Dvanáctero přikázání na rok 2023

 

Jsem o sobě přesvědčená, že bych byla ideální typ na chození do kostela. Nosila bych sebou pokaždé strukturovaně uspořádaný seznam hříchů s konkrétním termínem, k nimž bych si červeným fixem připsala počet otčenášů. Jenže naroďte se v Sudetech do rodiny komoušů a spiritistů. Naše maloměstské rodinné sídlo se mělo už dávno propadnout do bažin. Nestalo se tak jen díky babičce, která to rámci svého potrhlýho mariánského kultu vyškemrala na Bohorodičce. Znáte ty strhaný podobenky panny Marie? Tyhle zmučený výrazy v obličeji má z neustálého dozoru nad naším rodem (a taky z toho, jak do ní moje babička pořád hučela svý modlitbičky).

Můj papírový kalendář je dodnes terčem posměchu dětí i Ema, stejně jako kdyby se na mé poličce vyjímal telegraf. Já naopak nechápu, jak někdo může nazvat Google calendar plnohodnotnou náhradou. Přičichli jste si někdy ke svýmu mobilu? Dost pochybuji, že voní stejně jako můj kalendář – směsí starého papíru, grafitem, gumou a kouřovou Replicou stojící hned vedle. Odmala jsem si hrozně ráda zapisovala úkoly a předsevzetí, který jsem potom mohla slastně odškrtávat. Někdo zkrátka potřebuje sachr, někdo stříkačku s heroinem a já červený permanentní popisovač. Úkoly mi jdou, předsevzetí ne. Dávala jsem si totiž ta nejoblíbenější, která můžete točit každý rok. Ale letos na tyhle kraviny neskočím. Dám si totiž pouze předsevzetí, u kterých bude hladina blaha dosažitelná mnohem snadněji než u striktního zákazu cukru. Na každý měsíc jedno!

1. Nepůjčovat si v knihovně šest knih, ze kterých přečtu maximálně dvě, než mi přijde upomínka.

2. Nemačkat stokrát tlačítko na přechodu nebo u výtahu a vztekle u toho drmolit u toho „no tááák“. Už jsme to vyzkoušeli mockrát, že jo Psice? Opravdu v nich není integrovaná AI, která tyto požadavky vyhodnotí jako mimořádně urgentní.

3. Nekupovat čokolády a chipsy do zásoby. Zmizí ještě ten večer, a je úplně jedno, jestli se pohybujeme v nižších tisících nebo miliardách kalorií.

4. Přestat si googlovat příznaky vzácných smrtelných chorob, které na sobě s překvapením objevuji několikrát do týdne.

5. Nepoužívat slovo „možná“. Zvlášť, pokud mu předchází slovo „ano“.

6. Nechat děti, aby mi nastavily časový zámek na mobilu a pomstily se mi tak za léta online deprivace.

7. Přestat před Emem obdivně zvolávat „jaká nádherná sojka na té křivé větvi kilometr v dálce“ nebo si plynule vymýšlet text na ceduli v dálce. Prostě si pořídit brýle na dálku.

8. Skončit s posloucháním oblíbených tracků a alb pořád dokola, než se mi z nich zvedá žaludek. Úplně ten stejný problém jako bod 3.

9. Nepít pivo z Kladna! Takhle nespravedlivě strašnou kocovinu z jednoho (!) piva jsem neměla ani v dobách, kdy bylo trendy pít tequillu s citrónem a solí z cizího pupíku.

10. Oblékat se slušně na online schůzky na home office. Pro případy, kdy si zapomeneš vypnout kameru. Neomlouvat se pak kolegům, když si omylem vypneš zvuk.

11. Posílat lidem vlastnoručně psané dopisy místo mailů.

12. Nejezdit výtahem, když můžeš chodit pěšky. I s nákupem nebo nemocným děckem přes rameno!