středa 3. února 2016

Rukověť úspěšného návštěvníka dětské ordinace

Opravdu jste si mysleli, že zajít si takhle začátkem únoru po oblevě k pediatrovi je jen tak?

Ať je české zdravotnictví chloubou a piedestalem civilizovaného světa nebo ne, rozhodně se někdy zapotácí v blackoutu, kdy po pár telefonátech a zvědavého nakukování do přeplněné čekárny ještě rádi vytočíte číslo na tu divnou sousedku, co si v masně kupuje hovězí krev po litrech a na krku nosí pentagram, nebo své dítě začnete léčit bazénovou chemií.

Žmur se letošní školkový rok držel. Od září nepřinesl vši, svrab a k vaší lítosti vám musím prozradit, že ani mé amatérské laboratorní testy se špejlí nad odleželými exkrementy nepřinesly očekávané červí ovoce. Minulý týden ke mně v noci přišel a povídá: „Všude je spousta pranýřů. Jsou k nim přivázaní vězni a mají sešitý oči“ a rozbrečel se. Na čele by se mu dala usmažit omeleta, teploměr pípá 39,2. Jakmile se Žmur vrací z výprav po svých reinkarnacích, bývá to signál pro návštěvu dětské ordinace.

„Haló? Já jsem z těch dětí nemocná a vůbec nevím, kdy budu“, zahuhlá  Žmurova lékařka vyčítavým tónem, ze kterého poznám, že jsme třicátípátí v pořadí toho rána a ze všeho nejradši by už nebyla nikdy. A tak se vydáváme k zastupujícímu lékaři. Čert vem, že jde o veterináře, co ještě včera šlehal rodící ovci ketamin. Vás zajímají fakta a čísla. Tady jsou:

1. Buďte akutní případ. Nemyslete si, že pediatra ohromíte prohlášením, že Tomík pokašlává a v noci se mu teplotka vyšplhala skoro na 37. To z vašeho týmu udělá tak maximálně outsidera na posledním místě čekací listiny pod věšákem u dveří. Nepodávejte dítěti před návštěvou lékaře žádné utišující léky. Váš příchod musí být natolik výstřední, že dostane do kolen i vyhořelou dětskou sestru závislou na Neurolu. Rozkopněte dveře čekárny a nechte dítě blouznit a vychrchlávat zpěněnou krev po ostatních malých pacientech. Pokud je na ordinaci napsáno „NEKLEPAT“, osmělte se a vydrážděte tím sestru. I malá špetka zloby je lepší, než lhostejnost. Lhostejně můžete v čekárně sedět a čekat, až se pediatr vrátí z oběda (a vsaďte se, že nebude spěchat). Pokud ho naserete, bude se vás snažit vypakovat co nejdřív.

2. Rozeštvěte čekárnu. V tomhle období bývá plná, což je ideální počet na kolektivní strategie. Vypusťte hoax, že lékař ten den ošetřuje pouze pacienty s počátečním písmenem (doplňte podle vašeho příjmení). Pošeptejte matce vedle sebe, že sestra je recidivistka, co očkuje dětem draslík a máte na to důkazy. Až bude s prázdným pohledem žádat o zdravotní kartičky, některé slabší povahy to vzdají a utečou únikovým východem.

3. Sveďte doktora. Konečně přišla klíčová chvíle. Pokud jste striktně dodrželi předcházející body, můžete si gratulovat. Jste v ordinaci o několik hodin dříve, než běžní rodiče. Teď to stačí jen nepohnojit. Řekněme si popravdě, vaše entrée nebude zpočátku vnímáno úplně pozitivně. Obzvlášť sestra není vůbec nadšená z toho, že musela v čekárně vytírat vykašlanou krev a poslouchat od nějaké cizí krávy nadávky, že je vražedkyně. Sestra vás ale nezajímá, protože stejně nepředepisuje léky. Zajímá vás doktor, jeho život, zájmy, zklamání a sexuální preference. Nastudujte si dopředu třeba subakutní sklerotizující panencefalitidu a natáčejte si během jeho poutavého vyprávění o prolongované atrofii pramen vlasů na prst. Nechte se vyšetřit stetoskopem a proberte se spolu rentgenovými snímky nezaložených kyčelních jadérek.

4. Neodcházejte bez receptu. Po hodince v ordinaci zavládne jiskřivá atmosféra vzájemného souznění. Sestra z donucení vaří kávu a zlovolně tříská s hrnečky. Z čekárny se ozývá nesouhlasné hučení jako na demonstraci, podle tupých úderů na dveře bylo některé z usoplených děcek použito jako beranidlo. Teď je pravá chvíle nechat si předepsat léky pro nemocné dítě, kyselinu hyaluronovou na vypnutou pleť, antikoncepci, antidepresiva, experimentální přípravek proti stárnutí a poukázku do lázní.

5. Odejděte s grácií. Vezměte si příklad z důchodkyň, které tráví u lékařů každé volné dopoledne. Staré ženy v sobě mají zažitou moudrost, které se vyplatí držet. Použijte na zabijácké pohledy čekajících matek stejné fráze, jako ony: „A to jsme si s panem doktorem aspoň pěkně popovídali“ nebo „Ještěže zrušili ten zlodějskej poplatek, za týden přijdeme zase na kontrolu!“

23 komentářů:

  1. U vás v tý Prahééé to teda funguje:-)

    Shodou okolností jest ta paní, co se mnou bydlí, zdravotní sestra u pediatra; a tak nemohu s některými výše uvedenými body souhlasit.
    Přestávka na oběd: moje žena by si přála přestávku na oběd, bohužel Mudr drží dietu a tak žádná přestávka není. Navíc halda psychomatek a špaldamatek nedovolí mít přestávku.
    Neklepat není na dveřích proto, že si v ordinaci furt vaří kafe a probíraj se Ženou a život, ale třeba proto, že na některá vyšetření je třeba klid - třeba zkouška sluchu se při mlácení na dveře nedá udělat. Nemluvě o tom, že v ordinaci zhusta bývají lidé vysvlečeni a některé puberťačky nesou dost nelibě, když do ordinace vnikne celá rodina Červeňáků a užívá si pohledu na holou prdel. (To jsi totiž vynechala - existují lidé, kteří rovnou vkráčí do ordinace)
    Mimochodem jsem svojí ženě daroval soupravičku na french press a při několika návštěvách v ordinaci pošesté večer jsem ho našel zalitý a kafe v něm studený.
    Nedůležitost sestry - veliký omyl. Ve většině ordinací (množina se úměrně zvětšuje se stoupajícím věkem Mudr.) to funguje tak, že Mudr. jen podepisuje recept, v některých ani to ne; dost často vydávají recept sestry aniž o tom Mudr. vůbec ví:-(
    Že v čekárně je zhruba 3/4 pacošů, kteří kdyby měli trochu rozumný rodiče, stačilo by jim na rýmičku a kašlík trocha bylinkovýho čaje a klid, místo dřepění u doktora, je následek četby internetových fór (kašel dle mimibazaru je vždy smrtelný) a touhy státu (a lidí) mít na vše papír, takže v ordinaci by kromě sestry měl sedět ještě písař a psát potvrzení, statistiky, hlášení, potvrzení o tom, že podal potvrzení a vyplňoval stále se měnící formuláře, do kterých nejde psát žádnou na trhu běžně dostupnou propiskou.

    Ani se nedivím, že někteří Mudr. už vzdali i vysvětlování, že na chřipku antibiotika nefungujou, protože když to vysvětlují desetkrát a v čekárně houstne napětí, načež psychomatka stejně prášky chce, raději je píšou rovnou, aby zvládali davy lidí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neber si to moc osobně. Ono když je čas na každotýdenní ublognutí a vtipné historky mají zpoždění, přijde k duhu i čekárna u pediatra.

      Vymazat
    2. Tyjo, já zapomněl napsat nějaký smajlíky.
      Osobní to není!!!!

      Vymazat
  2. Sejra, to podepisuju jako pediatr , ano, taková je realita.Je fakt, že jsou chřipky,trvá to 4-6 dní, nezvykle dlouho,T kolem 40 i u dětí,které netrpí na vysoké teploty.
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dlouhodobé 40 je fakt na návštěvu doktora, ovšem 36,9 a jedno zakašlání podle mého návštěvu u lékaře nevyžaduje, o lécích nemluvě.

      Vymazat
    2. Nojo, jenže dítě se soplem a teplotou nemůžeš poslat do školky, musí být doma a sním někdo další. Takže musíš k doktoru, abys dostal ošetřovačku a předložil ji svému zaměstnavateli. Pak ti dají ubohých pár korun místo vejplaty, le když nemáš nikoho na hlídání, tak co zbejvá.

      - to osobně neznám, jen soucítím s pár kolegyněmi.

      Vymazat
    3. Já vím, řeší to dnes a denně spousta matek. A je to chyba systému, kterou odsírají všichni. Mě osobně to nasírá třeba v těch prvních třech dnech, co nejsou placeny. Kua proč? Třeba loni jsme byl na plánované operaci kvůli věci, kterou jsem si nezpůsobil sám. A jsem potrestán 3 dny bez příjmu.

      Vtipné je, že významná část těchto matek pak odloží milé dítě k babičce a stejně jde do práce...

      Vymazat
    4. Liška: Takhle přesně to bude u nás, s nejbližší hlídací babičkou vzdálenou přes 100 km. Já už teď přemýšlím, jestli má vůbec cenu hladat práci, co nebude remotní, nebo jen s občasnou docházkou. Minule mi Čičman vrátili ze školky za obyč průhlednou nudli. To bych s ní mohla být doma od října do dubna:(

      Sejra: Pokud babičky má, no. To je ten problém, který si taky nezpůsobuješ sám a schválně. S těma neplacenými prvními třemi dny práce jsem to ani nevěděla. Jako správný korporátník bys to teď mohl vykrýt sick days, my jsme jich měli 3, nebo 5 na rok (což teda neomlouvá tohle debilní nařízení pro zbytek lidí mimo korporace).

      Vymazat
  3. A co teprve, až virus zika udeří plnou silou i v ČR!

    OdpovědětVymazat
  4. Je mi úplně jasné, že jsem zase za cynickou sebestřednou bestii, ale ráda bych místopřísežně prohlásila, že plně podporuji vyšší platy a stavy lidí ve zdravotnictví, děcka ještě antibotika nikdy neměla a potřebovala jsem se jen zbavit vnitřní tenze po týdenním domácím vězení se střevní virózou. (A toho doktora jsem fakt nesbalila, protože mu táhlo na stovku a zajímal sen jen o mandle a to ještě ne moje).

    Sejra: Dík za podrobný report a smajlíky ti cracknu na mimibazaru!

    F.: Myslím, že se sem dostane tak maximálně zbídačený a polomrtvý kus, který bude pod hlavním titulkem ve všech médiích, zatímco se akcie Diffusilu vyšplhají na historické maximum...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za cynickou bestii nejsi, neboj!
      Ale za vyšší platy bych horoval, třeba moje žena se potácí s platem v takové "výši", za kterou by většina přítomných ani nevstala. I ta zmíněná rodina Červeňáků má vyšší příjem, ačkoliv do práce nechodí, chodit nebudou a nikdy nechodili:-(

      Vymazat
    2. Taky bych byla pro to, aby nelékařský zdravotní personál měl vyšší platy. V listopadu jsem byla na velké operaci, sestřičky i ostatní kolem byli skvělí a ochotní... a berou čistého tolik, co já odvádím na sociální dani. Tak kde sakra ty naše prachy, co strkáme do Babišova pytlíku, jsou???!!!

      Vymazat
  5. to má takle furt ? ten Žmur ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, jen když má horečky - teď. Jako menší i ve snech bez nemoci, ale postupně se ty dveře mezi tady a tam zavírají.

      Vymazat
    2. pfffů ... ale zase má do života něco navíc

      Vymazat
  6. Lvíček povídal "to bych chcípnul strachy, kdyby ke mně přišlo v noci dítě a tohle mi povídalo", a já jsem ráda, že Brigule v noci exkurze do minulých životů ani v horečkách nepořádá :D

    OdpovědětVymazat
  7. Po přečtení článku jdu svést nějakého doktora.

    OdpovědětVymazat
  8. Quanti: My už jsme zvyklí...na všechno:)

    Žena: Super. Tak ještě dobrovolníka, co půjde chrlit do čekárny a Asociace zdravotních sester mi bude psát děkovné dopisy!

    OdpovědětVymazat
  9. Kdyz se tu probira, co deti resi ve spanku, Bob mi vcera behem odpoledniho spanku vylozil, jak spermie prijde k vajicku, zatuka, vajicko mu ustrihne ocasek a uz se muze vyvijet miminko. Byla jsem na nej pysna.

    OdpovědětVymazat
  10. :-D my máme naprosto nudnýho pediatra, včera jsem tam byla s děckem hned ráno a byli jsme tam širokodaleko jediný
    žmur je hustej a on to bere v klidu? nerozhodi mu to sandal? mě by kleplo, kdyby mi to ditě jen vyprávělo, natož kdybych to viděla

    OdpovědětVymazat
  11. kulida: Bob je nadějný chlapec. A co Alice? Má ve spánku nějaké navazující přednášky?:)

    Ela: Je rozhozenej, brečí, ale pár minut - jakmile se trochu probere, zapomíná to. O tom chlapovi se zašitýma očima už ráno nevěděl. My ty jeho kamarády naštěstí známe jen z doslechu, vidět bych je taky nemusela;)

    OdpovědětVymazat
  12. Jako lékařské dítě jsem zásadně chodil rovnou bez čekání, ještě teď si pamatuju na ty protáhlé obličeje čekajících nebožáků se zlomeninami, uříznutými prsty a infarktových ležáků, když doktor na pohotovosti volal :" tak kde je ten syn vrchní sestry s tím zarostlým nehtem"...
    Dalimil

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je jen o málo horšíí, než být syn třídní úči...!

      Vymazat