čtvrtek 29. září 2016

Mazlavé tajemství krabice s Legem


„Frau Hauser, můj otec odjel ranním transportem do Terezína. Mohu se spolehnout na naši domluvu, že ho nepošlete dál na východ?“
„Ale samozřejmě Rebeko. Můžete se spolehnout na to, že budete už brzy s celou rodinou zase spolu!“
 
Tohle není noční můra, ani vzpomínky z minulého života, ale kousek z LARP festivalu, který jsme si střihly s Marťou o víkendu. Hra se jmenovala Prezident a točila se kolem postavy Emila Háchy, Marťa si vystřihla ve shodě se svým skutečným příjmením starou nacistickou bestii a já ve shodě se svým masochismem nejvíc beznadějnou roli Židovky, čímž jsem si celý zážitek poněkud zkrátila – protože z téhle role se dalo odjet jen nedobrovolně a jednosměrným vlakem. V každém případě bylo odpoledne s přišpendlenou židovskou hvězdou natolik dusivé, že jsme skončily se strašným hladem a žízní ve Vystřeleným voku, poslechly si ještě možná poslední letošní koncert venku a potkali podle svých slov nejchudšího transsexuála v Evropě.
 
Tím tak trochu končí pohodová část týdne a začíná vyvrhovací zbytek. V neděli odpoledne jsme si dali výlet do lesa – slunce hřálo, les šuměl a po chudáku Pižmurovi na lesní stezce zůstavala cestička zvratků, na kterou se dychtivě sbíhali mravenci z celých Brd.  V pondělí ráno byla Čičman nezvykle zamlklá až do chvíle, kdy vrhla hrozitánskou šavli z mlíčka do mé klávesnice. Čímž se dostáváme k zářijové spotřebě 2ks klávesnic/ měs., protože tu první polil Žmur „trošičkou“ šťávy a na té druhé vlivem trávicích enzymů nefungují písmena B, V, C a já při psaní přeskakuji mezi notebookem a externí klávesnicí jako multiinstrumentalisté, co hrají na housle, nohama na klavír a hlavou třískají do gongu.
 
A jak správně tušíte, včera jsem se nevzbudila zrovna se zdravou chutí na snídani já. Nejdřív jsem si to nechtěla moc přiznat, prostě mě asi nesedly ty krevetové závitky k večeři, což je věc, kterou lze od záludných mořských plodů vždycky očekávat. Potom za mnou přišly děti s knížkou „U lékaře“ s obrázky porůznu polámaných, zpuchlých a obolákovaných dětí, která mi poněkud přitížila. A když mě potom Žmur poprosil, jestli bych mu mohla pomoct s garáží z Lega, najednou jsem věděla, že mám jen dvě možnosti a desetinu sekundy na rozhodnutí. Poblít se na buď koberec, nebo do krabice s kostičkama za užaslého dvojhlasného zvolání „No mamiiii?!“
 
To mají za ty klávesnice!

23 komentářů:

  1. Lego je omyvatelné! A skoro by se chtělo zvolat "what a girl" :)

    OdpovědětVymazat
  2. :-D koukam že blitka běží i napříč blogama :-D ja poblila muži auto :-D

    OdpovědětVymazat
  3. prezi: No právě, úvaha mezi čištěním koberce a čištěním Lega byla jednoznačná!

    Ela: Auto je nejhorší, ten smrad se v něm drží i přes veškeré pokročilé čistící techniky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nám docela zafungoval nějakej neutralizér od Airwicku. Růžová flaška s rozprašovačem.

      Vymazat
    2. Zato vonný stromeček z kokosovou příchutí udělá z auta spolehlivě zeblitej karibskej bar 4. cenové, otestováno a nedoporučeno. Díky mé čichové paměti mi z toho naskakuje husí kůže i po dlouhých měsících!

      Vymazat
    3. muz ma naštěstí caddy jako pracovní a tudíž omyvatelný plasty :-D

      Vymazat
  4. Já se v sobotu zlil jak divá zvěř... A neblil.
    Takže možná zvracíte všichni za mě...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme pěkně! Takže u tebe mám příští kocku bez následků, ok?

      Vymazat
    2. Tak mi jen dej vědět, až ji půjdeš lovit.
      ...nakoupim si do zásoby nějaký růžový štěstí...

      Vymazat
  5. To je už několikátý zdroj, z kterého slyším o blicí nemoci, pevně doufám, že k nám nedorazí! A krabice s legem je epická. (Beztak jsi to pak musela umýt ty...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No prááávě. Takže ono je ve výsledku jedno, čí je klávesnice, auto, nebo krabice. Stejně to myju já:) To Lego se dá aspoň hodit do pračky, na rozdíl od zbylých dvou.

      Vymazat
  6. z nějakého důvodu jsem se rozpomněl na starou gymnaziální historku, která skončila nazvracením do igelitky, jež obsahovala hru Maršál a špion:-) btw, tady vlevo nevidím aktualizovaný odkaz na svůj blog a znepokojuje mne to!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám pár podobných gymnaziálních. Věkem se vlastnost zvracet na netradiční místa prohlubuje i bez přítomnosti alkoholu. Takže hohó - těším se na to, kam budu zvracet za čtyřicet let!
      Aktualizováno, nebo si kdyžtak řekni ještě login do bloggera, aby ses vytopoval a umístil si do headeru pár bannerů?:)

      Vymazat
    2. Bez alkoholu tomu chybí trochu chybí nonšalance... Pamatuju si, jak jsem kdysi doprovázel spolužačku z třídního srazu a ona si v autobuse nablila do batohu se služebnim notebookem. Něco mi říká, že kdyby nebyla na plech, jistě by z toho busu zkusila vystoupit a pak by ohodila zastávku... Tuctovka, rozumíš...?

      Vymazat
    3. Úplně jsem si představila, jak ten zblitej notebook takhle pěkně po ránu s dunihlavem otevírám u hochů z IT:))

      Vymazat
  7. Jak to probíhalo dál, to už jsme nedořešili...
    Ale kdyby se něco takovýho stalo mně, vezmu si pak dva dny dovolenou/home office, hulvátsky to vymeju a pak poleju kafem... :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je asi jediný (ne)čestný řešení. Protože kreativním výmluvám typu "nastoupila jedna divná paní a vyblila se mi do tašky" stejně nikdo neuvěří (byť třeba zrovna tohle se mi jednou fakt stalo)

      Vymazat
    2. "...mohla bych si u vás odložit svoje boa...?" :-D
      Tohle někdo udělat mně, tak mu to okamžitě vrátim!

      Vymazat
    3. To jsem zatoužila až v dalších dvou hodinách, ale ne ze msty. Šlo totiž o přeplněný autobus Krkonoše - Praha na Nový rok a ta slečna mi jen stihla zaklepat na rameno, než mi poblila záda a tašku na zemi. Daleko horší bylo to, že sedící lidé u okének měli rádi teplo, takže odmítli ten kyselý smrad vyvětrat a solidárně jsme se o něj dělili ještě dvě hodiny jízdy.

      Vymazat
    4. Já bych to asi taky nedělal ze msty... Právě ten kyselej smrad já totiž snášim obzvlášť blbě.
      Klidně přede mnou vykrvácej, ale blití si radši nech až u toho nebudu :-)

      Vymazat
  8. Blááááá! Takže šuplíky a krabice s legem, jojo tradice je tradice!!

    OdpovědětVymazat
  9. dá se lego vyprat v pračce ?

    OdpovědětVymazat
  10. Liška: Přece jen je ale vidět určitý věkový posun; p2tolet8 Psice by krabici důsledně utěsnila a nechala ostatní členy rodiny dohadovat nad tím, co v tom ksakru kdy kdo rozlil...

    extláča: No jasně! V látkovým sáčku, už jsme ho párkrát přeprali i bez blití.

    OdpovědětVymazat