Průvodce pražskými vánočními trhy

Advent sice ani nezačal, ale pro vánoční trhy to není žádná skutečná překážka. Vánoční trhy nepotřebují advent a vlastně ani Vánoce – po pár turbomoštech si beztak nikdo na křesťanské myšlenky nepotrpí. A protože držíme děcka v domácím vězení kvůli chrchlání a bakteriálním ohňostrojům při každém dalším kýchnutí, dostali slíbenou propustku aspoň sem. Co jsme tam našli?

Stánek s přepáleným olejem

Pokud máte vánoční trhy spojené s vůní svařáku a zapálených františků, tenhle zpocený týpek vás svižným forhendem mastné pánve odpálkuje doprostřed letní sezóny na Slapech. Protože Vánoce jsou přece bramborový spirály, langoš a desetilitrová flaška s kečupem. Šprrrrrk!

Žmur: „Hurá, mají tu langoše!“

Čičman: „Fuj, tady to smrdí. Mami koukej, jak má ten pán špinavou zástěrku!“

Psice: „No fakt, ta zástěra vypadá jako turínské plátno!“

Stánkař na Žmura: „Buď si něco dej, nebo odprejskni, čmuchale!“

Staročeský trdelník

Další celoroční gurmánská senzace, kterou většina Čechů v životě nejedla (ani to neplánuje), zato průměrný japonský turista jich spořádá pět jen po cestě od Václaváku ke Karlově mostu.

Na rozdíl od langošů můžete trdelník využít jako jednoduchou pomůcku pro orientaci v čase: otvor v letním trdlu bývá zaplněn zmrzlinou. Díru v zimním trdlu prodejce zalepí duchem Vánoc za stejnou cenu.

Žmur: „Nikdy jsem nepochopil, proč se vyrábí jídlo, kterýho je míň, než toho vzduchu uprostřed!“

Ovčí výrobky

Ovce jsou novodobí vánoční mučedníci, jako bývali kapři. Zatímco zájem o kapry každoročně klesá, za ovce nikdo nedemonstruje, ani se protestně nepřivazuje k ohradám. Podle znepokojivého množství stánků s ovčími výrobky se bavíme o genocidě a to ještě ani nezačal prosinec. Přiznejte se, kdo z vás doma pokradmu nosí ovčí papuče, nebo si přes sebe provokativně přehazuje beraní kožku po vzoru betlémských pastýřů?

Čičman (rozprostírá své ruce a tělo po kožešinách): „Chtěla bych tu přespat a představovat si, že jsem malé jehňátko!“

Alkohol

Stánky s alkoholem jsou jednoznačně rozpoznatelné už zdálky, protože u nich postávají houfy skutečných zákazníků. „Bombardino pro taťky, punč pro mamky a horká čokoška pro děti!“ široce se usmívá prodejce a tátům od rodin solidárně leje do jakéhokoliv nápoje decku Strohu. Možná měl být tohle startovní stánek, kde je dobré začít, v tom horším případě i skončit. Pro mě zaváněla odpolední nalívárna laciným špiritusem spíš nekřesťanskou večerní kocovinou, ale od pana výčepního jsme si odnesli aspoň praktický trik jak se vysmrkat bez kapesníku. Fluf, zacpal si pravou dírku ukazováčkem a poslal do fronty před stánkem výstavního žluťáka. Fluf, vyfoukl si jako kraslici ještě levou dírku.

Žmur: „Hustý! Už mě neuvidíte smrkat jinak!“

Haré Kršna

Kršňáci vnáší do unylých koled z tlampačů to pravé fusion funky. Bubínky, sušenky a joint, co se dá ubalit do stránek hinduistické povinné literatury každého správného hledače duchovního osvícení. Pokud tenhle stánek zkombinujete s alkoholem, bude vám při transcendentálním tanci připadat, že Vánoce jsou hlavním hinduistickým svátkem a Ježíš na vás spiklenecky kyne osmi rukama. Kršnákům se to nebude líbit, ale když si přes sebe přehodíte ještě ovčí kožku, budete vypadat jako svatý Petr a navíc vám bude teplo (pozor, ať si neprotančíte beránčí papuče).

Stromečky

Doslova evergreen každého pořádného vánočního trhu. V běžných českých městech a obcích se jehličnany považují za plevel, v Praze jde o vzácnou komoditu se statusem bitcoinu nebo másla. Stromečky jsou naskládány v improvizovaných městských oborách, kde by nepřekvapil ani elektrický ohradník s dozorem 24/7.

Přesvědčili jsme se o tom na vlastní oči, když bouchač z tree security zasáhl proti seniorce, která si před ohradou ilegálně sbírala spadlé větvičky z panskýho. „Pani kam s tím jdete, chvojí je za patnáct tadyk podle ceníku!“

Tak za to u mě dřevaři skončili s nejnižším počtem hvězdiček. A to ještě navíc nevíte, jestli si za ty hříšný prachy domů nedotáhnete krále stromů!