Tohle můžou vyhrát jen ti úplně výjimečný

 

O lidech, který jsou dobrý ve všem. A pak o těch druhých, co vynikají ve s*aní do vlastního hnízda

 

Asi všichni máme z minulýho týdne představu toho, jak zpívám – ano, je to ten tón spojený s netopýrem v ohni, vyjící čivavou a faktem, že jsem z hudebky dostávala vždycky dvojku.

Pokud je nějaká další paralela, s čím se dá přirovnat můj zpěv, byl by to Emův tanec. Em tvrdí, že nebyl 20 let na parketu, protože nechodil do tanečních. Já si tajně myslím, že ho z tanečních normálně vyrazili hned v průběhu první lakce. Prostě ho vzal taneční mistr za flígr a táhl ho po naleštěných parketách až k východu, kde si odplivl a vyměnil si bílý rukavičky za nový.

Jediným svědkem Emova tance byla jeho máma a ségry, když odjeli hluboko do polskýho vnitrozemí na svatbu nějakýho vzdálenýho příbuznýho. Emova poslední vzpomínka na tu událost se týká asi stovky Poláků, jejichž nesrozumitelnost výrazně přihoršoval zvyk prásknout každému hostu vedle jeho talíře flašku vodky. Em to pít nechtěl, ale z bodrých spolustolovníků okolo pochopil, že když si s nima nedá panáka, tak bude nevěsta přinejlepším prokletá a v nejhorším od nich dostane na hubu před kulturákem, kde se ta celá hrůza konala. Druhá věc, kterou od polskýho strýce pochopil jako národní povinnost, byl tanec s nevěstou.

Nesrozumitelně drmolící lidi, kterých aspoň podle Ema neustále přibývalo a v tomto okamžiku už jich muselo být aspoň 500, se rozestoupili a udělali kruh. Virbl. Em nastupuje s nevěstou. Hudba začala hrát. Asi to měla být mazurka, ale Em znal ze Sissi, mladé císařovny, jen rakousko-uherský valčík. Emova máma není dodneška schopná tu historku dopovědět s vážným výrazem na tváři a v polský větvi se prý dodnes šušká, že to je tím, že se nemodlíme.

Druhá věc je Emovo lehký pohrdání mýma zálibama, konkrétně divadelní improvizací. Chápete to, teče z vás pot a slzy, umíte ze sebe v jedný sekundě udělat mluvící lajku na orbitální dráze a pak Miss World s vadou řeči, ale Em si jen odfrkne, že divadlo je přehrávaný a že jsou mnohem lepší filmy s počítačovou simulací.

Takže, tramtadadá, moje volba byla jasná: lekce taneční improvizace. V uzavřený skupině, kam jsem Ema protlačila přes e-mail, že je tanec jeho život a rád by se mu věnoval profesionálně, ale bohužel nemůže kvůli kloubům. Em to na mě vyškemral už v pondělí a dva dny se moc nebavil.

V o to víc povznesený náladě se vrátil ve středu večer. „Většina z nich byly ženský, v legínách a upnutých topech,“ zasní se Em a pokračuje: „V první části byla rozcvička, kde jsme se vzájemně dotýkali. Pak jsem měl sólo, kdy jsem měl taneční sólo v roli housenky a všechny holky z toho byly unešený, takže se mnou pak chtěla tančit ještě lektorka. Přemýšlím, že tam začnu chodit na kurz,“ a nadutě dodal, že tuhle skupinu si zabírá on a kdybych to někdy chtěla zkoušet, tak ať si najdu nějakou jinou. „Ale nevím, jestli by tam měli zájem o lehce nadprůměrně pohybově nadaný lidi,“ neodpustil si na konec. „Tohle totiž můžou vyhrát jen ti úplně výjimečný.“

giphy.com