Můj Mladej

 

Když se živíte psaním a vytvářením barevně sladěných tabulek, jak obvykle cizím lidem popisuje Em můj přínos společnosti, tak je pro vás notebook víc než jen hromada šrotu a lithia.

Je to něco jako ohmatanej flašinet válečnýho vysloužilce, kolposkop mého gynekologa nebo ikonické firemní tričko s propálenou dírkou od cigára, co nosí prodavač Karel ze Žabky. Je to prostě něco, co vás na pracovním trhu definuje.

Nebudeme si nic nalhávat, můj vztah se Starým byl už pěkných pár let válkou Roseových. Já jsem nad ním uždibovala celozrnné bulky s posypem chia semínek, on se vypínal výhradně v době, kdy mu zablikal identifikátor neuložených dokumentů. Na druhou stranu, jezdili jsme spolu na dovolený a ochutnávali macchiato ve všech žižkovských kavárnách.

Jedno ráno jsme spolu snídali drobenkový koláč, když mi přišel mail od IT podpory. Hm, říkáte výměna notebooků? Mlsně jsem se pásla na fotkách lesklých těl ultralehkých krasavců s výkonným procesorem a zhruba po 4 vteřinách váhání odklikla žádost.

Nevěděla jsem, že to bude tak rychlý.

„Tak mi phineste toho vašeho stahýho“ volá pan Záruba z IT podpory. S jeho logopedickou vadou se představuje jako Záhuba, což je celkem příznačné příjmení pro člověka, který vám rozbije pětiletý vztah.

„Stavím se pro něj po dovolený“ vymlouvala jsem se, protože jsem naleštěnýho krasavce nechtěla tahat do Estonska, a pak vlastně ani na Vysočinu a do Slanýho.

„Tak jste si ho neměla vobjednávat, když vo něj pak nestojíte“ volal mi po třech týdnech ghostingu pan Záhuba uraženě, jako kdyby do mýho novýho HáPéčka osobně brousil díly a kaligraficky vykresloval písmenka na klávesnici.

Je potřeba se k věci postavit čelem. Zkopírovat a vymazat všechny fotky. Drafty článků a blogů v dokumentech zakamuflovaný pod pracovním názvem. Filmy a kradený software. Porno, objednávky munice a bitcoinový loupeže, však to znáte.

„Fuj, co to je na něm za boudel?“ neodpustil si pan Záhuba při předávání pár zbytečných komentářů a pak s mým Starým fláknul do regálu márnice pro zařízení určená k ekologické likvidaci.

Mladýho jsem opatrně položila na stůl a okamžitě ho obsypali kolegové, co ho bezmezně obdivovali a osahávali. Cítila jsem se polichocená, protože se Starým bych tyto situace zažívala maximálně na obchodní schůzce se zrakově postiženým.

Všechno další už je ale jen velký špatný. Produktová dokumentace? Tu jsem měla přece vždy v téhle složce. Aha, už nemám.

Nahrát soubor do SQL databáze? Aha, vlastně si musím nastavit novej přístup. Do toho mi furt klepe na dveře McAfee a varuje mě, že tehle nedůvěryhodnej cizinec smrdí průserem.

A co byste od mladíka s výkonným procesorem nečekali – zasekává se úplně stejně jako Starej, tadá.

Když už mi dneska popadalo všech sedmnáct neuložených oken, vyskočilo na mě MSN s nabídkou, jestli se chci na uklidnění podívat na deset nejkrásnějších vodopádů světa. Aspoň ty nejhorší vlastnosti má Mladej a Starej stejný.