Nedávno jsme byli s Emem v Brně
a viděli se s kamarádem, kterej má příhodný jméno Smolík. Nevím, jestli se
tady někdo jmenujete Šťastný nebo Kulhánek a fakt to sedí, ale Smolík se se
svým jménem naprosto identifikoval.
Smolík má cukrovku a díky tomu v pravidelných
intervalech obíhá hned několik ambulancí, protože „můžu kdykoliv oslepnout, zkolabovat,
nebo mi uhnije noha“ vysvětluje nám věcně. Jednou z jeho zastávek je
nefrologická ordinace, kde mu servisují ledviny a dělá tam jedna hrozně hezká
doktorka.
„Ach ty vaše výsledky“ vzdychne vždycky ta jeho nádherná doktorka a rozepne si z rozrušení knoflíček na vypasovaném plášti.
„No, do budoucna se bohužel té transplantaci ledviny
stejně nevyhnete“ motá si na propisku pramen kaštanových vlasů, a i když je
to hrozně smutný, pořád si Smolík může představovat, jak má na sobě ten sladce vanilkovej
parfém a objímá ho, aby mu dodala odvahy, až ten den přijde. „Musíte přijít
za 3 měsíce, abychom se podívali, jak ten nález pokročil“ loučí se s termínem
kontroly na lístečku, jako když vám neznámá holka v tramvaji spiklenecky dává
číslo.
Jenže když tam přišel teď, tak tam
byla bez varování nová doktorka. Žádná vanilka, žádný měkký kaštanový vlny.
Tvrdě černý vlasy na ježka a stejně pichlavý oči za tlustýma dioptriema, který vám
vidí do hlavy líp než cétéčko. Tu původní krásnou asi odsoudili za nelegální
byznys s orgány.
„Pane Smolík, ale vy máte ty
hodnoty trvale v limitu“ nespokojeně se hrabe ta nová doktorka v záznamech.
„Já opravdu nevidím důvod, proč byste měl zatěžovat zdravotní systém a
chodit sem pořád. Víte, jsou lidi, co naši péči OPRAVDU potřebují.“ vypakovala
ho z ordinace s termínem za rok, takže Smolík dodneška neví, jestli
má štěstí, že na tu transplantaci nemusí, nebo smůlu, že přišel o svou nejoblíbenější
doktorku. Hlavně ztratil jednu podstatnou věc – důvěru k lékařům. Divíte
se mu?
No a podobně, jen přesně naopak to teď vypadá s tou mojí spodní levou šestkou.
Když jsem se totiž poprvé dozvěděla,
že je s ní něco v nepořádku a že by mohla nedejbože začít bolet, začal
ten zub hnusně pobolívat přesně podle pokynů, a to hlavně v noci před
usnutím, když jsem o něm měla čas přemýšlet a hrozně se mi nehodilo být
nevyspalá. Další vyšetření ale neukázalo vůbec nic patologickýho – bolavej zub
by měl bolet i když se do něj tluče zubařským kladívkem a žďoubá šperhákem.
Nic. Nula.
Navíc se podle rentgenu zjistilo,
že ten malej černej flek je tam už od prvního čištění kanálků před několika
lety a je furt stejnej. Šestka to slyšela a od tý doby nebolí. Jakože vůbec.
Takže je to Schrodingerův zub, kterej je zároveň zdravej a zároveń na transplantaci jako Smolíkova ledvina.
Můj zubař
si o mě myslí, že jsem stalker a sestřička se mě sjela protřelým pohledem: „Jó
holčičko, já vim moc dobře, vo co ti jde, ale tenhle doktor má manželku a
milenku mu už dělám já, takže se sem nemusíš pořád objednávat s ničím. Víš,
jsou lidi, co naši péči OPRAVDU potřebují.“
Ještěže nechodím na kardiologii,
asi bych měla infarkt 3x denně!
 |
| Jenom si vezmu tu ledvinku a zas půjdu |
Kolik je Smolíkovi let ?
OdpovědětVymazatTak mě napadlo, jestli ta hrozně hezká doktorka nedělala takhle i zkoušky na medicíně: „Ach ty vaše otázky, pane profesore“ vzdychla vždycky ta nádherná studentka a rozepla si z rozrušení knoflíček na vypasovaném plášti a pana profesora obklopil obláček její sladce vanilkové vůně, jako zpěv Sirén obklopoval dávné mořeplavce, díval se do vln jejích kaštanových vlasů a pomalu se v nich ztrácel a ztrácel, až nevěděl čí je a která bije, a když se pak trochu probral, nechtěl ze sebe dělat hlupáka, co ani nesledoval, co mu říká, a tak jen vzal její index a napsal jí tam po paměti výborně.
Mě se stalo něco podobnýho s očima. Jako dítě jsem asi osm let musel nosit brejle a pak se tam změnil doktor, oči mi změřil a najednou jsem měl úplně jiný dioptrie a brejle už mohl nosit jen někdy, což znamenalo nikdy, protože jsem žádnou potřebu necejtil.
Když mě bolely ledviny v Anglii, ta mi udělali rengen a časem vyndali kámen, co se usadil v močovodu. Hezká anestesioložka na mě koukala úplně jako na tom giphy, řekla ať počítám do deseti, došel jsem až k pěti a pak už me budila, že je hotovo. Za dva dny mě poslali domů. Vubec neřešili, proč se mi ten udělal, protože kameny se prostě dělají a jsou tajemství mezi nebem a zemí...
Když mě to po letech, už v Čechách zas bolelo, udělali mi všechny testy, co znali, zkoukli jídelníček, kterej jsem musel měsíc zapisovat a hned zakázali všechno dobrý, co tam bylo napsaný. Dostal jsem i rychlopřednášku, co mi je a když jsem se ptal jestli ten kámen teda vyndaj, když už mě to bolí, jen nad tím mávli rukou a zamumlali něco, že ne, že to není problém. (No, pro mě to teda problém byl a zrovna ten hlavní, ale co oni s tím, že, když jsou jen doktoři a tu moji nemoc už vědecky zvela chápou).
Takže mám polodůvěru v Anglický i Český lékařský stav a dohromady jim věřím.
---
Na dětským jsme měli hezkou a milou doktorku, byla hodně hodná a oblíbená. Pamatuju si, že nám dávala laciný pidivýlisky motorek, za to, že jsme tu injekci statečně, se spoustou řevu, vydrželi, což pro nás tehdy bylo něco. Pak jsem si na ni vzpomněl na gymplu, protože tam byla holka se stejným příjmením a když jsem to zmínil doma, tak jsem se dozvěděl neoficiální informaci, že doktorka má závislost na morfinu. Tak to bylo o přechodu ze světa dětí do světa dospělých. Ale třeba to byla jen fáma.
--
Třeba je tvoje Schrodingerova šestka něco jako moje máma. Od mládí sem tam postonávala, kdejakej zdravotník ji věštil pozdější problémy, kdejakej sportovec a spolužačka se na ni vytahoval a dneska jen kvituje, kdo už je z nich pod drnem a kdo se plouží o berlích.
Takže ta 6 je možná zub, kterej budeš mít navěky a až se po staletích či tisíciletích rozpadne na prach i tvoje lebka, tak tam pořád ještě bude ten zub ženy doby wifinové, kterej se bude vysmívat i Černobylu, kterej už taky dávno nebude zářit.
A.P.
Vlastně přesně nevím, něco mezi 40 a 45?
VymazatJak máš jednou tyhle magický schopnosti někoho uhranout, tak je těžký hrát fér. Ale třeba se někdy záměrně maskovala a odpuzovala, aby to bylo jen za její schopnosti.
S těma brejlema jsem to měla stejně. Jen mi je nestihli napsat a na další návštěvě už to bylo ok. Stejně bych je jako děcko nejspíš někde na tajnačku rozšlapala. Teď už bych na ně dioptrie měla, ale nosit je stejně nechci. Oči si rychle zvyknou a nechci pak bez nich vidět nic (za rok zlikviduju tak troje sluneční a nedělám si iluze, že by to s dioptrickýma dopadlo lépe).
Znáš film Irský zázrak? Úplně jsem viděla Florence Pugh, co tam hraje sestru a večer si v samotě svého pokoje užívá morfinový rozkoše. Tak třeba si jen uměla udělat radost, ale je fakt, že na morfinu se asi nedá vypadat svěže a schopně moc dlouho. Pak už jsi o ní neslyšel?
Můj táta byl jako malej taky takovej suchárek, málem oslepl a pořád s nečím ležel. Jenže má navíc úplně šílenej životní styl, ať už se to týká jídla, vysedávání v hospodě nebo kouření a kolem něj jen padají sportovnější spolužáci jak sýkorky v mrazu.
S tím zubem mám už spíš paranoiu, že si to ten můj zubař nechce přiznat. Že to je poslední hřebíček do rakve jeho neúspěchů. Že se u nich dědí zubařina po generace a kdysi svýmu pradědovi kovářovi slíbil, že jestli někdy podělá svoji práci, tak bude chlap a rituálně si kleštičkama vytrhá všechny nehty včetně těch na nohou. A teď se mu do toho nechce.
Jednou jsem měl krátce kolegyni, která mluvila tak sladce, že když někomu po telefonu něco zamítala, tak to bylo jak vyznání lásky.
VymazatMě přišly brejle normální, protože je táta taky nosil. No a ségra, tak když viděla, že já mám brejle, tak chtěla taky. Tak jí koupili aspoň sluneční, aby se necejtila méněcenná. Dvě hezký holky na základce měly brejle. Tak to pro mě bylo vždy normální. Teď už mám brejle na čtení. Pár let jsem mhouřil oči, ale už jsem na to línej. Navíc se děje, že když hraju hru na mobilu, tak si oko vykne a na dálku vidím chvíli rozmazaně.
Ne, pak už jsem o tý doktorce nic neslyšel. Ale vlastně by mě zajímalo, co tak měla za problém, že začala brát drogy. I když se na to asi rychle zvyká.
Jak málem oslepl? Nějakej zánět? Mámu zase posílali do ozdravovny a pak musela tak rok nosit takovej ten korzet, kvůli páteři.
Jedou jsem koukal na dokument, kde byla nějaká italská rodina a měli nějakej speciální gen tuším na cholesterol, takže mohli pořád jíst nezdravě a nic jim to nedělalo. Tvůj táta má třeba nějaký speciální geny na knedliky, pivo a dehet.
Jak funguje evoluce? Živíš populaci tím nejhorším způsobem, všichni padají jak mouchy, jen sem tam někdo s lepší genovou výbavou to ustojí a za chvíli ty geny mají všichni. - Když se říká o tom, jak Indiány vyhubili evropské nemoce, tak to je ale proto, že Evropané byli přeživší předchozích epidemií, které proběhly třeba o stovky či tisíce let dřív.
A.P.
Takovou kolegyni jsem měla taky! Slovenku, a vlastně ve skutečnosti fyzicky nebyla ničím zajímavá, ale po
Vymazattelefonu to byla fakt Siréna. Myslím, že se minula povoláním - v tý době se mohla ještě úspěšně živit sexem přes telefon, nebo aspoň lidem prodávat neužitečný služby a produkty jedinou větou, která tím přízvukem šimrá vzadu na páteři.
Podle mě je to celkem snadný, když máš v ordinaci na pár kroků a jedno otočení klíčkem takovou Pandořinu skříňku. Třeba jen zvědavost, třeba relax po náročným dnu. Já bych v takový prosklený skříňce měla to nealko malinový francouzský pivo, vánoční figurky s krémem a bun bo nam bo (a taky bych neměla vůli).
Táta měl právě jako malej nějakou hrůzu na způsob meningitidy, že se nevědělo, jestli se z toho vůbec vylíže a že zůstane slepej, se bralo ještě vlastně jako dobrej konec. Ale vyhrál i zrak. Tak je možný, že když jako malej porazíš Skywalkera, tak jsou všechny ostatní nemoci jen takový pouliční zlodějíčkové, co si hrajou na gang. Je fakt, že ten původní zlej covid si táta namazal na chleba, a to nebyl očkovanej.
Ale to je pak spíš taková malá soukromá evoluce, kdy v padesátejch letech ještě lítala obrna a kdo přežil dětství i bez očkování, měl v rukávu imunitní esa. Možná se to teď znova otáčí s černým kašlem a záškrtem.
Četla jsi tři muže ve člunu a na cestách?
VymazatHlavní hrdina tam má foxteriéra, kterej je takovej pouliční rváč, radostně útočil na každou kočku, co kde šla po ulici a pak autor popisuje jak jednou potkal kocoura. Hned se za ním se velkým štěkotem rozehnal a kocour se jen klidně otočil. Vypadl jako kocour zabiják, chyběla mu půlka ocasu, jedno ucho a kus čenichu. Psa se vůbec nebál, sedl si před ním na zem a psovi tak nějak sklaplo. Jakoby kocour říkal: "Ano, chcete něco ode mě? Můžu pro vás něco udělat?" Pes jakoby říkal: "Ne - ne díky". Kocour: "Nebojte se si říci, jestli doopravdy něco chcete." Pes, ustupujíc nazad "Ale ne, vůbec nic, neobtěžujte se. Obávám se, že jsem se spletl. Myslel jsem, že vás znám. Omlouvám se za vyrušení." Kocour: "Ale ne, nic se nestalo. Rád jsem vás poznal. Jste si jistý, že nic nechcete?" Pes, pořád ustupujíc: "Ne, vůbec nic, jste velice laskav. Hezký den." Kocour: "Vám také hezký den."
Tak nějak si představuju, že tvůj otec na spirituální úrovni zachází s chorobama, ať jsou virální, bakteriální nebo choroby ze špatné životosprávy. Jen viděj jeho čakry (určitě dodnes ozdobený chrastítkama z mrtvejch a vysušenejch meningokoků) tak se s omluvami stahují do kanálů a dvorků.
---
Ono prostředí stahuje. Naše spolužačka šla na medicínu a za pár let už zobala pilulky. Jen nějaký vitamíny, potravinový doplňky a podobný nevinnosti, ale myslím, že jak v tom žiješ, tak ti to za chvíli přijde normální. (Asi jako když děláš na recepci fitka, tak za pár měsíců začneš cvičit). A pak když je trošku stresu, tak sáhneš po morfinu, protože jednou ti to nic neudělá a není to tak vulgární jako flaška piva. A vždycky si ho bereš jen jednou.
A.P.
No jasně, toho foxteriéra si pamatuju. Jak pochodovali k tomu člunu a za nima běželi kamarádi a protivníci toho psa, před nima kočky, za nima poslíčci s nákladem. To jo, to byl super popis. Takovýho kocoura bych chtěla mít doma a uvnitř své spirituální mantry.
VymazatNevím, já jsem taky ulítlá na pilulky. Teď mám třeba už dlouho houbový období, kdy se krmím reishi a čagou, ale naposled jsem si koupila ashawagandu a taky jím divný věci na klouby. Ne že by mě bolely, ale aby mě nebolely. Dostáváme celkem velkorysej zaměstnaneckej příspěvek do lékárny, takže jsem v těchto podnicích jako bohatá manželka v tulením kožichu se zlatou kartou. Vůbec netuším, jestli to něco dělá nebo to aspoň neubližuje, ale mám ze sebe pak first class pocit po každým zapití kapsle. Morfin mi ale nikdo necpe ani jako stálý zákaznici. Asi navštěvuji špatný farmapodniky.
Jo, ten pochod ke člunu si taky pamatuju. Ještě se mi teď vybavilo jak otvírali plechovku ananasu, až ji vzteky zahodili a pak jak jim ve vteřině zmizel (myslím) Harris (ve skutečnosti si sedl na kraj zarostlý jámy a když se oba současně otočili za sebe, tak tam tiše spadl a nebyl vidět). Tu druhou knížku, Tři muži na cestách, jsi četla? Jak jezdili na kole po Německu?
VymazatJá měl desku namluvenou Horníčkem, kde bylo pár příběhů z téhle knížky, takže jsem je znal nazpaměť. Tak to pak bylo taková zvláštní, když jsem se pak ocitl u Hampton Courtského bludiště a uvědomil si, že ten spisovatel byl kdysi, před více než sto lety, na tom samém místě. Jako když jsi louce, kde Dantes zastřelil Puškina, v podloubí, kde chodil Kafka, na Duchcově, kde starý Casanova sepisoval paměti nebo na Bulovce, v místnosti, kde naposledy vydechl Heydrich. (A propos, myslíš si, že Heidrich by napohled hezkej chlap?)
Já jsem takovej antipilulkovej. Babička brala prášky na srdce, tak nás jako děti varovali, že to nejsou bonbóny a abychom to nikdy nejedli. Takže jsem si vzal antibiotika, co předepsal doktor, pak aspirin, živočišný uhlí a to bylo všechno. Ani celaskon ne. Kdybych byl holka a měl brát antikoncepci, tak jsem během pár dní v tom, protože na prášky zapomenu, i když to je jediná věc na nočním stolku.
Tak před deseti lety mě začala občas pobolívat kolena, když jsem nastupoval do tramvaje. Náhodou jsem padl na diskusi, kde někdo říkal, jak dostal radu od řezníka a na chrupavky si dá sulc a že to zabírá. Taky vepřové nožičky, že jsou dobré. No, vepřové nožičky se pečou asi tak tři hodiny a v podstatě je to kůže jak z bůčku a pod tím troška rozsolovité tkáně. Jednou za reinkarnaci stačí. Ale sulc zabral. I když jsem ho nahradil tlačenkama.
A.P.
Četla jsem obě a mám je obě spojený právě s nemocema, kdy jsem nemusela do školy, pila čaj a četla si je mezi horečnatým spánkem.
VymazatTu plechovku ananasu si pamatuju, že stloukli do všech geometrických tvarů a pak do tvaru tak démonickýho, že se toho lekli a radši to vyhodili.
Z pěšího putování si pamatuju nejvíc toho hřbitovního starce, co jim dychtil ukazovat starý hroby i s kostma, takovýho bych chtěla někdy potkat.
Ty místa s atmosférou mám taky ráda, jako by to byl jeden věčnej bod zatlučenej v čase a když se napojíš na portál, pojede před tebou film, co všechno se tam kdy stalo.
Heydrich byl technicky vzato hezkej chlap. Skoro se mi nechce věřit, že byl pěknej náhodou. Spíš si Hitler jednou na schůzi svýho marketingovýho týmu prohlížel svý nejbližší: zakrslej kulhavej Goebbels, Himmler s tváří vlezlýho pojišťováka, oplácanej Goring...
"Máme malej podíl voliček," skřípal mezi zuby naspeedovanej Hitler a vztekle bušil do stolu, až Himmlerovi nadskakovaly úřednický brejličky na nose a Goring radši schoval tajně ujídanej chleba s goethajem zpátky do kožené aktovky. "Takhle nám nikdo rodit nový vojáky nebude, takhle ne, kameraden!"
"Dávám vám čas do pátka," prská Adolf tak významně, až to do té doby nezúčastněného Goebbelse začne pálit v očích a rozpláče se.
"Seženete mi vysokýho blonďáka jak z eposu o Niebelunzích! Ať je klidně blbej, hlavně ať je krutej. A ať jeho příjmení začíná na H jako to moje! A jeho křestní jméno na R, jako Reich" rozplývá se Hitler ve svých fantaziích.
"Tak radši dem hledat kluci, než vymyslí nějakou úplnou pakárnu" šeptá ostatním Himmler a agilně si protírá brýle o uniformu.
"Tak v pátek na pravidelným nacistickým statusu, Heil Áďo" loučí se chvatně kluci a strkají se mezi dveřma. "Jau, moje noha" zakvičí Goring, kterýmu ji vždycky přivřou mezi panty.
Mně se z tlustýho masa a kůžiček navaluje. Leda bych jedla gumový medvídky po kilech, ale pak bych zas vážila tolik, že by mě ta dokonalá chrupavka stejně neunesla.
Jo, toho starce si taky pamatuju. "Když se budu chtít jít poveselit na nějaké hroby, půjdu na ty naše."
VymazatJak chodili po tom Německu, tak je tam ta scéna, kdy Harris viděl v krámku polštář. Tak ho chtěl koupit teťičce. Vešel dovnitř a řekl, že chce polštář. Byly tam tři slečny a řekly mu, že to přeci nejde. Tak ho to naštvalo a trval na tom, že ano, je to úplně normální. Holky se ho tedy zeptaly jestli to je všechno, co chce, on řekl, že samozřejmě a pak po něm chtěly slib, že pak odejde. On řekl, že samořejmě. Pak se ta se kterou mluvil vydala k němu, ty dvě za ní, dala mu pusu a než se vzpamatoval, tak ho vyšouply z krámu.
Ještě tam popisuje, jak byl v Praze. Zmiňuje tam defenestrace, jako politický argument a z toho, že se v Praze jednalo i jindy a žádná defenestrace nebylo vyvodí, že se určitě jednalo i ve sklepě. Pak tam Georgeovi rozmlouvají Plzeňské pivo (možná máte nějaké spirituální spojení) a aby ho trošku vystrašili, tak mu zkouší namluvit, že se po něm hloupne a člověk má vidiny. V tu dobu město mělo novou sochu, ale než ji definitivně umístili, tak udělali ještě 3 přibližné kopie, aby ji vyzkoušeli na různch místech. George to nějak nezaregistroval, takže ho nejdřív dovedli k originálu, pořádně o tom diskutovali, aby si ji zapamatoval, nechali ho pít a pak ho vodili uličkama tak, aby tu sochu z dálky viděl i na těch dalších místech, ale tvrdili mu, že tam nic není. - Pak mu po odjezdu řekli, jakou boudu na něj udělali, ale když mu řekli kolik těch soch viděl, tak jen zmlkl, jakoby jich viděl ještě daleko víc.
S tím Heydrichem jsi to napsala moc pěkně. Úplně je vidím. Možná měl Hitler s ostaníma nějakou teambuilding akci a měli hrát divadlo a neměli prvního milovníka.
Hitler byl vegetarián, abstinent, nekuřák, zajímal se o východní filosofie a experimentoval s peyotlem a dalšíma, latinoamerickejma drogama. Typickej hippík. Svastika je koneckonců taky indickej symbol. - Kdyby mu někdo koupil kytaru, tak by možná složil Come on baby, light my fire. - A hned by se děcka hrnuly do jeho Fanclubu Hitlerjugend.
K Himmlerovi by se zase hodilo Paint in Black. - I see a red door / And I want it painted black. - To je pro Výmarskou republiku, zmítanou mezi komunismem a nacismem, jako dělaný. - No, ale na jeho představy o dělání dětí mu kašlali i ti nejposlušnější esesáci. Chvíli máš slepičí farmu a po zbytek života vidíš i esesáky hlavně jako plemenné samce.
Goring by se dobře hodil do dnešní doby. Tlustej, závislej na morfiu a s nalakovanejma nehtama.
Vlastně je nejsympatičtější Goebbels. Holkám hrál na klavír. Byl schopnej se zamilovat a z nešťastný lásky se opíjel po malostranskejch hospodách, kde ho při tom šmírovalo zároveň gestapo i odboj. Herečky trochu vydíral do sexu jako každej jinej Hollywoodskej producent a kdyby nespáchal sebevraždu, tak by ho na starý kolena ještě dostalo #MeToo.
A Lída Baarová by mohla se zadostiučiněním říkat "Vidíte, žádná kolaborantka, žádná kurva. Oběť jsem Me Too".
A.P.
Hitler by byl s kejtrou boží. Úplně vidím ten jeho band. Nicnetušící pravověrný náckové by si na ně po koncertě počkali před klubem a zbušili ho za ty hippíkovský výlety s drogama. Byl by za blbečka, co se rád mazlí se svým vlčákem a Eva Braunová by se ho ještě před velkejma ostrejma klukama musela zastávat a uhájila by to jen díky výstřihu.
VymazatGoebbels by v jejich kapele byl jako Paul McCartney. Dětí jak smetí, modelky a boj za práva zvířat. Nějaký ty aférky a ožíračky fanynky velkoryse odpustí. Yesterday, all my troubles seemed so far away...
Hitler byl tak dobrej řečník, protože původně chodil po hospodách a hádal se tam o politice, až mu pak došlo, že většině lidí vubec nejde změnit názor. Takže, když řečnil, tak jim ve skutečnosti hlásal jejich vlastní názory, který díky těm hádkám znal. Fungovalo to jako kouzlo. Speer popisuje, jak ho on sám viděl poprvé a nebyly tam žádné velké nadávky a křik. Publikum byla střední třída a Hitler se přizpůsobil. Pak lidi měli pocit, že se jim mluví z duše.
Vymazat(Mě se to někdy povedlo s básničkama. Tak nějak jsem trefil, co si myslí. Dokonce jsem tam někdy použil její vlastní obraty.)
Takže by viděl pravověrný nácky v publiku a přestavení by bylo jak "Waiting for the Worms" ze Zdi od Pink Floydů a kluci by byli cestou domů v sedmým nebi a samým štěstím by někoho zmlátili.
Mimochodem, když se budeš dívat na ty jeho slavný projevy, tak jako impro-herečka poznáš, že on taky hrál. On se nerozčiloval, on tam hrál rozčilenýho a jsou tam sem tam malý pauzy, kdy vypadne z role, klidně kouká do papírů, napije se a pak pokračuje v hraní.
Ale možná by dostal na držku jen tak preventivně. Aby si nestěžoval, že si ho lidi nevšímaj.
------
Dovedeš si představit kulhavýho Goebbelse s tou Heather Mills McCartney, co zase neměla nohu? Jak se ráno probudí, skrz dlouhé záclony slunce proniká do místnosti, oni se jen tak labužnicky válejí v posteli, on jí hraje na kytaru, sem tam si dají pusu, než pak oba vyrazí se vyčůrat, najíst a nasadit zdravotní pomůcky.
Prostě láska jako trám.
A.P.
Handicapovaná dvojka zní super. Dokonce ten pokoj vidím podobně jako začátek Velkého Gatsbyho.
VymazatMáš někde ty nejúspěšnější básničky?
Nebo spis: nejakou, podle ktery by se dalo hadat cilovy publikum?
VymazatFunguje ti ten e-mail upsice@email.cz ?
VymazatJestli jo, tak ti to tam pošlu, jen budu muset přidělat diakritiku a něco vyťukat znova. - Až to bude, tak to sem napíšu.
A.P.
Ne, to byl jeden z nemistne hrubianskych a nepromyslenych napadu na podobnem levelu, jako kdyz nutis v tramvaji sednout slecnu s velkym brichem, ale ona je jen obezni nebo ma na vajecniku obri lymfom.
VymazatJe to jako cist cizi dopisy a hadat, komu a proc byly psany. At zustanou v jedinym posvatnym bezpeci u svych pravych adresatu, amen.
Dobře.
VymazatZdeněk Mahler říkal: "V Bibli je skoro všechno a ve Švejkovi je úplně všechno". Když jsem psal nejvíc, tak jsem si někdy připadal jak farář, co má na včechno citát z Bible, protože já měl na kde co citáty z básniček.
Na to čtení cizích dopisů mám něco podobnýho. Je to básnička, která začínala "Milenec odjel," a není to z dopisu, ale z denníku. Byl jsem u kamarádky, ona si normálně furt psala denníky, jenže do sešitů a tentokrát to bylo na papírech, co byly na okně. Přečetl jsem jen tohle a přišlo mi to nepatřičný jak koukat do něčí zdravotní dokumentace. Básničku jsem napsal až po letech.
Ale psaní básniček je překvapivě podobný korporátu, co se snaží, aby komunikace s klientem byla personalizovaná. Žádnej jásavej optimismus, když píšeš starýmu chlapovi, kterýmu před rokem při nehodě zemřel syn 30+.
Navíc aby to bylo dobrý, musí to bejt upřímný, takže jsem to někdy napřed psal, tak jak mě to napadalo (a normálně si neříkáme všechno, co nás napadá) a rozhodování, jestli to vůbec pošlu, jsem nechal až na potom.
A.P.
Já jsem si přečetla dopis, kterej moje babička zapomněla v zásuvce šlapacího šicího stroje a při stěhování to z něj vypadlo. Psala ho svý kamarádce ze školy ještě před tím, než se vdala.
VymazatPřipadala jsem si pak jako hroznej šmírák a roztrhala jsem ho, aby ho nečetl aspoň už nikdo po mně. Znáš to, takovej ten pocit, je na tobě hrozně vidět, že víš něco, co nemáš. Jako ten chlápek v povídce "Černý kocour", co se před policií choval nepřiměřeně rozjařeně, ale vevnitř věděl, že to na něm vidí a nemůže s tím vůbec nic dělat.
Kdysi jsem si psala deník a pak ho spálila. Jednak, aby ho nikdo nečetl a jednak mě už jen po pár letech od jeho objevení akorát sral styl, kterým jsem to sama sobě psala.
Ohledně personalizovanýho psaní se mi hrozně líbil styl Mary Bardový, ségry od Betty McDonald. Právě v tom Vejci a já popisovala, jak byl každý dopis od ní jako kdyby ze sebe kousíček odloupla a zabalila do dárkový krabice. Jak byly její dopisy plný hlubokých zamyšlení i aktuálních reálií typu "který darebák hodil do mého koše u psacího stolu ty krevety?"
No, ten pocit znám.
VymazatNechtěně přistihneš šéfa s milenkou (jak se držej ve večerce za ruku) pak máš před jeho manželkou, jím i milenkou, dělat, že nic nevíš. Nemohl bych dělat Donnieho Brasca, co na všechny strany lhal jak dejchal.
Kolik ti bylo, když jsi si ten denník psala? Můj tip je tak náctiletá a po dvaceti jsi ho spálila. Ber to tak, že jsi se někam posunula.
Četla jsi od Škvoreckýho Zbabělce? Mám pocit, že se měl tebou inspirovat a spálit to. Navíc to vydal až po 10 letech. To už mohl mít odstup. Když to porovnáš s Kdo chytá v žitě, tak máš pocit, že Škvorecký je puberťák, co si jen na něco hraje a Salinger to psal jako dospělej chlap. Přitom jim při psaní bylo 24 a 26 let a obě knížky popisují svět pohledem panice, Salinger dokonce o 4 roky mladšího.
Je fakt, že Škvorecký byl z Náchoda a Salinger z Manhattanu, ale stejně. V Kdo chytá v žitě je samá úvaha a Škvorecký jen zapisuje dialogy, jak kdyby to nahrával a přepsal. Je to tak neuvěřitelně plochý. Navíc to jeho psaní závěti. Vůbec nechápu, jak se mohl stát spisovatelem. Teda chápu, byl zaháčkovanej v nakladatelství - odkud nejspíš vyházeli všechny schopný lidi a tak vzali jeho.
Tu Mary Bard si taky pamatuju od Betty McDonald, ale ty dopisy ne. Zato si jí pamatuju jako povzbuzovatelku z Kdokoli může dělat cokoli, jak ji povzbuzovala, ať píše, že to určitě zvládne, že na tom nic není. Jak čtu toho Kinga o psaní, tak tam píše, jak moc mu pomohlo, že v něj někdo věřil a povzbuzoval ho. Psal to o mámě a manželce. U Betty McDonald to viditelně fungovalo taky.
Ale ty dopisy od Mary Bard si nepamatuju vůbec. Zato si myslím, že to byla ona, kdo byl u ní, když se dcery dohadovaly o tom, která snědla víc třešní a chtěly rozsuzovat, a Mary řekla, že by holky měly bejt zavěšený z okna hlavou dolů, aby si ty pecky mohly samy spočítat.
Další skvělá věc je, jak Vejce a já končí tím, že je smířená s životem na samotě... a další kniha začíná, jak s životem na farmě sekla, sbalila děti a začíná opět v civilizaci (konkrétně Seatlu). Teď jsem si ve Wikipedii našel, že manželství trvalo jen 4 roky a s manželem se už neviděli a za 20 let ho zapíchli ve rvačce. Kdyby si nevzal zrovna ji, tak nikdo nevěděl, že vůbec kdy žil.
A.P.
Dovolil bych si přispět několika málo volnými asociacemi.
OdpovědětVymazatStrašně hezkou jsem měl zubní hygieničku. Taková vcelku drobná usměvavá ukecaná...v ordinaci na noťasu naladěný nějaký rockový rádio, takže mi osekávala zubní kámen třeba do rytmu Dead men tell no tales od Mötorhead. Což vlastně jako nechceš, ale když ona to byla zrzka O:-)
Když jsem si četl tvůj velectěný popis Smolíkovo nefroložky, nějak se mi vybavila Connie Carter... Kterous pak vyměnila za někoho, koho radši nechci hledat, aby se mi o tom pak náhodou nezdálo...
A nakonec na mne synergicky zapůsobily zmínky o Brně a Florence Pugh, které způsobily, že jsem si vzpomněl, jak jsem byl včera s přáteli v kině na druhém díle Duny, kde se Florence vcelku pěkně zhostila role princezny Irulán a o životě domorodců z Arrakis jsem se dozvěděl, že si do krku lili lecjaký sračky, ale Starobrno nikdy.
Takovou hygieničku bych taky brala! Já si pod tou Smolíkovo novou vybavím na první dobrou Pekarovou:)
VymazatFlorence rozhodně patří mezi moje milé. Ale když jsme filmu, z její pozice jí v poslední době smetla Emma Stone v Chudáčcích. Viděl jsi? Nečekala jsem nic, dostala jsem všechno a ještě dvakrát přidáno:)
Já bych jí taky chtěl. Ale mam smůlu, protože ona se líbila asi ještě někomu a asi ještě o hodně víc, takže jí udělal dítě. A ona teď sice zuby čistí, ale jen asi jednou tejdně.
VymazatPekarová by ještě šla... ona se sice často tváří, jak přísná učitelka, co to člověku jako VYSVĚTLÍ! což mě třeba nijak zvlášť nebere, ale neni to ošklivá ženská. Mně tam skočila spíš taková Jana Synková...
Chudáčky jsem neviděl. Já o to někde okem zakopl, ale právě jsem od toho taky nečekal nic, tak jsem šel dál. :-)
A Dunu doporučuju velmi. Jestli tě sci-fi aspoň trochu baví (i když zrovna v Duně je to "sci" pojatý tak, že z toho nakonec vychází spíš fantasy, ale to je buřt), tak se nudit nebudeš. A vizuálně je to jednim slovem nádherný.
Mě tam naskočila automaticky ta kunsthistorička z "Kristova léta, dámy". (když si to otevřeš v ČSFD a rozklikneš fotky, tak je to ta krátkovlasá blondýna).
VymazatVe skutečnosti jsem ji v ranejch devadesátkách jednou viděl. Byla namistrovaná až na půdu a arogantní. Pak když jsem viděl ten film, tak jsem si na ni vzpomněl a říkal si, "Ah, tahle ženská mi ji připomíná." a jak jsem na to koukal dál a začal počítat, kdy to bylo natočený a kolik ji teda vlastně je, tak to byla ona.
V tom dokumentu tam machrovala na všechny ostatní jak uspěla a snažila se uhnat nějakýho Američana, co ji měl za bokovku z východu. No a pak ji samozřejmě nechal. (Takže alespoň není lesba i když dodnes stříhá nakrátko).
Galahad
Synková je ovšem taky děsivá. Ta by mohla hrát doktorku z kožního, za kterou tě pošle obvoďačka, protože vůbec nechce vidět pupínek co se ti udělal na penisu, a když teda na kožním ukážeš pindíka, tak se ti i s mužatkovou sestrou vysmějou, protože to je jen nějakej uher a ty jsi to měl poznat, protože přeci studuješ medicínu.
Pekarová mi dává chuť ji ubližovat. Takovej svazáckej typ.
A.P.
Synkova je výstavní. Zvlášť na těch některejch fotkách, kdy má zpod těch brejlí takovej diblíkovskej pohled, ujišťující o tom, že po práci legraci. Brrr. A na Pekarový mi právě vadí ten angažovanej tah na branku.
VymazatChudáčci - představ si Emmu Stone, co se zrodila jako chirurgický experiment, kdy dáš mozek novorozence do ženského těla. A k tomu pak úplně všechny nepřístojnosti toho, co se děje, když chceš jen poznávat a dělat si radost, nezasažen morálkou - včetně útěku s milencem a brigádou v bordelu. Tak asi tak. Všechno ve viktoriánským stylu, který se později přemění v něco ve stylu Lagerfelda na LSD. Je to hrozně divný, sexuální a nedá se u toho usnout. Duna mě láká pro ten vizuál, ale na scifi a fantasy mě právě zas tak moc neužije.
Angažovaná Pekarka je, o tom žádná... Ale to mi do obrazu neskáče, když hodnotim, jak vypadá... A ošklivejch ženskejch jsem pár viděl a tohle neni ona... :-)
VymazatKdyž jsem viděl trailer těch Chudáčků, působilo to na mě dojmem takovýho Frankensteina trochu jinak. Když to tak čtu, neminul jsem o moc... :-)
Jo, je to jako když Frankensteina v sukních vypustíš navolno do světa, poznávat a ničit:)
VymazatNo a z toho je hezky vidět, že zdraví je jen pozitivní stav mysli, kdežto každá nemoc je ze zanedbanýho pití!
OdpovědětVymazat...pokud se člověk nenarodí s asijskou výbavou na štěpení alkoholu a nemá kocovinu po 2 pivech jako já. Útěchou mi může být, že v tomto životě se alkáčem už nikdy nestanu...
Vymazat...pokud k tomu nepřistoupíš tak, jako svýho času Lemmy Kilmister, který na všetečnou otázku, jaktože nikdy nemá kocovinu, odpověděl, že jednoduše nikdy nepřestává pít... :-D
VymazatPsice
VymazatTřeba tě zachrání genová terapie. Budeš mít očkování, pak něco jako chřipku a pak budeš odbourávat alkohol jak celoživotní pijan.
Možná i ten, co je ještě v lahvích.
A.P.
Galahad: To bych nemohla ani očka zamhouřit, ale chodit spát s kapačkou stařenýho rumu.
VymazatAP: To budou zdravotní pojišťovny určitě hrozně nadšeně podporovat za věrnostní bodíky zdarma! V tom případě chci hexavakcínu i na všechny nejhorší drogy, obchodní název by mohl být Rollinstonix.
Ozzysoberin ;-)
VymazatOba filmy jsou z Netflixu?
VymazatA.P.
Oba nejsou. Duna v kinech a Chudáčci jsou už ke stažení na přehrajto
VymazatJojo zdravotnickej business… dneska tady vsechny bavim videem na kterem Kudrlinka se zapalem plic tancuje nejspis pogo. Nebo vyrazovej tanec. A ted: je to kouzlo antibiotik? Nebo bozi detskej lekar a nejlepsi lego v cekarne?
OdpovědětVymazatKazdopadne mizejici bolesti trpim vzdycinky kdyz uz se doplazim do cekarny. Najednou me nic neboli a mam pocit ze vlastne zabiram misto lekuchtivym seniorum… bohuzel efekt je jen kratkodoby :))) ik
Ps: a taky nemladnu, sup udelejte mi mistecko, chci taky sypani!
No ty blaho. At Kudrlinka brzy tancuje pouze se zapalem (chtela jsem dal napsat "bez plic", ale to byvh to moc nevylepsila. Tedy se zapalem, ale bez zapalu plic!
VymazatJa v cekarne vetsinou jeste trpim jak Hus. Zdrava odchazim az z ordinace po ujisteni, ze je to jen chripka a ne kuriozni africka mutace eboly.
Oběť jednoho sta a sedmi fatálních nemocí. (Jerome Klapka Jerome).
Vymazat"... ještě jsem ani zpolovičky nepřelétl očima výčet "varovných symptomů", a už na mě dolehlo poznání, že tu chorobu mám."
A.P.
...kromě zanícené dělohy, jestli si správně pamatuji. Tu na sobě nezpozoroval ani při bližším ohledání.
VymazatTakhle jsem skončila já s Trudi čtyři dny po termínu. Celou noc kontrakce, na kontrolu jsem vyrazila už v šest ráno, kdyby náhodou. Natočili mi monitor a žádný kontrakce tam nebyly. Tak jsem byla zklamaná, že zas půjdu domů s nepořízenou. Naštěstí mi po návštěvě ordinace a vizuální kontrole řekli, ať si jdu na sál. Trudi jsem si pořídila kolem půl třetí odpoledne.
VymazatS těma mizejícíma bolestma před doktorem to je jak ve Švejkovi. Vrchní vojenský lékař Bautze na ně začal pouštět hrůzu a Švejk hned cejtil, jak to přestává bolet.
OdpovědětVymazatA.P.
Psychosomatická bolest zubů ale opravdu existuje - přestože moje zuby jsou všeobecně dost kvalitní, tak jeden zlobil docela výrazně a byla jsem kvůli němu i na rentgenu a jánevímčem ještě a nic se nenašlo. A když pak víš, že ti nic není, může to konečně přestat bolet - což přesně se také stalo :-)
OdpovědětVymazatNedávno jsem měla strašně zablokovanou půlku těla z hodiny jógy s nevyzkoušenou lektorkou. Když jsem si hledala možnosti úlevy zablokovaných žeber, tak mě překvapilo, že blokáda 3. žebra může způsobovat bolest zubů nebo bolest vnitřního kolena a tinnitus. Tak jestli to nebyla nějaká taková detektivka s pachatelem mimo ústní dutinu:)
VymazatMáš někdy "akupunkturové" bolesti? Že máš něco s kolenem, ale k tomu to ještě na chvilku zabolí někde na krku?
VymazatA.P.
Jo, já když jsem přišel o moji šestku, tak jsem z toho měl překvapivě docela dobrej pocit.
OdpovědětVymazatJde o to, že normálně lidem do pusy moc nevidíš, leda když se smějou. No a přitom si všimneš, že někdo už nemá tu stoličku. Takže pocit byl, že teď jsem jako ti bezstarostně se smějící, vlastně tehdy byli mladší než já a vlalstně si z toho v ten moment nic nedělali.
Ale radši si ten zub ještě nech.
A.P.
Já ho beru jako zub s kyanidovou kapslí. Kdykoliv se to může posrat a vlastně bude nejbezpečnější, když tam místo něj bude nesmrtelnej krasavec našroubovanej do kosti.
VymazatNekdo ma zub s kyanidovou kapsli (to by mela teda zoubkova vila radost… pre-kva-pe-n i uz nedorekne), nekdo platicko neurolu za vykrajovatkama a nekdo flasku tatra tea … to jsou teda berlicky!
VymazatMyslim, ze zoubkova vila taky nebude jen jedna, s kouzelnou hulkou z kartacku. Zoubkova vila pro dospely vypada podle me uplne jinak a kyanidovou vilu vidim v cernych satech a limeckem a vycesanym drdolem, ktera ma oci jak dve rozpity kanky na bilym papire a misto pusy jen cernej kourici krater. Bojim se, i kdyz je rano!
VymazatKyanidová víla určitě vypadá v oblasti úst jako Javier Bardem ve Skyfall, kdy si vyndal umělý zuby, aby jak středověkej mrzák, ukázal pahýly. V tomto případě jak mu příliš nízká dávka kyanidu "jen" rozežrala zuby a dásně.
VymazatKdyž mě bylo tak 12-13, tak jsem četl všechny detektivky, co jsme doma měli a pak jsem se bál a musel to dočíst, abych věděl, že vrah je definitivně chycenej. Ale pak jsem měl nápad si přečíst kus Rychlých Šípů nebo Třech mužů a zlě myšlenky byly pryč.
A.P.
Jako přečíst mezi detektivkou a spaním, takže jsem mohl začít chodit spát dřív.
VymazatA.P.
Já jsem si v té době četla Draculu a pak utíkala za uklidňující Betty McDonald. Javier by byl skvělá zubní víla i pro nekyaniďáky. Chodil by za lidma, co nechodí na dentální hygienu a číhal by náhodně za dveřmi do cukrárny, aby si vyndával protézu před nasvíceným regálem věnečků a jahodových dortíků.
VymazatBardem by mohl obohatit partu Mikuláš-Anděl-Čert. Nově by to bylo Mikuláš-Anděl-Čert-Zoubková Víla-Zoubkový Čert. Kdo si nečistí zuby, toho si Zoubkový čert vezme do pytle a Zoubková víla vyrabuje jeho kasičku.
VymazatJá četl Drakulu v SSSR. Obojí bylo strašidelný, ale každý jinak.
A.P.
Mně takhle zubař léčil paradentózu, aby se můj nový zubař při vstupní prohlídce nad mým dotazem, co s tou paradentózou, podivil, znova se podíval do záznamů a sdělil mi, že ale žádnou paradentózu nemám. Tenhle nový zubař mi navíc za šest let nenašel žádný kaz a o osmičce vpravo nahoře řekl, že s ní nebude dělat VŮBEC NIC, dokud to nebude potřeba. Čili ten chlap ze mě VŮBEC NIC nemá, takže nechápu, že mi dokonce registroval dítě a hlodá ve mně pochybnost, jestli to vůbec je zubař.
OdpovědětVymazatCo se týče mizení symptomů s blížícím se termínem návštěvy ordinace, tak to umí i zvířata. Kocour začal sýpat, chrápat a popotahovat. Dostal antibiotika. Tisíc korun. Tři dny po dobrání byl dobrej, pak zase začal. Veterinářka doporučila už jen udržovací léčbu. Pět se korun. Kocour se po dvou týdnech spíš zhoršil, než zlepšil. Včera jsem ho objednala na veterinu. Večer přestal popotahovat. Nebo se naučil tajně smrkat.
Loni touhle dobou mě začalo intenzivně pobolívat v oblasti ledvin, tak jsem s tím po nějaké době šel k doktoru, který usoudil, že nejpravděpodobnější bude bolest páteře. No a protože záda bolí každého druhého a v mém věku každého jedenapůltého, připadlo mi to tak obyčejné, že úporná několikaměsíční bolest po pár dnech úplně přešla, aniž bych zahájil jakoukoli léčbu nebo rehabilitaci.
OdpovědětVymazat