pátek 4. února 2022

Žeru červy

Za týden se stěhujeme. Po de-se-ti letech. Stihla jsem se zasáknout do počmáraných stěn našeho bytu i do futer, kde jsou tužkou vyznačený úsečky růstu našich dětí. Myslím, že jen těžko pohledáte zarputilejšího mentálního důchodce, co by měl stejný problém nacpat svých pár věcí do krabic a odtáhnout o pár čísel dál.

Než k nám přišla nová paní křečková, chovatel mi dal na cestu jednu dobrou radu. „Kupte jí červy“ řekl mi mezi dveřmi naléhavě. „Když bude nějakej psychickej problém, na červa vždycky slyší.“ Protože jsem se odmítla podílet na domácím velkochovu živých červů, zbaběle jsem ve zverimexu zakoupila chrastící pikslu hnusu. Obsahuje sušený červy, rozlámaný součástky sarančat, brouků a vlastně ani nechci vědět čeho všeho dalšího. Vůbec by mě v té halloweenské směsi nepřekvapily ani sušený filcky nebo klíšťata.

Pokud nepočítám mezi psychický problémy žraní betonu, od kterýho by Julču neodradila ani smažená tasemnice v trojobalu, měl chovatel pravdu. Zachrastění uschlých červů se u nás doma stalo tajným signálem, po kterém se paní křečková vynoří se záhadných úkrytů typu zásuvka s ponožkami. Ochotně přiskáče a s nadšením si napěchuje do své lícní torby hlavu pakobylky, zatímco se zbytek rodiny dáví.

Občas hraju s dětma Uno nebo pokera. Ale už ne o peníze. Je to nevýchovný a hlavně nemorální. Skoro vždycky přijdu o všechny drobný. Nově vítěz určuje poraženému úkol. Nebudu vám sem ani psát kompletní výčet činností, který na vás vymyslí děti v předpubertálním věku. Myslím, že bude pro ilustraci bohatě stačit můj poslední debakl.

„Ale, ale…kdopak nám to prohrál?“ šklebí se na mě děti jako baziliškové.

„Klidně půjdu dělat dřepy nebo kliky“ nabízím férově. „Ale už nebudu jíst tu hnusnou chilli pastu se sójovou omáčkou, protože nechci mít vyžraný díry v jícnu.“

Děti čestně slíbí, že to nebude pálivý a že toho bude jen lžíce. Na oplátku musím slíbit, že budu mít zavřený oči.

„Mixit, oříšky a krevetový chipsy“ hádám při křupání párty směsi, co chutná, jako když vám někdo hodí do lopatu štěrku do úst. Snažím se jazykem vybrat kus oříšku, co se mi zasekl mezi zuby.

Což bylo nejspíš sarančí stehno. „Chcete tím říct, že mě krmíte chrastící pikslou?!“ snažím se potlačit dávivý reflex. A taky touhu se vrátit v čase do minulosti a trvat na striktním celoživotním používání kondomů.

Takže ano, až sem jsme prosím dospěli. Žeru červy. A navzdory slibům chovatele to žádný psychický problémy neřeší. Venku je hnusně a v komoře se vyčítavě  hromadí stěhovací krabice. Přišel čas.



20 komentářů:

  1. Teda, ty máš ale rafinované děti :-D Může tě ale hřát, že je tahle havěť prý velmi výživná. Aspoň nějaký klad :-D A kdysi jsem (tedy z vlastní vůle) taky červy ochutnala a teda zavírala jsem radši oči, ale chuť mě velmi mile překvapila. Vážně jako krevetový chipsy :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdysi před lety jsem podobný produkt (smažené červy) taky ochutnala dobrovolně - tenkrát chutnaly jako rozškvařená guma a od podobných experimentů mě to spolehlivě odradilo. Takže sušená verze pro hlodavce je vlastně příjemné krevetové překvapení, ale ten prvek dobrovolnosti mi tam bolestně chyběl:)

      Vymazat
  2. Vypadá to, že každý psychický problém je možné v principu vyřešit tím, že se vytvoří jiný, větší :-). Různé hmyzáky jsem několikrát ochutnal; chuť není špatná ale na designu bych ještě popracoval.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On se ten větší samozřejmě rychle vytvoří a dokonce pro to nemusím ani nic dělat. Stačí vytrvale ignorovat odtikávající bombu stěhovacího Dne D:)

      Vymazat
  3. Já mám v komoře pořád ještě směs ze cvrčků na špagety bolognese, kterou jsem ondyno vezla do Kačerova. Jsi inspirací.
    Jinak je zajímavý, že moje paní křečková se také jmenovala Julie (měla tedy i svého Romea a s ním následně čtyři potomky, přestože ve zverexu se zapřisáhli, že jde o dvě samičky). Přeju té vaší stejně blahý život jako měla ta moje a o něco lepší skon.
    A právě jsem se dozvěděla, že náš nový hlodavec (myška, co pravidelně navštěvuje ptačí krmítko) byla právě pokřtěna na Bobíka. Mňam, mňam, Bobík! zpívají si místní kočky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás k žádnému výbuchu hlodavčích vášní nedojde, a tím ani k neplánovanému těhotenství. Pro Ema je u jedna Julie výrazně nadlimitní. A teď mi řekni: žere ta myš ptáky? Nebo je sebevražednou návnadou? Mimochodem, musím se podělit o nový poznatek z edukační lesní stezky: původ jména sýkora koňadra je prý v tom, že "koňa drá". Prý na venkovských mrchovištích oždibovaly zbytky hospodářských zvířat. Tak bacha na sýkory!

      Vymazat
    2. Jakože kdybych já kráva pošla, tak do mě budou sýkory klofat?! No dopr...

      Vymazat
  4. Říká se, že je to strava velmi bohatá na proteiny, takže proč ne?
    Jenže kráva je na ně bohatá taky, takže proč jo...?
    ...ještě, že mě maj moje děti rády...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mno, kdybych byla jen o fous zlejší, tak se zeptám, jak dlouho ještě. A kdybych byla opravdu nechutně krutá, budu ti tvrdit, že ti neříkají celou pravdu o tom, co jsi kdy snědl:)

      Vymazat
    2. Nu...i ta milosrdná lež může být projevem citlivého přístupu ke starýmu tátovi... :-D

      Vymazat
  5. Ale fuj! To bych jim teda přichystala nějakou krvavou pomstu.
    U nás zatím zvířecí jídlo zkouší jen Matyáš. Dobrovolně. Poctivě ochutnává každou novou příchuť/značku psích nebo kočičích konzerv a granulí, kterou koupíme. Což je poměrně zvláštní, protože jinak má na pojídání kentusů dost slabej žaludek.
    A držím palce na stěhování. Mně samotnej přesun už nepřipadal tak strašnej jako to rekonstruování předtím. Člověk se do novýho koneckonců těší. Ale je pravda, že to je deset let, tak možná to mám jen zastřený milosrnou mlohou zapomnění :))).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjo, to teda smekám. A jsou v tom fakt chuťový rozdíly? Asi mám mezery, ale já si to všechno představuju prostě jako mdlý maso s popelem a nějakou masokostní moučkou...
      No, pomsta už skoro byla. Respektive Em se dětí k tématu "co jsem ochoten/ ochotna udělat za peníze" zeptal, za kolik by snědli Julčin bobek. U Žmura by tahle podívaná přišla jen na dvě stovky a byl dost zklamanej, že mu bylo zapovězeno to doopravdy provést:)

      Vymazat
  6. Hmm, naše děti pražený larvy potemníků celkem s nadšením baští a my se musíme držet, abychom jim to nesežrali, je to docela drahý :D ale hlavy sarančat by mě taky nadšením nenaplnily.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohuzel jsem si poprve nedala ty pravy a odradilo me to od jakychkoliv dalsich experimentu. Zato u vas vidim potencial zalozit si farmicku...!

      Vymazat
    2. V tomhle směru bych považoval za nadmíru žádoucí, aby se chutnou a vydatnou svačinkou ukázali být potravinový moly...

      Vymazat
    3. Vid? Nebo octomilky a rybenky.

      Vymazat
    4. Ideálně všichni tři.

      Vymazat
  7. a my trapně amatérsky krmili křečka zrním a mrkví.. vy to prostě vždycky musíte mít o dvacet levelů výš a o třicet levelů do strany :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ja mam porad nejaky nutkani ji prilepsit, kdyz vidim, jak se zivi tim zdivem!

      Vymazat
  8. Já bych to viděl jako výhodnou přípravu na výživu budoucnosti. Červi neprdí. Nebo jen malinko. Takže nám je naši zelení spasitelé na rozdíl od hovězího nezakážou!

    OdpovědětVymazat