Bílý heroin babičky Pham aneb poklady z vietnamské večerky

O naší vietnamské večerce jsem vám už určitě někdy psala. Zrovna si nemůžu si vzpomenout, jestli to bylo v souvislosti s instantní mutantní polévkou z glutamátových kachních pařátků, po které vám narostou plovací blány mezi prsty, nebo s miniaturní lahvičkou podivné nahnědlé tekutiny. Náš Vietnameček, večerní dealer octových chipsů a vína o flaštičce prohlásil, že je to "kchapka proti dýma a červ" a hnětl se přitom zaníceně ukazováčkem mezi obočím. Takže usuzujeme na umělé slzy do třetího oka.

Nedávno jsme si s M. povzdechli, že divoká doba je pryč: i náš Vietnameček podlehl trendům a začal být bio, vintage a lokální. Navoskovaná rudá jablka z Makra vystřídaly hniličky z popelnice u nedalekého farmářského trhu. Čestné místo v předním regálu ukradl vietnamské kafrové masti komunistický Metro dezert. Ve vinném lístku přibyl růžový Sklepmistr a z televize se ozývají večerní zprávy na Primě místo asijské talentové show s kvičícími holčičkami v trikotech, které se nechaly požírat pětimetrovou krajtou. Ještě by zmizela krajinka s blikajícím potůčkem z interaktivního obrazu na zdi a byla nahrazena ukřižovaným Ježíšem, nebo nástěnným portrétem Miloše Zemana a přestali bychom tam chodit – nebo jenom pro toaletní papír, když dojde. Takhle ultimátní my dovedeme být.

Naštěstí se pan Vietnameček brzy zvrávoral z ovčího trendu současného trhu, nebo mu přijela na návštěvu hanojská tetička s velkým kufrem. Každopádně se vyprahlé regály opět zazelenaly asijskou úrodou.

Dnešní post díky tomu věnuji krabičce Banh Dau Xanh, tedy koláčkům ze zeleného hrášku, jak nás informuje anglický podtitulek. Já nevím, co vy, mě taková krabice s usmívající se asijskou babičkou, která vypadá tak trochu na tripu – nebo jako focená posmrtně, rozhodně nenechá lhostejnou. Za 59,- Kč si ji odnášíme domů. 

Krabice obsahuje okolo dvaceti pečlivě balených pytlíčků ve staniolu, takže z kvantitativního hlediska je to rozhodně výhodný kauf. Můžete to nabídnout jako raritu mnoha návštěvám k šálku jasmínového čaje, nebo to střelit za padesát táců nigerijským prodavačům drog na Václaváku.

Po rozbalení staniolu na vás vykoukne deset malých dávek v kostičkách. Nemyslete si, že je v těch kostičkách taky strčíte do pusy, imaginární kubický tvar se totiž při sebemenším průvanu nebo vzdáleném pokusu o dotek rozsype na prach. Zřejmě je to určeno spíše k nitrožilní aplikaci, ale tím se nenechte odradit a přineste si lžičku. Před tou už totiž žlutozelený prášek neuteče. Naberte si vrchovatou a strčte do pusy. A znovu. A další.

Psice: „Mně to připomíná takovou tu hnědou lecitinovou kostku, co se prodávala, když jsme byli malí…víš co, bylo to mastný a vypadalo to jako Masox.“

M.: „S Masoxem souhlas.  Cítím tam tu masokostní moučku a sušenou krev, i když je to zazděný cukrem.“

Psice: „A co ten hrách?“

M.: „To mě zaujalo, ten tam není vůbec znát. Ale má to barvu jako hrachová kaše z jídelny“

Psice: „Voní to trochu po rýži. Podle obalu to nevypadá, že by tam byl cukr. Co by to mohlo takhle osladit?

M.: „Popel je prý nasládlý. A rozhodně se rozsype stejně snadno“ šťouchá do jedné z kostek.

(podívají se znovu na medailónek babičky na krabici)

Psice: „To je jedno, potřebuju další!“

Hele Pham, já už ten herák nechci tahat v kondomech v zadku...

A co řekneme celní správě? Třeba, že to jsou...hrachový koláčky?

P.S. Nevíte někdo, jak se jmenovaly ty hnědý vitamínový kostky?