Silový tréning: Hulkova výzva

Ne, tenhle obligátně trapnej lednovej post se fakt netýká předsevzetí. Týká se spíš toho, že bych na celé své tělo potřebovala aplikovat něco jako tužidlo. Zpevnit ho.

Už je to skoro rok po stěhování. Mám novej Lidl, novou kavárnu a novou jógu. V novým Lidlu pochopitelně mají to samý, co ve starým. V kavárně dělají stejný macchiato i s insta srdíčkem v pěně. Ale mého oblíbeného lektora Jakuba, co musel učit power jógu ve výcvikovým vojenským centru v Afghánistánu, vystřídala úplně jiná lektorka. S Míšou nezatínáte břišáky a všechny tělní otvory včetně nosních dírek a zvukovodů. Místo toho se pomalu a nevratně stáváte kočkou.

„Pěkně si lehneme a protáhneme jednu nohu – tááák. A druhou nohu – hmmm. A teď si vezmeme masážní míčky a budeme si s nimi přejíždět pod bedry tak dlouho, dokud nebude naše páteř úplně uvolněná (ááách).“

Míša pro nás měla po své lekci připravený čaj a kostičky čokolády. Podezřívám ji, že nás postupně zvykala na misku s mlíčkem a granule Whiskas, než nás poslala úplně vystrečované zalehnout domů k topení.

Vlastně by mi definitivní metamorfóza v kočku nevadila, potřebovala bych k tomu ale dlouhou angorskou srst na zakrytí povolenýho břicha. A tak jsem začala hledat nové výzvy a narazila na silový tréning. Vzpomínáte na moji první a poslední hodinu kickboxu? Ani já ne, což je jeden z důvodů, proč jsem na hodinu silového tréningu dorazila bez zbytečných mindráků.

Tělocvična už byla plná, a rozhodně nešlo o holky rozvalené na podložkách. Dominovali potetovaní muži, nad kterými se rozpínaly bouřkové mraky ultimátních antiperspirantů a testosteronu. Nemohlo mi ujít, že skoro každý účastník téhle stáje má svého vlastního fyzioterapeuta. Tématem hovoru se tak stalo překřikování zvučných jmen v oboru spravování přetržených šlach a celý to připomínalo casting na Avengers.

Jako poslední přišel Hulk po plastice kolene, kterýho všichni přivítali jako ztraceného syna. Pak už jen padesátikilová krásná blondýnka, naše lektorka. Kluci poslušně ztichli a běželi si pro činky. Zkrátím to: většinu jejich olověných traverz bych vláčela po podlaze, abych je s následným zaduněním upustila uprostřed, a pak se s rukou před ústy omlouvala za kráter v parketách. Takhle ne.

Nenápadně si do svého koutku natahám kettlebell a dvoukilovou činku. Když se nikdo nedívá, skočím jsem si ještě pro růžovou půlkilovku. Z Hulkova pohledu mylně vyčtu vděčnost za outsidera, co za něj převzal štafetu nejslabšího kusu ve stádě.

Hulk potřebuje soutěžit a vyhrát. Vykládejte mu něco o tenisáku pod bedry a čokoládě – teď jsme všichni v jedný laborce, kde uniklo gamma záření a měníme se v zelený hroudy svalů.

V úvodním rozklusávání jsem Hulkovi dala na prdel. Pokud něco umím fakt dobře, pak je to poskakování na místě a výpady za imaginární hračkou s peříčkem. Psice:Hulk 1:0.

Pak bereme do ruky činky. Předloktí se mi s dvoukilovkou třese už po patnácté vteřině. Dělám, že se potřebuju napít, a pak si nenápadně vezmu růžovou činku. Hulkovi začne potěšeně tepat naběhlá žíla na krku. 1:1.

Když jsme na józe unavený z protahování končetin, stulíme se na chvíli do klubíčka a meditujeme o našem vnitřním dítěti. V odpočinkový pauze na silovým tréningu děláte dřepy. Ty jdou s rozbitým kolenem fakt blbě, takže dorovnávám skóre našeho koutku handicapovaných na 2:1 pro mě. Kluci vepředu si jdou mezitím ambiciózně vyměnit svý patnáctikilový činky za součástky do lokomotiv.

Finále mám v mlžným oparu. Buď jsem měla otok mozku, nebo se z Hulka odpařilo tolik potu. Vím, že nás Barbie povzbuzovala k maximálním výkonům, leželi jsme v prkně a u toho na střídačku oběma rukama zvedali činky. Hulk vítězně zvedal svůj stokilovej kettlebell a já jsem zvedala imaginární činku, protože v této chvíli už nebyla v pásmu dosažitelných výkonů ani moje růžová půlkilovka pro čivavy.

Takže vlastně jógovej strečink jako obvykle, ale pak mi vysvětlete jednu věc: proč dneska neunesu tác s obědem v jídelně? Pevně doufám, že zákeřnej Hulk zůstal při cestě do práce bezmocně sedět v metru a vozí se z konečný na konečnou!