Žmurus moribundus

Potvrzeno: podzim už je ale doopravdy tady! Jestli jsem v tomto ohledu v předminulém příspěvku ještě váhala, teď pro vás mám signifikantní důkaz. A vůbec teď nemyslím rozmázlé hovno na rameni, ze kterého nevěřícně civí torzo natrávené ropuší hlavÿ a odlétající hejno čápů za obzorem. Něco mnohem, mnohem horšího. Zelenou rýmu.

Letošní první rýmu přitáhl Žmur, jak jinak, než z ústavu pro vývoj a šíření pandemických hrozeb lidstva, se kterým se můžete častěji setkat pod obchodním názvem mateřská školka. Se zelenou rýmou to máte jako s porodem, nebo vykradeným kérem. Většinou to přijde v noci. „Húúúú“, začne takhle Žmur úpět a drží se za hlavu. Docela mi trvá, než se probudím ze snu a přesvědčím se, že mi na obličej nesliní vlkodlak chystajíc se překousnout mi krční tepnu, ale je to Žmur, co mu volně tečou sople na můj polštář. „Fuj, to je nechutný“ řekne pak zhnuseně, když rozsvítím „máš to i ve vlasech!“ Jako bych si za to mohla sama nějakým zlovolným záměrem, že mně kdy napadlo pořídit a porodit si Žmura, co bude mít rýmu. „Můžeš mi dát jinej polštář? Můžeš mi najít kapesník? Můžeš mi ho podat teď hned prosímtě? A můžeš mě omluvit ve školce?“ zaskřehotá ráno a zachrchlá tak hrozitánsky, že by se mu mohly jeho křehké plícičky roztrhat na cáry jako zpuchřelý termofor.

Což se samozřejmě nestane, protože Žmur je až na kyblíky vytékajícího hnisu natolik fit, že vstává a chodí spát daleko dřív/ později než obvykle a oplývá apetitem a empatií jako dřevorubec z Větrné hůrky. Což v podstatě znamená, že se ujme řízení domácnosti a úkoluje nás s kapesníkem trvale přichyceným na nose ve stylu Michael Jackson s respirátorem. „Děkdo mi sněhl boje dejbilejší shýrové thyčinky! Přizdejte se!“ nebo „Čičbab už to bá thaky!“

A zatímco Žmur se má výborně, děkuje za optání, protože nemusí chodit do školky a může mě místo toho pronásledovat celý den a zapříčinit dodavatelskou krizi v podniku na papírové kapesníčky, plive kolem sebe tuhle turboagresívní mutaci – a lidi padají jak mouchy. Bez toho, aniž by stihli sepsat poslední slova blízkým a koupit si látkové pleny, protože papírové kapesníčky v Praze a středních Čechách došly a generální ředitel Zewy Softis podal demisi.

Tady je seznam padlých a nezvěstných za poslední týden:

• Celá užší rodina
• Marťa, která se viděla s dětmi čtvrt hodiny z více než metrové vzdálenosti
• Gabča, která u nás spala a zamykala se před nimi. Zapomněla ucpat klíčovou dírku.
• Pekařka, kam chodíme ráno pro rohlíky (na těch dnešních už bylo nakašláno)
• Kurýr PPL (Mohl bych příště radši zazvonit a nechat balíček před vchodem?)
• Spravedlivě rozhněvaní cestující z tramvaje číslo 11  

Tohle už není náhoda, nad kterou bychom jako lidstvo mohli lehkovážně mávnout rukou. Oba byli nemocní – vlastně jsou pořád nemocní s pauzou v době letních prázdnin, ale vir, který by se měl takhle k světu, kultivoval Žmur úplně poprvé. Před očima mi naskakují dolárky jako strýčkovi Skrblíkovi. Dalo by se to nějak monetizovat? Prodat armádě? Nebo smrkanci infiltrovat univerzální čistící prostředek, co by bez namáhavého drhnutí doslova vyžral všechnu špínu v bytě a ještě uklidil u sousedů, až by tam pronikl přes chodbu v baráku. Fleming přece musel taky nějak začít!