pátek 25. listopadu 2022

Šuplík

 

Když jsem se skoro před dvaceti lety po škole přestěhovala do Brna, neměla jsem kariérní sebevědomí vysoko. Hledala jsem místo asistentky, abych mohla schopným lidem přepisovat jejich revoluční myšlenky a přicmrndávat s projekty, který změní svět. A v životě by mě nenapadlo, kam všude se díky zdánlivě nevinný asistentce dostanu.

Na pohovoru asistentky online zábavy se mě budoucí šéf zeptal, jestli umím anglicky. Pak už jen, jestli můžu odložit oblečení vedle a vrátit se ve spodním prádle, že bychom udělali pár foteček. Alergie na latex? A práce s vibrátorem vám nevadí, slečno?

Díky téhle průpravě jsem do firmy hledající obchodní asistentku volala připravená utnout to hned, jak se řeč stočí na dárečky od spokojených klientů. Místo toho mě do auta naložila strašlivě zmalovaná blondýna a její kámoška v leopardím kožichu a jeli jsme do terénu. „Protože tam se pozná talent a tam se toho naučíš z byznysu nejvíc“ prohodila tajemně blondýna během zuřivýho šlukování cigarety a nadávek na všechny sráče na silnice, co jeli pod 200 km/h.

Zastavily jsme v Náměšti nad Oslavou. „Ty si vemeš horní část a my spodní“ zavelela blondýna směrem ke Kožichu a ve mně hrklo, že dojde opět na spodní prádlo a organizovanou prostituci. Ale bylo to mnohem horší. Holky prodávaly tarify mobilních operátorů.

„Musíš jim nejdřív nabídnout něco hroznýho, co by za žádnou cenu nevzali, pokud nemají díru v hlavě a trvat na tom“, koučovala mě Blondýna. „A pak jim nabídni něco, co je taky špatný, ale míň. To jim už bude blbý a vezmou to.“

Náš první zákazník byl znuděnej majitel trafiky. „Čtyři tisíce měsíčně“ vyrazil ze sebe se směsí odporu a zábavy. „Já jsem sice rád za takový milý návštěvy, ale to se na mě dámy nemůžete zlobit. Vy toho asi moc neprodáte, co?“ Nakonec k mému upřímnému šoku hodně rád podepsal nevýhodnej tarif za dva tisíce, co mohl mít u konkurence za půlku.

Po obchodním úspěchu jsem Blondýně řekla, že na tohle nemám talent ani žaludek. „Hmm. A nepotřebuješ aspoň tarif?“ zeptala se mě Blondýna rozmrzele. Pak jsem ji po zbytek dne dělala garde a snažila se za jejími zády posunkovat na vytipované oběti, protože jsem se neměla jak dostat zpátky do města.

Nevím, jestli Blondýna došla ke svým byznys trikům na školení, nebo spala s majitelem Herbalife. Ale vím, že některý lidi se s tím rodí. Mají obchodní triky ve svý šroubovici DNA hned vedle genu, co určuje délku loketní kosti.

Blbý je, když je takovej člověk roztomilá holčička a ještě blbější, když je vaše. Já jsem totiž asi po roce prozřela. Pamatujete si Čičmanino koňský období, že jo?

My všichni doma jsme byli totálně překoněný. Koně na nás cenili svý žlutý zuby z plakátu v dětským pokoji. Natáhnete se na gauč a tlačí vás pod zadkem koňskej plyšák. V noci cestou na záchod nešlapete na lego, ale na předražený figurky z horse clubu od Schleichu a kdybychom byli bohatý, tak máme auto značky Mustang.

Pak přišli psi. A je to stejný jako s vícenásobným mateřstvím – pochopitelně tím nezmizely problémy s koňma, ale máte doma oboje a když Mári přijde domů ze školy, tak zazvoní a štěká do zvonku.

Snažíte se koně a psy odrážet jako míčky při squashi a Čičman přitvrdí.

„Všem dětem ve třídě se někdy splní přání. I úplný blbosti. Jen já…škyt…jen já nemůžu mít…plák…koně ani psa. (dramatický pláč). To radši ať nemám na Vánoce nic.“

Jasně, že mi jí bylo líto. A ještě něco víc – indoktrinovala mě. Najednou jsem si dovedla představit to roztomilý štěně, co s náma jezdí na výlety a spí v chlupatým pelíšku s plyšákem pod packou.

„Nemusel by to být ani australský ovčák jako jsem vždycky chtěla“ tesá mi Čičman do hlavy otvor pro lobotomii. „stačil by jen takovej malinkej hladkosrstej pejsek, jako tady mám náhodou vytištěnou fotku. Koukej. Jmenoval by se Šuplík.“

„Ale to by muselo mít nějaký pravidla“ rozčiluje se Em. „Jakože – nebude spát v posteli a taky mi poleze do pracovny jen když dostane speciální povolení. A bude vychovanej.“

Chápete to? Em, stožár zásadovosti naší domácnosti. Člověk, na kterýho je hrdej jeho vlastní táta, že neopakuje starý rodinný chyby a nepodléhá ženskýmu pláči.

Někde v dálce za křovím teď možná souloží dva psi. A za pár měsíců tady bude Šuplík, bestie k pohledání, profesionální žoužač bot a Jeho Roztomilost v jednom. Kdyby to četla Čičman, řekla by, že  máme bejt rádi. Protože taky mohla chtít jedovatou australskou ropuchu, kterou bychom radši ukecali na koně.

Matthew Henry/ Unsplash




43 komentářů:

  1. Pes je fajn... I když vyroste z toho roztomilýho štěněte, stejně zůstane takovej trochu směšnej roztomilej blbeček.
    Jednoho takovýho jsme s nastávající přivezli našim asi tejden před svatbou. Hele taky jsme čekali, že nás s tim vyhodí táta, aby nakonec bylo všechno jinak. Kysele koukala máma. Když slyšela tátu, jak nad štěnětem jihne, rezignovaně obrátila oči v sloup a šla si uvařit kafe s rumem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jste celkem odvazny, v takovy vybrnkany atmosfere tesne pred svatbou zatopit jeste psem! Kazdopadne muj tata je v tomhle ohledu podobnej. Jednu dobu se mama kamaradila s takovou blaznivou zenskou, co zachranuje toulavy kocky. Tenhle typ kamaradstvi nevyhnutelne vyustil v nakladeni opustenyho kotatka k nam domu. Mama se bala, jak to tata vstreba, ale dneska je to JEHO kocour, co ma rozsireny privilegia spat i v jeho posteli.

      Vymazat
    2. No on to byl trochu kalkul. Moje drahá maminka nás zahrnovala pozorností a láskou měrou vrchovatou tak moc, že když jsme poslední víkend před svatbou jeli k jedný kamarádce na Vysočinu na nějakou oslavu a našli tam tři psí batolata, vcelku rychle jsme se rozhodli maminčinu pozornost jednim z nich trochu naředit.
      Podařilo se!
      ...už ten den, kdy jsme štěně přivezli, jsme nedostali večeři... :-D

      Vymazat
    3. ...predpokladam, ze pak uz vubec neresila sladeny outfit svatebnich hostu ani zasadni chyby v menu, ale jen vhodne steneci granule a louzicky:) No, tentyz efekt by mel africky sirotek, ale chapu, ze se hur shani;)

      Vymazat
    4. ...kdyby tam tehdá měli africkou sirotu, dostala by matinka sirotu... Měli štěně, dostala štěně. :-)
      Prostě kouzlo okamžiku.
      Efekt to mělo zhruba takový, jakýs popsala. Ovšem stran těch outfitů si myslim, že i bez nového psítěte by si povšimla jen největších výstřelků. Ten se dostavil jen jeden v podobě přítelkyně jednoho nevěstina kamaráda. Jako by jí někdo ukradl Burtonovi z filmu.
      ...nebo z Gothamu ještě mohla zdrhnout...

      Vymazat
    5. Další možností je svatba na starý kolena, vřele doporučuji. To už se dá udělat i bez rodičů a žádná strana se tím necítí poškozena (nikdo totiž už nevěří, že se ještě někdy vdáš, takže i tajný vdavky se cení).

      Vymazat
    6. I na tom něco bude. Říkal mi kdysi jeden kolega, že když se ženil potřetí, šli na úřad čtyři v oděvu, který se dal považovat za společenský jen s vypíchnutýma očima a svatební hostinu si udělali v čínský restauraci za rohem...

      Vymazat
  2. Tedy to jsou zážitky z pohovorů! :-D Čičman mi každopádně velmi živě připomíná moji mladší neteř. Ta když byla zhruba v jedenácti, dvanácti letech v nemocnici, tak normálně zvládla ukecat primáře, aby jí koupil hranolky s kečupem. Jednoznačnej talent!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezky! Neter to jednou nekam dotahne:) K zazitkum z pohovoru - az se jednomu zasteskne, jak je to dnes hyperkorektni:))

      Vymazat
  3. To vypadá na souhlas celé rodiny. A co Žmur na to, slibuje si od toho něco, anebo je obchodnickými dvojšroubovicemi omotaná jen Čičman?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zmur je divnej. Ma uplne jiny strategie. On totiz vlastne skoro nic nechce, coz pripada lidem okolo divny, takze mu pak vlastne splneni tech jeho prani vnucuji, kdyz uz je ze sebe jednou (vetsinou neochotne) vysype...

      Vymazat
  4. Tak Suplik, jo? Kdo by odolal!

    Blby je ze rozhodnuti je na tobe. A bud budes nejhorsi mama ve skole (vitej v klubu, nedovolila jsem Dlouhonozce uzracet za Robloxy) nebo si poridis treti dite… vcetne pocuravani, nakupu hracek a rizika ponicenych veci. Uz jsem ti rikala ze stenatko sezralo kamarovi zidli? A me novy kozacky z geoxu?
    No ale at nejsem pesimista- tohle dite nikd nevyroste a bude chtit drbat na brisku, az se budete klepat strachy o Cicman, ktera sla do klubu s nejdivnejsi partickou v okoli.

    A bude vzdycky radostne vrtet ocaskem, kdyz te uvidi! (Srovnavat s Emem nemuzu)
    A i na granule se tvari vzdycky nadsene!
    Nechce kapesny!
    Hlidani v psim hotelu je levnejsi nez tabor nebo hlidani pro deti!

    Jakou ze rasu si Cicman vybrala?

    IK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejhorsi mama uz jsem byla hodnekrat, s tim pocitem myslim umim zit. Ale Cicman ve me probudila mou vlastni dvanactiletou Psici, co psala papirky o tom, jak moc si preje psa, a kdyz potom opravdu prisel, bylo to pro me fakt jako bozi zazrak. Nebyl to kdovijak fajnovej pes, ale byl muj a stal pri me celoz pubertu. Tak neco takovyho - s ohledem na panelak to bude maly a kratkosrsty. Tak maly, ze to nedosahne do hornich pater botniku, kam si po tvem upozorneni budu davat kozacky;) Uslechtilost matky a otce neresim, klidne at je to neco krizenyho, co vzniklo zakazanou laskou:)

      Vymazat
    2. Courtney Love jednou byla u nějakejch lidí a přišlo k ní zezadu takové roztomilé štěňátko, taková nádherná chlupatá kulička.

      Curtney Love se otočila a povídá štěňátku hlasitě: Fuck off.

      Od té doby mi už nevadily její divný rtěnky, humpoláckej obličej ani drogová minulost. Tak nějak si mě získala.

      Vymazat
  5. Já vím že je to trochu mimo téma hlavního příspěvku, ale to mi opravdu promluvilo ze srdce. Majitelé psů automaticky předpokládají, že jejich okolí vyhovuje to co jim. "Samozřejmě že štěká, vy mluvíte" odpověděla mi na mou námitku nerudná dáma, jejíž pes měl štěkot bourající hradby Jericha. O vodítcích a košících ani nemluvím. A to mám v poslední době dojem, že během covidu si lidé pořizovali další a další exempláře, protože teď už chodí ve spoustě případů se dvěma. Na sídlišti!!! Já mám ráda zvířata, a proto považuji chov psů v paneláku za možný pouze v případě, kdy bude zaručeno, že s ním majitel denně absolvuje pětikilometrovou procházku venku mimo město. Pakliže jen oběhne náš panelák, v čem potom asi žijeme. Neustále sekáme trávu - prý kvůli alergikům. Ale někdy mám pocit, že je kvůli pejskům, aby se jim tam hezky .... No, kdysi dcery též chtěly psa a já tomu byla opravdu hodně nakloněna. To bylo mimochodem v dobách, kdy vám museli podepsat všichni obyvatelé paneláku, že s vaším psem souhlasí! Manžel byl neoblomný a nakonec jsme měli kočku. To bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v životě. Obecně kočka je mnohem praktičtější, vydrží doma dva dny sama a i v případě delší nepřítomnosti je péče kamarádek o ni snadná (a ne jako vykloubená ruka, když mé přítelkyni další přítelkyně venčila novofudlanďáka). Navíc Julie byla zcela výjimečná kočka. Zlikvidovala alergie u dětí. Pomohla nám přežít jejich pubertu. Já lobuju za kočky. Obyčejné, mouraté.

    OdpovědětVymazat
  6. AP: Jo, ja si zase vsimla, jak neomylne psi poznaji, kdyz mam menstruaci. Je jen jedna horsi vec nez vetreni v rozkroku: ojizdeni nohy! Navic si to troufnou jen ti nejhorsi alfa samci, ktery navic smrdi tim.psim testosteronovym pizmem.

    Anonym: Na kocky ma Em alergii. Ja s nima vyrustala a bylo to kus od kusu. Jedna byla nezna, empaticka a chytra az na pudu, pak jsme meli ale i sobecky a uplne blby kocky. To neni nic zlyho na kocky, stejny je to samozrejme s psy, kreckama, rybickama a vsim. Se zlosti na psomily, co dovoli svym coklikum uplne cokoliv, se rada pridavam.

    OdpovědětVymazat
  7. No to nevim, co bych dělala. Asi bych zkoušela vysvětlit, že když si pořídíme zvířátko, tak ono ale jednou umře a to nechceme :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S mrtvyma zviratkama mam v domacnosti nejvetsi problem ja:)

      Vymazat
    2. Ale vy už přece zviřátko máte... :-)

      Vymazat
    3. a vis, co je na nem nejhorsi? Ze se zacina chovat tak oddane a pritulne, jako neboztik Chrudos pred smrti. A ackoliv je ji neco malo pres rok, vlastne uz je to na krecka celkem pekny vek.

      Vymazat
    4. Já původně myslel Ženu... Já se teď asi pasuju do role jen docela maličko retardovanýho strejdy, ale - vy už teda Šuplíka máte doma, jo?

      Vymazat
    5. Ajo, já se nějak ztratila v překladu. Tak na vysvětlenou - žádnej Šuplik není, já myslela Julča, že se chová jako Chrudoš v posledním tažení.

      Vymazat
    6. Jsme si kvit, já zas úplně zapomněl na Julču.

      Vymazat
  8. Asi je zbytečný ti popisovat, jak dopadl náš chov králíka, který měl hezky naskočeno na to, stát se mistrem Evropy v králičím hopu a proč se tak nakonec nestalo. Jeho postupně nenadšená chovatelka momentálně obrací oči v sloup při každodenním vybírání bobků a doplňování napáječky, občas se bojím, že klec s nebohým králíkem vztekle nakopne.
    A tak největším milovníkem a ochráncem králíka (či pana prezidenta, jak ho nazýváme) stal se alergik lobo, který byl od začátku striktně proti jakémukoli zvířeti v domácnosti. Ale nakonec ho smířilo, že je Miky "měkkej a v zásadě tichej". Už u nás kroutí svůj šestý rok života.
    Každopádně největší opruz se zvířetem je udávání ho na hlídání, když chceš někam jet. A to se králík nepotřebuje venčit. Myslím, že si na tento příspěvek mnohokrát vzpomeneš, až budeš v půl třetí ráno rozespale v pyžamu sbírat z chodníku Šuplíkův průjem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No nebudeme si mazat med kolem pusy, žejo. Julča je taky víc můj křeček než kohokoliv jinýho. S tím průjmem o půl třetí jsou i další scénáře k pohledání. Třeba, že se po něm člověk sklouzne v kuchyni cestou na záchod. Nebo že se ten průjem nějak záhadně octne i se špinavým psím zadkem v posteli.

      Vymazat
    2. Tak z tohohle bych měl panický záchvaty zase já, i kdybych je měl sehrát.

      To bych se asi odstěhoval do vedlejšího činžáku, z druhý stranu zdi a večer klepal na zeď, jakože vás mám všechny rád a ta zeď nás spojuje citově a mě odděluje od průjmů.

      Ještě bych si na tu zeď udělal nějakej Banksyho obrázek, aby bylo hned vidět, na které straně zdi jsou ty morálně nadřazený.

      Vymazat
    3. No a taky to přirozeně vybízí vytvořit si doma spací patro, po kterým já třeba marně toužím celej život. A z toho spacího patra by vedl prkennej mostek do kuchyňskýho patra a z toho by se člověk zase mohl na laně zhoupnout do koupelnovýho patra. Dole by se pak odehrával život středověký spodiny, ale ponožky by zůstaly čistý...

      Vymazat
    4. Úplně jsem se zasnila při představě takovýho mezonetu.

      Vymazat
    5. V podniku Vnitroblok v Holešovicích mají takovou díru ve zdi. Oni tam mají zazděný sklo, ale v bytě by se to zasklívat nemuselo a pak by se tam dalo v patře prolézat.

      Vymazat
  9. Jakmile už má jméno, je to ložený! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je stará pravda z venkova - jakmile to má jméno, jde to blbě zabít!

      Vymazat
    2. Jednou jsem stál na Národní a koukal na kapry v kádích, jak lapají štěstím po dechu. Postarší pár tam kupoval kapra a přál si ho rovnou zabít.

      Prodavač kapra chytil do utěrky a chystal se ho praštit a v ten moment se ten pán zvesela ptal, jak se ten kapr jmenuje. Tehdy jsem si myslel, že pán je vtipálek a paní už je přesycená jeho smyslem pro humor, ale on možná jen neměl rád kapry a chtěl vědět, jak se kapřík jmenuje, aby ho pak nemusel jíst.

      Přeci nemůžu jíst Jaromíra. Vždyť to je celej Hanzlík. No podívej se, určitě tu mají v kádi někde i Šafránkovou.

      A.P.

      Vymazat
    3. To já mám takovou zásobu jmen, která kdybych králíčkovi dal a nedožil by se konce týdne.

      Možná ani večera.

      Úplně se vidím, jak je letní večer, voní tráva, slunce už zapadlo, ale ještě je světlo, a já potichu jdu ke králíkárně, otvírám ji a říkám (např): Doktore Cvachu, ty vůbec nemáš dobrou karmu, ani trošku. Ty jsi musel v minulém životě dělat hodně zlé věci. Zdá se mi, že dneska není tvůj dobrej den. Karma si tě našla. Víš na co jsem myslel Cvachu? Že ty mladý kuřátka jsou chuťově daleko lepší, než stará šlachovidá slepice... a jakpak to je u králiků? Co, zkusíme to Cvachu? Tak zavři oči brouku...

      Vymazat
    4. Úplně vidím svýho tátu, když ještě choval králíky. Pak mu to máma zatrhla, asi z něj začal jít strach. Každopádně naši nebyli velký mistři světa v promyšlených lžích. Tvrzení, že Bobík v noci utekl za lepším do pole za barákem, bylo v přímém rozporu k tátovým pracovním rukavicím od krve a špatně umytým šmouhám na stěně zahradního altánu, kde nebožák visel. Táta je prototyp vraha, kterýho chytí tři hodiny po činu.

      Vymazat
    5. Lhaní vašeho otce připomíná slečny, které se také nenamáhají přesvědčivě lhát, protože na co. - "Miláčku, tady jsem měl 100 dolarů a 80 eur, nevíš kde jsou?" "Ne nevím vůbec. Jo a potřebovala bych vyměnit 100 dolarů a 80 eur, ale ty jsou moje, dostala jsem je od mámy."

      A když to dotyčný vyprávěl, tak: "No a proč se s ní nerozejdeš". - "Ona je hezká a má velký prsa". - Tak na co se otravovat vymejšlením něčeho věrohodnýho, když stejně bude dělat, že věří všemu? Nemá smysl.

      -
      K tomu rafinovanému vraždění. Připomíná mi to jednoho policajta, co jednou tak otráveně prohlásil, že většina zločinů je promejšlena asi 30 vteřin.

      Úplně jsem ho viděl, jak si jako kluk četl Agátu Christie, komisaře Maigreta a Sherlocka Holmese, možná sledoval Majora Zemana, Odložené případy a vraždy v Oxfordu. Učil se práva, chemii, logiku, aby z něj něco bylo a když se konečně dostal do mordparty, tak padal jen vrahy, co zločin plánovali 30 vteřin a chytat je zabralo 3 hodiny i s přestávkou na oběd.

      Kdo by se pak necejtil frustrovanej.

      Vymazat
    6. To naštve! To si snad člověk musí ty vrahy nějak psychologicky i vylepšovat. Snažit se v tom najít nějakou rafinovanost, aby měl z tý práce vůbec potěšení. Pak jsou lidi jako Dahmer, co vraždí sousedům pod nosem, po baráku to smrdí jak kafilerce a policajt tam nedorazí ani na opakovaný stížnosti sousedů:)

      Vymazat
  10. Kočky jsem si jako dítě neužil. Jen jedni příbuzní měli slepice a druhý včely.

    Ani u jedněch jsem nepozoroval nějaké osobnostní rozdíly, ale od jedněch byla vajíčka a od druhých med, tak jsem to přecházel.

    Kdy má učitelka menstruaci jsem cejtil i já. To byl zas jinej kurz pro dospělý.

    To ojíždění nohy jsme jednou viděli u spolužáka. Rodičům to nahlásil, že on (pes) byl spostej.

    Oni byli rodina, kde se všechno živé považovalo za normální, takže v ledničce měli docela málo jídla, ale zato sklenice se strašilkama, kudlanky nábožný, nějaký živý krmení pro rybičky. No a pak terárko pro myšky, kterejma zase krmili hady

    OdpovědětVymazat
  11. V takový rodině mi přijde skoro škoda potravní řetězec uzavřít hadem. V rodině s perexem "vše živé je normální" bych si představovala rozvětvený ekosystém s vlastní atmosférou, kde hnízdí hadilov písař, jeho vejce žerou tchoři a v obýváků občas zkondenzuje vodní pára (a napětí mezi predátory) do tropické bouře.

    OdpovědětVymazat
  12. Jěště k tomu prvnímu prodávacímu kousku článku. Tomu s tím trikem, kdy se napřed nabídne nehorázně předražená sračka a teprve potom jen předražená sračka s lidskou tváří.

    Tohle jsou ti manipulativní prodejní techniky. Netrénovanej člověk se vždy na něco nachytá.

    Netrénovanej a natvrdlej, ten na to skočí hned a šťastně. Já lezu do krámu s tím, že tam jsou rafinovaný, prolhaní nepřátelé, kteří se mě snaží obrat o peníze, musím bejt pořád ve střehu, protože jsou rafinovaný, mazaný a školený.

    Jediný dobrý prodavači jsou ti otrávení, co tak tak pozdravěj a pak si vás všimnou až když chvilku stojíte u kasy, za kterou si oni čtou nějakou knížku.

    Moje známá žije ve světě, kde všichni prodavači jsou kamarádi, kteří pro ni chtějí vždycky to nejlepší, vždy dají dobrou radu a v podstatě nejspíš na všem tom čínským zboží tratěj. - Takže už s ní odmítám někam chodit, protože jsem ji napřed vždy instruoval, ať se zeptá, na všechno, co chce vědět, pak jdeme pryč, proberem to, koukne na net, co tam o tom kdo říká a pak si pro to dojde. No a dopadlo to tak, že když byl čas poděkovat a odejít s informacema, tak se na mě najednou známá obrátí s tím, že "to je dobrý a co si o tom myslíš."

    Prodavačům už jiskří v očích, jak hejl zabral a kolik budou mít provizi. Já mám chuť řvát něco o zlodějích, pitomcích a idiotech, vlastně taky mám chuť vraždit, zapalovat krámy a zkoušet zrovna teď všechny druhy mučení známé z Vinetůa, historických knih a vymyslet ještě nějaké vlastní, originální.

    Nemá cenu připomínat, co jsme si řekli, protože to už v tom mozku zas není a já se cejtím, jako bych vysvětloval myšce, že ten krásnej sejra na zemi tam nemá vlastně co dělat, že je to past a ten nedůležitej drát, kterým se nezabývá vypadá, že ji zlomí vaz... a myška začne mluvit jen o sejru, protože něco jako širší souvislosti v jejím světě prostě neexistuje. Pak si to koupí podle svého a pak nadává, že to není tak výhodný jak se zdálo.

    Hloupí lidé jsou fascinující.

    Ne, že bych taky často na něco neskočil, ale se snažím tomu neběžet naproti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Téma prodavači si zaslouží samostatný článek, děkuju za námět. Mám to s prodavači úplně stejně. Nejradši mám Karla ze Žabky - ten vždycky hulí před prodejnou, takže se samotný vstup do krámu neobejde bez hudrání, že nemůže mít ani 3 minuty klidu na cigáro. Já mu řeknu, ať to v klidu dokouří, že budu dlouho vybírat a Karel mě odpálkuje tvrzením "To víte, že jo a pak mi tam něco ukradnete. Já to musim mít pod kontrolou, lidi jsou hovada." Občas se podiví, co za hovadinu si kupuju, že ani netušil, co mají v regálech. Mám ho ráda. S kámoškama nakupovat nechodím, ale moje máma je schopná v obchodech s oblečením vyhledávat personál, aby si vyžádala "nestranný názor". Zlatej svět eshopů.

      Vymazat
  13. Znáš ten britský seriál Miranda?

    Po matčině vyžádání "nestranného názoru" od prodavače jde už jen doširoka otevřít oči, zadívat se do kamery a potřást hlavou ve smyslu "slyšeli jste tu blbost taky".

    OdpovědětVymazat
  14. No, držím palce v odolávání, ale po přečtení komentářů to vidím jasně - jablko nepadá daleko od stromu :-)
    Ale zas bude prostor pro další téma na psaní :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Tak když už to musí být- ať je za tím příběh a dobrý skutek. Doporučuju adopci psa z Bosny- krasavci, proklatě enteligentní a vděční za vše! Záchranářky Vám vyberou dle požadavků čokla na míru😂- přímo pro Vaši milou rodinu. No stojí to za to- rodinné štěstí jisté, titul matka roku na cestě.

    OdpovědětVymazat