pátek 27. března 2015

Den, který nebyl

O síle sugesce

Vraťme se k výrostku Aloisovi, o kterém jsem vám tu už jednou psala. Má se dobře a prospívá, děkuji za optání. Kdyby ale nebylo podivuhodné časové smyčky, Alois by už mezi námi nebyl. Pokud tomu nerozumíte, vůbec si to nevyčítejte. Jsem na tom úplně stejně.

Termín Aloisovi excize byl stanoven na čtvrtek v osm ráno. V předvečer události se ptám Milého, jestli počítá s dopoledním hlídáním Čičman. Přesto, že jsem se připomínala pošesté, jevil Milý nefalšované známky překvapení až nepřipravenosti čelit této možnosti, nicméně si dopoledne přeplánoval a zařídil v práci a já mohla vyrazit na svou velkou operaci. Po cestě jsem volala do školky, abych na dnešek omluvila Žmurovu absenci.

„Dobrý den, já jen volám, že Žmur dnes nepřijde, ale zítra dorazí jako obvykle, nashledanou“ zdravím a loučím se.
„Jasně, myslíte v pondělí, že přijde“, ujišťuje se učitelka
„Nene, myslím tím, že přijde zítra v pátek“ vysvětluji trpělivě, jsem na to ze života s dětmi trénovaná.
Učitelka ze školky je ale proti mně guru po-ma-lé-ho vysvětlování základních faktů a tak odpoví: „Pá-tek je dnes-ka. Takže v pon-dě-lí přijde“.
„Počkejte, ale dnes je čtvrtek“, odporuji.
„Dneska je pátek“ trvá na svém na to pedagožka, ale z hlasu se pomalu vytrácí jistota.
„Nebo počkejte, já se zeptám kolegyně“ (Vidíte, už je rozložená). V dálce je slyšet zmatené dohadování. Do diskuze se zřejmě zapojují také děti.
„Já se moc omlouvám, ale my si tady kolektivně myslíme, že je opravdu pátek“ praví za chvíli udýchaně do sluchátka.

Před základkou stojí hlouček školáků a šmelí mezi sebou nálepky hokejistů. První stupeň kouří cigarety, druhý stupeň jointa, radikální frakce se chystá zapálit koš před tramvajovou zastávkou. „Kluci, je dneska čtvrtek nebo pátek?“ půjčuji jim zapalovač. Malí kuřáci tvrdí, že spíš pátek, malí huliči soudí, že na tom nezáleží, protože dneska už do školy stejně nepáchnou. Zapalovač, který koluje po malých grázlech, už nikdy nedostanu zpět.

Zato vratká skupinka Britů, které právě vyrazili z kabaretu, nepochopila ani tohle jednoduché zadání. Domnívají se, že se ptám na bar Friday´s, ale bohužel si nejsou zcela jistí, jestli už bude otevřeno.

Ztrátu zapalovače aspoň částečně kompenzuje získání časopisu od jehovistů. Přeprogramovaní dědci sice netuší, která bije, zato jsou plni ochoty jít k nám domů a probrat to společně s předčítáním nejzajímavějších článků aktuálního vydání Strážné věže.

Stejně nezbývá, než zavolat Milému a přiznat si prohru. Je pátek. A za chvíli se opravdu ukáže v celé nahé kráse, že si přeplánoval dopoledne úplně zbytečně, protože po čtyřech letech mateřské jsem nadobro ztratila schopnost rozlišovat pracovní dny a víkend, natož dodržet slovo, že někde budu ráno v osm.

Ale řekla jsem si, že na kožní zavolám s pravdivou omluvou, ačkoliv ji sestra přijala chladně a s neskrývaným pohrdáním, jako když jsem na základce třídní učitelce tvrdila, že naše kočka porodila na žákovskou knížku a tím ji trvale znehodnotila k dalšímu nošení do školy. Zbývá ještě pár měsíců, abych svůj budoucí dream job přizpůsobila aktuálním schopnostem. Takže, noční hlídačka? Přebalovací pohotovost? Profesionální odvšivovačka? Nebo využít nových kontaktů jako distributorka Strážné věže?

17 komentářů:

  1. :-D dobře ty jako děje se mi lecos, ale tohle?? klobouk dolů :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Lvíček mě prakticky donutil psát tyhle záležitosti do Google kalendáře a posílat mu pozvánky na události. Sice si připadám jako úchylná sekretářka držící se korporátních pracovních návyků jako důkazu, že na mateřské nezblbla, ale... pravda je, že tohle se mi tím pádem nestává.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. google kalendáři se zatím statečně bráním, ale nátlak je i u nás

      Vymazat
  3. já to chápu, úplně ...

    OdpovědětVymazat
  4. Ela: snad to není jen začátek toho, co se ještě bude dít:)

    Quanti: Rodinný Google calendar máme na hlídací babičku, možná by to stálo za rozšíření. Dokud si neposíláte pozvánku na meetingy, roadmapu a rodinné měsíční review v Powerpointu, tak je to myslím ještě dobrý

    extláča: díky za podporu

    OdpovědětVymazat
  5. Mně se zas podařilo dvakrát prošvihnout termín na pracáku a jednou přijít o tři dny dřív (prostě pracovně naprosto nezpůsobilá). A zkus tam té znuděné úřednici, která přesně ví, kdy je pátek čtrnáct nula nula, vysvětlit, že nevíš, co je za den, jelikož žádný člen domácnosti nikam pravidelně nedochází. To ji akorát nasere a dá ti podepsat lejstro navíc! Tak jsem se z důvodu azchování lidské důstojnosti na vlastní žádost nechala vyřadit z evidence.

    OdpovědětVymazat
  6. F.: Já bych neházela flintu do žita. Na to by se za pár let postupující nepřizpůsobivosti dal vyřídit aspoň invalidní důchod!

    OdpovědětVymazat
  7. Stran toho dream jobu - máme tu na maloměstě takovou paní, chodí v oranžové vestě po náměstí a okolí, semo tamo nabere na lopatu odpadek a přemístí ho do kolečkové popelnice, kterou tahá za sebou. Většinu času si falešně prozpěvuje nebo polohlasem hudruje, že jsou lidi prasata, ale pořád vypadá spokojeně. Myslím, že zanedlouho půjde do důchodu, a mám tu na radnici nějaké známé, tak nechceš to zamluvit?

    OdpovědětVymazat
  8. Je vidět, že jsi nikdy neměla nic společného s MFF UK.
    To by Tě taková všední drobnost života nijak nepřekvapila ...

    OdpovědětVymazat
  9. No a porodila? Ta kočka? Na žákovskou?

    Hele, ale v klidu, úplně bych netvrdila, že je to tou mateřskou. Já jsem doteď pracovala z domu, vlastně od tý doby, co jsem dala výpověď z korporace a už jsem neměla ve škole žádný semináře, jsem nijak extra nerozlišovala všední dny a víkendy a pracovala jsem podle toho, jak byly zakázky, tudíž jsem mívala pracovní víkendy a víkendové všední dny. Takže jsem si zvykla necítit se trapně, když se u obkladače v pátek ujišťuju, že "příští pracovní den" znamená, že to přijde dodělat zítra, vystavuju fakturu se splatností 25. prosince a v neděli překvapeně stojím před zavřenou bankou.
    Trochu jasno mi do toho vneslo, když jsem si pořídala auto - teď poznám, že je všední den, když se v okolí dvě stě metrů od baráku nedá nikde zaparkovat.

    OdpovědětVymazat
  10. abych to trochu rozvedl, od té doby, co pracuju na sebe a na farmě zvlášť, pracuju podle toho, kdy je potřeba ... tedy například, kdy je sucho, nebo podle toho, jak prší ... takže se běžně ptám, co je zítra za den a jestli není nějaký svátek atp. Pamatuju si, kdy jsme do poradenské firmy nabrali kolegyni z korporace a dělali jsme tak 3 dni v týdnu. A ona se ptala: hele a co mám jako dělat, když je pondělí a zrovna není práce u zákazníka ? a my na to: tak jdi třeba na koupák, nebo do fitka. :) byla z toho paf a vydržela vysedávat asi 2 týdny v kanclu, než se odvážila vyjít si sednout na dopo do parku :D. Tož tak.

    OdpovědětVymazat
  11. lobo: A neměli byste spíš volnou pozici na veřejných záchodcích? Na léto dobrý, ale v zimě může dlouhodobé opírání o lopatu přivodit omrzliny. Takhle mít svoje záchody, to by se mi to sedělo a hudrovalo na lidi!

    Ano: Ne, můj život se teprve stane jedním velkým festivalem...

    Žena: Neporodila, já jsem jen potřebovala duplikát (jeden výtisk pro rodiče, druhý do školy).

    Jinak díky (nejen) vám všem, za poslední dny jsem si vyslechla tolik historek o tom, jak je kdo mimo, že si naopak připadám nepřiměřeně příčetná a ochuzená o spoustu hraničních zážitků těsně mezi realitou a zdmi ústavu.

    OdpovědětVymazat
  12. Taky chápu, mám dobrou kamarádku a ta to dělá opakovaně - šla na přijímačky o den později atd.

    Mně se to stalo jednou, ale naštěstí jsem přišla o den dřív a ne o den později, takže jsem získala jeden zcela volný den! Byla jsme z toho paf a nevěděla, co s dnem v životě navíc, tak jsem nedělala nic.
    Měli jsme jet na VŠ na vodu a já se táhla s barelem plným věcí MHD do Braníka do loděnice a nikde nikdo. Musela jsem ho pak táhnout (no,spíš kopat před sebou) zase domů a druhé ráno nanovo.

    OdpovědětVymazat
  13. A co na to Alois? Ten vlastně vyhrál :-)))

    OdpovědětVymazat
  14. Liška: to už by se vyplatilo se s tím barelem tam někde v Braníku usadit přes noc, určitě by se tě nějaký hodný domorodec ujal:)

    Sejra: Alois si lebedí, nejbližší volný termín mají v červnu

    OdpovědětVymazat
  15. Já bych řekla, že ta zhoršená orientace v časoprostoru nebude dána mateřskou... Jela jsem takhle z práce (!) a volám mamce: "Tak zítra mi to k vám dovezou." "Už zítra?" "No jasně, zítra, ve čtvrtek." "Zítra je středa!" "Zítra je středa??" "Ano, zítra je středa!!" "A co je teda dneska?" "Dnes je úterý!!" "Dnes je ÚTERÝ??"
    Myslím, že spolucestující v autobuse se dobře bavili.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsi mě trochu uklidnila, ale čím teda?! Zhýralé mládí? Nedostatek vitamínů? Chyba v matrixu?:)

      Vymazat