úterý 27. května 2014

První rodinná


V životě s dětmi je užitečné připravit se na okamžiky, kdy se cítíte provinile. A nemyslím okamžiky, za které byste se styděli i s normálními lidmi, třeba přistihnout kolegu při masturbaci na WC, nebo lhát senilní babičce, že jste právě určitě nejedli čokoládu se zmačkaným staniolem v kapse a hnědými koutky.

S dětmi se stydíte i za normální věci. Myslím tím třeba za to, že odjedete na dovolenou, kterou jste si vydřeli poctivou prací, sypete z kapes dobrodružné historky o raftech a indiánech a hračky z duty free shopu jako úplatky za to, že jste se měli tak svinsky dobře. A to hlavně díky tomu, že s vámi nebyli. 

Takže úplně stejně jako s emotivním plánováním druhého sourozence jsme po návratu z Panamy podlehli smutným očím slaměného sirotka a slíbili mu, že příště pojede s námi. Rozhodli jsme se cestovatelské obzory obětovat na oltář rodinné dovolené a prozíravě vzali nejlevnější akční letenku do Milana a to ještě pouze na prodloužený víkend.  I tak bylo předem jasné, že se to prodraží až moc.

Žmurův wishlist před odjezdem čítal necelou stovku položek. Kromě obligátní zmrzliny lze jmenovat třeba kontejner vlastnoručně natrhaných pomerančů, kopýtko prosciutta, nebo černošského ilegálního uprchlíka s opičkou na rameni. My jsme v jeho představách zaujali komparz osobního řidiče a chodící nadité peněženky.

Ovšem měly to být pochopitelně zejména naše romantické představy o dovolené, které byly zadusány realitou. Začalo to už v letadle. Žmur absolutně nedocenil privilegované místo u okénka, o které většinou hrajeme kámen-nůžky-papír, tak dlouho, dokud se jednou nepoštěstí vyhrát taky Milému a vyfoukne mi ho. Vytuhnul už během vzletu, hlava mu klimbala i během turbulencí  a když jsme ho budili a snažili se v něm rozdmýchat jiskřičky adrenalinu před přistáním, vyjádřil se, že ho to vůbec nezajímá a kde má doprčic svoji svačinu od babičky. Možná se ho dotklo, že jsme mu během letu a jeho duševní nepřítomnosti komplet snědli.

Druhou pihou na kráse byla tradiční italská příchylnost k dětem. „Ach, ty můj blonďatý andělíčku, jak se jmenuješ?“ vrhá se na něj majitelka prvního hotelu. Žmur, který právě prožívá špičku svého období vzdoru a xenofobie, jen bezmocně skřípe panty a chvěje se hrůzou z fyzického kontaktu. „Můj bože, tobě je zima!“, mylně interpretuje paní domácí a snaží se nyní už aktivně vzpouzejícího se Žmura násilím zabalit do vlněného plédu. Žmur zkrátka nemá příjezdy na italské hotely rád.

Co Žmur má rád, je nejzaplivanější městská pláž na celém ligurském pobřeží v přístavu s ropnou skvrnou, kde hledá omleté střepy od flašek a považuje je za diamanty. Kromě návštěvy městských pláží při cestování ve dvou také zřídkakdy prožíváme, aby někdo v autě během jízdy nepřetržitě zpíval popěvek„já se chci koupat“ s refrénem „tak už zastavte. Jo-ó?!“ a co nás vyloženě ochromilo, bylo  stýskání si po malé Čičman, kterou hlídala doma babička.

„Náhodou, bylo to fajn“, povídáme si v letadle na cestě zpátky, „mnohem lepší, než naše nejčernější scénáře“, když Žmur na pár minut prozře. „Bylo to klásný“, přikyvuje. „Ale plíště se lači domluvte s babištou, ať mě pohlídá a něco mi pšivezte. Joó?! Tšeba veltý lego“, zasní se a hlava se mu zase sveze na rameno. 

14 komentářů:

  1. Asi bych přemýšlelo nad nějakým strašlivým trestem, třeba týden na mlíkový polívce;-)
    Nemohla bys dodat více položek wishlistu? Žmur má fantazii, která se mi líbí (a proto bych mu nakonec mlíkovou polívku odpustil)

    OdpovědětVymazat
  2. takže jste na tom ve výsledku vydělali, ne? už nikdy s vámi nikam nepojede a navíc budete mít doma spoustu lega, mně to zní jako win-win!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kruciální otázka zní: co ten černoch s papouškem na rameni? Přivezli ho nebo ne? Má ho velkýho?

      Vymazat
  3. Psice: na dětech je krásné, že než se naučí lhát, jsou bezvýhradně upřímné
    Sejra: ty jsi TO ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My to ujelo;-) Zrovna jsou na pořadu dne povodně a už od půl druhý ráno mě budí telefon a nikdo mě nenechá vyspat....
      Jinak jako TO si někdy připadám....

      Vymazat
  4. připomnělo mi to Mládkovu píseň, ve které se pěje "když jsem bylo dítě, ve snu se mi zdálo".

    OdpovědětVymazat
  5. Asi to budu mít do budoucna jednodušší tím, že moje ideální dovolená zahrnuje hlavně hodně moře, písku a alkoholických koktejlů z all inclusive plážového baru, s jedenapůlletou pidižvínou se mi ale zatím nechce ani ji vláčet k moři, strpět dva prořvané lety a transfery, každou hodinu mazat a hlídat, aby se neutopila, ani nemám na to nechat ji týden u babičky. Tak holt asi budu doma, meh meh meh.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naše ideální dovolená zahrnuje většinou bohaté přírodní zdroje chorob a parazitů, které bych si nepřála ani já sama, natož dětem. Ale bereme klidně i hory třeba na Slovensku, jenže Žmur ujde většinou jen cestu do obchodu pro něco a zpátky už se soplí jak artritickej dědek z LDNky, takže to taky nebude to pravé. Upřímně, mně dovolená bez přítomnosti dětí vůbec nevadí. Vzhledem k tomu, že naše možnosti hlídaní jsou ojedinělé, se naopak domnívám, že je to jednou za rok bez nich psychohygienická nutnost;)

      Vymazat
    2. Jasně. Já prostě tak nějak znám nás, znám dítě a co jsme tak zkoušeli, tak všichni bez úhony na psychice dáme bez sebe tak ten půlden, den, a asi jsem stejně radši za večeři nebo kino jednou dvakrát za měsíc, než za jednorázový týden. Za rok už ji klidně napakuju na týden k babičce na chatu, ale teď se prostě ještě necítím. Ale moře nám prostě chybí, fyzicky. Ne, že bych byla prototyp plážové smaženky, ale ty blahodárné účinky na dýchací cesty i na pleť ničím nenasimuluju :)

      Vymazat
    3. Nutnost psychohygieny samozřejmě chápu, nějaké množství minut za den, hodin za týden a dnů za rok by mělo být dané snad i ústavou ;)

      Vymazat
    4. Quanti: díkybohu za tyhle rozumný rodiče! Uřvaný haranti, který se bojí písku, moře, letadel a vůbec všeho typicky dovolenkovýho, sotva lezou a rodiče je vozej´ k moři (nejlépe s průvodní větou: no, loni se nám v Egyptě nějak osypala, tak nám doktor řek, že bysme jí měli mazat nějakým opalovacím krémem, tak jsem něco vzala v DéeMku... A to nekecám, vlastní zkušenost), jsou moje noční můra.

      Vymazat
  6. Sejro, extláča: to pro něj trest není, on se může po polívkách utlouct. Z dalších položek: pistole (vodní, ta stříkací - ale to k tomu nedodává a babičky se potom tváří znepokojeně), parník, auto, ručník s Bořkem. Ono nebylo ani tak o kvalitě jako o kvantitě- všeho muselo být min. několik kusů, v optimálním případě vagón.

    lobo: zrovna jsme si dnes ráno o půl 5, kdy děti vstávaly, říkali, že bychom potřebovali dovolenou

    Jo a ti černoši jsou na prodej prý jen v Janově a tím jsme bohužel jen projížděli. Takže černý pasažér se nekonal, ani malý, ani velký...

    OdpovědětVymazat
  7. Á, tak pšíště jedete do Janova!

    OdpovědětVymazat