čtvrtek 13. října 2022

24 hodin pod tlakem

 

Em je posedlý statistikama ohledně fungování těla. Jsem proti němu prosťáček, co o svým vlastním organismu neví vůbec nic. Používám tělo jako topinkovač – něco do něj hodím, vevnitř se to ohřeje, cinkne to a vyleze to teplý příslušným otvorem ven. Nepotřebuju vědět detaily o příkonu ani teplotu na desetiny stupně.

Em používá k monitoringu svých vitálních funkcí měřiče tlaku, tepovky a spánku. Mezi námi ho podezírám, že za zamčenými dveřmi toalety provádí taky analýzu stolice. Být Emovým srdcem je nonstop šichta pod nekompromisním šéfem, co si každý den tiskne vaši docházku a zatíná nehty do stolu, když vám někdy ulítne extrasystola mimo rytmus.

Jeden z Emových oblíbených přístrojů je designový měřič tlaku a EKG s extra škrtící manžetou. Když jsem ho použila poprvé, myslela jsem, že mi rozdrtí pažní kost. Ještě bolestivější zážitek byl ale naměřený tlak v oranžových hodnotách. Já, která měla vždycky nízký tlak?! Zatímco Em se pyšnil tlakem 110/70, mně vyskočil na 135/90.

Měření tlaku se Škrtičem se pro mě obratem stalo adrenalinovou disciplínou. Zkoušela jsem na něj fígle. Měřit si tlak a u toho meditovat. Myslet na hrající si koťátka v košíku. Výsledkem byl tlak skoro vždycky ještě o kousek vyšší než naposled. A k tomu tepová frekvence surfaře, kterému právě žralok amputoval část kyčle. Jednou jsem to dopracovala na tlak 150/110 a anginu pectoris i s typickou bolestí na hrudi.

„Mně se to nějak nezdá“ vrtí hlavou moje doktorka. „Nasadím vám na 24 hodin holter, co vám bude automaticky měřit tlak po půl hodině. Za chvíli si na něj ani nevzpomenete. Klidně s ním zkoušejte různé věci. Lehkou aktivitu, nebo klidně kávu, ať víme, co a jak působí.“

„Zítra ráno si řekneme, co a jak dál“ otevírá mi dveře ordinace a já vplouvám do ulic se slušivým walkmanem u pasu a rukávem na levý ruce.

Nesnáším takový to chlácholení, že na něco zapomenu. Zvlášť když je to něco, čeho se bojím. Je to jako cachtat se v oceánu na pobřeží Austrálie. Moc dobře víte, že se vám každou půlhodinu do zadku zakousne žralok, ale podle mé doktorky máte relaxovat v nafukovacím plameňákovi a pohazovat kolem sebe kousky kuřecích jater jako návnadu.

Je mi úplně jasný, že pokud nemám zítra skončit jako kardiak s částečným invalidním důchodem, musím strávit 24 hodin s holterem pokud možno ve stádiu mozkové smrti.

Takže se na tramvaj sunu jako kuchyňská skříňka plná porcelánu. Hlavně se nezadýchat. A myslet na koťátka. To se mi dopoledne celkem daří, takže si odpoledne dovolím i espresso přesně podle lékařského doporučení.

Lituju toho přesně za čtvrt hodiny. Absence ranní kávy z mého těla vytvořila nažhavené závodní auto, které jen netrpělivě čeká na svůj příděl benzínu. Grrrrrm, mlátí mi srdce jak na Masarykově okruhu. Pod rukama mi ubíhají maily a články, manžeta se zběsile nafukuje a v holteru to zlověstně cvaká.

Tuhle zběsilou rallye stylově zakončím sprintem na autobus, když jedu do školy pro Čičman. A teď se mám jako uklidnit jak?!

Naštěstí je Psice hlavička. Do hrnku naházím pět pytlíků čaje na usnutí a zaliju to horkou vodou. Je to černý, hořký a chce se mi z toho trochu blít, což pěkně vystihuje celou uživatelskou zkušenost s holterem. Písmenka v knížce se rozbíhají. Vzbudím se před večeří.

Večer odmítám Emovy nestoudné návrhy na nemocniční sex s holterem. Nejspíš se tím částečně vysvětluje Emova obsese v přístrojích a nejspíš bych byla pro svého muže nejvíc sexy, pokud bych se zrovna nacházela v bezvědomí a napojená na hadičky na JIPce. Smutný.

Pokud ale v těch 24 hodinách mám najít bod kapitulace, je to rozhodně okolo třetí ráno, kdy se vzbudím s pocitem, že je něco špatně. Náměsíčná Čičman bloudí bytem. Strašně se ji leknu, načež začne pumpovat manžeta a cvakat ve walkmanovi. Navíc do toho mluvím, a to je při měření zakázaný.

Konečně chápu pacientku, která ze sebe holter údajně servala, protože už to nemohla psychicky dál vydržet. „Tak až ho ze sebe budete strhávat, nezapomeňte vyndat baterky, protože jinak při dalším nafukování praskne manžeta“, poučila mě pragmaticky doktorka, evidentně plná důvěry v mou psychickou kondici. Ale ne, tuhle zbabělost já neudělám. Donosím holter až do trpkého kardiakova konce.

„No, byla to docela divočina“ hodnotím ráno u doktorky svůj výkon. „Třeba bychom to mohli zopakovat jindy – až nebudu pít kafe, dobíhat autobusy a dcera nebude náměsíčná…“

„To asi ani nebude potřeba“ odpovídá soucitně doktorka za monitorem.

Prášky, stent, okamžitá hospitalizace, běží mi v setině sekundy hlavou. Musím říct sestřičce na příjmu o Emově deviaci v hadičkovým sexu, až se za mnou bude cpát na návštěvu…

„Máte ho úplně normální, průměr 122/79. Jedinej vysokej tlak jste měla včera ráno tady u mě, když jsme ho zapojovali a teď, to jste byla asi v čekárně. V noci taky dobrý, jen jedno měření jelo naprázdno.“ Asi se mi s Čičman na chvíli zastavilo srdce.

„Syndrom bílého pláště, u vás i při domácím měření. Asi vám k tomu můžu doporučit jen jedno – vyhýbat se tonometru“ pokrčí doktorka rameny. 

Mimochodem, Em si pořídil prsten monitorující okysličení a mozkovou aktivitu během spánku. Myslím, že se nám tady otevírá nový nablejskaný hřiště pro další paniku. Konečně se odhalí v celé své nahotě, že mám jen jednu hemisféru a dýchám ledvinou!



28 komentářů:

  1. moje zkušenost s holterem před lety byla krapet odlišná -
    doktorka: tady těch cca 180/120 okolo 18:30 to je jako co?

    já: No, to u nás zazvonil soused, strašně mě seřval, pak jsme se seštěkali a pak odešel...

    doktorka: A tady v těch 23:20? Podobná hodnota
    já: No, to jsem si na to vzpomněla...

    doktorka: tak se míň rozčilujte a hlídejte no, páč ty hodnoty jsou jako hraniční...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skvělý:)) Mimochodem beru zpátky všechno špatný na naše sousedy. To muselo stát za to, taková podvečerní dořvávačka...

      Vymazat
  2. S tlakem 135/90 otravuješ doktorku, hypochondře? :-D Já měl holtera někdy v květnu. Pořídil mi prášky, protože těch 150/100, co mi naměřila doktorka v ordinaci, bylo ještě docela mravnejch. Z toho holtera vylezlo průměrnejch 187/105, přičemž největší pecka byla 213/104.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 135/90 byl ten startovní. Cílový byl kolem těch 150/115, a do toho byly občas úplně divný hausnumera. Jako při návštěvě pohotovosti: "Pane doktoreee, pani má tlak 125/125. Tak to tam do papírů asi radši nebudu psát nic, neee?" No, jak už jsem ti jednou psala - u mě je to vzhledem k rodinnému genetickému dědictví celkem na beton, že jednou je brát budu. Jen doufám, že to bude slučitelný s mým zapomínáním a zakládáním čehokoliv. Až budu při tlaku 250/250 hledat prášky v zásuvce a přemýšlet nad tím, esi jsem je náhodou nedala do mrazáku, nebo nepřibalila dětem na svačinu.

      Vymazat
  3. Nebyl přístroj jen napůl funkční kvůli zbytkovému romadůru ve vzduchu? To by vysvětlovalo úplně vše.

    Jo a bylo na tom záznamu tlaku vidět, když člověk na záchodě doopravdy silně zatlačí? To mám někdy pocit, že mám tak 510/350.

    AP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by byl ale cinklej i ten Emův. S tím zatlačením jsem to nezkoušela. Ale mohla jsem zkusit tlačit, když mě to měřilo po tom dobíhání autobusu. Z experimentálních důvodů by mě zajímalo, jakej tlak by holter naměřil po tom, co člověk doběhne autobus a ještě se v něm rovnou veřejně defekuje. A jaký tlak by měl asi řidič, až by mě vykopl ze dveří a potom uklízel znečištěné sedadlo?

      Vymazat
    2. No jo, a jakej tlak by pak měli doma, až by dopravní podnik pak zveřejnil záběry z kamer a každej by se dětí ptal, jestli to doopravdy byla maminka.

      A některý be to rovnou chtěly taky naučit. O tom by byl dobrej díl ze South Parku. Ráno, školní autobus. Cartmen: "A teď budu váš šéf, protože jinak poseru celej školní autobus, jako to dělá paní Psice z Prahy." Kyle: "To nedokážeš Ericu." "To teda dokážu, včera jsem na to koukal na youtube a celej večer jsem trénoval. Dokážu posrat už i strop. Psice je můj guru." Kyle: "Fuj Cartmane, jsi prase." Cartman: "Všechny vás poseru, musíte se podřídit. Jinak vás potká osud horší než smrt." Stan: "Jé hele, Kenny se protáhl okýnkem a srazilo ho auto." - Cartman: "No vidíte, kdybyste se podřídili hned, tak je Kenny ještě naživu. Asi. Vrazi." a "Stane, dej mi snídani, ať je poznat, že tě šikanuju. Do školy potřebuju mít pořádně nabito. Nebo tě poseru." Stan a Kely se na sebe smutně podívají a dají mu svačiny i s plechovakama koly. Carter jim je jí, říká jim: "Kdybyste kluci věděli, jak máte dobrý svačiny." Vypije koly. Krkne si. "Poletím do Prahy a udělám si s paní Psicí selfíčko. Jsme si tak podobní."

      A.P.

      Vymazat
    3. K posrání krásnej příběh! Děkuju a kéž by se tak mohlo stát, bylo by mi ctí pozvat Cartera na pivo.

      Vymazat
    4. Z toho by mohla bejt ošklivá polízanice, jelikož jde o nezletilce, ne...? :-)

      Vymazat
    5. Psice:

      Nejlepší kompliment mého života. Co ze mě mohlo být, kdyby mě takhle doma chválili. Kurva drát.

      Galahad

      No, dobrej advokát by argumentoval, že Cartmen je tu od 13 srpna 1997 a prostě jen vypadá mladě. No a jestli by se mezitím LGBT rozrostlo na LGBTZPN, tak by si nikdo netroufl kritizovat.

      A.P.

      P.S. ZooPedoNecro

      Vymazat
  4. Taky jsem si vyzkoušel a nafukoval se jak žaba zrovna v době, kdy jsem poprvé (a naposled) podlehl naléhání bývalého kolegy, abych jim v jejich novém a prozatím chudičkém startupu udělal "pár firemních fotek na web". Výsledky mi radši pan doktor ani neřekl a suše podotkl, že jestli to ještě půjde, měl bych se zase ukázat za rok :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně těch pár naměřených hodnot vysokého tlaku doktorka taky radši konkrétně neprozradila. Ale pokud ten průměr vycházel takhle optimisticky, asi jsem měla ve světlých chvilkách tlak 60/30, aby se to vyrovnalo:)

      Vymazat
  5. Traumatické, ale k popukání :-D U mě to bylo vždycky obráceně. "Ježiš, devadesát na šedesát! Je vám dobře? To máte normálně? Nechcete kafe? Zvedejte se radši pomalu!"
    PS: Australské přirovnání zahřálo u srdce :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem dřív mívala nízký, ale věkem se to postupně spravuje. Už by se to ale mohlo přestat dál "vylepšovat":) Jinak s tím nízkým tlakem se mi podařilo párkrát málem omdlít, nejčastěji v noci při cestách na záchod.

      Vymazat
    2. Od toho jsou doktoři. Půjdete za felčarem, ten vám pustí žilou, tlak klesne a život je zas veselej.

      A.P.

      Vymazat
    3. Naštěstí je moderní doba a pijavice na pouštění žilou si člověk může pěstovat sám ve skleničce od klapacích zubů. Když se to přežene, stačí exnout koktejl z rozmixovaný placenty.

      Vymazat
    4. Na můj nízkej tlak se chodili dívat doktoři z celý neurochirurgický jipky, protože to ti svítí to číslo nad hlavou a furt kontrolovali, jestli to není polámaný. Nebylo, já jsem.

      Vymazat
    5. To je ten dobrej pripad, kterej se da lecit neomezenym prisunem kofeinu, kokainu, rizikovyho sexu a adrenalinovych sportu...

      Vymazat
  6. Zaobstarajte si glukomer, to je ten pravý adrenalín

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To věřím. Škoda, že není nějaký detektor tumorů k domácímu použití, věřím, že s tím bych si taky užila.

      Vymazat
    2. Aspoň na nějaký tumory jsou cvičení pejsci. Úplně to vidím. V práci si dám před odchodem panáka na ty nervy. Jedu domů. Pak v bufiku dole zase panáka na odvahu. Vyjedu vejtahem nahoru, otevři dveřem němá tvář mě očuchá, dá znamení, že je vše v pořádku. Dám si panáka na ty nervy. Svalím se na gauč a koukám na TV. Po půl až hodině vstanu, sundám boty a kabát, a dám si pivo a v klidu slavím že jsem zdráv.

      A.P.

      Vymazat
    3. A ted ten horsi: Prijdes domu, uz za dverma slysis temny vrceni. Pomalu otevres dvere. Hafik te celou svou vahou strhne k zemi a s vytim ti vykousne kus tvare i s tumorem z hlavy. Celkem by me zajimalo, jak se ti psi na hledani tumoru cvici. Jestli ocichavaji v nemocnici vyoperovany tumory. Nebo jestli je dostavaji za odmenu jako micky na hrani a vypestuji si na nich zavislost jako drogovi psi?

      Vymazat
  7. Jsi dobrá! Já to někdy v odpoledních hodinách strhla, protože ta tortura už byla k nevydržení a pod manžetou se mi rozlévaly dvě modřiny o velikosti houbičky na nádobí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebylas to náhodou ty, před kým mě doktorka varovala?! Přiznej se, nevyndala jsi baterky a celý to s patřičným efektem prasklo jak balónek z pouti:)

      Vymazat
  8. Psice,
    A co takhle treba mala domaci sada anestezie? Tu by Em neocenil? Verim ze pak teprve byste si uzili spouuustu srandy! Dneska uspis ty me, zitra ja tebe :) kdyz se probudis milacku :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pri mem tvrdem spanku se tohle vsechno podle me uz jednostranne deje!

      Vymazat
  9. Krásně se to četlo a dobře to dopadlo. :)

    OdpovědětVymazat
  10. To je fajn, ze te supermarket syndrom nechyta treba u zubare. Tam by se dalo krome svezeni na kresle vyzadat krasna spousta zakroku a vecirek by neskoncil, dokud bys mel jeste tolik zubu, ze bys mohl jeste artikulovat zadosti o dalsi a dalsi zakroky.

    OdpovědětVymazat