neděle 3. dubna 2022

Můj boj s nemocí: diagnóza lidé od koní

 

Dámy a pánové, hrdým sponzorem dnešního příspěvku se stávají České dráhy, díky kterým už hodinu a půl zapouštím kořeny na choceňském nádraží.

Abyste věděli, dějí se tu velký lidský příběhy. Už jsem se stala svědkem brutální hádky páru, kterým Český dráhy rozesraly důstojný zbytky manželství. Proti nim si nemám na co stěžovat, i dva bezdomovci v našem koutku čekárny jsou proti tý protivný ženský duhový víly. A hlavně lidi s názorem. Ten velkej a fousatej, Pepíno, ho umí dokonce i vykrkat. Ten menší, Lojza, zase umí ubalit cigárko i z prachu místních plastových muškátů, hlíny z podrážek cestovatelů a obalu od karamelky. Abyste si nemysleli, že v našem koutku ztroskotalců vypadám bůhvíjak na úrovni: Pepíno Lojzu před rauchpauzou vždycky hlasitě upozorní na nutnost vzít si sebou před nádražní budovu rozpitý pívo a igelitku, aby mu to „někdo neukrad“. Ten třetí někdo jsem v našem malém biotopu jen já. Díky za důvěru, kluci.

Ale o tom to dneska nebude. Už strašně dlouho se vám snažím napsat post o holčičkách a koních, protože je to podle mě neprávem opomíjený téma. Ale to máte pořád něco. Vždycky, když už začnu ukazováčkama cválat po klávesnici, přijde do toho něco neodkladnýho. Začnou u nás hnízdit holubi. Em pořídí na balkón jabloň. Psice pojme ambice psát pro peníze, a pak se za tyhle nepromyšlený nápady tiše nenávidí u dvanácté verze adrenalinového článku o životě a smrti parazitické hlístice.

Zároveň poprosím majitele koní a holčiček o věcné komentáře. Co jsme jako rodiče zanedbali? Je to léčitelné?

Jako malá jsem měla kamarádku Lídu. Byla ještě vyšší než já, což je pro dospívající dívku s výškovým komplexem jackpot. Vedle Lídy jsem si vždycky připadala jako ty třicetikilový křehký ženy, co nosí oblečení z dětský kolekce a podpatky, v nichž bych měla neustále rozbitý čelo od nárazů do stropních svítidel. Jediný melanom na kráse mohutné Lídy byla její láska ke koním. Vedoucí stáje byl východočeská odpověď na reklamu Marlboro, ačkoliv ty dva spojovalo jen přesvědčení, že ranní kašel je v pohodě stejně jako sex s nezletilýma výměnou za privilegium kydat hnůj v zapařených holinách.

Vy všichni víte, že zvířata mám ráda. Přestože k nám rukou osudu vždycky doputuje nějaký vyvrhel absolutně nesplňující ani základní popis svého druhu na wikipedii. I Julča, co žere beton a popírá gravitační zákony, je ok. Je to jen 20 deka vzpoury. Zato se objektivně podívejme na koně:

  • Koně váží 300 kg. Pro srovnání, tolik váží 10 malých křehkých žen na podpatcích, dva rozzuření gorilí samci nebo závodní motorka. Tohle je totiž obecná váhová kategorie nebezpečných věcí, které vás mohou zabít.
  • Koně se sice chlubí vynálezem tří druhů běhu, už vám k tomu ale nedodají, že padají při každém z nich. Pořád. Hlavně na lidi. Jak vám asi bude, až na vás dopadne ta desátá žena na jehlách, co?
  • Další věc je lekání. Jasně, všichni se občas něčeho vyděsíme. Někdo nás přistihne čůrat za autem, nebo krást propisku. V klidu, jsme lidi. Co ale v klídku není, jsou striktní požadavky na zastavení chodu celýho světa, protože vy zrovna někam běžíte. Jako sorry, ale zpanikařit a úplně zdivočit z toho, že kolem projede auto, zaštěká pes, nebo si kolem vás dovolí projít člověk v červený bundě? Toho jsou schopný jen koně.
  • To nejhorší je holčičkový magnetismus. Některý holky k sobě evidentně přitahují tyhle neustále nepříjemně překvapené obludy se žlutýma zubama, kterým občas musí veterinář propíchnout nadmutý břicho, aby z něj vyšlo 100 litrů metanu. Celosvětová teplota stoupne o půl stupně, oceán zaplaví další obydlený ostrov s nevinnými domorodci a jejich jedinečnou kulturou, ale co už. Koně budou dál ohrnovat pysky na plakátech nad postelí a někdo o nich napíše sladkobolný příběh „Poslední pardubická věrného Bleska.“

Než si Lojza smotá další cigárko z vajglu a mrtvý mouchy, budeme skoro u pointy. Dneska to ale trvalo, co? Zkrátka, koňskou nemocí onemocněla Čičman. 

Ze začátku se to dalo držet na uzdě jen pomocí zakoupení trička s lipicánem (Čičman ho nazývá „licipán“ a tvrdí, že to říkám blbě já) a autobiografie žokeje Váni. Částečně se také dařilo držet informační embargo ohledně přítomnosti koní v Praze.

Potom jsme jeli kolem Chuchle. A pak si vygooglovala koňský tábor, kam už se úspěšně přihlásila. Napište mi prosím vás někdo, že si nezlomí vaz, nikdo ji neukousne ruku a nezačne kouřit. Nabízím za utěšující komentář tričko s jednorožci, o které už ztratila zájem. A vůbec.  Všechno hnusný, co jsem kdy řekla o neexistujících kopytnících, beru zpět!

Láska? Ne, potřebuje od ní jen jablko, aby se mohl nadmout.



39 komentářů:

  1. Ježiš, upřímnou soustrast. Našim dětem jsme koně uvážlivě očkovali v mírných dávkách od dětství a vyplatilo se - pojezdí si rádi, ale zatím nikterak netouží hodit si péči o ty obří, nevycválané tvory (pun intended) jakkoli na krk.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvazliva vakcinace ve forme par jizd na udrenem ponikovi v ranem detstvi taky probehla. Zmurovi jsou kone uplne jedno, ale Cicman se doslova samovznitila neuhasitelnym zarem...

      Vymazat
  2. Psice, vy pochazite odsud? Jezismarja, ale jinak pusobite normalne!

    No nic, potlacim udiv a jdu si to docist… jako chovatelka dvou ruzovych exemplaru si to zrejme uziju!

    IK z UO

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trutnovsko. Ted jen nevim, jestli je horsi diagnoza ta konofobie, nebo ty vychodni Cechy? Pravda, znam odtud nejruznejsi podivuhodne exemplare!

      Vymazat
  3. Ach, koně! :-) Je to skutečně neprávem zanedbané téma, protože je to bezmála davová záležitost. Taky jsem jí prošla, mám na kontě koňský tábor, spoustu tematických knih a hromadu malůvek. Vyléčil to čas :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud ctu mezi radky spravne, byl to jeden jediny konsky tabor. Bez nutkani tuto zkusenost opakovat?:D

      Vymazat
    2. Ano, byl jenom jeden. Přišel totiž už v poměrně finální fázi mánie, takže pak už na žádný další nedošlo :-)

      Vymazat
  4. Jooo mam co rict!

    Taky nas to potkalo. Dokud jsme bydleli ve meste. Takze jsme za cenu pobytu v Hiltonu zaplatili tyden u koni. A tak pri spani ve stanu, hrabani sena a kydani hnoje mohly denne hodinu jezdit :))) sice to poznani melo jasne danou cenu, ale kdyz zjistila ze fakt smrdi, ze lopatu s hnojem sotva zdvihne a ze v zabkach fakt do staje nemuze, laska ke konim ji rychle presla.


    Druhorozena se uz narodila na vesnici, takze na kazde zvire se diva jako na chodici konzervu a pta se, jak se krmi a jak se papa.

    Takze klidne Pinky pie a Rainbow Dash, protoze o ty plastovy zrudicky se fakt bat nemusim ze by je sezrala!

    Ik

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No skvely, neco podobnyho jsem potrebovala slyset! IK, tricko s jednorozcem je nejspis tvoje. Cenu pobytu v Hiltonu potvrzuji. A to neustale kydani hnoje - proboha, kde kone tu neustalou palbu koblih porad berou?! Nedovedu si predstavit, ze by pece o odstranovani mych exkrementu zamestnavala cely detsky tabor po vetsinu casu!

      Vymazat
    2. Haha, tak kone si na sebe navzdory cene taboru (stan, zachod vedla staje a myti v potoce, jidlo dost extrem, a to mam posunuty meritka) nevydelaji… takze to mas : kraliky, prasata, slepice a par koz. Vse pomerne vytrvaly producenti exkrementu ale abych neprehanela, mali chovatele meli i poledni klid a 2 hodiny tvurciho vyrabeni… za to tricko poslu i kontakt, jako odvykacka to bylo fakt efektivni!

      Vymazat
    3. To zní jako příprava na vdavky v Agrofertu. Předpokládám, že i během poledního klidu se aspoň vydělávaly kožky a tvůrčí vyrábění zahrnovalo plnění párků z králičích střívek a výrobu korálků z jejich ledvinových kamenů. Přece se na statku nebude zbůhdarma zabíjet čas zevlováním!

      Vymazat
  5. No, jak říkám. Škoda, že byla tak rychlá a nepovedlo se ti ji upíchnout na nějakej dvou až třídenní příměšťák (naším směrem jsou). Takhle to bude o něco delší bolestné procitnutí (viz IK - celej den tvrdé dřiny za hodinu povození). Trudi stačila k procitnutí pouhá hodinka hřebelcování a zvedání kopyt a jejich čištění plus 15minutové řízení koně v cirkusovém kolečku, které jí vůbec nešlo a byla z toho frustrovaná. A pak jsem si říkala, že to vlastně dělají dobře. Aspoň pak na koňským táboře nemusí řešit ubrečený scény a princezny v žabkách :-) Přijde mi, že to mají holčičky hodně zidealizovaný a vydrží jen ty nejodhodlanější a tímto směrem nejvíc pomatený (což nemyslím nijak pejorativně). Já bych se spíš než koňů bála právě těch koňáků (i ten "náš" mi připadal podezřelej), ale to tě asi moc neuklidní.
    Jinak si myslím, že určitě o náchylnosti prepubertálních dívek ke koňům bude existovat nějaká odborná studie...zkus zagooglit, aspoň zjistíš, kdy to zhruba přejde.

    OdpovědětVymazat
  6. Oprava: náchylnosti k adorování koňů nebo příchylnosti ke koňům. Již jsem unavená v tuto hodinu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak si pojdme hodit korunou. Bud je na tabore zaroven nejaky klub zklamanych srdci, kam se prerazuji procitle ucastnice. Nebo ta horsi varianta - prijedte si pro ni, chudak tady breci...(pochopitelne bez nahrady poplatku). A ten kun je podle me nejaky archetypalni symbol.

      Vymazat
    2. Vidím, že třetí varianta "Kupte mi koně, už jsem mu sehnala ustájení" ještě nezačala v tvé mysli ni rašit. To je možná dobrá zpráva ;-)

      Vymazat
    3. Tato varianta se muze stat zrudnou skutecnosti tak maximalne na vasi rozlehle zahradni pastvine. Ustajit kone na balkone panelaku, na to je i Cicman prizemni realistkou...

      Vymazat
    4. Počkej, neblbni. Ty si myslíš, že poukázáním na to, že bydlíte v paneláku, je otázka koupě koně vyřešena?! To se dělá jinak. Kůň se koupí a ustájí u spřáteleného koňáka. Tam ho hřebelcují a čistí malé holčičky zblblé do koní a Čičman coby hrdá majitelka si přijede jednou či dvakrát do týdne zajezdit. To vše za mírný poplatek za pronájem boxu, krmivo, péči veterináře a odborný výcvik...inu, piš, holoubku, piš!

      Vymazat
    5. Ha, tva lest ma slabiny. Nastesti neni zadny konak, co by se s nami chtel spratelit. Aspon se mnou ne!

      Vymazat
    6. Moje bývalá spolužačka z gymnázia je bývalou partnerkou neprůhledného vlastníka populárního pražského fotbalového klubu a ten má skrz svoji aktuální partnerku sakra blízko ke koním. Chceš seznámit?

      Vymazat
  7. Hádám, že Čičman ještě není tak úplně ve věku, kdy by ti tahle informace mohla poskytnout útěchu, ale moje žena taky jezdívala na koni. Do prvního těhotenství.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud je to bez recidivy a neotehotnela s konakem, i to beru jako priznivou prognozu!

      Vymazat
    2. Otěhotněl jsem ji já. Pamatuji si to, jako by to bylo včera.
      A ne, ke koním se potom už nevrátila... :-D
      Její současné hobby sice taky není úplně bez adrenalinu, ale jsou ta rizika taková rozumem uchopitelnější a předvídatelnější. :-D

      Vymazat
  8. "...oceán zaplaví další obydlený ostrov s nevinnými domorodci a jejich jedinečnou kulturou, ale co už." Tebe je na parazitické hlístice fakt škoda :-). Já - nemaje dcer ni manželek - jsem se mohl dostat k tématu jaksi z druhé strany, když mě jeden můj známý "od koní" přesvědčoval, že dělat ženám předražené "glamour" fotky s jejich koňskými láskami by vzhledem ke specifickým vlastnostem toho vztahu byl doslova zlatý důl, který by jistě uživil nás oba :-).

    OdpovědětVymazat
  9. Třeba ten tábor bude úplně blbej. Z cizích zkušeností je blbej každej druhej. My zkušenosti nemáme, protože naštěstí máme výhodu zamilovaneho (do matky) majitele koni, čehož ta zneužívá k nekonečným koňským vyjížďkám pro dceru. Doporučuju. Odhadem jsem zatim ušetřila tak na koně, stáj a krmení na 2 roky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ti nevím. Po zkušenostech s východočeským Marlboro manem jsem v tomto ohledu nejspíš doživotně zablokovaná. Ale u Čičman kdoví - za pár pubertálních let by třeba Ema ráda vyměnila za majitele stáje! Ohledně blbých táborů - ráda si sem v půlce srpna odložím feedback.

      Vymazat
    2. Já jsem taky nevratne zablokovaná, ale koňácké srdce je naštěstí nezvratně romantické. Jestli za 4 úsměvy ročně koupím 200 jezdeckych hodin pro dítě, budu v tom klidně pokračovat, dokud si nenajde nějakýho vlastního. Koně nebo koňáka.

      Vymazat
  10. doporučil bych s Čičman hrát každý den aspoň jednu partii Dostihů a sázek! ale nic to nevyřeší, jenom jsem je jako malý rád hrával :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidis a takhle presne to zacalo! Zmur lakotne setril sustici bankovky a Cicman kupovala kone jak zjednana.

      Vymazat
  11. Ha! Řádí to všude, koukám. U nás aktuálně řešíme 1x-2x ročně několikadenním pobytem u známé-koňařky. Docela to funguje. Matyášovi to stačí úplně a Barča sice sem tam zaprudí v mezičase, že kroužek a koníčci a prosím, prosím, ale zatím stačí odbýt ji připomenutím "o prázdninách pojedeme k Jitce". A přesně jak píše F. - koňáci mi přijdou jako výrazně nebezpečnější druh než koně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S krouzkem samozrejme knoura. Nastesti jsou Malesice vyrazne bezpecnejsi casti nez treba Troja se svym ponny klubem:) Mimochodem, zacinam si utvaret obrazek, ze provozovani odstrasujiciho konarstvi muze byt docela vynosnej kseft!

      Vymazat
    2. My jsme z Kobylis a Pony klub máme nebezpečně blízko. Takže kroužek (cena za 1 lekci vyšší než cena za všechny ostatní kroužky na půl roku) už proběhl. Jednou z poníka spadla při pokusu o cval (jen naražený zadek) a nadšení nějak postupně vyprchalo. Dochodila předplacené lekce a další už nechce. Jupiii:-))

      Vymazat
  12. Třeba bude na táboře hodně pršet, bude mokro,zima,bahno, koně pořád špinavý, při vyjížďce poteče voda za krk... Holčičky se ve stanu pohádají, budou se vzájemně pomlouvat.. Koňáci nebudou jejich žalování na rozdíl od maminek a družinářek řešit... Trička s huculama a koni Převalského budou už druhý den zapatlana od táboráku, což bude fakt trapný...Jestli to nezabere, tak nadějí může být ještě nástup puberty,kde děti,pokud nejsou dostatečně motivované rodiči ( což tedy u vás nehrozí), často opouštějí všechny své koníčky,aby mohly plodně s kamarády sedět na zastávce a hulit trávu...( Teda,to až tak v sedmičce). Růžové holčičky doma nemám,ale v práci třídu dvaceti páťáků. Ze tří zdejších koňařek zatím zbyla jedna... Ivča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivčo, to zní jako rajská hudba:) Už ať jsme v té sedmičce a chodím si zhulený děti sbírat po lavičkách!

      Vymazat
  13. Jako bacha. Moje láska ke koním zůstala platonická. Tím způsobem, že jsem si vymyslela, že moje babička má statek, kde je milion koní, a osobně jsem už od osmi let jezdila Velkou pardubickou. Díky neexistenci googlu jsem to mohla kamarádům vykládat až do pátý třídy. Pak mě práskla ségra.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi trochu připomíná moji imaginární sestru a teprve teď vidím celou tu hloubku promarněnýho potenciálu. Co já jsem o ní všechno mohla navykládat!

      Vymazat
    2. Imaginární sestra je dobrá. Nic na tebe nepráskne!

      Vymazat
  14. My jsme žabaři. Dcera sice v dětství prošla dvěmi akcemi (když nepočítám pár svezení na ponících na karnevalech) s koňskou tématikou - pony pals, když jí bylo šest, kde koně jen poklízeli, ale nejezdili na nich a týdenní denní tábor, když jí bylo jedenáct, kkde poklízeli a jezdili, ale nenocovali (ráno jsme ji tam přivezli a odpoledne odvezli). Pak nic. Naposledy jsme se dostali do blízkosti koňského sedla v roce 2014: https://obyinontario.wordpress.com/2014/08/26/na-kone/ :-)

    OdpovědětVymazat