středa 26. ledna 2022

Noví sousedé

 

Poslední dobou se cítím jako táta, když mu máma v jeho nepřítomnosti tajně vyhodila jeho zhroucený, flekatý a nesnesitelně nemoderní křeslo a vyměnila ho za sexy a bohužel zcela bezemoční model. Táta tenhle komplot své nejbližší rodiny a místní nábytkářské společnosti nesl psychicky dost těžce. Uklidnil se až za pár měsíců, kdy nové křeslo působením fyzikálních a chemických vlivů jako je celoročně línající kocour a vybryndaný kafe, začalo konečně vypadat jako jednovaječné dvojče uneseného nábytku.

1. Noví sousedé v novým bytě

Za dva týdny se stěhujeme. Je to třetí termín stěhování, se kterým už nic nehne. Zažili jsme během rekonstrukce všechno: Hnusnou práci. Zmršenou práci, kterou si po sobě pan Vasilenko musel opravovat. Zmršenou práci, kterou si po sobě nikdo neopravil, protože už na to není čas. (Svým způsobem to zvráceně připomíná korporátní projekty). Když jsem byla v Malešicích naposledy pro souhlas se zavedením internetu, dostala jsem od správce domu mohutnýho zjeba za řemeslníky a víkendový vrtání do betonu. 

„Paní Kudláčková, co bydlí pod náma, na mě v sobotu zvonila čtyřikrát. Dovedete si vůbec představit, co to znamená?“ řval na mě ukřivděně správce a mně se okamžitě vybavila pleskající sloní chodidla našich dětí. Znamená to, že paní Kudláčková bude opřená o zvonek nejméně třikrát do týdne, zatímco jí budu do její ozubené tlamy tyranosaura cpát moučníky a slova omluv. Ne, že bychom měli dobrý sousedy teď. Ale když poslední dobou vidím jejich zachmuřené tváře a vzteklý kopání do popelnic, dojme mě to.

2. Noví sousedé ve starým bytě

Já jsem to věděla, naše děti to věděly, vy jste to věděli – jen Em tvrdošíjně doufal, že s odchodem Chrudoše zůstaneme u chovu rybenek pod vanou. „No neměli jsme se dobře?“ ptá se Em vyčítavě, když ve vysavači chrastí tajný sklad bobků a krmiva vybudovaný pod naší postelí.

Čičman se prázdnou židli po Chrudošovi snažila přeobsadit na volnou pozici pro psa. Jednu chvíli už to vypadalo, že se v opuštěný kleci se bude prohánět křeček s velkýma očima, který za pár týdnů začne štěkat a celá rodina bude překvapeně čelit faktu, že jsme si domů přitáhli čivavu.

Po svědivé zkušenosti s Kájínkem jsem pro tentokrát zatrhla i návštěvy zverimexů. Zapátrala u chovatelů a našla Její roztomilost, syrskou paní křečkovou s pracovním názvem Julie. Julie je čtyřikrát větší než Chrudoš, hedvábně měkká, voňavá, přehnaně úzkostlivá a naprosto nevypočitatelná. Čůrá mi na tričko a hrozně rychle zdrhá.

„Podvedli jste mě. Je to potkan bez ocasu!“ zachrčí štítivě Em, když uvidí slečnu Julii, jak zuřivě hryže do přepravky.

„Tohle že je mládě? A kam ještě vyroste?“ komentuje Žmur další dění, když Julie svalnatými pažemi rozrazí pootevřenou přepravku a sápe se na svobodu.

„Mamí! Žere to beton!“ zavřeštěla Čičman, když tvrdošijnou Julii vystrčila klacíkem zpod skříně spolu s odhryzanou hroudou zdiva. Něco mi říká, že jsme tu rekonstrukci vlastně dělat ani nemuseli.

Říkal tady někdo něco o betonu?

3. Noví sousedé v práci

Na konci léta odešel ke konkurenci můj kolega Marek z druhé půlky stolu. Asi je zbytečný vířit tady teorie, že odešel i mým přičiněním. Samozřejmě uznávám pár svých vad, abyste si nemysleli, že nemám žádnou sebereflexi. Mám dlouhý nohy, který často ilegálně překračují tenkou hranici našeho paravánu. Taky si občas potřebuju pustit hudbu do sluchátek (kdo ne?!) a klepat u toho do rytmu nohou, což vytváří fantastický virbl na celé pracovní desce. Když svačím nad klávesnicí, zní to z druhé strany paravánu jako vombat snažící se prokousat z výběhu. Tím jsem se vyčerpala a můžeme si říct, že nesmrdím, nežeru hnijící sardele a nekopu do cizích, omylem zatoulaných noh pod stolem, jako to s radostí činil můj bývalý kolega.

Když odešel, celej svůj první den svobody jsem poslouchala hudbu a měla u toho nohy prostrčený pod stolem skoro až k oknu. Mlátila jsem divoce do klávesnice, bez skrupulí jsem vymlaskla svačinu, zapila to vodou s bublinkama a krkla si. Tak chutná svoboda. Další dny jsem začala nenápadně anektovat území nikoho. Jako první jsem zabavila zdroje – nůžky a sešívačku, kterou Marek z nějakých chorobně lakotných důvodů nechtěl půjčovat. Potom jsem začala nenápadně posouvat paraván a rozšiřovat území své moci.

Zpráva šéfa o budoucím příchodu nového kolegy zastihla mé impérium v době největšího rozmachu. „Nechci ti do toho mluvit, ale asi to budeš muset TROCHU posunout“, vyjádřil se šéf distingovaně o 30 centimetrech čtverečních a volné židli, která zbyla z původního Markova pracovního místa.

Víte, mám kamarádku Světlanu, které je čtyřicet šest a žije sama. Jako kamarádka smím na návštěvě použít její místo na gauči a utřít si ruce do nesprávnýho ručníku. Ale jakmile to samé udělá její potenciální partner, vykopne ho. 

Chápu, že to nedělá naschvál. To z vás prostě udělá život a dostatek životního prostoru. Stačí žít nějakej čas bez ústrků, kdy vám lidi nevyhazujou křesla, nezvoní na vás, nečůrají vám na tričko a nekopou vám do holeně. Prostě si jen nejsem jistá, jestli se ještě dovedu přepnout do základního sociálního nastavení.

22 komentářů:

  1. A jéje, paní Kudláčková zní jako dáma k zulíbání. Ale pořád ještě je naděje, že sloní chodidla zvládne v pohodě - on je to oproti sbíječkám přeci jen docela rozdíl :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sbíječky jsou sice intenzivní, ale zato krátký. Osobně bych asi rychleji zešílela z neustálého cáp-cáp-cáp-prásk-cáp-cáp-cáp (frekventovaná chůze k lednici a zpátky).

      Vymazat
    2. Já jsem na zvuky hodně alergická a ze sbíječek šílím (poměrně doslova), ale na to, že nám nad hlavou duní tři děti, jsem si paradoxně docela bez problémů zvykla. Ale chápu, že to třeba někteří lidi můžou mít naopak :-D

      Vymazat
    3. Ja som bola chabrus na nervy, keď si kolegyňa pri práci celý deň pobrukovala. Myslíte, že by to bolo brané ako poľahčujúca okolnosť ak by som ju zavraždila? :-D
      Inak, ani také módne dreváky na vysokom podpätku chodiace po keramickej dlažbe nie sú na zahodenie. VŔŔŔ

      Vymazat
  2. 1) Vůbec mi nemluv. Stavební úpravy v bytě jsou teď citlivé téma i pro tu okoralou housku, co mam místo duše já.
    2) Bejt to potkan bez ocasu, zahořel bych náklonností.
    ...ale křeček...(?)
    3) Dlouhý nohy nejsou vada.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 1. Kdybys potřeboval řemeslníky, stačí říct, mrk:)
      2. Když oni si to u nás potkani nenávratně podělali ještě v belle epoque, kdy jsme neměli děti a byla to naše jediná starost. Jako Em si na ně třeba vypěstoval alergii - fyzickou i mentální. Po tom jejich věčným ochcávání a značkování lidí se mu začala dělat vyrážka a když dostaneš pecku přes nakousanej káblík od lampičky, tak to dušičku ani srdíčko taky zrovna nepohladí. Na potkany je u nás prostě stopka. Leda mu ustřihnout ocas a tvrdit, že je to křeček. Ačkoliv zrovna Julie mi teda zatím přijde jako ještě smrtonosnější past, než celá ta smečka krys.

      Vymazat
    2. Jelikož se jedná o úpravy městského bytu, které si objednalo město a my jen máme to štěstí zrovna v tom bytě bydlet, řemeslníci nebudou naše starost. Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli je to dobře, nebo špatně...

      Vymazat
    3. Je to dobre! Takhle te muzou stvat, muzes na ne nadavat nebo hazet sipkou na terc a predstavovat si jejich obliceje. A co je hlavni - nemuzes si po tom vsem rict, ze ty jsi ten hlavni dement, co je najal.

      Vymazat
    4. ...to sice ano, ale představa takovýho toho "Neplatíš, tak neser." mě trochu děsí...

      Vymazat
    5. Jo, tuhle situaci si dovedu docela zive predstavit. Plus nekonecnej bordel vsude a vecne pocurany prkynko. No, zkus to videt z te lepsi stranky - treba, jak se clovek bude tesit do prace.

      Vymazat
    6. ...no musím to zkoušet...
      Horší stránkou by byla starost, jestli mi žena zůstane věrna, až mě zavřou za trojnásobnou vraždu...

      Vymazat
    7. V druhý třetině jsem si představila ty polonahý svalnatý řemeslníky oděný jen do zástěr s nářadím, to mi nedělej tyhle asociační komentáře! Akorát ten konec mě vrátil zase zpátky do reality ušmudlanejch týpků s bříškem a žlutejma prstama od startek...

      Vymazat
    8. Já to neudělal naschvál - jistě nemusím nijak zdůrazňovat, že já si při psaní žádný polonahý svalnatý chasníky nepředstavil :-D
      ...pročež ovšem nemohu zaručit, že se to nebude opakovat... ;-)

      Vymazat
  3. S betonem nevím, ale malta rozhodně křečkům chutná. Moji rodiče kdysi takovou potvoru měli, když jsem ji pustil proběhnout ve svém pokoji, zašil se pod válendu a ani nemukal, dokud se neprokousal do komína. Ten naštěstí už nebyl používaný k vytápění, ale o patro níž do něj byla napojená digestoř. Průzkumník prohryzal, propadl, šelestil, přežil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dle mého skromného mínění hlodavcům chutná úplně všechno, co jim osvalení tlamičky dovolí rozžvýkat a polknout. Kolega z předchozího zaměstnání choval v garáži potkany. Byli docela vychovaný, nezdrhali... a ti většinu svého krátkého života trávili tím, že vyžírali tunely ve starym gauči. Polstrování, potah, dřevěnej rám...všechno jedno... Co mohli ukousnout a sežrat, to ukousli a sežrali.

      Vymazat
    2. Prožrat se až do komína je teda hustej výkon:D A potkanice u nás tenkrát měly rozjetej podobnej projekt, konkrétně si na nenápadném bočním kousku matrace prožraly červí díru do svého nového vesmíru. Chvilku nám to dalo, když jsme je pak hledali všude a krysáci nikde. Potom jedna z nich udělala začátečnickou chybu a vylezla za sýrem.

      Vymazat
  4. K sousedům... Já bych uzákonila zkušební dobu, jako u pracovního poměru :)... Byl by to teda masakr, ale už jsem byla ve svých nových bydlištích kolikrát různě překvapená. K hlodavcům chovala jsem jako malá, takže v druhohorách :). Ale mám zkušenost s těmi nechtěnými, prsklými.. na chalupě nepohrdli těsněním v ledničcce, v koupelně mýdlem. atd... Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenko, zkušebka dobrá, ale to by takovej plukovník Angrešt bydlel v celým paneláku sám, protože do jeho přísných kritérií by se nevešel nikdo. Jedině invalida s odoperovanými hlasivkami, trvale upoutaný na lůžko.

      Vymazat
  5. ten křeček mi připomněl mého prvního křečka v dětství Péťu, měl takové delší chlupy na zadku, má ten váš omítkožrout taky dlouhé chlupy na zadku? Co je to za plemeno? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Má dlouhý chlupy na zadku a vypadá díky tomu, jako když nosí tepláky. Plemeno nevím - kříženec žraloka a plyšovýho medvěda?

      Vymazat
  6. Julie vede, je úžasná a už se těším, až se více prokouše i do blogového světa. :D
    Jinak přeji, aby stěhování proběhlo poklidně a bezproblémově a aby se temperamentní paní Kudláčková dala případně uchlácholit kusem žvance a vlídným slovem. ;)

    OdpovědětVymazat
  7. Dáte nespokojeným sousedům do budoucna na výběr děti nebo sbíječky a běda tomu, kdo nevybere správně! :-)

    OdpovědětVymazat