středa 27. října 2021

Jen si tak trochu tančit

Nevím, jestli ve mě zanechaly stopu dětské baletní piškoty, nebo geny mé rakouské babičky s valčíky od Strausse zatočenými do DNA šroubovice. Někdy to na mě prostě přijde, a to potom potřebuju tančit. Jasně, určitých nutkavých potřeb se můžete zbavit i o samotě v přítmí ložnice, ale výsledný pocit satisfakce bude podobný jako u masturbace. I jako introvert uznávám, že některý věci je lepší dělat s lidmi než o samotě. 

Když jsem se přihlásila na ukázkovou lekci moderního tance, Čičman se na mě dívala jako na hrdinu a Žmur s Emem jako na Jackass v díle, kdy lížou počůranej sníh ze zmrzlinových kornoutků. 

Na místě jsem byla přesně v 18.50, tedy s desetiminutovou rezervou, na kterou jsem byla hrdá až do chvíle, kdy jsem zjistila, že na stejné adrese probíhají desítky dalších akcí. 

„Promiňte,“ omlouvala jsem se tak v kurzu korejštiny. 

„Hned si ty věci vyklidím“ slibovala jsem karatistům, u kterých jsem se dokonce na sprosťáka převlíkla v šatně a nakladla bundu do cizí skříňky jako kukačka. 

Napotřetí jsem správnou tělocvičnu bohužel našla. Patnáct žen. Jeden kojenec. Jeden chlap a možná sám nemá jasno, jestli je gay, nebo se přišel seznámit. A já. Rozcvička byla ve stylu sestavy, kterou si ženy nacvičily už několik úvodních lekcí dopředu. Představte si to jako skupinu lidí, kteří do sebe nazpaměť nadřeli Ludolfovo číslo na padesát desetinných míst a teď ho synchronně deklamují. 

 „Hodina a půl frustrace, to přece není nic, co bys nezvládla“ koučovala jsem se v duchu a snažila jsem se vybavit všechny horší a delší věci, ale napadly mě jen porody, protože ze všeho ostatního můžete utéct – pokud nejste posera a pokud vám zrovna mezinárodní rychlík neamputoval nohy na kolejích. Já posera jsem a uspořádání místnosti bohužel neumožňovalo diskrétní exit ve stylu odskočím si a procpu se záchodovým okénkem na ulici. 

Dokud se sestavy tančily hromadně, byla to vlastně ještě fajn zábava. Schovávala jsem se za radiátorem. Horší bylo, když jsme měli naučenou sestavu předtančit po(s)tupně po jedné přes celý sál. Labutím krokem kolem mě přelétla i šedesátnice Miluška. Potom vylezlo zpoza radiátorů něco, co připomínalo nedobrovolně vyšťáranýho pokoutníka. Když jsem rozhazovala nohama a rukama a snažila se kurva dostat co nejrychleji na druhou stranu tělocvičny jako černá vdova na lovu, všimla jsem si v letu pedagogického zoufalství lektorky i Miluščiny úlevy, že se zbavila statusu nejhorší holky ve třídě. 

Na konci hodiny jsme my ženy sdílely v kruhu své niterné pocity. Padala dojatá slůvka o transformaci ženské energie, ale i postřehy o uvolněných kyčlích a namožených stehnech, až to připomínalo zákulisí po swingers party. Když přišla řada na mě, řekla jsem si, že nemůžu zůstat srab až do konce života a přiznala omyl i skutečnost, že jsem přišla naposled. Promiň Miluško! 

Tenhle trapas pochopila i moje nenaplněná potřeba tančit a nenápadně se vcucla zpátky do podvědomí. Obě jsme na sebe byly nasraný a dělaly, že se nic jako návštěva tanečního studia nepřihodilo. 

Dokud jsme se v sobotu nepotkaly s Martou. Původně mělo jít o deep talk nad plzní, ale při cestě přes Národku jsme zjistily, že ve Vagónu ten večer vystupuje revival Nirvany. Vagón je navíc podobný skanzen jako U Ječmene – ať už přijdete kdykoliv, najdete minimálně jednoho stárnoucího rockera pod stolem, telefonní čísla na podtácku a poblitý hajzly. V Martě se probudil sentiment. 

A co ve mně už všichni víme. Jakmile revivalový Kurt poprvé prohrábl struny, přiběhly jsme na parket a odtáhly z něj až na konci. Zpocený, vyskákaný a strašně žíznivý. 

 „To byla rychta, co holky?“ zakýval na nás rocker naproti u stolu, než hodil čelíčko a zase usnul. Tak teď jen nevim. Dá se chodit na pokleslý revivaly jako na kurzy tance?



17 komentářů:

  1. Všechno jde.
    Ovšem stran toho skanzenu se trochu cukám - za pivo tam chtěj takový dost neskanzenový peníze...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fakt? Na přidrzlé ceny za nápoje si nevzpomínám, byly zcela přehlušeny dojmy z pana vrchního:) O kolik si řekli za dvanáctku?

      Vymazat
    2. To musel bejt pan vrchní ve své kráse ještě nebezpečnější, než já :-D
      ...rovný pade mam ten dojem...

      Vymazat
    3. Nj, zlaty casy koronacovych slev, kdy byla Plzen za 39 i na Staromaku...

      Vymazat
    4. Jo jo... Loni v létě přitančil kolega do kanclu asi v půl jedenáctý a řekl, že se chvilku natáhne. A někdy zhruba ve dvě nám povykládal, jak se nechal nějak takhle naceněnou plzní zaskočit někde na Malý Straně...

      Vymazat
    5. U Glaubiců na Malostranským je Plzeň pořád za 39. Dřív byla za 36...

      Vymazat
  2. Nepohlížel bych na to jako na kurzy, ale rovnou jako na "vyšší dívčí taneční". Mezi námi - ukázkovou lekci moderního tance si představuju tak, že já pohodlně sedím a někdo mi ukazuje moderní tanec, a ne, že budu mít pohybové sólo ku potěše ostatních. To snad radši to přítmí ložnice :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by byly zase zbytecne tanecky okolo - cilem teto lekce bylo pripravit adepty na svetla reflektoru v Narodnim a vysoka ocekavani divaku:)

      Vymazat
  3. Joo, to druhé jsou lepší kurzy tance, rozhodně víc akceptující. :- ) A o to vlastně jde ve všem - konstatovali jsme to na konci projektu Erasmus Plus. Totiž že pro učení se čehokoli (jazyk, tanec...) je nutnou podmínkou přívětivé přijímající prostředí, bezpečné, trochu se vzájemně poznat (třeba přes pohyb, ne mluvením). A to v kurzu, kde jsem nucenej sám něco předvést a není to ve chvíli, kterou jsme si proto sám vybral, to nejde. To by bylo nenormální.
    Rockeři na mejdanu jsou vhodnější skupinou pro učení se čehokoli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasim, v prijimajicim a bezpecnym prostredi bych sla klidne i do baletu!:)

      Vymazat
  4. Myslím, že určitě dá :-) V tanci jde navíc v první řadě o vyjádření emocí a v tom jsou si pokleslý revival i baletní studio perfektně kvit :-) A díky za varování - zrovna před časem mi myšlenka na nepárový tanec prolétla hlavou, tak teď vím, co s ní mám dělat :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Sousedka mě láká na hodinu powerjógy. Po přečtení Tvého spotu už vím, jak bych se asi cítil. Jen to podezření z pochybné sexuální orientace by mě snad minulo.

    OdpovědětVymazat
  6. My girl, my girl, don´t lie to me...

    OdpovědětVymazat
  7. Jehehé, já jsem srab a utíkám vždycky, hned a ode všeho - a přesně proto pro mě ty porody byly tak těžký. Ne proto, jak to bolelo. Ale protože se nedalo přestat a říct, že na to kašlu a jdu domů :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To úplně chápu! Kvůli tomu nejezdím ráda na kole. Dokopce.

      Vymazat
  8. asi radši to karate než tanec, máš můj obdiv

    OdpovědětVymazat
  9. Jasně, že se to za to dá považovat, však tam neni žádnej rozdíl, ne? Publikum máš tak jako tak. Poskakuješ jak pako taky. Snad jen ten ženaký kruh a tranformace ženské energie u toho chybí ;).

    OdpovědětVymazat