úterý 24. ledna 2023

Stoupačky

 

Varování: Tenhle post není pro citlivý kluky

Nikdy jsem nezažila výměnu stoupaček. Vyrůstala jsem v baráku a v pozdějších stěhovacích epizodách jsem vždycky přebývala na šťastných místech, kde byla tahle páchnoucí a špinavá práce už hotová. Abych mohla výměnu stoupaček zažít na vlastní kůži na roční výročí naší rekonstrukce.

O téhle nechutné akci se začalo mluvit už na kultovní schůzi SVJ, kde plukovník Angrešt navrhoval genocidu všech nově přistěhovalých obyvatel. Pak se náš barák uvážlivě rozhodoval, jestli jsou naše trubky dostatečně prohnilý, nebo zda by šlo uškudlit naspořený prachy z fondu a házet fekálie z okna. Uběhl rok a změnilo se jen to, že se účet za celou akci zvedl o milion.

Výběrová komise s inflační závratí v očích uspořádala nebývale svižný konkurz na nejlepší (čti nejlevnější) výměnu trubek na světě, jehož výsledky nám opatrně oznámila na dalším shromáždění. Výsledkem bylo několik ošklivých paralelních hádek zároveň, důchodkyně vztekle bušící pěstičkami do stolků a rozkurážený pan Angrešt. „Banda podplacených kriminálníků“ bylo asi jediné slušné oslovení komise, které tady může publikováno bez hvězdiček.

Největší oser (a tahle definice se hvězdičkami nahradit nedá, dámy a pánové) je fakt, že vám při výměně stoupaček neteče voda celý týden od 7 do 7 a váš záchod stojí dva dny odstavený a zcela dezorientovaný v kuchyni. Vítězná firma vyvěsila na nástěnku časový plán, jehož začátek se s podivnou přesností shoduje s termínem mé menstruace.

První den byl s mistry trubek Em. Víte, máme laťku řemeslníků proklatě nízko. Většina těch současných řemeslníků může za naše sympatie poděkovat panu Vasilenkovi, který se schovával do komory, kdykoliv se řeč náhodou stočila na policii, a před odevzdáním práce nám utekl s klíčema. To je totiž požehnání nás smolařů – jednou budeme mít řemeslníky, co nejsou trestně stíhaný, psy, co neserou do postele a vnoučata, co nelžou. Kéž by tohle všechno platilo i o našem budoucím prezidentovi.

Em říkal, že jsou to sympatický kluci, co se snaží nedělat víc bince, než musí. I tak je CELÝ náš byt pokryt černým prachem z rozřezaných trubek a letokruhů zaschlých exkrementů předchozích generací. Ale víte, co je na tom nejhorší?

„Normálně čůráš do flašky od Nestýčka“ uděluje mi Em defekační rady jako protřelý bezzáchodovec.  

„No jasně, úplně normálně“ přikyvuji a vnitřně se divím, za koho jsem se to provdala. Ne nadarmo se říká, že až krize tříbí charakter.

„Čičman čůrala včera odpoledne do kyblíku na balkoně ÚPLNĚ NORMÁLNĚ“ pokrčí rameny Em, jako kdyby mi blikající japonskej hajzl hrající písničky za vymočení nebyl dost dobrej.

Čičman ale pochopitelně nemenstruuje. Kyblíkem s močí přilákáte tak maximálně mravence, a to ještě pouze jako diabetik. Ale víte, koho přilákáte kyblíkem krve? „Predátory. Orly, supy a žraloky“ říkám Emovi a cítím, jak ve mně kypí ta hormonální dysbalance, a že by v kyblíku nemuselo zůstat jen u mý krve.

Dneska ráno dorazili kluci a musím uznat, že jsou proti věčně zakabouněnýmu Vasilenkovi s falešným knírkem fakt v pohodě. Dokonce používají kouzelná slovíčka jako je děkuji a prosím, nebo se empaticky omlouvají za zvýšenou hladinu hluku. Empatie však rozhodně není vlastnost, která by trápila všechny obyvatele našeho paneláku.

„Govno, padá govno“ slyším zoufalý výkřik z místnosti, kde stával záchod. Něco si přej. A je to tak. Přestože všichni už několik měsíců dopředu znají dnešní Den D, někdo si skočil na velkou i spolu s pomyšlením, že je někde otevřená trubka a pod ní stojí dělník. Kdo stejně jako já podezírá plukovníka Angrešta, nestyďte se psát své tipy do komentářů. Kdo bude záchod na konci dne uklízet, tipovat nemusíte. Budu to já.

Ošetřila jsem raněného řemeslníka svým posledním balením vlhčených kapesníčků a teď jen nahlas přemýšlím. Kdo další měl pindy proti téhle rekonstrukci? Jen abych věděla, komu ten kyblík krve vylít na rohožku. Protože tohle přesně s vámi výměna stoupaček udělá a já už nikdy nebudu taková, jako v nevinných dobách před ní.





Prostor pro první hrdé archeologické objevy:
Cigarety Lípa v betonu, 1965

41 komentářů:

  1. Kdepak stoupačky... To je veliká legrace...
    Já to zažil před 12, možná 13 lety. Slibovali kluci, že budou za 2 týdny hotový. Nakonec se v tom plácali řádově měsíce... Asi si mužu gratulovat, že jsem si to odbyl v době, kdy jsem pracoval v montérkách a měl se tím pádem kde umejt.
    Drahá si takhle nehvízdala...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za časový odhad, jdu se rovnou oběsit na šňůrce od tamponu. P.S. Drahé respekt!

      Vymazat
    2. No... to bys musela bejt velká, jak ten Cháron v mý vaně a plout na Finger food misce 8 x 5,5 cm.

      Ale já bych tě odstřihl a někam schoval do police před kočkou. Rodina tě ještě bude potřebovat ve funkčním stavu.

      Vymazat
    3. Kdo rikal, ze bych nebyla ve funkcnim stavu? Mohla bych byt priveskem do auta, co maji radi kamionaci a autobusaci.

      Vymazat
    4. Vyřizovat jí pozdravení nebudu, ona na to nevzpomíná moc ráda. Pamatuju si živě, jak mi bezmocně štkala v náručí poté, co přišla domů z práce a zjistila, že se nám ty dovedové omylem probourali do ložnice.
      V tu dobu už měli mít asi měsíc hotovo. Ta ložnice byla v podstatě jediná místnost, kterou jsme si dokázali uchránit před jinak všudypřítomnym cihlovym prachem a nějakej z těch bejků šišatejch měl asi po sváče zbytečně velkou sílu, když se mocně opřel do vrtačky a bylo vymalováno...
      Náhoda tomu chtěla, že jsme někdy +/- tou dobou dostali lístky do švanďáku na divadelní hru Řemeslníci... Přiznám se, že jak ti chlapci v montérkách v průběhu cca dvou hodinového představení jeden po druhym přicházeli k čim dál méně náhodným úrazům, mi tehdy přišlo docela inspirativní.

      Vymazat
    5. To je psycho. Virit stare vzpominky na remeslniky opravdu nebudeme, uz takhle se mi vratila bezmoc z spatne vyvedenych rozvodu posunujici stehovani o dalsi mesic. Nebo vybourany okna skoro na dva mesice, nez majitel domu vyjednal zabor chodniku pod nam, aby stamgastum spodniho vycepu nelitaly pri koureni venku kusy zdiva do piva...

      Vymazat
    6. Galahad

      He he.

      Takoví byli u nás minulej tejden. Naštěstí o patro níž a na druhou stranu schodiště.

      Novýmu majiteli dělali novou koupelnu, tak mu na to museli oloupat všechny kachliky, dlaždičky, záchod, umyvadlo, vanu a další věci. Pěkně to bylo vidět, když šel člověk okolo a byly otevřený dveře. Dělali rámus celej den a beton to spolehlivě a spravedlivě roznášel do všech pater.

      Já tu oloupanou koupelnu viděl až večer, když už vynášeli kýble suti. Takoví celkem sympatický křapíci.

      No, ale nejzábavnější kousek přišel až nazítří, když jsem šel kolem a vedle dveří byla A4 s ručně psaným dopisem připomínajícím, že při tom zábavným loupání všeho možného vyloupli i jednu cihlu štorcku úplně a rázem propojili dva byty do jednoho celku, což se paní sousedce vůbec nelíbilo. - Přitom by si z vany do vany mohla se sousedem podávat nové koktejly, co kdo od minule objevil či vymyslel. Takovou frajeřinu jen tak někdo nemá.


      Psice

      Na západě mají řemeslníky, kteří doopravdy pracujou a při práci i myslej.

      Nejlepší v oboru jsou firmy, co staví pro superzbohatlíky. Taková firma má obrovskou kartotéku a specializujou se na to, že ti postavěj přístavek, garáž nebo třeba od silnice k baráku cestu, když tam je převýšení asi 10 m. Ovšem... oni to postavěj do jednoho dne, i ti tam vysaděj nějaký vzrostlý stromy.

      Samozřejmě, že to není zadarmo, ale kdo by si rád nepřiplatil, když na to má.

      A.P.

      Vymazat
    7. Copak zápaďáci! Máme tam emigrovanou část rodiny a v klanu pořád zůstává takový ten hořkosladký pocit, jako když blbě spolkneš ferneta.

      Vymazat
    8. Hořkosladký pocit z čeho?

      Jakože nejste spolu? Jste stylem života někde jinde? Že rodiče taky měli zdrhnout?

      Ferneta si bohužel už nepamatuju. Já toho za posledních 30 let moc nevypil a giotka či grog se snad ani špatně spolknout nedají.

      A.P.

      Vymazat
    9. Ale takový řemeslníky, co myslej, my tu máme taky. Jen se majitel domu zkrátka rozhodl hledět spíš na cenu...
      Stejně tak si dovolím tvrdit, že i na tom západě budou mít blbouny, co jim to od ruky moc nejde. Ostatně ta divadelní hra, kterou jsem prve zmiňoval, je dánská... ;-)

      Vymazat
    10. Ten horkosladky pocit se drzel spis mamy a jejich rodicu, ja si z toho pamatuju jen kradeni barevnych igelitek v barevnych obchodech na zacatku decadesatek, kdyz jsme je mohli navstivit.

      Galahad: Presne. Jednak se jede podle ceny a druhak na remeslnicky nejostrejsi pastelky v penale cekas treba rok, coz taky neni vzdycky prakticky a vetsinou ani mozny.

      Vymazat
    11. Galahad

      V Čechách se dělá celkově hůř než na západě. Řemeslníci, kancly, univerzity.

      Sem tam to je nastejně či naopak, ale spíš je to výjimka. Oni tam ty blbouny samozřejmě mají taky, ale ne v takovým množství.

      Víte jak, ten majitel domu hledící spíš na cenu patří do stejného pytle s těma řemeslníkama. Já jsem si teď vzpomněl na jednu stavbu na západě. Na stavbě makali chlapi tak 30, se stavební průmyslovkou, protože zjistili, že jako zedníci si vydělají víc a stejně to všechno znali. Žádný pivní pupky, ale vysportovaný z posilovny. Veselí, spokojení, bavilo je to a říkali si slušnou cenu. Kdo je platil? Majitelé cukrárny, kteří chtěli tu přístavbu, kam by dali další zákazníky. Jako náhodou tam měli lepší zmrzlinu než jinde v okolí. Taky patřili do stejnýho pytle jako ti řemeslníci, jen to byl lepší pytel.


      Prolíná se to úplně vším.


      Psice

      No, asi by to bylo na psychoanalýzu. Pamatuju si, jak jsem se bavil koncem devadesátek s jednou ženskou, co byla za dcerou v Británii. Dcera tam dělala v hotelu a matka jí to sice přála, ale zároveň ji smutně záviděla, jaký měla dcera příležitosti a co si za tu celkem mizernou práci mohla všechno dovolit. Žánr jídlo v Marx and Spencer je prostě o třídu lepší než tady, jak do sortimentu tak do kvality.

      Nešlo nemyslet na to, že ona to nikdy mít nemohla a najednou je pozdě.
      ---

      No a navíc, i kdyby jsi si připlatila i na ty laserem v Cernu ostřený pastelky, tak si nemůžeš nechat předělat jen stupačku u sebe v bytě. Sousedy prostě zapojit musíš.

      A.P.

      Vymazat
  2. Premyslim jestli bych v teto situaci nezdvihla pysne nosik a nerekla “odchazim k mamince”.

    No mozna i tchyni bych vzala zavdek! Ne, moment, ani priliv sracek by me nedonutil k tak radikalnimu kroku :)

    Co kockolit? Uz jsi zkousela kockolit?
    IK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. IK, no kdyby byla máma ještě v lázních, tak by to byla jednoznačná volba! Válela bych se ve vířivce a na procedurách a chálovala oplatky na obalení nervů. Kočkolitu máme plnej pytel, Julča ho používá ve svým hlodavčím WC. IK, ty jsi poklad! Možná s ním vysypu celej balkon, ať to máme hezký jako na Mácháči na hlavní pláži.

      Vymazat
    2. Kockolit samozrejme neni z me hlavy… kdysi davno jsme jeli skodou forman pro kocku do Ostravy (cca 3 hodiny cesty, tenkrat…) a tenkrat, se vsim co by takove ko-kote mohlo potrebovat, manzel odmitl zastavit na nutnou curupauzu se slovy: “Mas kockolit!”

      Vydrzela jsem a udrzela nejen svou dustojnost! Tak vydrz pionyre!

      Vymazat
    3. To chapu. Kdo to po sobe ma zahrabavat, ze jo. A kdovi, co by se pri tom zahrabavani naopak vyhrabalo!

      Vymazat
  3. Teda, fakt bych nevěřila, že se někdo fakt odhodlá k takovéhle diverzní akci! Lidi mě nepřestávají překvapovat. Každopádně upřímnou soustrast. Výměnu stoupaček jsem zažila a byl to děs. Tak hlavně ať je to co nejrychleji hotové!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Abych nikoho neočerňovala - třeba si na to vzpomněl/a až v půlce akce. Ale drtivý dopad už byl tehdy nevyhnutelný!

      Vymazat
  4. Už dva dny si čtu historky o umírání, duchách, záhrobí a strašidelnu, tak mi to tu dnes přijde takové svěže racionální.

    Jen tak pro zajímavost. Co pak děláte s těma flaška od Nestýčka? Lejete to někde za rohem večer do kanálu a nebo je vyhazujete celý do košů na zastávkách tramvaje? Nebo na to jdete, jak na dvoře krále Slunce a lijete to po schodech a hostech, co přicházejí na ples?

    S tím uklízením jsem si vzpomněl na jednu zahraniční spisovatelku. Její otec byl šlechtic v diplomatických službách a tak vyrůstala v Japonsku. Podle všeho jako dítě neustále lehce připitá, protože na častých recepcích dopíjela šampaňské z odložených skleniček a že jich tam bylo.

    Jak už se u některých dětí pracháčů děje, tak si chtěla nějak dokázat, že se dokáže uživit i prací. Tak šla dělat uklízečku. Ovšem na to jela pak zpět do toho Japonska, protože tam je všechno jaksi náročnějí a ona se neměla za žádný ořezávátko.

    V Japonsku se nedělá nic normálně, ale předokonale, protože si tak nějak myslí, že jsou dokonalejší než lidé jinde na světě. Všichni víme, jak to tam je s krájením tuňáka při vaření. Japonskej kuchař napřed deset let studuje a pak je schopen zamžourat na nepravidelnej kus tuňáka, devětkrát rychle seknout nožem a mít deset úplně stejně těžkejch kusů masa. Podobně to měli když vyráběli součástky k autům, dělali to s takovou pečlivostí, že odchylky nebyly ani měřitelné.

    No a s podobným zápalem se v Japonsku uklízí záchody. Podle toho, jak to spisovatelka popisovala, to byla napřed otázka japonské národní cti. Takový samurajský přístup. Spisovatelka jakoby stále dokazovala, že i cizinka může dokonale uklidit japonské záchody (a tím pohanět celé Japonsko) a japonská supervizorka hájila nároní čest tím, že hledala sebemenší chybičku (aby dokázala, že se Japoncům nikdo nevyrovná). Podle všeho to byl dlouhodobý lítý souboj vedený s nehybnými pokerovými tvářemi a mrazivou zdvořilostí. Nalezení chybičky bylo vítěstvím pro Japonku a celé Japonsko, kdy s nehnutou tváří ukazovala chybu. Prohra byla, když žádnou nenašla a musela chladně a jednoslovně uznat bezchybnou práci. To se spisovatelka vnitřně tetelila radostí a metala kozelce, jak to Japonsku nandala a s nehnutým výrazem dělala, že to tak je normální. (To už dávno byla samozřejmě vnitřně Japonka, jen to ani jedna z nich nevěděla.)

    Uklízení v Japonsku prostě potřebuje takovou tu hlubší mystiku.

    V Británii, tam na to šli o dost povrchněji. Taky tam samozřejmě práci uklízečů kontrolují supervizoři, ale tam už je spíš důraz na to, že to jsou manažeři, než že to je za vlast. Aby byli supervizoři motivovaní, tak se jednou do roka rozdávají takoví uklízecí Oskaři. To znamená, že se do soutěžích firem nenápadně vloudí hvězdy mezinárodního uklízecího managementu a supervizorství, s dlouhou kariérou a mnoha úspěchy a různými rafinovanými metodami kontrolují utajená zákoutí. Třeba umyvadlo zespoda má někdy taková porcelánová žebra a v nich kovovou trubičku a tak se zkoumá, jestli je řádně vyleštěná i na té horní straně, ke který není přístup a samozřejmě až k oběma krajům. Ocenění se pak samozřejmě dává tomu nejlepšímu supervizorovi, co na to řádně dohlížel a ne tomu chudákovi ilegálnímu, co se s tím pucoval, protože ten je snadno nahraditelný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jednou jsem někde četl takovej uraženej výlev důchodkyně, které se nelíbilo neustálé zdražování a tak se kasala, že se klidně bude živit uklízením, protože se vždycky sama uživila. No bylo poznat, že je důchodkyně už delší dobu, protože uklízení už dávno není zašívárna, jak ji známe z Básníků, kdy se vás bojí celá nemocnice. Dneska se ani u nás netolerují žádné drzosti typu "Já můžu jít klidně na nádraží."

      Uklízení pro korporáty už nezajišťují firmy samy, ale jinej korporát. Uderná uklízecí komanda nejsou z důchodkyň s lážo plážo přístupem, ale jsou to tak třicetileté Ukrajinky, alespoň na začátku v plné síle. Pokud zákaznický korporát dělá na směny, tak i ony dělají na směny, protože se musí uklidit po posledních zaměstnancích a ráno už tam někdo musí být pro ty co začínají. To je za chvíli spolehlivě zníčí.

      Taky jsou supervizoři, i když ne tak fanatický, ale stejně máte rozpis, co musíte udělat a kdy a občas vám tam něco přihoděj, jak se objeví, kde teče voda, chybí papír, někdo obzvláště speciálně zasvinil záchod, či ho rovnou ucpal menstruačními vložkami, co někde pozbíral po barech. Takže víc práce, než se dá stihnout ten uštvanej výraz ještě vylepší.

      Že by uspěla babča, co se ještě pořádně ani neprobudila ze socialismu, to bylo nepravděpodobné i před válkou, kde tu nebyl převis Ukrajinek.

      -

      Takže mám pocit, že je možná lepší se do uklízení tak nehrnout, zeptat se řemeslníků, jestli neznají nějakou zkušenou uklízečku, nechat si poslat CVs a vysvědčení předchozího zaměstnavatele, jednu vybrat a začít rovnou jako supervizorka a pak si vítězně postavit na poličku Oskara nebo 日本 ア カ デ ミ ー 賞, Nippon Akademii-shou za uklizenej byt.

      A.P.

      Vymazat
    2. To je hezkej pribeh. Dlouho jsem hledala neco, v cem bych vynikala v mezinarodnim formatu. Ale tohle znamena, ze clovek muze souperit a zazivat klasicky starorecky drama v jakekoliv oblasti, staci s tim odjet do Japonska. Ja si umim napriklad hrozne rychle ostrihat nehty, to by je predpokladam mohlo ohromit a vybicovat tuhle disciplinu ve strihani nehtu samurajskym nozem na tenky platky, kteryma se pak posype sushi zabalene v nehtove kuzicce. Slastne au!

      Vymazat
    3. To sushi by je úplně rozmetalo. Ještě bych to po dubajsku vylepšil šupinkami zlata. Zlato s ničím nereaguje, takže když se sushi po metamorfóze v trávicím traktu zase vrátí do světa, tak tam pořád jsou a člověk se tak nějak cítí vznešeněji, když je tam vidí.

      Navíc hnědá se zlatem hned připomíná Yves Saint Laurent. Člověk pak na plese ani nemusí splachovat, protože se nemá za co stydět ani před japonskou Císařovnou.

      Vymazat
  5. No, tak výměnu stupaček jsem zatím nezažila a upřímně doufám, že mě tohle nějak mine. Pevné nervy! A ať to máte co nejdřív za sebou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. He he, já před pár lety sám asi jednu přivolal.

      Kdeco leju do záchodu a lil jsem tam i nepotřebný obsahy pánve. Moc jsem o tom nepřemejšlel, ale když sousedka dole začala opravovat stoupačku, tak mě napadlo, jestli to nebylo náhodou tím, že to rozehřátý sádlo pak ve studenejch trubkách ztuhne nachytaj se na něj vlasy a podobný věci a udělá to takovej pěknej špunt a ona tam nenalila dost hydroxidu a tak se jí to nerozpustilo.

      No, kdo ví. Radši jsem se na nic neptal.

      Vymazat
    2. Spis tam hazela kousky mrtvol, ktery nenarezala dostatecne nadrobno, anebo lezely kratkou dobu v louhu. Co jsem videla Dahmera, tak mi to vysvetlilo mnoho problemu s odpadem, ktery lidi okolo me casto resi.

      Vymazat
    3. Anonym: Tak to asi bude dost pravděpodobné :-) Ztuhlý olej apod. dokáže napáchat solidní špunty. Od naší poslední záchodové havárie, kdy jsme docela pokecali s instalatérem, už fakt velice pečlivě volím, co tam krom běžných produktů šupnout :-) A fakt je, že tuk z vaření už nějakou dobu leju raději do skleničky.

      Psice - to je taky docela možné. :-)
      U nás v baráku byli specialisti, co naházeli do záchodu nařezaný vánoční stromek. Sousedům v přízemí pak celý obsah stupaček plaval po nové plovoucí podlaze...
      A já si jen říkala, jak vysoké hladina promile či jak nízká hodnota IQ musí být na to, aby někdo místo jednoduchého vyhození opadaného pometla si dal práci s jeho řezáním a rvaním po kouscích do mísy...

      Sousedy nad námi to taky už komplet vyšplouchlo, opravář zas objevil v ucpaných trubkách naházené listy kapusty. Taky si říkám, jestli fakt není jednodušší tohle prostě hodit do koše. Některé myšlenkové pochody jsou docela záhadné...
      No, a já opravdu jen upřímně doufám, že tenhle pešek na nás nedopadne...

      Vymazat
    4. Stromek! To je mazec!!! Mimochodem, to by mohla byt taky disciplina, co vsechno se da prorvat zachodem. Nac vyhazovat, kdyz muzes splachovat:) Uz chapu, proc jsou instalateri tak drahy... Nas dvorni instalater pan Slepicka vzdycky vytahal z odpadu neco ve tvaru a pachove stopy mrtvyho jezka a obligatne jsme se museli vsichni dojir podivat a hlasite obdivovat, co vsechno z toho dovedl vystarat. To by mozna stromkare odnaucilo....

      Vymazat
    5. Že si nikdo neschovává do záchodu balíčky s penězi, když už je schovávají do krbu. - Nebo to instalatéři tají.

      Vymazat
  6. Stupačky jsem zažila, když mladšímu synovi bylo půl roku. V první den akce, jsem sbalila děti a pateticky vykřikla: "Jdu k mamince!". Dlužno dodat, že manžel to nijak nekomentoval, protože byl prozíravě v daném termínu pracovně mimo město. Celá akce výrazně přispěla k rozhodnutí se z bytu odstěhovat a k nutnosti nějakou dobu užívat antidepresiva.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prave jsem premyslela, ze mozna Angrestovi krivdim. Kolik ten uz musel zazit vymen stupacek, a pri kazde jeho srdce okoralo o neco vic. Predpokladam, ze o manzelku prisel hned pri te prvni.

      Vymazat
  7. Úplně tě vidím pověšenou v kabině u nějakýho americkýho kamioňáka. Něco jako napůl Barbie a napůl Rag Doll od Tima Burtona. Původně snad woodoo panenka.

    Je hvězdnatá letní noc. Voní chladnoucí asfalt a posekaná tráva. Jsou slyšet cvrčci. Kamioňák se nechal vykouřit na parkovišti a zapíná si poklopec, zatímco zmalovaná, odbarvená děvka v červený, kožený minisukni, černým topu a vysokejch podpadkách vypadne z kabiny a odchází zvolna od kamiónu, zastrkujíc si peníze do výstřihu a míří si to k pumpě pro kafe v kelímku.

    Statný kamioňák lehce pohladí Psici houpající se na stínítku na své šňůrce od tampónu. "Tebe mám stejně ze všech nejraději, maličká". "Připomínáš mi mou prvné lásku. Jó, ještě, že nás její manžel nikdy nenačapal. Ten by nás zastřelil oba. He, he. Blb jeden." Nastartuje motor.

    Pomalu vyjíždí z parkoviště. "Jo, to byly časy." Pustí rádio, kde zrovna začínají hrát.

    Busted flat in Baton Rouge, waitin' for a train
    When I's feelin' near as faded as my jeans
    Bobby thumbed a diesel down, just before it rained
    And rode us all the way into New Orleans

    I pulled my harpoon out of my dirty red bandana
    I's playin' soft while Bobby sang the blues
    Windshield wipers slappin' time, I's holdin' Bobby's hand in mine
    We sang every song that driver knew.

    "Už jsem ti vyprávěl, jak jsem vozil beton pro mafii, maličká?"

    Psice se jen zvědavě houpe na své šňůrce od tampónu.

    A.P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já tam mám řidiče školního autobusu Alfonsa. Ustupující kouty zamázlý brilantinou, černý sluneční brýle a 6 nikotinových žvýkaček v ústní dutině vytváří dojem, jako když si Marlon Brando vycpal tváře pro roli Kmotra. K týhle nevděčný práci se pochopitelně nedostal dobrovolně. Musí si odkroutit ještě 253 hodin veřejných prací za převážení drog přes mexickou hranici.
      Tyhle malý bílý lůzry upřímně nenávidí. Zvlášť toho zrzouna na hůlkových nožičkách, co mu ráno v zatáčkách vždycky vyblije už lehce natrávený kakao a kornflejky od matky. Člověk aby s nima jezdil jak se sbírkou porcelánu.
      Heh. Alfonso vycení zbytky svých zahnědlých zubů při pomyšlení, jak řezal zatáčky s dodávkou plnou koksu. Ohulí v rádiu La Bamba, aby nebylo slyšet vřískot vzadu a ťukne do Psice na šňůrce. Až budou fakani ve škole, odklopí ji hlavu a vysype si na palubku pořádnou čáru.
      Yo no soy marinero
      Yo no soy marinero, soy capitán
      Soy capitán, soy capitán

      Vymazat
    2. Jéééé, Psice plná kouzelného prášku čisté radosti.

      Veřejné práce za dovoz drog přes hranici?

      To, to asi vozil po dávkách spíš než po kilech či tunách. Nebo to sice vozil po kilech, ale celýmu justičnímu systému Californie, aby zvládal tu soudní nudu a tak pak přimhouřili oko.

      Vymazat
    3. Byl to jen pricmrndavac Do vyssich pater mafie strasne chtel, ale nedostal pozvanku.

      Vymazat
  8. Dost drsné povídání. A máte pravdu, je to o penězích.
    My jsme museli v patnáct let starém bytovém domě nechat vyměnit všechny přívodní trubky studené a teplé vody z původních nekvalitních na kvalitní a v SVJ jsme si odhlasovali, že hlavním kritériem vyběru firmy nebude cena. Díky tomu byl pro každou ze tří sekcí (celkem 90 bytů) výpadek vody vždy jen po čas pracovní doby jednoho dne. Pravda, ještě jsme na jeden den museli uvolnit parkovací místa v garážích pod domem. Kdo byl v tom čase na dovolené, po návratu nic nepoznal, firma po sobě i uklidila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak oni už i ve státním pochopili, že by se měli rozhodovat spíš podle rychlosti provedení nebo výdrže výsledného produktu. Například. Ale od pochopení k realizaci ještě pár krůčků zbývá.

      Vymazat
    2. Jilji: Tak at ty nove drzi!

      F.: Ve statnim jo, ale v SVJ s vekovym prumerem 80 let je a jeste to bude tezky:)

      Vymazat
  9. A teď mě napadlo...kam zmizel Milan? Chybí mi tu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milan zmizel:( Taky mi schazi! Nemate ho nekdo ve ctenarich? Treba by se dal jeste presvedcit...

      Vymazat
  10. Moc vtipně popsáno, hlavně letokruhy po předešlých generacích mě moc pobavily. Ale náš plzeňský panelákový byt je až nahoře pod střechou, takže já místo stoupaček znám jen klesačky :-).

    OdpovědětVymazat
  11. a to je podezřelý, všichni lidi v mém okolí žijící v panelácích mají právě teď výměnu stoupaček, je to něco jako spiknutí?

    OdpovědětVymazat