středa 27. listopadu 2019

Hanibal


Nedávno jsme na tréningu improvizace dostali zadání na tvorbu záporných postav podle jídel, zvířat a lidí, který nesnášíme. Paradoxně jsem zjistila, že umím zahrát houževnatě nesnášenlivou pokladní z Tesca na volnou asociaci hovězí kližky, ale neumím zahrát sadistickou vrchní sestru z domova důchodců podle skutečnýho člověka, kterýho nenávidím. Žadný takový totiž neexistuje.

Cestou domů jsem o tom přemýšlela a byla jsem hrdá na to, že postava sadistické vrchní sestry mohla být inspirována pouze mými (dobře skrývanými) nechutnými povahovými rysy, a ne skutečnými vztahy.

Ráda na své vztahy myslím v hezkém. Jak mám ty vztahy s okolím pěkně nastavený. Jak moje hřejivá přítomnost v kolektivu občas spontánně vyvolá vzájemný omluvy, objetí a slzy úlevy. Znáte ty lidi, o kterých ostatní tvrdí, že jsou to sluníčka? O mě to ještě nikdo neřekl, protože umím být víc, než jen sluníčko. Velký třesk laskavosti.

„Ehmhuákcheh“, zakuckal se při mých úvahách eM. „A co Hanibal? Rád bych žárlil na to, že jste se s úlevou objali, ale myslím, že k tomu zatím nemám žádný důvod.“

Hanibal nastoupil jako nový hospodář naší školy v září. Vyplnil prázdné místo za paní Suchánkovou, milou starou paní, co vám přidala ke každému formuláři nějakou nestydatě vylhanou lichotku a recept na dýňový koláč. Hanibal byl podle všeho ředitelův strategický tah, jak jednou provždy odstranit rodiče, co se věčně camrají po chodbách školy a potom posílají otravné e-maily na plíseň na zdech, nebo na to, že z družinářky táhnou cigára, když řve po dětech, že jsou nevychovaní smradi.

První setkání s Hanibalem nastalo, když jsem šla na začátku září nahlásit Čičman obědy. Před jeho kanceláří se tvořila dlouhá bzučící fronta a na jejím začátku se mísil pláč nemluvňat s vyšilováním matek, které podle všeho nebyly schopné vyplnit přihlášku k odběru stravování.

Ráda bych na tomto místě podotkla, že jsem do jeho omšelého kumbálu vešla bez předsudků.

„Dobrý den“, nasadila jsem hned ve dveřích úsměv, který používám na úřadech a na eMa, když něco poseru a on o tom ještě neví. „Tak tady máte tu přihlášku ke stravování a já vás snad ani nebudu dál rušit“, vykroužím oblouček kolem stolu a mizím.

„Počkat!“  zahuláká Hanibal. „To se musí šecko zadat a překontrolovat, to není jen tak, paninko.“

Potom jsem svědkem zrůdné scény, jak Hanibal ukazováčkem s vystrčenou špičkou jazyka zadává něco do programu, který pamětníkům nápadně připomíná T602. „Tak a tady mi to podepíšete“, zabodne po dvaceti minutách kostnatý ukazováček do kolonky s nadpisem Jiří Nováček.

„Já ale žádnýho Jiříka nechci,“ odmítám právně převzít do péče cizí dítě. „To je z toho, že do mě pořád hučíte!“ seřve mě Hanibal, rozsápe přihlášku na cáry a loktem si vylije čaj. Lepkavá tekutina vytváří mendry kolem pouzdra na brýle a pomalu se vpíjí do Čičmaniny přihlášky.

Minulý týden mi přijde mail, že Čičman bude odhlášená ze školního stravování, protože jsme přes opakované upomínky nedodali přihlášku. Tentokrát jsem k potěše dětí nešetřila ošklivými slůvky, takže se případu ujímá diplomaticky talentovanější eM.

„Pan Hanibal je úplně normální starší pán, co má rád svůj systém“, napsal mi po jeho návštěvě. „Na stole má rodinné balení kloubní výživy a přípravku Depress. Myslím, že ho bere hlavně kvůli vám, šíleným matkám“, zakončil to eM poměrně nešikovně, za což jsem ho po právu vyzvala, aby si na sebe převzal všechny školní záležitosti včetně školního parlamentu a dobrovolného úklidu vajglů na školním dvoře.

Než jsem stihla vypsat výčet všech školních aktivit, kde se může eM angažovat a porýpat se za starého pána svém vlastním špatném svědomí, přišel mi mail od Hanibala. „Toto je poslední výzva“, píše Hanibal a připojuje srdečný pozdrav od školní jídelny.

„Dobrý den“ vlítnu do Hanibalovi kanceláře s maniakálním úsměvem, který jsem dosud nepoužila, ale kromě této vzácné příležitosti se hodí na přepadávání banky a reklamace zboží v Albertu.

„Jdu sem skrz tu ztracenou přihlášku“ cedím mezi zuby a asi vypadám fakt zoufale, protože se Hanibal skrčí pod stůl.

Jak se hned ukáže, pouze kontroloval mé přezutí. „Nemáte galoše“, řekne věcně. „Víte, co je venku bláta? Co bakterií sem zanášíte?“

„Co jste proboha provedl s tou přihláškou?“ ptám se krhavě.

„S jakou přihláškou? To jste měla přijít začátkem září. Teď už tady všechny přihlášky mám a o další nestojím.“

„Ale – posíláte mi přece pořád maily o tom, že vám chybí přihláška…?“

„Já?“ zeptá se dotčeně Hanibal. „Já vám rozhodně nic neposílám. Jestli vám něco, chodí, tak to rozposílá On“, nakloní ke mně žalobně monitor.

Vzpomenu si na eM. Jak to diplomaticky zvládá a na to, jak příšerný jsou naše děti, když jsou hladový. „Ehm a mohl byste Mu, ehm, domluvit, aby už to neposílal?“ zašeptám jako totální magor a Hanibal si spiklenecky dá kostnatý ukazováček před ústa.

„Považujte to za vyřízené“ odpoví a nabídne mi žvejku.

„Tak mi teda vysvětli, proč, do prdele, mi, do hajzlu, přišlo, sakra, tohle“, ptám se eM, když mu tentýž den čtu rozhodnutí o ukončení školního stravování z důvodu nedodání přihlášky.

„Chudák. Asi tu žádost přes tu artrózu v prstech nemohl odkliknout“, řekne mi na to eM. 

Doufám, že se mnou pro dnešek souhlasíte: Tenhle svět nezná spravedlnost.




17 komentářů:

  1. do počítačových systémů se toho napíše... spíš je klíčové, jestli kuchařky Čičman dají oběd :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A taky o to, jestli ho Cicman opravdu sni, nebo se v nem porypa jako obvykle (v tomto smeru pozoruji genetickou zatez). Nezavisle na systemu stedre kucharky rozdavaji jidlo asi uplne kazdemu, kdo o nej projevi aspon trochu zajmu:)

      Vymazat
  2. Jmenuji se Miroslava Němcová, z regionu Český Krumlov (Česká republika). Po 12 letech manželství jsme byli s manželem v jedné z trav, dokud mě konečně neopustil a přestěhoval se do Kalifornie, kde jsem s jinou ženou. Cítil jsem, že můj život skončil a mé děti si myslely, že už nikdy neuvidí svého otce. Snažil jsem se být silný jen pro děti, ale nemohl jsem ovládnout bolest, která trápí mé srdce, moje srdce bylo plné smutku a bolesti, protože jsem byl do svého manžela opravdu zamilovaný. Každý den a noc o něm přemýšlím a vždy si přeju, aby se ke mně vrátil, byl jsem opravdu naštvaný a potřeboval jsem pomoc, takže jsem hledal pomoc online a narazil jsem na web, který navrhl, že Dr. Osagiede může pomoci získat zpět věci rychle. Cítil jsem, že ho vyzkouším. Kontaktoval jsem ho a řekl mi, co mám dělat, a udělal jsem to, pak pro mě udělal kouzlo Láska. O 48 hodin později mi můj manžel opravdu volal a řekl mi, že mi a dětem tak moc chybí, tak úžasné !! Tak se vrátil tentýž den s velkou láskou a radostí a omluvil se za svou chybu a za bolest, kterou způsobil mně a dětem. Od toho dne bylo naše manželství silnější než dříve, díky Dr. Osagiede. on je tak mocný a já jsem se rozhodl podělit se o svůj příběh na internetu, že Dr. Osagied skutečné a silné kouzlo kouzlo, že budu vždy modlit, aby žili dlouho pomáhat svým dětem v době potíží, pokud jste tady a potřebujete své Ex zpět nebo se váš manžel přestěhoval do jiné ženy, už neplakejte, kontaktujte toto mocné kouzlo. Zde je jeho e-mailová adresa: doctorosagiede75@gmail.com nebo whatsapp +2349014523836 viber na +2349014523836

    OdpovědětVymazat
  3. Už je tady zas! Popravdě, poté, co se Prorok Nosa Ugo vykašlal na našeho ztracenýho pokoutníka, jsem už ztratila v centra magické pomoci důvěru:(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On vám toho pavouka nenašel, jo? :-O

      Vymazat
    2. Místo něj centrum magické pomoci dodalo octomilky!

      Vymazat
    3. ...asi sis tu objednávku před odesláním nesprávně přeložila do Xhosy místo do Cikundy...
      Což je ovšem pochopitelné. Já mám v Bantuských jazycích taky trochu guláš.

      Vymazat
    4. Ewe! S mou mizernou cikundstinou muzu byt rada, ze jsem nepostradala manzela. Nejspis by prijel s kufrikem ten nejhorsi typek z Ugovy vesnice!

      Vymazat
    5. V podstatě by sis mohla gratulovat, kdyby přijel jen jeden takovej...

      Vymazat
  4. Myslíš, že by ti pomohl s tím obědem?
    Hele, já nechápu jednu věc. V době, kdy lítáme na Měsíc a můj robotický vysavač už dávno do Číny poslal informaci, že u mě není co ukrást, proč neexistuje školní systém, do kterého dostaneš přístuppové údaje a zaklikneš tam, jestli tvoje děcko bude chodit na obědy?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslim, ze za opsany cislo z kreditky by pomohl i s Hanibalem...No, ona je cela situace bezvychodna prave proto, ze mame system online objednavani obedu, ktery rozesila automaticke notifikace o odhlaseni kvuli neplaceni, nebo prave nedodani prihlasky. A spravce toho systemu je Hanibal, ackoliv tvrdi, ze System prevzal kontrolu a zacal se chovat jako AI...

      Vymazat
    2. To chápu a jsem ochotná Hanibalovi i celkem věřit, spíš mě zaráží fakt, že musíš někam nosit papírovou přihlášku, když by mělo poté, co ti jsou přidělené údaje k přihlášení do systému, stačit, že někde zaškrtneš, že tvoje dítě bude chodit na oběd. Taky si myslím, že v roce 2019 by role správce přihlášek na oběd měla spočívat v tom, že Hanibal bude sedět ve vytopeném kanclu a se školníkem soutěžit, kdo chytne do pusy kloubní výživu z větší výšky.
      Na druhou stranu po zkušenostech s digitalizací státní správy, kdy se ani po pořízení datovky nevyhneš bez tužky a scanneru, by mě to zarážet nemělo.

      Vymazat
    3. Já se spíš divím, že k tomu nepotřeboval kopii OP, otisk palce a výpis z rejstříku trestů, po své zkušenosti s digitalizací. Obědy zaklikáváš online, to je jasná věc. Ale to přeci nebrání tomu, aby to bylo všechno ještě pěkně na papíře v jednom obtloustlém šanonu pěkně ještě s GDPR a povolením fotit děti při jídle (pokud se ten vzácný okamžik podaří zachytit - naše děti tam chodí hlavně pít štávu a soutěžit v celotřídní výzvě jak daleko letí brambora odpinknutá na vidličce).

      Vymazat
  5. Zjišťuju, že číst s několika(tý)denním zpožděním má jisté výhody. Například diskuse bývají skoro stejně výživné jako samotné články :D.
    Ale jinak to ve mně vyvovalo nostalgické vzpomínky na trhací lístečky na oběd, který byly dobrý jen k tomu, aby je člověk ztratil ještě dřív, než došel do školy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, taky to tak praktikuji:) A taky se trhací stravenky dávaly na jazyk a dělal se s nima čert, jestli znáš ten trik?!

      Vymazat