Citlivý údaje

Pamatujete se na to, jak Piráti slibovali, že budou elektronický volby? A vůbec, že bude skoro všechno transparentní a na pár kliků, jako když si objednáte Pad Thai a za 20 minut s ním kurýr stojí u dveří? Myslím, že zrovna teď by to výrazně pomohlo u pár dusivých failů, mezi které patří třeba letošní přijímačky na střední rekordně početného ročníku.

Ale to ne. Protože nejdřív je potřeba vyřešit mnohem zásadnější problémy českých obyvatel jako jsou rodná čísla. Samozřejmě patřím mezi postižené, protože mám rodný číslo napsaný na rodným listu i na kartičce od zdravotní pojišťovny.

Kdejaká úřednice VOZP se pak může na cigárku s kolegyněmi blýsknout podpultovou informací: „Hele holky, a znáte Psici? Představte si, že má narozky v listopadu a že je to ženská?!“

„Neblbni Milčo, ženská, vona, jo? No to mě poser. A co kdybychom ji hacknuli účet na damejidlo.cz, do kterýho se určitě taky zaregistrovala pod svým rodným číslem, jako to dělaj všichni slušný lidi. To jsem si přesně myslela, samý tučný jídla. Fujky. Tak s tímhle na nízký pojistný zapomeň, holčičko.“

Ještě, že máme každej svýho Bartoše, kterej si za 56 miliard posvítí na všechny tyhle zákeřný agentky převlečený do úřednických kostýmků. Protože od doby GDPR je naše laťka na citlivý údaje hodně vysoko, jak dokazuje má návštěva na nejmenovaném ORL.

Pondělní ráno jako stvořené k tomu, aby vaše 14 dnů pěstovaná bolest v krku vygradovala do podoby spolknutého masážního míčku. Rezervační systém ordinace vám nabízí nejbližší termín za měsíc. Anebo můžete přijít kdykoliv a „trochu si počkáte“, jak vás eufemisticky připraví na webovkách dané instituce.

Myslíte si, že na to vyzrajete, když přijdete půl hodiny před otvírací dobou. Ale tři lidi přišli vychytrale už hodinu před otvíračkou a dva další tam podle opuchlých očí přespávají už pár dnů. Je nás tu pět, co spolu chodíme neobjednaný. A do toho přichází se sebevědomým výrazem pacoši, co se prozíravě objednali hned po Vánocích, protože tahle doktorka o krky, nosy a uši prostě nemá nouzi.

Pokud vás baví role playing, tak si můžete během dlouhých desítek minut představovat, že jste americká socka a máte horší pojištění než lidi, co na svou bolest v krku mají peníze. Ale pak přichází sestra a pochopíte, o čem přesně je, když jste pacient druhé kategorie:

„Neobjednaný mi nahlásej jména a svý potíže“ vytáhne si sestra poznámkový blok a propisku kdesi ze záňadří. Naše pětka se na sebe překvapeně podívá.

„Tak já začnu,“ představí se nám rozpačitě pán s aktovkou. „Petr Doležal, ém, nosní polyp.“ Sklouzne zrakem ke svým odřeným mokasínám. Všichni soucitně pokýveme.

„Smíšková, horečka od pátku a hleny. Zelený.“ dodává stydlivě slečna vedle mě a smutně jeden z nich potáhne.

„Petra Novotná, boule na krku. Tady.“ podíváme zvědavě se spolu se sestrou na Petřin útvar pod čelistí.

„Psicová, bolest v krku.“ pípnu, protože je mi jasné, že Petřinu bulku jen tak nepřebiju. „Jenom?“ potvrdí mi mé skryté obavy sestra. „Nemůžu spát a bolí mě i pití čaje“ zachroptím a sestra mě s viditelným vnitřním nesouhlasem zapíše do notýsku.

Potom za sebou sestra práskne dveřmi a najednou už nesedíte jen v anonymní čekárně. „Zkoušela jste Neoangin?“ zeptá se mě Polyp. „Hele, další objednanej. To budem rádi, když nás vezmou vodpoledne“ málem si odplivne Bulka, když si vedle naší rozviklané lavičky vyděděnců sedne úplně nevinná důchodkyně s rezervačním číslem. Odteď je nás pět neobjednaných, co spolu sedíme. A všichni můžeme být jen vděční, že nesedíme na venerologii.