pondělí 6. září 2021

Lásky na druhý pohled

 

Celej život jsem držela pravidlo, že ty nejlepší věci poznáte na první pohled. Jeden pohled mi stačil na zamilování do Ema, do dětí po porodu, do Chrudoše i do vanilkových rohlíčků.  Na světě nenajdete víc zaprdle konzistentních lidí, co se týká výběru podle prvního dojmu. Jedna záležitost se ale mému oblíbenému stylu dlouhodobě vzpírá, a to realitní trh. Už to budou tři pěkný roky, co se s dětma a Emem čas od času potloukáme po prohlídkách cizích bytů. Potkali jsme za tu dobu docela dost realiťáků – někteří vypadali jako kmotři a jiní zas jako šmejdi, co si odskočili z předváděčky hrnců a elektrických deček. Některý byty se nám na první dobrou dokonce líbily, ale hned ráno jsme se s Emem budili se slovy „musím ti něco říct“ a hnusně jsme zpomlouvali vysoký poplatky a ošmajdaný lino. Tam nikdy!

Časem jsme se vyprohlídkovali do takový divný letargie padesátileté jaderné inženýrky, co žije s kočkama a strašně ráda by potkala toho pravýho – akorát by jí nesměl přeskládávat atomy na nočním stolku, zvedat prkýnko a zasedávat kočky na gauči. Fakt si myslím, že pořizování nemovitostí, partnerů a dětí má něco společnýho – tohle všechno byste měli udělat, dokud jste mladý a blbý. Jsem upřímně ráda, že jsme se jako blbí rozhodli mít aspoň ty děti, když už ne byt, protože si dovedu živě představit ty současný dospělácký rozhovory nad večeří ve dvou.

O prázdninách Em vyšťáral nabídku bytu v Malešicích – kousek od parku a prakticky i kousek od nás, takže by děti nemusely měnit školu. Domluvili jsme si tam prohlídku, která se klasicky proměnila v adrenalinovej orienťák – jako vždycky, když si myslím, že fakt vím, kde to je.

Prohlídka byla ve čtyři. V 15:20 jsem si kupovala na Míráku zmrzlinu s velkopanským pocitem, že budu na místě první. Asi by to tak bylo, kdyby se zrovna nekonaly letní pražské překopávky a výlukové tratě.  V 15:45 jsem volala Emovi s vystresovaným dotazem, odkud kurva jezdí ty debilní autobusy z Želivárny. 15:46 už jsem sprintovala kolem Hagiboru a rozhodla jsem se vzít to zkratkou přes staveniště.

Bezva nápad, když takhle běžíte z kanclu v sukni a halence. Stavební dělníci totiž udělají jen překvapený úkrok zpět a nikdo vás nevyhodí, protože vypadáte jak Eva Jiřičná, co má v deskách plán budovy a běží zachránit zpackanou klenbu v patnáctým poschodí. Že nejsem Eva Jiřičná, některým chápavějším zedníkům došlo až v okamžiku, kdy jsem přelézala plot dělící stavbu a ulici, ale to už bylo pozdě. Flákla jsem sebou na chodník a běžím dál s Google Maps, což je má oblíbená disciplína zahrnující běh s mobilem v ruce. Podle toho modrýho panáčka, co se posunuje na mapě, občas v půlce sprintu zjistím, že běžím na opačnou stranu. A to byl přesně obrázek, který se naskytl trpělivě čekajícímu Emovi a makléři před domem. „To je moje žena“ představil mě suše Em, když jsem se přiřítila oklikou zpátky k nim, a neříkal to zrovna hrdě.

„Tak jako nebyl to špatnej byt“ shrnujeme doma prohlídku. „Ale není to zrovna vášnivý vzplanutí. Spíš taková sympatie k brejlatýmu úředníkovi s podbradkem a přehazovačkou před kompletní rekonstrukcí.“

Jenže druhý den se na fotku brejlatýho úředníka zálibně podívám znovu. Za pár dnů zase, a pak se k tomu přizná dokonce i Em. „Tak já tomu makléři zavolám", rozhodnu se. „Jako ne, že kupujeme, jen že nás zajímá, jak to vypadá“ brzdí Em to druhý rande, abychom se emočně moc nerozšoupli.

Výsledek telefonátu je v dnešní bytové krizi naprosto očekávaný. Na našeho tlusťoučkého úředníka se pomalu tvoří zástup dalších mlsných zájemců a odhadců. „Stačilo by ho trochu učísnout a vypadal by jako Leonardo di Caprio…“ designuje ho Em v 3D programu. „Tak uvidíme v bance, tam nám ho určitě zatrhnou“ říkáme si s Emem. Ale nezatrhli. 

Přesně po deseti letech tak nejspíš měníme stanoviště. Máme třikrát víc věcí, dvakrát víc dětí a jednou tak velký obavy ze sousedů vykultivovaný dlouhodobým pobytem v baráku s hospodou v přízemí. Jo, a aby byla zachována návaznost příspěvků a kontinuita vesmíru, jedno ze jmen na zvonku novýho paneláku zní Kalashnikov!



19 komentářů:

  1. Wow! Tak ať úředníček slouží! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to si děláš kozy :D.
    My se totiž prosím hlásíme mezi ty sousedy (asi ne teda uplně v domě, ale na desítky, max stovky metrů to počítat půjde). Jen nevím, jestli to tvůj stres zvýší nebo sníží ;).
    Každopádně gratulace k takovému kroku. Malešice jsou bezva čtvrť (jakože opravdu ;)).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ber to jako střídání stráží. Na současnym stanovišti bydlí pár set metrů ode mě :-D

      Vymazat
    2. No jasny, pekne z ruky do ruky! Btw. k takovy vzacny prilezitosti by se hodila poctiva rozlucka. Bude se mi po tom nejblizsim okoli styskat, ne ze ne. Nastesti tady budeme stejne porad navezeny skrz deti.

      Vymazat
    3. Nemínim se loučit s někym, kdo se stěhuje o blbej kilometr vedle.
      Ale na pivo zajít mužem klidně zejtra. ;-)

      Vymazat
  3. A nehledate za sebe nahradu? Vyhledove hledam neco v Praze, hospoda v prizemi je bonusem! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Páni, moc gratuluju! Nákup nemovitosti považuju za jednu z nejstrašnějších věcí, jaké v našem prvním světě vůbec máme, takže jste teď v mých očích hotoví hrdinové :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak třeba tam bydlí Goran Bregovič
    https://www.youtube.com/watch?v=UqOL7LOR6ko

    OdpovědětVymazat
  6. gratuluju! a jen tak jako mezi náma, které dítě jste odprodali do cirkusu, aby vám s tou hypoškou pomohlo?

    OdpovědětVymazat
  7. Quanti: Díky!

    Alinka: Tyjo! To bychom se někdy mohli potkat v parku:)

    E*v: Přemýšlím, jestli se dá byt po nás s čistým svědomím doporučit. No není to na dlouhý dumání - nedá! On už byl totiž zralej k rekonstrukci před těma 10 lety, než jsme se nastěhovali. A ta hospoda dole nám na začátku připadala jako fajn bonus, ale věř, že se časem omrzí. Třeba v létě, kdy do oken stoupá dým, nebo časté chorály o půl druhý ráno...

    Marie Veronika: Díky a hrůzné to asi bude - už podle vstupních formalit:O

    Dalimil: To by byl zrovna bezva soused, s celým tím balkánským orchestrem;)

    prezi: Děti máme všechny a ledviny zatím taky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bysme určitě mohli. Jestliže se budete stěhovat v zimě a bude sněhu jako loni, potkáme se tam chca nechca při bobovaní neb tam je celá čtvrť vždycky. A v létě zas u vody nebo na kolobrndách. Takže jo, whenever ;).

      Vymazat
  8. Zkratka Evy Jiřičné mě moc pobavila! :-) No panejo, kdysi jsem nějakou dobu činil podobné realitní námluvy, ale pak jsem si řekl, že život jaderné inženýrky má taky něco do sebe. Tak držím palce, ať se z brejlatého úředníka vyklube nečekaný princ na bílém koni :-).

    OdpovědětVymazat
  9. Ono se rika lepsi dvakrat vyhoret nez jednou stehovat

    OdpovědětVymazat
  10. Já si teď jen musím vzpomenout, až půjdu ven, podívat se na zvonky (dočasně přebývám v Malešicích u sestry)

    A škoda - hledám dál! :)

    OdpovědětVymazat
  11. Cerf: Jasne, ze ma - jen my jsme ty benefity moc nevyuzivali, kdyz jsme porad trceli na jednom miste.

    Ian: Zatim si to nepripoustim, ale tahle kapitola jednou bude strasliva! Obzvlast pri stehovani z vetsiho do mensiho.

    ev: Do konce roku budeme stejne trcet na stary adrese, kdyby to pro tebe bylo aktualni od ledna, tak te rada propojim s majitelem. A drzim palce!

    OdpovědětVymazat
  12. Tak on v Malešicích bydlí i kamarád-sklář, resp. on tam bydlí u své milé, která od nás nedávno odkoupila osobní vůz. Kruh se uzavírá. Gratulace! Přijdu tě tam navštívit!

    OdpovědětVymazat
  13. Pamatuju si, jakej mi spadl kámen ze srdce, když jsme sehnali náš současnej byt...a to bylo v době, kdy mlsní zájemci byli čistě imaginární záležitost :) Tak si asi ani neumím představit, jak se musíte radovat teď, když v tom zástupu opravdu stojí :)

    Amy a spol. doufám berete s sebou?:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radovat se budeme, až to bude neochvějně jistý a nezrušitelný - zatím se třeseme v hypotéčních manévrech a obavách, aby si to druhá strana nerozmyslela.
      Každopádně, tenhle byt má balkon a tím pádem mám špindíry a hnízdící holuby zatrhnutý:(

      Vymazat