čtvrtek 20. srpna 2015

Ježíš na dětském kole


Z týdne bezdětné dovolené zbyly zase jen sentimentální vzpomínky (připomeňte mi, abych vám někdy napsala o tom, jak jsem malovala koupelnu – nemyslete si, že jsem se jen planě poflakovala v černouhelných dolech nebo u stánku s klobásama a ciderem na fesťáku!)

Stejně jako se vám po běžné dovolené nahromadí hromady práce, kterou je potřeba se prokousat a nikdo se nepohrne, aby vás toho ušetřil, nesly se poslední dny ve znamení nákupu podzimních věcí, bačkor do školky (tohle jsem nenáviděla, protože to bylo jeden z nezvratných důkazů, že začne zase desetiměsíční výmrz s pančitelkama) a posledních letních návštěv. Aktuálně opět na Východě, což je, jak sami víte, věčný zdroj podivných situací a historek.

Sedíme s Len, moji nejlepší kamarádkou z gymplu, na lavičce v parku a snažíme se rychle spolykat tyčinky  - kvůli čtveřici malých kleptomanů a slinilů je to nutné opatření. Len se ostatně přiznává, že dnes ještě nejedla. Děti jí snědly snídani dřív, než se stihla uvařit voda na smrťáka. Navrhuji, že odvedu pozornost jejich sígrů, aby si mohla skočit pro rohlík a potajmu si ho zhltat za stromem, ale neprojde to. Nedobrovolně se stáváme arbitry sporu, kolik snědla Šárka kamínků, kterýma ji kluci krmili. Ondra tvrdí, že deset, ale je potřeba dodat, že víc než do deseti stejně nenapočítá. Žmur to vágně zobecňuje na plnou hrst a to další byly šišky, nebo králičí bobky. Potom si navzájem strhnou kšiltovky a nahází si do očí hlínu.

Vtom se u lavičky zjeví další kluk, ne o moc větší než Žmur. Protože má modré tepláky a červené tričko jako Ondra, chvíli nám trvá, než ho rozpoznáme jako nově příchozího. Vlastně až v okamžiku, kdy začne mluvit.

"Chlapci, a co kdybyste se přestali hádat“, řekne ten kluk s brilantní výslovností (a opravdu používá i slovo chlapci). Vymyslíme nějakou hru i pro holky – aby se o ně vaše maminky nemusely bát“ pokyne směrem k nám.

„Super“, spadne mi čelist. „A jak se jmenuješ?“ „Já jsem Jirka, podává mi obřadně ruku. Ale klidně mi říkejte Jime“

„Fajn Jime, a kolik ti je vlastně let?“ upřímně se zajímám, když Jim začne chlapcům přednášet o mořském ekosystému. Je docela zvláštní poslouchat kluka, co má jít po prázdninách do první třídy, mluvit o rybách, řasách a ropných skvrnách. Podivné je i to, jak se mu kluci přizpůsobí. Okamžitě si vytřepou z čepic kamínky a jedním tahem utřou hlínu ze spojivek. Žmur právě rozebírá, jestli chobotnice umí kývat a vrtět hlavou. Dokonce i my s Len si na okamžik přestaneme z prázdné krabičky od tyčinek sypat krystalky soli do úst a podvědomě si zakryji díru na punčoše.

„Kývání a vrtění hlavou není důležité“, řekne Jim, co si mimochodem vždycky a všude sedá na vyvýšené místo, když jsou posluchači připravení. „Chobotnice se prostě mezi sebou domlouvají myšlenkou. Podobně, jako když se modlí“ dodává ten kluk a odpolední slunce mu v blond vlasech vytváří něco jako aureolu.

„Myslíš, že se podmořský svět modlí?“ zeptám se a Jim se poškrábe za uchem. „Vlastně si nejsem jistý, jestli úplně všichni tam dole“, odvětí omluvně. „Ale rozhodně by měli, už kvůli té ropě“, odvětí Jim a poprvé za celou dobu promluví lítostivě jako normální šestiletý kluk, co si hraje na ulici. „Škoda, že ještě neumím pořádně psát. Tohle bych si potřeboval někam poznamenat, abych na to nezapomněl. Tak na shledanou!“ zamává, nasedne na kolo a zmizí za babičkou, která na něj volá z druhé strany parku.


Tak nevím. Len tvrdí, že se chytrolín Jim moc dívá na televizi. Jestli to čte F., tak si má zhruba od půlky postu podezření na Aspergra. A já si myslím, že jestli mezi námi vyrůstají taková děcka, bude to tady po nás ještě pořádná jízda!

16 komentářů:

  1. C) je správně - vyrůstají mezi námi taková děcka. Jedno obdobné mám doma a někdy z toho jde trochu strach. Např. pohledem k jeho posteli zjistím, že místo toho, aby listoval barevným časopisem plným nahatých slečen, což by v šestnácti bylo takové jakoby normální, má u postele šestsetstránkovou knihu vysokoškolské fyziky. V angličtině. A je otevřená uprostřed.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ti nechci brát iluze, ale když já byl na střední, měl jsem doma skripta pojednávající o leteckých motorech. Když jsem měl našich plný zuby, vzal jsem je a se slovy "Jdu si připravit referát." odešel do ložnice poslouchat empétrosku ;-)
      Nicméně ty skripta jsem si tak průběžně taky přečet...

      Vymazat
    2. Mi iluze nebereš. On to opravdu studuje, o čemž vypovídá poznámkový sešit a údajně snad zpracovávaná seminární práce z čehosi z této knihy.
      A ovšem muziku poslouchá, jen ten ruský nářez (Arkona) mi nějak nejde na uši (asi vštípená alergie na ruštinu)

      Vymazat
    3. Tak poznámkový sešitek jsem si, pravda, sebou nebral :-)

      Vymazat
  2. Sejra: A to byl takovej fakt už od malička? No, je to mimo téma, ale docela by mě zajímalo, co si jednou přivede za slečnu. Myslím, že by sis měl v rámci nácviku pár takových knížek taky přečíst, ať jednou při představení nevěsty neděláš ostudu nějakými šarlatánskými názory:)

    Galahad: Jo! I když já jsem si chodila takové referáty připravovat raději ke kamarádce (čti do hospody), až jsem tímhle způsobem jednou přišla o knížku o vesmíru, kterou bych si třeba teď přečetla o mnoho raději, než nápojový lístek zaplivanýho báru...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do hospody jsem chodil taky. Ovšem tam už v takové fázi nasranosti, že jsem se nějakou cover story nezdržoval a vzal si sebou maximálně tak nějaký aktuálně zajímavý časopis /tou dobou něco o metalu nebo o tetování/ pro případ, že bych nepotkal nikoho známého a dřepěl tam sám.
      Je fakt, že jsem o pár čísel kde čeho tímhle způsobem také přišel. Ale časopis vyjde za pár týdnů nový, tak to tolik nebolí...:-)

      Vymazat
    2. To je dobrý, připomněls mi tu dobu, kdy se dalo do putyk jít sám- s tím, že tam většinou už někdo známej byl, nebo brzo přišel. A když ne, zkusilo se to jinde, protože nebylo komu zavolat a napsat.

      Vymazat
    3. Jo, byl takovej od malička. Také mě zajímá, co si přivede za slečnu. Asi budeme doma vyvalení:-)

      Vymazat
    4. Náš nejstarší byl takový taky od malička. A přivedl si slečnu naprosto normální a mnohem dřív, než jsme čekali. A vnučka se mnou tedy mává a manipuluje...
      Milan

      Vymazat
  3. Já si zas nejsem jistá, jestli mě prudí, nebo ho obdivuju. Ale do značný míry jsem byla stará mladá přechytralá taky, takže bez obav - slečny se časem taky nějaké najdou ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Quanti: Jo, je fakt, že tyhle lidi odráží celé široké spekrum emocí a z nich je jen velmi málo vlažných, nebo lhostejných. Mně docela bavil, dovedla bych si představit mít ho doma. Ale jeho máma by k tomu určitě dodala, že je fajn ho mít na těch deset minut. On totiž mluvil fakt hodně - a nedělal zbytečné přestávky:) Možná se ta jeho babička před ním naopak schovávala za lavičkou...

    OdpovědětVymazat
  5. Já neříkám tak ani tak, ale ve škole ho každopádně nic hezkého nečeká. Ani od učitelky, ani od spolužáků...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To není jisté. Jestli je silný a nebojí se dát ránu první, špatně se mít nebude ani v té škole. Samozřejmě, že i učitelky z něho budou nervosní, ale docílí-li toho, aby se ho také bály, bude to v pohodě.
      Milan

      Vymazat
    2. F.: Tzv. Nejezchlebův otáčivý syndrom - to byl Ondrův spolužák, co ho na základce duchovně nevyvinutí, zato silnější kluci ze třídy často kutáleli v šatní skříňce ze schodů...

      Milan: Kluk, který se modlí za chobotnice v ropných skvrnách, podle mě nebude dávat rány jako první. Spíš bude za rány kamenem nabízet chleba, co dostal ke sváče...

      Vymazat
    3. Od učitelek ho fakt nic dobrého nečeká, tedy pokud nebude mít nějaké velké štěstí. Nicméně na Opengate by měl šanci:-)
      Náš Honza si užil, nicméně my rodičové asi víc:-( Se spolužáky problém neměl, prostě ho nezajímali a on po čase nezajímal je.

      Vymazat
  6. Už to bude na věky, typický indigo boy. Bude ze vami stát až si budete chtít dát další lahváč a nebo vytřít zbytek vlašáku a papír kopnout pod lavičku, ale taky i když si budete ťukat na party v Rudolfinu s hošany z Čezu.Jste fakt vyvolená:-)
    Dita

    OdpovědětVymazat