neděle 10. srpna 2014

Hmyz? Zmiz!

Stačil jeden týden na vsi, abych si uvědomila, že ze Žmura přes všechny naše předsevzetí a tlaky vyrůstá pražský dítě. „Mami, co to má znamenat tohle prosímtě? To je teda pěkně nechutný“, ukazuje hned po příjezdu a obhlídce chalupy v kuchyni. „Co myslíš?“ Zkoumavě se rozhlížím a zkušeným nekrofobickým okem se mám na pozoru, abych nešlápla do pastičky se zdechlou krysou. Ale jak se ukázalo, Pižmič ukazoval na mouchy. O tom, jak prchal před pajdavou ovcí v přesvědčení, že jde po mladém dětském masíčku, se snad ani nemá cenu dlouze rozepisovat. Naštěstí se mu líbil aspoň večerní oheň a buřty na klacku – ale to by se ostatně líbilo i hipsterům z Krymské.

Když jsem se o tom opatrně zmínila Milému, podle mého očekávání začal obratem googlovat skautské organizace a online přihlášky, načež vypukla naše oblíbená diskuze „skaut tvrdí charakter“ versus „celoživotní odstraňování následků Vakovlčice“, se kterýma jsem vás už seznámila v jiném postu.

Po návratu domů ale Žmura před hochy od bobří řeky zachránil někdo úplně jiný. Milý se totiž začal chovat podezřele. Když s někým žijete deset let, prostě si všimnete, že něco nesedí  a nemusí to být hned zmuchlané dámské prádlo v kapse od košile.

„Ty jsi zase větrala u mě v pracovně?“ lamentoval třeba po příchodu z práce, přeskakoval děti a rozsypal si koš s papírem, jak pospíchal, aby rychle přibouchnul okno a uchránil nás před tou troškou čerstvého vzduchu. Nebo jsem si pro něj přišla rovnou ze sprchy a Milý mě jednou rukou objal a druhou vypakoval ze dveří do kuchyně. „Chvilku počkej. Něco musím udělat a jsem hned u tebe.“ Déle už jsem nevydržela. „A co tam chceš dělat? Proč to je tajné? A proč nesmím větrat?“ 

Čekala jsem, že vybalí zpod koberce něčí odřezanou hlavu, nebo psychiatrický posudek, ale Milý ukázal na vlající pavučinu v rohu okna. „Za chvíli vyleze“, dodal trochu přiškrceně.  

A vy víte, že vám tady nikdy nelžu. Ale za několik minut se ve svitu pouliční lampy začala pavučina rytmicky otřásat a pomalu k nám nakráčel přísahám ten největší a nejobéznější členovec, kterého jsem kdy v životě viděla. Něco jako Ivo Rittig s osmi tlustýma nohama, z nichž si jednou z nich utřel zbytek mastného mušího křidélka z podbradku.  „No, asi se u nás má dobře“, pošeptala jsem s rukou před ústy. Milý se mezitím vrátil se sprejem repelentu za zády.  „A právě tohle dělám každý večer“, řekl mi, otevřel prudce okno a zasprejoval pavouka do mračna aerosolu.

„A není možné, že ho třeba právě tímhle hnojíš?“, zeptala jsem se, když jsem přestala kašlat. „Je pravda, že už to používám skoro týden a zatím to k ničemu nevede“, přiznal smutně. Druhý den jsem našla mezi nákupem k večeři oranžovou flašku Biolitu. „Á, copak to tu máme? Agent Orange?“
„Tohle má být podle recenzí spíš Cyklon B“, odvětí Milý a zatváří se jako Rudolf Hőss před nově zbudovanou pecí. Dáme děti spát a nakráčíme po špičkách do pracovny.

Arachno Rittig se právě rozvaluje ve své houpací síti a působí dost znuděně, i když se dívá přímo do hlavně rozprašovače. Asi čekal karcinogenní spršku parfému s pár éčky. To byla ale poslední nuda jeho krátkého života. Po nastříkání směsi prostě překvapeně ztuhnul, odloupnul se a spadl jako balvan ze čtvrtého patra na ulici. Lybar je prostě kvalita nejen na ofinu! 

18 komentářů:

  1. Občas tady šmíruju. Zbožňuju, jak se skvělym stylem dá popsat obyčejná vražda pavouka tak, aby to bylo čtivý, zábavný a napínavý.
    Nemusí do skauta, ne? Je spousta dalších organizací, který ho sice nenaučí správně vázat uzel na šátku a odříkávat přísahy, ale dostanou ho taky ven z města v rychlošípáckym stylu.

    OdpovědětVymazat
  2. B. má taky z much normální trauma. "Mami! Pomoc!" jsem slyšela zrovna tuším v pátek, a když jsem přiklusala, dozvěděla jsem se "Bí! Néni! Kšc!!" - že mám jako laskavě vyhnat tu masařku, aby našeho andílka neotravovala. Přitom pro mě jako dítě byly mouchy i v pražském bytě běžná realita, a co teprv u babičky na vsi...

    OdpovědětVymazat
  3. Já vám nevím. Teď jsem byla na návštěvě jednoho pražského batolete, které vytrvale požadovalo, aby mu teta chytala mouchy a chtěl je pouštět ven. Naštěstí nechtěl, aby je pojídala. Ale asi záleží na lokalitě. Tohle bylo v Bohnicích.

    OdpovědětVymazat
  4. orel much nelapá ! zato lapá kdejakého holuba a jiné dinosaury. Není to orel ale nějaký menší tyranosaurus s ostře trojůhelníkovým ocasem (nezná někdo ?). Tak my si tady na vsi žijeme ... a má to účinek, i na Jacobiho.

    OdpovědětVymazat
  5. Anonym: Díky. A například?:)

    Quanti: Já jsem taky mouchy v dětství neřešila (náš barák jima byl přes léto zasypanej, nemluvě o můrách, vosách, včelách..). Ale je fakt, že tady na posledním bydlišti v Praze mouchy nemáme. Ani nevím, jestli to brát pozitivně, nebo jako varovný indikátor znečištěného prostředí (že sem ani ty mouchy už nelítaj:)

    Žena s moly: Asi je to kus od kusu. Každopádně na pojídání much na přání bych se ráda podívala! (nebo by se ta hra dala vylepšit lapáním much přímo do úst a jejich pliváním - na chameleona prostě;)

    extláča. to zní jako zápisky odněkud ze sibiřské vísky, kde začal právě odtávat led z prvohor...

    OdpovědětVymazat
  6. přesně to jsem vždycky chtěl, vychovávat syna cestou do pravěku. ledu zde není, ale jinak jsme obejmuti přírodou zcela. pro info, je to zcela jen a jen volba, nic jiného.

    OdpovědětVymazat
  7. Jakožto člen, musim první zmínit:
    http://www.ligalesnimoudrosti.cz/
    to jsou stránky pro veřejnost, kde by mělo bejt srozumitelně vysvětlený kdo, co, kde, proč a jak. Tady jsou interní, mimořádně vošklivý a nepřehledný stránky:
    http://www.woodcraft.cz/
    V Praze je několik kmenů, z toho dva jsou kousek od sebe na Stodůlkách, další je v Dejvicích. O zbytku si nejsem jistá, jak moc vedou děti.
    Z tohohle oddílu znám několik lidí z části Skarabeus. Sídlí v centru Prahy.
    http://www.ctrnactka.cz/
    Dál bude fajn tohle:
    http://www.a-tom.cz/
    A pak jsou samozřejmě tradiční skauti, pionýři a další oddíly všude možně.
    Snad najdete něco poblíž bydliště.

    OdpovědětVymazat
  8. extláča: Jo, to je dobrý. My jdeme spíš cestou džungle:)

    Anonymní: To je skvělý. Velké díky za konkrétní odkazy, nanašla jsem mezi nimi žádný, který by neměl moje sympatie!

    OdpovědětVymazat
  9. K první organizaci můžu poskytnout víc informací a kontaktů. Jestli náhodou bydlíte na Praze 13, tak je to nejlepší možnost. Jeden kmen je právě teď na táboře, druhej už ho má za sebou. Já jsem zrovna na stáži v zahraničí, ale písemně odpovím na cokoliv.
    A vyjdu konečně z anonymity - Helena

    OdpovědětVymazat
  10. Helena: jsme poblíž centra, takže bude asi nejbližší ta čtrnáctka. Každopádně děkuji za úvod do (zatím) neznámé reality - Žmurovi je tři a půl, takže si stejně ještě chvíli počká.

    OdpovědětVymazat
  11. ještě že jsi z něj dostala pravdu a seznámila ho s Lybarem...
    bůhví kolik by utratil za ten Biolit, než by se zadařilo... možná by pavouk dříve stihl zemřít přirozenou smrtí :o))

    OdpovědětVymazat
  12. Minulý týden jsem konečně vyluxovala mravence uhynulé na parapetu působením zeleného Biolitu - "proti lezoucímu hmyzu." Na pavouka by teda asi nefungoval. Ani mě naštěstí nezahubil. Mravenci si nedali říct opakovaně, zase se nastěhovali do díry u okna, kterou vykousali předloni jejich předchůdci. Tak musel biolit zase zakročit.

    OdpovědětVymazat
  13. jarmilka: to jsou k nám hosti! Ten Biolit je od Lybaru, ale prodávají různé levely různě bolestivých a šokujících smrtí. Tohle byla na stupnici od 1-10 asi tak devítka. Po něm už je jen letlampa...

    Liška: mně je těch hmyzáků líto, i když zrovna mravenci na lince a ve špajzu jsou dost na nervy. Ale pokud by pavouk vykukoval v rohu okna v mém pokoji, asi bych ho chodila jen tak zvědavě okukovat a zdravit. Akorát tam prostě hrozí vždycky to riziko, že se stane bez předchozí domluvy ze souseda spolubydlící!

    OdpovědětVymazat
  14. Co vám ten chudák pavouček udělal? Nemohl tam s vámi dál žít v poklidu? My je máme v bytě jako strážce pořádku redukující množství komárů v pokoji :)

    OdpovědětVymazat
  15. V Praze pavouk a mouchy? Kde? To mi musíte ukázat... já viděla jen mola, kterého jsem si přivezla od babičky z Moravy!

    OdpovědětVymazat
  16. Marinka: U nás nejsou ani ti komáři, takže zůstává stejně obestřeno tajemstvím, čím se jako hodlal živit. Ale podle tělesných proporcí mu kalorická strava nechyběla!¨

    Výloha: doporučuji exkurzi třeba na Náplavku, nebo pod jakoukoliv lampu na mostě. Taky na parnících často předvádějí efektní triky, kdy se ti houpou zavěšení pár centimetrů nad sklenicí s drinkem a návštěva toalet v těchto pavoučích podnicích ostatně předchozí konzumaci alkoholu vyžaduje.

    OdpovědětVymazat
  17. Tak to jo, z popisu působí jako starší.
    Helena

    OdpovědětVymazat
  18. Helena: Tak trochu jako "malý dospělý?" :-)

    OdpovědětVymazat