úterý 16. srpna 2022

Naděje na konci pájky

 

Nebudem si lhát do kapes, koňský experiment fatálně pohořel. A to i přes to, že snaha navždy vymazat lichokopytníky z holčičích mozků byla evidentně i na straně vedoucích.

„Tak jak bylo?“ vítám se s Čičman a nemůže mi uniknout její opálení, ani podezřele povznesená nálada.

„Super!“ zařve Čičman, vytáhne si z kapsy hrst slepených karamelek a podaruje mě tou nejzmuchlanější.

„Spali jsme v karavanech a tyhle strupy mám od škrabky na brambory. A tuhle modřinu od toho, jak jsem málem spadla do díry v kadiboudě“ řve dál jak strýc Pepin, zatímco si rozmatlávám po ruce karamelku a usilovně přemýšlím, jaký mohou mít koně dopad na dívčí hlasivky.

„Proč tak řveš?“ zeptám se nakonec se zájmem, protože na nic nepřijdu. „Já neřvu!“ zaburácí Čičman, až z našeho paneláku odpadává zateplení.

„Tos měla slyšet naši vedoucí – ta na nás řvala tak, až přišla v půlce týdne o hlas. A tu druhou kopl Širan, takže jen kulhala.“  

„No to jste měli pěkný vedení“ mrzce si vybavuji popisek „přátelský kolektiv a klidní koně“. Obojí jsem si představovala jako vykastrované jedince pod trvalým přísunem sedativ. Za ty prachy na to snad jako rodiče máme nárok, no ne?

„Kaštan zase shodil Rózu při klusu a vláčel ji za sebou aspoň půl kiláku, mami. A pak utekl do lesa a museli jsme ho čtyři hodiny hledat. Přitom se ztratila Sofinka a našla jsem tenhle nůž. Na pařezu.“ vytáhne Čičman z druhé kapsy zarezlou kudlu, od pohledu spojenou s trestnou činností.

„Ten nůž jsme měli na kluky z vedlejšího rybářskýho tábora, co za náma chodili v noci.“ vysvětluje Čičman.

„A tohle je antikoncepce, nebo extáze?“ zeptal se mě Em rezignovaně, když z jejího spacáku vyklepal malé růžové lentilky.

„Příště jedu zas!“ zařvala Čičman a vybílila lednici, protože celý týden údajně jedla jen nahnilá jablka a pamlsky pro koně z drceného sena.

A je to tady – z naší malé roztomilé holčičky vyrostl sebevědomý mutant, schopen oddělat a naporcovat rybáře, a potom přečkat noc v teplé kupce hnoje, aby nevzbudil podezření.

Naštěstí život není jen o překonání jediné výzvy. Ráno jsme tak zvonili na dveře technického příměstského tábora. Alias akce pro děti dotovaná městem, u které není vaším úkolem přemýšlet o náplni, ale jen o rychlosti klikání.

„Luboši, pojď se podívat, opravdu je tu!“ zvolal po našem příchodu vedoucí excitovaně. Všichni se seběhli seznámit s jedinou ženskou členkou týmu, co vypadal, jako když zkomprimujete IT Crowd do desetiletých kluků.

„Programovat a pájet umíš?“ zeptal se jí Luboš na uvítanou. Za sebe doufám jen ve dvě věci. Že kluci  zpanikaří z holčičích slz a stáhnou ji film o koních, čímž se zabije zbytek dne v relativním klidu. A kdyby náhodou ne, tak že se nestihla ráno ozbrojit.




19 komentářů:

  1. Takže z ní budete mít něco jako Penny z Big Bang Theory?

    Znalkyně koní, co uloví a vyvrhne úplně všechno, uprostřed nerdů?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná. Anebo nerdku, co postupně zapomene na koně!

      Vymazat
    2. Jakože se vydá ze samého vrcholu potravního řetězce až úplně dolů? Tomu sama nevěříte.

      Podle mě se na tomhle táboře naučí nejvíc komu si o co říct a jak to odměnit správnou dávkou přízně.

      A.P.

      Vymazat
    3. Ve finale byla leva uplne stejne, jako vetsina kluku. Kazdopadne velky respekt vedoucim. Kdyz jsem si je vyzvedavala, prekracovala jsem hromady nastrihanych dratku, pohazenych diod a konektoru z ajtackeho tvorenicka, na ktere skapavalo rozlite lepidlo ze stolu a v tom vsem se pohybovalo s neuveritelnym hlukem stado godzillich mladat...

      Vymazat
  2. A co to teda bylo za přášky?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prej hroznovej cukr. Ale neochutnávali jsme to a předpokládám, že takhle tomu říkají děti před rodiči běžně.

      Vymazat
    2. Hroznovej cukr je dobrota. Nosívám ho na delší vejšlapy. Citronovej!
      ...ale děti mi na něj nechoděj...

      Vymazat
    3. Beztak to bylo kradený od koní stejně jako ty ňaminy z lisovanýho sena:)

      Vymazat
    4. To těžko říct. Já takhle z hlavy nevim, v jakejch příchutích se hrozňák vlastně pro koně dělá.
      ...jestli ve stejnejch, jako kloubní výživa, nemyslim, že by to Čičman jedla dobrovolně...

      Vymazat
    5. No to by ses mozna divil. Ona je z navstev prarodicu zvykla na vsechno, vcetne granuli naseho kocoura ("slany susenky"). Po takovy suseny krvi s popelem je myslim seno nebo hroznac s prichuti lesnich plodu vlastne dost v pohode.

      Vymazat
  3. teda Psice, ty se s tím nemažeš! To je aspoň dětství!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jednou budou mit na co vzpominat - at uz se svymi vlastnimi detmi, nebo na psychoterapeutickem kanapi...

      Vymazat
    2. Moje matka mi nikdy nepřála skutečného jednorožce. Když mi to došlo, rozpadl se mi svět a dala jsem se na ze zoufalství na IT. Matku jsem pak už nikdy nebrala vážně. V informatice je stejně nul, jako jedniček. Nádherný svět. Kéž by to tak bylo mezi lidni... tam je to samá nula. Samá nula. Jako jednička jste tak osamělá.

      A.P.

      Vymazat
  4. Vypadá to, že silný hlas se bude ještě hodit :-).

    OdpovědětVymazat
  5. Jasny chapu, takze az Psice otevre tu cestovku k nim domu, tak si rozhodne musim objednat verzi bez stravy! Protoze nejak ty obeti po Cicman zuzitkovat musite… z kuze ITaku budou spacaky, z tuku svicky, z kosti asi ohrady pro hribata!

    Jeden tabor a zmeni ti to cely zivot… teda vzdycky jsem si myslela ze to je ve vztahu k neplanovanemu otehotneni… no ale co nadelas!
    IK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neplanovane otehotneni by byla pekna taborova tecka na zaver. Nu, snad za par let, az holky a rybari povyrostou! Ajtaky jinak meleme na masokostni moucku, aby to nebylo podezrely. Jsou z nich skvely cookies!

      Vymazat
  6. To by mě zajímalo, co v mezičase prováděl gentleman Žmur. Myslím, že to není čtenáři utajeno náhodou. Už se těším na několik záříjových (nebo jak se to píše) příspěvků, co o tom budou pojednávat.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc jsem se pobavila a u růžové lentilky už jsem si málem poprskala monitor :-D Jo, zážitky zjevně nemusí být vždycky skvělé, stačí, když jsou intenzivní!

    OdpovědětVymazat
  8. To jsem myslela, že je dneska společnost pokročilejší :) asi ve 14 jsem chodila na kroužek programování do Stanice techniků, byla jsem tam jediná holka a nikdo na mě ani nečuměl, ani se mě neptal na pájení... :D

    OdpovědětVymazat