úterý 12. ledna 2016

Dentální a anální hygiena

„Hele, ale tohle je můj ručník, žejo“, upozorním jemně Žmura, když si utírá napůl umyté ruce s odkapávajícími zbytky špíny do mé osušky. „Jasně, že je to tvůj ručník“, potvrdí mi Žmur protřele a hodí na mě pohled, jako bych byla slabomyslná. „Utírám se do něj vždycky, když si nechci zašpinit ten svůj“ a znechuceně ohrne pysk.

Když jsme u té hygieny, v rámci novoročního závodu na lepšího člověka jsem se objednala na dentální hygienu a air flow do Vysočan. „Můžete mě prosím ještě navigovat, jak se k vám dostanu?“ ptám se po telefonu a recepční hlásí, že je „klinýka je hned vedle metro“. Ráno tedy vylezu z metra a začnu se rovnou ptát. Dvojice důchodkyň mě posílá směrem na ukrajinskou ubytovnu. Odtud pokračuji k varně pervitinu přes ulici plnou heren a přísných týpků v kožených bundách. Na samém konci temné uličky, kde byste čekali smeťák, nebo kulku do spánku, se natřásá klinýka v zářivě bílé omítce.

Recepci obývá Nastěnka z Mrazíka a je tak bezbranná a zranitelná, že ji člověk okamžitě odpouští i ten půldenní výlet od metra. Zvenku se zvolna trousí lékaři, přiodění v huňaté kožichy. Marta Kubišová by to tady posprejovala nenávistnými hesly a přivázala se k věšáku, na kterém kožešiny visí. Nastěnka na recepci poslušně nastavuje zadek plácnutím nově příchozích. Jsem tady jediná, kdo nemluví rusky. Jeden z doktorů na mě povzbudivě zablýská zlatým zubem a představí se jako Boris. Právě on bude dnes mým lamačem zubního kamene a zve mě do ordinace.

Boris má ruce, že by uškrtil medvěda pravačkou. Když na mě poprvé použije ultrazvukovou brusku, prokopnu igelitový povlak křesla. „Nonono, pšššt!“ poplácá mě sestra káravě po ramenou. Sestra měří něco přes metry a mládí prožila zřejmě na těžbě uranu v gulagu. Obávám se, že zrovna u ní celková anestezie na odstranění plaku neprojde. Ostatně i na žádosti o vypláchnutí si se tváří jako na pacientské rozmary. Když si vyplachuji naposled, vykašlávám ze sebe změť krve, masa a zubních kořenů. „Měla byste se umýt“, podává mi Boris zrcadlo a vypadá, že se vyřádil ke své naprosté spokojenosti. Překvapí mě, že v tváři pod nánosem leštícího písku rozeznám svůj obličej včetně zubů, ale ještě to není vrcholný zážitek dne.

Ten na sebe totiž nechá počkat až do půlnoci. „Mami, já mám nějakej svědivej zadek“ přichází Žmur rozespale do ložnice s rukou zanořenou v pyžamu. „Můžeš mi ho prohlídnout?“ Bezva, neměla jsem beztak o večeru žádnou lepší představu, než že budu svítit lampičkou na čtení Žmurovi do zadku. A to, co vidím, se mi vůbec nezamlouvá. Unikli jsme o vlásek epidemii vší a teď budou mít děcka roupy? 

Noc byla divoká. Ve snu jsem viděla náš byt pod mikroskopem jako obří inkubátor desetitisíců červích miminek. Probudila jsem se s rukou v kalhotkách. A potom se mi vybavila scéna, o které vám píšu v prvním odstavci. 



Ne, tohle není větvička. Jejich zvětšené portréty mohou být
avantgardní ozdobou vašeho domova. 



22 komentářů:

  1. Žjóóó, ty si umíš naplánovat den! :-))))
    Clea

    OdpovědětVymazat
  2. Dlouho čekám na něco, co trumfne ty růžové zvratky v šuplíky. Skoro, psice, skoro, ale ještě trochu přitlač.

    OdpovědětVymazat
  3. Aj.
    Možná jsou roupi příbuzní upírů a měla by být o nich natočena noční hororová série pro puberťáky...
    protože prý na oba druhy platí česnek.

    OdpovědětVymazat
  4. A ta větvička opravdu vypadá jako větvička.
    Výzdoba stěn bytu je senzační nápad. Ale nechtěla bych tam mít portréty jedinců, kteří lezli do zadku kdekomu.
    jen ty z rodiny! Rodinné portréty jako ve slušný rodině.

    OdpovědětVymazat
  5. Navrhuju jídelníček:
    předkrm: nakládaný česnek
    Polévka: česnečka s česnekovým toastem,
    Hlavní chod: topinky s česnekovou pomazánkou
    Zákusek: česnekové jednohubky

    OdpovědětVymazat
  6. :-D motto z naší ledničky: děti jsou radost :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Clea: Ano, na rok 2016 by se možná hodilo založit stolní parazitologický kalendář s obrázky, který by upozorňoval na začátky rozmnožovacích cyklů.

    Žena: Přislíbila bych takový top post ráda, ale fakt ho nechci zažít!

    Liška: Naše rodinné portréty jsou spíš v centrální databázi parazitů mezi doporučovanými hostitely...

    Sejra: S tím já osobně nemám problém, ale Žmur dělá s česnekem obštrukce.

    Ela: Vy musíte být vůbec radostí bez sebe, jestli se to s počtem chovaných kusů násobí:)



    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Česnek v čokoládě by nedal?
      http://www.labuznik.cz/recept/sicilske-cerne-perly/

      Vymazat
    2. Zaujalo, ale na to by mi asi přišlo líto té čokolády (a koňaku)! Česnek je beztak nejlepší v polívce a bramboráku.

      Vymazat
    3. U nás se říká bramboráku vošouch (a je to hrozný slovo).

      Vymazat
    4. no jistě dost přemejšlim, že budem radost kapslovat a prodávat k užívání, pěkně jednu tabletu třikrát denně

      Vymazat
    5. ...sicilské černé perly, říkáte...?
      Asi vyzkoušim.
      Ale jinak nejlepčí jídlo s česnekem je česnečka. Klidně bez brambor. Ale trocha kmínu muší bejt :-)

      Vymazat
    6. Sejra: To je! U nás kramflek, jak už jsem jednou psala ke Grétě. My mu soukromě přezdíváme Mastňák...

      Ela: Bezva, my budeme zase prodávat červy na váhu, mohl by v tom být super dietní byznys. Pojďme si udělat e-shop:)

      Galahad: Souhlas, tu jsem mraky dlouho neměla. A chlebový krutónky!

      Vymazat
    7. Já vlastně taky ne... Žena vaří epesní polívky z vývaru, především hovězího, a když se potřebuju z něčeho vyléčit, přidávám si obvykle extra porci česneku do nich.

      Vymazat
  8. Aspoň se Žmur umí hezky vyjádřit. Moje sestra se svědivym zadkem onehdá na ŠVP dělala obstrukce, styděla se to vyjádřit jednoduše, až z ní vypadlo, že jí svědí díra. Zdravotnice netušila, co si pod tím představit, ale nakonec se dobrali zdárného konce. Doslova.

    Jen se blbě utřela. Díkybohu. :D Koukám, že vaše rodina má zvířátka opravdu ráda.

    OdpovědětVymazat
  9. Aj. Jaj. Jaj.

    Roupy jsem měla někdy kolem pětadvacítky, nejspíš z blbě umytého salátu v restauraci. Je to příšerné, tedy hlavně ten hluboce trapný pocit, že ve vaší vysoce privátní zóně někdo vegetuje. Nicméně po půl flašce nějaké hnusné suspenze zmizeli. Naštěstí. Česnek nezafungoval...

    OdpovědětVymazat
  10. Lenin: Uvidíme, kam se dobereme my. Zatím mi přijde, že to ustává, ale možná je to jen pověstný klid před vylíhnutím nové generace.

    Quanti: Tak z restaurace to docela naštve. I když asi ani nepřekvapí. Vzpomínám si, že Houbič kdysi v jedné známé italské pizzerii vracel pizzu s pršutem ozdobeným mušími vajíčky. A tam člověk narozdíl od čínského bistra tak nějak ztrácí obezřetnost...

    OdpovědětVymazat
  11. Zase ti nefunguje NumLock btw.
    Jinak já jsem o víkendu vracela v hospodě přesolenej hambáč. Platit jsem ho sice nemusela, ale taky jsem se ústy číšníka nemusela dozvědět, že byl "asi nějakej starej". N, budu se opatrně pozorovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. F.: U starýho masa se zvyšuje podíl soli? To je zajímavá teorie. Není nad upřímný personál!

      Vymazat
    2. No jasně... nebo taky octa.

      Vymazat
    3. To neznáš? Když to smrdí, tak to pořádně opepři a osol!

      Vymazat
    4. Vy jste nějak protřelí...!

      Vymazat