Příchozí

Část 1.: Přicházejí ve snech

„Mááá-míííí!“ budí mě několikrát v noci horrorové ječení, u kterého mi neprýští ze zad pot ani krev, jen unaveně hlesnu: „Uhm?“ a odploužím se zombie krokem podívat, co se to vedle v pokoji zase proboha děje.

„Právě teď odešel“, tvrdí Čičman trochu nesrozumitelně a vyptává se, jestli má před postelí bačkůrky. Můžu ji uklidnit. Ať tu byl kdokoliv, odešel čestně bez bačkůrek. „Velký hnusný Žižvald“, zívne Čičman a než se stihnu zeptat o koho jde, znovu usíná. Kromě Žižvalda mě Čičman takhle kolem druhé, třetí ráno zaměstnává taky tím, že kontroluju, jestli má všechny prsty („Seděl mi na ukazováčku a u-ží-ral mi prst shora dolů!“), nebo tupě zírám z okna ve snaze zachytit „protivného létajícího kouzelníka s kufříkem, který kašle“.

Část 2.: Přicházejí ve zlých předtuchách

„Hele mě už to fakt nepřijde normální“, říkám M. „Jak je možné, že se největší ospalec rodiny čtyřikrát v noci vzbouzí? Kdo je ksakru ten kašlající kouzelník?“ „A není to někdo ze školky? Aby jí neukazoval svého Žižvalda…“, odpoví pochmurně M. během toho, co se snažím z Čičman freudovsky vyšetřovat, jestli jí někdo ve školce neubližuje.

Část 3.: Přicházejí nepoznáni

Ale tohle už fakt normální není, docvakne i mě, když další noc Čičman hledá Žižvalda v zadku, kde se usilovně rýpe pravačkou. Roupi! bleskne mi hlavou. A je to tady! Podezřívavě jí svítím mobilem do zadku. Nic.

Část 4.: Přicházejí a jsou nesmrtelní

„To víte, že jsou to roupi.“ pokyvuje moudře hlavou naše stará dětská doktorka ráno v ordinaci, která už viděla víc červů, než běžný člověk nudlí v polívce a předepisuje Vermox. Velkoryse pro celou rodinu. „Nechte ji vykakat do krabice a za čtvrt hodiny to rozkrájejte špejlí, jestli mi nevěříte“, nabízí mě tipy na domácí laboratorní pokusy. To by ocenil možná tak Žmur, ale já radši uvěřím i bez stolice v krabičce a preventivně se odčervíme všichni. Tím bych to považovala za uzavřené, kdyby si Čičman neřekla další večer o namazání rozdrbaného zadku a nekroutil se jí z něj výstavní roup. Živý.

„Fuj, ten se má ale k světu. Vůbec nevypadá ani jako přiotrávenej tím svinstvem, co jsme museli sníst všichni“ prohodil M. K tomu se hodí vysvětlit, že M. si plánuje pořídit akvárko na chov krevet, takže v náhlé inspiraci hned dodává, že by Čičman mohla dodávat nítěnky jeho hladovým krevetkám, abychom potravní řetezec uzavřeli v rámci rodiny. „Nenapsala ti doktorka ty tablety náhodou s červem, místo proti červovi? Víš, že jí je přes sto let a pokaždý si plete, jak se jmenuju“, přisadí si Žmur.

Ráda bych to tu dneska ukončila jako Část 5.: Odchozí, ale stále k tomu nemám dost dobrých důvodů. Když už k nám v noci oknem neleze Žižvald nebo kouzelník s kufrem a katarem dýchacích cest, tak nalézám na špejli věci mezi nebem a zemí. Jo, až tam jsem klesla. Klidně mi napište do komentářů, jestli se teď při čtení mimovolně drbete mezi půlkami, a domluvíme se na podrobné analýze stolice. Odškrtnuto jako další z praktických skills rodičů malých dětí!