí rady s vlastní úzkostí, protože si dosud nevšimli, že je to jev, kterej lidstvo provází. A každej ať si s ním naloží po svým a nemístně to nehází na druhý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jste měli fajn školu. U nás třídní žalovačky spíš podněcovala, ale je fakt, že mezi ostatníma dospělýma se jelo spíš na "vyřiďte si spolu. Já nevím, na úzkosti celkem trpim, ale tohle na mě zatím díkybohu nepřišlo:)

      Vymazat
  2. Milá Psice, kdybych tohle četla před rokem, tak bych si myslela, že jsi požila. Kam tohle dojde? Já jsem teda ten sralbotka - bo nemocný sralbotka, co by zvýšil počet úmrtí, a to nechceš. Takže sedím na zadku a čekám. Na co už nevím. možná na Godota... Jo a ještě jsem teda Milka, ptž jsem opět skočila na lep, a myslela že ten lokový daun bude fakt jen na 3 týdny. No podle toho, co píšeš, se ani samovolně nerozvolním. Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, není to zrovna veselé výročí, co? Rok uběhl a násobí se jen počet roušek a zákazů. Já jsem na to taky skočila, že déle než tři týdny to prostě projít už fakt nemůže. Může:(

      Vymazat
    2. Tomu jsem nevěřila už při vyhlášení, ale část mojí osobnosti v to doufala, spoléhala se na to, že aspoň ty první a druhý třídy... no tak zas nic.

      Vymazat
  3. Teď teprve vidím, jak velké mám štěstí, když se mi nic podobného při mých pěších toulkách po Praze ještě nestalo. Na jednu stranu to vlastně trochu chápu, protože lidi, co porušují nařízení třeba v MHD mě nehorázně rozčilují. Ale tohle... to už je level 100.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle mýho je tohle v podstatě neexistující dilema. Nařízení zavedený už loni touhle dobou pro provoz MHD maj svůj nezpochybnitelnej smysl. Jenže cyklostezka pod Vítkovem prostě neni autobus č.135 v odpolední špičce...
      Člověk, kterej nechce škodit, ten rozdíl vidí a podle toho jedná.

      Vymazat
    2. Přesně tak. V městský si fakt poctivě si funím do svýho respikrytu, když se potřebuju proběhnout a není to na ulici plný lidí, tak si užívám každý nádech-výdech. Bylo osm večer a na tom mostě nebyl kromě nás vůbec nikdo.

      Vymazat
  4. Nemyslím, že je to dáno úzkostí. Práskači všeho druhu většinou zrovna k úzkosti sklony nemívají. Spíš bych věřil, že je za tím nekomplikovaná snaha osolit bližního svého, buď jen tak ze sportu nebo proto, že dělá to, co by "nahlašovatel" udělal rád taky, ale netroufá si, aby ho někdo neprásknul :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No zrovna tohle mi taky nepřipadlo jako dilema lidí při brutálním výslechu, kteří u sebe ukrývají partyzány. Akce a reakce "čumím z okna a tam dva lidi bez roušky, tak vytáčím okamžitě městskou" je asi fakt spíš sport. Celkem by mě zajímal počet těchto výjezdů za den, zvlášť v uvedené lokalitě na Praze 3:) Co potkávám lidi venku, tak mi to připadá s nošením a nenošením skoro 50 na 50.

      Vymazat
  5. Máme teď to pochybný štěstí žít v režimu, kterej je na jednu stranu tuhej, na druhou oplývá intelektem retardovanýho paviána s třema promilema v žíle.
    Ono štěstí spočívá v tom, že narozdíl od protentokrátu i toho zostřeného přátelství se Sovětským Svazem, se teď tyhle malý svině neschovaj ve stínu těch velkejch.
    Což je vlastně docela průser, protože konec těch velkejch sviní přinesl pocit úlevy tak mocnej, že umožnil k těm malejm zaujmout postoj "...co jsme si to jsme si, hlavně, že jsme se zbavili tamtěch..."
    ...what a time to be alive (do hajzlu)...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Což je celkem zajímavá představa, jaká esence tady zbyde v době postcovidové. Jestli to bude jen ta úleva, že jsme se toho svinstva zbavili, ať už je to virus, Babiš nebo Miloš. Já pořád doufám, že ne, že se tím spousta věcí ve státním skanzenu nadobro změní a jednou to bude stejně absurdní pohled jako do devadesátek.

      Vymazat
    2. To si právě říkám, jestli nezůstane nasrání na ty mrňavý hajzlíky, co si hojili svoje duševní bebíčka teplym bonzem - lhostejno, jestli švestkám kvůli roušce nebo finančáku kvůli blbě vráceným drobným z útraty v hospodě. Protože ani Babiš, ani Miloš, ani Babiš s Milošem ve svý podstatě taky nepředstavujou žádnej velkej formát, kterej by umožnil nějakou katarzi ve vztazích nás lidí z podhradí. Žádnej Heydrich, žádnej vynalézavej sadista z pečkárny. Jen jeden obyčejnej zloděj s jednim obyčejnym mstivym tlučhubou.

      Vymazat
    3. ...jo a ty devadesátky - hele aniž bych si je chtěl nějak idealizovat, pravda je, že jako vždycky u všeho si člověk asi pamatuje ty nejkřiklavější dobový obrazy, což v těch devadesátkách byl takovej ten týpek s kilem gelíčku na pleši, oblečenej ve zmuchlanym fialovym saku, plísňovejch dínách a bílejch fuseklích v černejch mokasínách...
      Pravda ale je, že si z tý doby vlastně pamatuju docela dost lidí - obvykle rodiče spolužáků - který tehdy zakládali drobný podniky, který jim docela dobře prosperovaly. Až do doby, než se někde mezi lety 05 a 15 z různejch důvodů rozhodli odejít na odpočinek a pokusy předat podnik dětem končily začasté další vietnamskou večerkou, protože "...se na mě, táto, nezlob, ale na ty stohy úředních sraček se mužu vykašlat..."
      A nelepší se to.
      Ale když František, syn sedláky Hlavsy v Poslovi z Liptákova starýmu řiká: "Já ten náš grunt, tatínku, ten náš velkej grunt, nechci." tak se tomu lidi řepí, až se jim odlepujou zubní protézy... :-/

      Vymazat
    4. No blbý jsou hlavně ty účty - jedna věc je vybrat kasu a druhá vybrat ji do takovýho mínusu, že s tím budou mít mrzení ještě naše děti.

      Vymazat
    5. Já mám devadesátky spojený s Jonákem, prostitucí a albánskou mafií - to všechno ve velkým stylu a za bílýho dne. Mullet, fialový sako a bílý fusekle v mokasínách v tom obrázku samozřejmě nemůžou chybět. Podnik bych v dnešní době přebírat ani zakládat nechtěla - jak už jsem jednou psala, Em mě odsoudil jako málo dobrodružnou povahu i pro blbej živnosťák na vedlejší příjem.

      Vymazat
    6. Jo, mullet... Na ten jsem zapomněl. Nebo jsem jej možná zamlčel, protože jsem tohle "vepředu byznys, vzadu party" měl nějakou dobu na hlavě taky. :-D
      S tím podnikánim souhlas.
      Já bych na jednu hrozně chtěl. Já bych třeba hrozně chtěl hospodu. Ale dneska prostě ne.
      ...a pláčete správně, děti, protože já bych měl krásnou hospodu!

      Vymazat
    7. Kdysi jsem taky mela, tu holcici verzi. Dneska by byla opet in a nejvic hipster, ale podruhy do mulleti reky nestoupne ani Jarda Jagru. Tu hospodu ti verim. Ze bys byl za barem a ja poprosila o jedno toceny z tanku, teda vlastne spis zarvala, aby to bylo mezi tim srumcem z lidi slyset. Tak na zdravi a na hospody, co mely bejt a nejsou. I na ty, co byly a nejsou:(

      Vymazat
    8. Hele měl jsem jí vymyšlenou...
      V suterénu, aby tam byl chládek.
      Se zahrádkou ve vnitrobloku nebo prostě na nějakym kusu slunného, ale stále diskrétního dvorku.
      S udírnou a grilem.
      S Mázem a Kněznou na čepu (tehdy byly Svijany ještě fakt dobrý).
      Vařil bych si sám. Jídelák stručnej - tak tři hlavní jídla, dvě polívky, možná jeden moučníček - ale jak od maminky.
      ...vedle toho vždy připravenej dobře naloženej Hermelín a ještě lepší Utopenec...
      Lidi by tam chodili a plnili jí veselym hlaholem, se štamgastama bych si tykal...¨
      ...a já už toho spoustu zapomněl, co jsem tam chtěl mít...
      ...ono už je to taky asi jedno...
      Ale na ty, co byly a nejsou, si s tebou rád připiju při první příležitosti klidně na každou zvlášť. Bude nám zle, ale ony si to zaslouží.

      Vymazat
    9. Jo a mullet... Čemu říkáš kdysi?
      ...já jí sundal v roce 2011...

      Vymazat
    10. To zní jako bájný Mucafé! Po něm tam byl Kacíř, kde jsme byli tenkrát ještě se Sejrou. Aktuálně koronáč neustál ani Kacíř. Tak na toho bude první přípitek. Snad vydrží skanzeny lidového chlastání jako Dandovi a Ječmen.

      Vymazat
    11. Kacíř se někdy během loňska...možná už spíš předloňska(?) se přejmenoval na Pražskýho Floutka... Nevim, jestli to souviselo s nějakou změnou majitele, nebo se pro rebranding rozhodl původní...
      A teď už je to teda mrtvý úplně, jo? :-O

      Vymazat
    12. Aha, jestli to byl novej podnikatelskej plán, tak to spadlo do blbý doby. Teď je tam pusto, prázdno. Cedule tam není žádná, takže se z toho nedá poznat, kdo zhasínal.

      Vymazat
    13. Ale na webu tvrdí, že jsou jen uspaný. Snad.

      Vymazat
    14. Čtu článek, až se mi krev pění z toho ubohoučkýho udavačskýho hnusu...

      Následuje vaše, tedy vás dvou, brilantní konverzace a v tu ránu se moje zhnusení mění v čirou radost...

      Vymazat
  6. Nebonzuju, nehlásím, nedělá se to, vím....ale přiznávám, občas se dějou věci pro mě tak iracionální a nepochopitelně tolerovaný, že bych si přála, aby tu špinavou práci udělal někdo za mě :)
    A nemůže za to úzkost, ani nic z uvedených tipů. Spíš mám pocit, že já osobně už pro zlepšení situace fakt nic víc udělat nemůžu a uspokojilo by mě, kdyby se těm lidem najednou z ničeho nic rozsvítilo. Ale to by asi místo policajtů museli jezdit doktoři z covidária a i to by mělo jen omezenou účinnost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď jsem se trochu ztratila, nevím jaké konkrétní tolerované věci myslíš. Já mám tedy spíš pocit, že všechny aktivity postupným seškrtáváním mizí den po dni jako ohrožené druhy z červeného seznamu a končí to bizarníma scénama, kdy si lidi na výletě v lese googlí hranice katastru. Bez respirátoru na liduprázdným mostě nemůžu nic udělat pro zlepšení, ale ani zhoršení situace, snad by to jako výsměch své práci nebral ani ten zmíněný tým z covidária.

      Vymazat
    2. Myslím třeba místní autoškolu, kde se v prosklený malý učebně pravidelně vyučuje naostro bez ochranných pomůcek (a pokud je někdo má, tak jsou to jednotlivci), všichni to víme a nic se neděje - přitom by dodržování pravidel provozovatele nikterak existenčně neohrozilo. Nebo hospodu, která si dala na dveře cedulku závodní jídelna, ale žádnej závod do ní nechodí a přesto je v ní narváno. Nebo obchod, kde dávají slevu zákazníkům bez roušky. Nebo doktor, kterej ordinuje bez roušky, protože tu podle něj covid bude tak dlouho, dokud se o něm bude mluvit. Nebo zaměstnavatelé, co občůrávají co můžou.

      Vymazat
    3. Asi to vidíme všichni. Jen hold nebonzujem. Bydlím na vsi, kde si široké rodiny potrpí na návštěvy a rodinné obědy, tím se promísí kovid z práce s kovidem v rodině. V každém baráku už si tím prošli, a se vší parádou, nemocnicí, úmrtím. Nejvíc jich bylo po Vánocích. A nedají si říct. A tak tu žijem. Jediná výhoda by mohla být, že už jsou promořeni. L.

      Vymazat
    4. Tyjo, Bloude, tak to jsi z divokýho kraje. To je pro mě úlet zase úplně z jiné strany.

      Vymazat
    5. Tak s tím promořením je to otázka. S ubíhajícím časem slyším stále častěji o lidech, co jedou už druhé kolo:(

      Vymazat
    6. jj, promoření, očkování, testování. Když si chci udělat hezký den, tak nečtu a nemyslím.. Když mám chandru, tak se ptám kolikrát kovid můžeme dostat a přežít. U očkování se ptám na to, jestli někdo sleduje hladinu obranných látek po očkování. a testování to je bez komentáře. L.

      Vymazat
    7. Množství protilátek se taky dá zjistit. Ale rozhodně se to nedělá u každýho naočkovanýho...

      Vymazat
  7. U nás na vsi má snad už čtvrtina obyvatel hole na nordic walking ( včetně zasloužilých důchodkyň), aby bylo asi hned jasno, že se jen tak necourají, ale legálně sportují.Kdo chce, chodí v respiratoru, kdo nechce, dýchá bez něj. A nikdo překvapivě neječí. Určitě je to lepší než ten pán, který mi minulý týden v krajském městě funěl za krk v respirátoru, z něhož visela zplstnatělá dlouhá vlákna jako z deset let nestříhaného berana. Fakt. Ivča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivčo, vím, máma do nordic gangu patří - teda ještě z doby před covidem, kdy nebyly tak in. Beránek mě dostal, představila jsem si ho i zevnitř včetně aroma. To už jsou možná přípravy na Velikonoce;) Nejvyšší čas začít si vyšoupávat svého vlastního!

      Vymazat
    2. No, já když jsem viděla naposled mámu, měla jednorázovou chirurgickou roušku. Uprostřed průhlednou. Nechci ani odhadovat, jak dlouho už ji nosila.

      Vymazat
    3. Quanti, na to je přece ten vtip. Když přežiješ dvě vlny covidu v jednorázové roušce, jsi nesmrtelný. Tak gratulace mamce!

      Vymazat
    4. F, kéž by. Teď už si snad pořídila nějaké respirátory, ale stejně je bude určitě zas nosit do (sebe)zničení...

      Vymazat
  8. Tak tohle je prostě nepochopitelné, i když bohužel věřím, že se to vážně děje.
    Že tohle fakt někomu stojí za to. A v podstatě akorát tím akorát i prudí policii...
    Jakoby lidi ztratili schopnost zdravého úsudku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Škodí to asi všemi směry. Policie má aspoň tady v Praze na práci spoustu jiných věcí a v člověku to pak akorát tak vzbuzuje impulzivní choutky vykašlat se už na to všechno komplet.

      Vymazat
  9. napsala jsem už tři příspěvky a všechny smazala.. ani se neumím vymáčknout.. moje sociální bublinečka obsahuje hodně konspirátorů a ti by ti na to řekli, že nastal puč, zcela vážně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helgo, mackej! Zrovna tady je prostor uplne na vsechno bych rekla:)

      Vymazat
    2. Tak já si třeba vojenskej puč přál k narozeninám a jelikož mi nebylo vyhověno, k svátku si přeju dva.
      Ona ta armáda je tak nějak jediná státní instituce, která se během posledního roku chovala příčetně.
      A třeba o Portugalsku běží drby, že se z největších sraček dostalo, když distribuci a nakonec i samotný provedení očkování začalo řídit námořnictvo. Námořníci prej byli takový protivně málomluvný kožený ksichty, ale měli realistickej plán, kterej dodrželi a úplně smazali takovej ten politickej bullshit, ve kterym se zřejmě Portugalci topili podobně, jako my...
      Navíc ten vojenskej puč sebou může nést i další pozitivní úkazy, jako třeba Babiše prchajícího v přestrojení za Ural...

      Vymazat
    3. S námořnictvem to tady asi moc neklapne. Teda jestli nevkládáš naděje do kapitánů, co vozí po Praze ožralý Brity v parníčku. Ty sice vydrží úplně všechno a na poházený stříkačky na přídi jsou asi taky zvyklý, ale nejspíš to nebude součást jejich realistického plánu. Babiš v prchající přestrojení by byl milej. Bohužel to vyžaduje sebereflexi a pocit studu, co nemá. Ale tak i prchající Babiš by byla pěkná představa. K tomu by byla ale asi potřeba nějaká rozvojová země s velkým potenciálem rozkradení, co by se o něj ucházela jako o premiéra;)

      Vymazat
    4. Si myslim, že pro distribuci vakcíny neni potřeba slaná voda ;-)
      Pardubickej 14. pluk logistický podpory by se s tim, řekl bych, popral i bez ní a upřímně se přiznám, že vlastně moc nechápu, proč mu tuhle práci nikdo nesvěřil...
      O Bábovi škoda slov... Bych ho rád viděl v situaci, kdy by pro něj "země s velkym potenciálem" znamenalo, že ho tam nechaj naživu.

      Vymazat
  10. Co Čech to Bretschneider s Mrvou a Sabinou dohromady... Ne každý to realizuje, ale tak trochu to všichni máme v sobě...

    OdpovědětVymazat
  11. Dělat v dnešní době večůrek je snad zbytečné, ne? 4 z 5 už coronavirus měli - a to prosím tu britskou /africkou mutaci?
    Hezky je to tento přístup popsán zde: https://psychologie.cz/covid-emocni-inteligence/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za článek. No jasný, že jsem jednou z těch vyhnilých vlaštovek v jednom z tisíce domů. A nezachrání to separace odpadů ani biovajíčka. Jen se trochu bojím, že dělení lidí na lepší/morálně silné a horší/ hovada je dost úzký led. Je teda potom morální jet metrem do práce, když vím, že se tam můžu snadno nakazit? Je etický zavolat policii na člověka bez roušky? Sesbírat rozsypaný nákup starý paní na ulici je ještě pomoc, nebo už hovadský vystavování seniora rizikům, protože nemám čerstvý test?

      Vymazat
  12. Ode zdi ke zdi a čím dál blbějc. Lidi buď na všechno kašlou nebo volaj policajty. Dost často nic mezi tím. Asi to svědčí o jisté retardovanosti národa. A bude hůř, protože tyhle "tři tejdny" budou ještě dlouhý.

    OdpovědětVymazat