pondělí 28. června 2021

Malý šutrák velkého vděku

 

Když Čičman ještě chodila do školky, byla nedílnou součástí naší cesty přes park krátká spoluchůze s Aničkou. Aničce bude okolo dvaceti, ale holčičkou s aktovkou zůstane navěky.

„Ahoj holčičko!“ pozdravila vždycky Čičman jako první a „Ahoj její maminko!“ dostalo se pak i na mě. Dozvěděly jsme se, že má kousek od parku školu. Někdy taky o tom, co měla ke snídani a někdy jsme šly jen tak mlčky a nebylo to v sociálním stresu, že je potřeba něco říkat. Potom začala Čičman chodit do školy opačným směrem a rána s Aničkou byla nenávratně pryč.

Proto jsem měla upřímnou radost, když jsem Aničku ráno potkala na zastávce i s celou jejich třídou, a vlastně i za to, že mě nepoznala. Sice mě na první pohled většina učitelek netipuje na potenciálního sexuálního predátora, ale i tak jsem se nechtěla veřejně rozmazávat mé podezřelé zvyky a přivolat na Aničku mračna pedagogického hněvu za vybavování se s cizími lidmi. Jak jsem měla za chvíli poznat, učitelky byly vyškolené na mnohem silnější kalibr.

Jako třeba nutkání dotýkat se cizích lidí a vytrhávat jim sluchátka z uší, se kterým se potýkal jeden Aniččin spolužák a upřímně tím vyděsil Amíka, co by za to v New Yorku střílel ostrýma. Zatímco učitelka obrací pozornost na nápravu škod a loví v hlavě anglická slovíčka omluvy, část třídy začíná mexickou vlnou odhazovat mikiny, a do toho přijíždí přeplněná tramvaj.

Zmatek. Učitelka cpe děti zpátky do mikin a do předních dveří. Asistentka mezitím brání druhé dveře, aby z nich děti nevystupovaly zpátky na zastávku. Držíme se svorně za jednu tyč s týpkem s Downovým syndromem a zvědavě po sobě pokukujeme. Mnohem víc než já ho ale upoutá chlápek na sedadle před naší tyčí.

„Feťák!“ zvolá ten malinkej týpek hlasem tak velkým, až to protne celou bzučící tramvaj.

„Tomášku, to se přece neříká!“ ozve se někde z anonymního davu kousek za námi hlas pedagogická výčitka.

„On ale myslí foťák“ houknu zpátky do toho chumlu. Tomášek se mnou souhlasně přikývne a zírá dál na naleštěnej Nikon pověšenej na krku chlápka před námi. Za záchranu před účou mě bleskově přijal do svýho týmu. Jeho ruka se nenápadně vyšplhá po tyči a obejme tu moji.

A tím je rozhodnuto, na který straně v bitvě o foťák budu stát. Než se ale stihne odehrát velká foťáková loupež, třída na Muzeu vystupuje. Nestihla jsem mu ani zamávat.

O kus dál před metrem nahmatám v kapse něco těžkýho a tvrdýho. Kamínek! Fakt se tady nechci pouštět na tenkej led a odhadovat, kolik dvojek červenýho si dá po výletě s Aniččinou třídou jejich učitelka.  

Chci jen úplně jednoduše a účelově poděkovat za ten šutrák a vlastně celý ráno, kdy jsem se nemusela koukat jen na lidi, co zírají do mobilů.

25 komentářů:

  1. Jestli ti udělá radost šutrák, dovezu ti kilo suťového odpadu, co shromáždila B z výletů za poslední měsíc ("to je tak krásnej kamínek!!!")

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuji za laskavost, ale nemuzeme si stezovat na nedostatek. Minule jsem je nasla i v gumovem tesneni pracky...

      Vymazat
  2. I já se hlásím, že ráda dovezu menší skálu "pokladů", které mi už kolikrát málem rozmlátily pračku leč byly šikovně uschovány kdesi v podšívce. Zcela zdarma přidám menší nakladač klacků-mamíí, ten musíme vzít, koukej, jak je krásně červavej...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo presne! To zlovestne mlaceni a tukani z hlubin pracky, ktere nuti ke zpytovani, jestli jsem prohledla uplne vsechny kapsy! Klacky se u nas od malicka schovavaly k popelnicim, tam je nikdo nevezme:)

      Vymazat
    2. Zrovna včera jsem náruč klacků odnášela do blízkého lesíka...

      Vymazat
    3. Já zase včera odnášela nálož papírů a popsaných sešitů, který sebou Čičman zbytečně vláčela v aktovce. Některé historické relikvie byly z období březnového lockdownu. Záhada nepochopitelně těžké aktovky a přetěžování nebohých dětí vyřešena:)

      Vymazat
  3. No to je ovšem doják! Ten kamínek byl určitě veliká cennost, takže ses nepochybně v jeho očích vyhoupla aspoň na úroveň pohádkových víl, kouzelných babiček na rozcestích a mluvících ryb a mravenců :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prave, cenim si toho jako medaile s vylozkou, protoze me cizi deti vetsinou spontanne moc radi nemaji.

      Vymazat
  4. Šutráky mi občas nosí komteska. Takový ty pomalovaný, co se porůznu povalujou venku... Jelikož jsou to dary, tak je dál poslat nemužu, ale mohl bych tě obdarovat vlastnoručně vyrobenou peněženkou z krabice od mlika.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O tech mi ani nemluv. Porad se snazim Cicman vysvetlit, ze ta hra fakt neni o tom, kdo posbira a vyhamouni co nejvic kusu, ale je to marny, marny, marny. Penezenka z mlika zni ikonicky! Neco, jako kdyz se za Premka Podlahy pletly z pytliku od mlika rohozky!

      Vymazat
    2. :-) peněženku berte. Právě jedna taková rohožka stále slouží na chalupě...mamka zkoušela snad vše s čím Přéma přišel. Peněženka tedy bude věčná.

      Vymazat
    3. Jsou překvapivě odolný... :-)

      Vymazat
    4. Tyjo, rohozka z mlika fakt jeste slouzi po tech letech! vypada to, ze na te vecnem svitu nesmrtelnych plastu fakt neco bude:)

      Galahad: A to je tvuj novy obor podnikani? To bychom te meli podporit do zacatku a dostat to mezi fashion blogerky/)

      Vymazat
    5. Anonym: A co konev, co šetří vodou? Taky máte? :-)

      Vymazat
    6. Ó ano!
      Fashion blogerky jsou přesně ta společnost, do které jsem se vždy chtěl probít! :-)
      Hele ne - obor podnikání to není. Zkusil jsem si onehdá - inspirován panem hostinským - ve svý oblíbený osvěžovně dvě nebo tři vykouzlit. On jich tam má plnou jednu tak odhadem třílitrovou dózu a čas od času takhle likviduje zásobu prázdných tetrapacků.

      Vymazat
  5. Ještě lepší je dívat se do mobilu na video, ve kterém se lidi dívaj do mobilů :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To už zavání smyčkou ohýbající časoprostor:)

      Vymazat
  6. Psice, a Chardonnay večer? Bylo? Z vietnamský večerky? ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chardonnay neprobehlo dobre tri roky, nebo jak uz je to dlouho, co se mam intoleranci na vino. Ale nekdy se mi o nem normalne zda!

      Vymazat
  7. To je zajímavý. Když přidávám koment jako Unknown, nemusím potvrzovat, že nejsem robot. To mi teda nepřijde jako dobrý zabezpečení proti spamu...tím spíš, že si jako robot stále častěji připadám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi te to na zaklade vnitrnich pocitu spravne zarazuje do podezrelych. A s tim spamem je to jedno, celej tenhle blog je spam.

      Vymazat
  8. Krásnej šutrák. A co důstojného s ním provedeš? Bude v květináčku, nebo bude mít to privilegium být v pohotovosti po ruce v kapse dál? Nebo putovní?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja si na tyhle artefakty narozdil od zbytku nasi sberatelske rodiny nepotrpim, staci mi sbirat pribehy. Takze skoncil na ulici a muzu jen doufat, ze se jednou nepotkame v tramvaji a nebude vymahan zpatky:)

      Vymazat