Spravedlnost neexistuje

Nechci obviňovat všechna rána z toho, že jsou zlá. Některá jsou dokonce skvělá a nacházím v nich novou naději v to, že to s lidstvem nakonec přece jen musí dobře dopadnout. Že ledovce neroztají a Konvička slavnostně přestřihne pásku před zábavním azylovým parkem s vyhlídkovou mešitou. A potom jsou ta rána, kdy se cítím jako Karel Gott. A fakt tím nemyslím, když muž se ženou snídá. Ten nejbídnější ze všech rozbřesků mám už celkem tradičně v roce 2016 za sebou. Chvalme Ježíše. Ale vůbec to nebylo spravedlivé, jak na konci tohoto postu soucitně pokýváte hlavou.

Kdyby to bylo na mě, neměla bych žádný problém uvařit si na Silvestra konvici zeleného čaje a spokojeně si zalézt do nory číst knížky od Ježíška, nebo sledovat The Wire. Protože jako rodiče od malých děcek bez hlídání si na nabídky jakýchkoliv silvestrovských aktivit můžete připravit jen jednu stručnou odpověď. Jenže to by se nesměli najít lidi, kteří navrhnou, že přijdou za vámi. A že je úplně jasný, že se nebude moc pít, vždyť jde přece o tu pohodu a společné chvíle.

Potom vám tihle kamarádíčci zazvoní u dveří a náhodou v obchodě došel zelenej čaj, ale zato měli 23-letou Zacapu v akci a to přece není pití, to jsou pralinky. Na Florenci  stewardka ze Student Agency s úlevou vykopne Brouka z Brna, co donese baterii vína, protože to samozřejmě vůbec není pití na Silvestra, ale celý příští rok. Co bychom pili celý příští rok bez vína od Brouka? Jen bychom smutně lokali ty pražské břečky. A protože náš Vietnamec přímo přes ulici slaví Silvestra až v únoru, nečinilo mu žádné potíže zásobit nás do půlnoci i pivem.

A to už jste blízko takové zvláštní koncentraci lidí a alkoholu, která napovídá, že byste se druhý den nemuseli probudit spolu s dětmi nad úsvitem zrovna v dobrém rozpoložení. Že by vás mohlo snad i trochu obtěžovat, když vám budou v 5:52 zavádět konektor nabíječky do nosní dírky jen proto, že jsou odpočinutí a plni očekávání, čím je na Nový rok pobavíte. Proto jsem zvolila cestu nejmenšího zla: Zacapu do pidihrnečků z čičmaního servisu pro panenky, čaj ze sibiřského ženšenu, Vincentku a pořádně se promastit před večerem. A takhle vypadal silvestrovský sestřih:

21:10   Probírají se novinky a kulturní rozdíly obyvatel Prahy a Brna. Naštěstí jsme v kvantitativní přesile a domácí. M. pouští první písničky na přání potichu, aby nevzbudil Čičman. Žmur na sebe strhnul ubrus i s prvním vínem a není pokárán, protože kromě Silvestra slavíme, že je Žmurovi právě dnes pět let! Jen Brouk nespokojeně pyskuje, že tímhle tempem zanedlouho budeme pít pražské sračky.

22:30   Večer je v plném proudu. S Markét jsme Brouka lstivě odlákaly od youtube a už do klávesnice mlátíme argentinské tango. Nemohu si nevšimnout, že slovo „argentinské“ píšu s několika překlepy. Hlasitost nastavíme na max, protože tango nemůže přece nikoho vzbudit.

23:13   Václav rozjel tác s chlebíčky kolečkovou židlí. Brouk s M. procitli uprostřed sladkobolného soundtracku  Amelie z Montmartu, pustí Alice in Chains a zapojí bedny.

23:15    Žmur se přichází zeptat, jestli jsme zešíleli. Kromě toho zestárne o deset let, protože zjistí, co všechno dělají jeho rodiče večer, když jde spát. Nenápadně odkopnu krabičku cigaret pod skříň. Došlo víno, najednou je všem dobrá Zacapa.

00:32   Došlo pivo. Najednou je všem dobrá moje termoska s vývarem sibiřského ženšenu.

02:34   Jsem na vrcholu svých sil. Na něco s M. tančíme a přejíždíme kolečkovou židlí Václava. Připadám si střízlivě, ale slovo „argentinské“ už nejsem schopna napsat, takže správně vyhodnotím situaci a odtančím do ložnice. Bezva večer.

06:14   „Má-míííí. Má-míííí!!!“

06:15   Tohle vypadá jako trailer na nový film od Tarantina. Doma to vypadá jako po hromadném masakru. Překračuji nehybné tělo Václava, co si ustlal v mikině. Stojím v kuchyni a dělám mlíčko. Smrad mléka mě donutí jít se rovnou vyzvracet.

7:15    Všichni vstávají , dávají si kafe a po snídani jsou ve výborné kondici. Měním si směnu s M. a zůstanu v posteli, ano, čtete dobře, do 17:45. Vyzvracím: vývar, šumivý Paralen a zbytek sibiřského ženšenu. Připadá mi, že mé tělo už neobsahuje vnitřnosti. Ale víte co je na tom nepodivuhodnější? Že v láhvi zbývá ještě třetina Zacapy, kterou pilo pět lidí. A že jsem neporušila pravidlo a nenapila se vína, ani piva. 

Napadá vás k tomu nějaké další vysvětlení? Kromě toho v dnešním titulku?