Důkaz o kvantové pomíjivosti zavazadel
V neděli jsme se vraceli z Brna, obtěžkaní batohama,
taškama a sáčkama s jídlem od babičky. Protože tak to je, když někam
jedete s Českýma dráhama-vždycky se vyplatí mít jídlo a vodu na tři dny,
kartáček na zuby a teplý rukavice pro případ, že další přípoj odjede v jiným
ročním období.
To se naštěstí nestalo, zato se stala druhá nejhorší věc. „Žmure,
kde je ta černá taška, cos nesl do vlaku,“ zeptám se na Hlaváku s neblahou
předtuchou. Oprávněně neblahou, protože Žmur přizná, že taška zůstala ve vlaku.
Tak se snažím brát to věcně, i když mám menstruaci, ztratila jsem svůj onyxovej
prsten a v pondělí jdu kvůli Žmurovi na kobereček do ředitelny. V tý tašce
mám ale černý džíny, klerý už nikde nikdy neseženu a kleštičky na řasy, takže při
tom pomyšlení stejně exploduju, pošlu všechny nasupeně domů a jdu na Ztráty a
nálezy.
Jestli jste s tímhle typem provozovny ještě neměli tu
čest, tak je to kutloch, kterej je před veřejností hermeticky uzavřenej ve
velký hale na úschovu zavazadel, takže se musíte ptát nádražních zřízenců
dvakrát, abyste to vůbec našli. Adrenalin stoupá. Tyhle nedostupný podniky jen
na zvonek mě vždycky dovedou vyrajcovat. To není jako laciný krámy s vulgárně doširoka
otevřenýma dveřma. Ztráty a nálezy jsou holka, co o vás nestojí a co naschvál
nebere telefon, i když moc dobře ví o tom, že voláte. Ví totiž moc dobře, jaký
jste zoufalci.
„Nocojé“ otevře místo pozdravu paní, která působí dojmem, že
ještě před minutou spala a v téhle činnosti nepokračuje jen kvůli mým hloupým
rozmarům.
„Já bych chtěla jen nahlásit ztracený zavazadlo, černou
tašku na rameno, která teď jede asi někam do Ústí,“ vyjevím své přání, který si
paní napíše na papírek jako nákupní seznam do Tesca a celý Ztráty a nálezy se
zase zavřou, zhasnou a zanoří jako předtím.
Takže mi došlo, že to byla ta holka, se vám už nikdy neozve.
A proto jsem byla v šoku, když mi druhej den ráno volá neznámý číslo. „Tak
pro vás máme tu černou tašku, paninko,“ raduje se hlas na druhým konci, „podařilo
se jí odchytit v Děčíně. Chcete si udělat vejlet, nebo ji pošleme vlakem
pěkně zpátky do Prahy?“. V pozitivním šoku pětkrát poděkuju a pak zaúkoluju
Žmura, jestli se může po škole stavit na Hlaváku a tašku na útěku vyzvednout.
Žmur údajně Ztráty a nálezy našel napoprvé, ale když zazvonil,
tak ho paní odpálkovala s tvrzením, že tam žádná černá taška není a že ji
teda asi poslali zase zpátky do Děčína. Málem exploduju podruhý.
Když tam volám, zvedne to zase ten hodnej pán: „Ale prosím
vás, to si z vás někdo musel udělat legraci. To od něj nebylo moc hezký,
viďte. Ta černá taška tady normálně je a čeká na vás, tak se ničeho nebojte a stavte
se.“
To už ve mně rostlo konspirační podezření, že jsou dva
podniky Ztrát a nálezů-v jedný šéfuje hodnej chlápek a v druhý jeho zlolajný
dvojče. Takže ještě než tam Žmura pošlu napodruhý, radši volám. A bere to
dvojče: „Jaká černá taška? Víte, kolik je tady černejch tašek?“ vzteká se hlas
na druhým konci a podle tlumených ran kope do věcí. „Třeba tady je černá taška. Á, tak copak tu máme: máme tady trička. Černý džíny,
deodorant, vložky a co je tohle za přístroj?“
„To budou asi kleštičky na řasy,“ koušu se do rtů, „a nemělo
by to být obráceně, že bych vám to měla říct já, co v tý tašce je? Mně šlo jen o to,
že tahle taška prý odjela zpátky do Děčína. Tak ji prosím vás nikam
neposílejte, jo? Dáte mu jí, když se pro ni syn odpoledne staví?“
„Do Děčína? To kdo vám říkal?“ směje se ta ženská na druhý
straně a podle „ts-ts“ v pozadí se právě voní mým parfémem. „Jasně, že
dáme. Ať přijde.“
Odpoledne pak přišel Žmur. Sám, bez tašky, i přes výslovné
upozornění, ať bez ní radši ani vůbec nechodí. „Neměl jsem občanku a 50 korun,“
pokrčí smutně rameny.
A já v tu chvíli vím, že je to marný. Že Ztráty a
nálezy nejsou jen namyšlená holka, ale holka, co se přes vás chce pomstít všem
bývalejm partnerům, co kdy něco zapomněli. Taky v tu chvíli vím, že ta
taška odjede nejbližším vlakem do Děčína. A že až v Praze potkám ženskou v mým
oblečení a řasama až k ofině, tak to bude větší drama než souboje v Kill
Billovi!