úterý 2. prosince 2014

Podzimní mlýnek na žal


Dámy a pánové, výroční depresivní speciál temnější než průdušky Jiřího Bartošky je opět tu!

Na mém lakmusovém papírku lidského zármutku poznáte globální oteplování; zatímco podzimní deprese na mě v minulých letech zaútočila koncem září, letos jsem se ještě v půlce listopadu spokojeně poplácávala po holých zádech: vždyť já mám ten podzim docela ráda!

Nemám. A těmahle rohlíkama, jako jsou procházky v barevném listí v tričku s krátkým a dýňový kompot s rumem, mě už příští rok teda rozhodně nikdo neopije. Otevřete si okno dokořán a podívejte se sami, co je opravdový podzim.  

Pokud pominu utápění se ve vlastní neschopnosti dotáhnout věci a všudypřítomném pocitu beznaděje, který ve své hloubce  atakuje i prvoligové hráče, jako jsou šestinedělí, pozitivní HIV test nebo mleté maso z Alberta, začínají u nás oslavy podzimu obvykle tak, že někdo volá. Ale já si zrovna dělám topinky a potom si s Čičman skládáme věž z rybiček v tomatě, takže se zapomenu  a upamatuji se až tak za hodinku. S nekalým tušením zjišťuji, že volala školka.

„Přistihli jsme Žmura, jak chrchlá a utírá si nos do rukávu. Teď tady ten chudáček sotva sedí se skelným pohledem a jen mlčky šíří bakterie“ zasyčí na mě učitelka naléhavým tónem, jako kdybych vyrabovala nemocnici v Monrovii, vhodila do herny  zkrvavenou matraci a utekla zadním vchodem. „Přijďte si pro něj co nejdřív!“

Na to, že se podle očitých svědectví Žmur ve školce s chlapsky skrývaným úpěním přidržuje o zeď,  aby se nesložil, po návštěvě doktorky a přidělení vazby minimálně na týden doma vykazuje až příliš mnoho elánu. Nakažlivého elánu. Pozítří chrchle Čičman, aniž by to mělo aspoň nějaké benefity, třeba aby si šli aspoň doprčic po obědě na chvíli lehnout. Uběhne pár dnů a chrchlám já. Ale rozhodně nejezdím po bytě na motorce a nebavím se tím, že bych házela Milému křupky do bot.  Odevzdaně ležím na hracím koberci, leje ze mě smrtelný pot, ochraptím a vyroste mi velkolepý opar nad rtem, který opravdu nepřipomíná znaménko krásy, jako spíš útok kyselinou od zhrzeného prodavače ze stánku Döner kebab.

Večer si natírám své stigma Herpesinem. „Po aplikaci si vždy umyjte ruce a nikdy nedopusťte, abyste se dotýkali obličeje, natož spojivkového vaku“, vybaví se mi letmo příbalový leták, když si mažu noční krém na zbytek obličeje. Zvesela zachrchlám nad představou, jak se na mě ráno dívá ze zrcadla elephant man a odvrávorám na lůžko.

Ráno vstanu – a ti zlejší z vás se teď těší na spojivkový vak – ale marně. Zato na tvářích a bradě mi vybuchují další čtyři puchýře. Do téhle chvíle je to spravedlivé -  jako když vám chcípne křeček, protože se s ním převrhla lodička ve vaně a vy jste ho dali sušit do mikrovlnky, aby nenachladnul. Ale co ten pátý opar v uchu?!

Prostě na to seru. Do března nevytáhnu paty!

Ilustrační foto: Předpokládaná podobenka Psice zhruba v polovině zimy

24 komentářů:

  1. Hehe a nemáš neštovice?
    Voni děti někdy z těch školek přinesou všelicos:-)

    OdpovědětVymazat
  2. První věc, co mě od neděle rozesmála. A to i bez spojivkového vaku!

    OdpovědětVymazat
  3. Sejra: Nene, já na opary bohužel trpím, takže poznám. Akorát jsem dosud měla civilizované formy na rtech. Jinak neštovice děti ještě taky ještě nepřitáhly, ale ona by byla škoda vyplácat všechny nemoci jen na prosinec!

    Quanti: já si říkala, že je v tomhle pochmurném počasí na čase potěšit cizím neštěstím:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takový neštovice na vánoce taky nejsou k zahození:-)

      Vymazat
    2. to má Sejra recht, spolehlivě anihilujou všechny rodinné akce a jiné společenské nemilosti, vždyť kolik návštěv odradí sdělení "mám opar" ???? žádné, ale "máme neštovice" to je bába tutovka

      Vymazat
    3. Závidím tu schopnost, já to nějak do zábavna přetavit (tentokrát) nedokážu :))

      Vymazat
    4. Sejra, extláča: a co takhle rodinná epidemie svrabu a líheň štěnic pod botníkem, šli byste? To by byly vůbec komorní svátky!:)

      Vymazat
    5. Já bych uvítal odteď cca tři týdny nonstop spánku a probudit se tak okolo 30.12., malinko si užít silvestra a pak zase spát tak do konce února (a modlit se, aby někdo mezitím zaplatil složenky, co v tu dobu chodí)

      Vymazat
    6. Quanti - jsou tu tací, kteří se se zubatou už několikrát fest objímali, takže komplet rodina v neštovicích je jen bezvýznamnou svědivou epizodkou:-)))

      Vymazat
    7. Sejru by po zubaté jen trošku lechtalo i kompletní svlečení z puchýřnaté kůže;)

      Vymazat
  4. Představila jsem si, jak jedeš po bytě na pořádný mašině, pořádně túruje motor a ty vždycky přibrzdíš v zatáčce, motorka se pořádně smýkne a v tu chvíli ladně hodíš do bot křupky.

    Chrchlálisti a ještě opary, to už je na jeden podzim trochu moc! Více oparů najednou? Jak to dokážeš s humorem? Psicí by chtěl být každý! Co se humoru týče, ne ohledně oparů.

    Já opary vůbec neznala do chvíle, kdy mi šéf řekl, že si nemusím hledat jiné místo, ale že můžu zůstat. To byl takový šok, že se mi začal dělat opar v nose. Jenže já nevěděla, že je to opar, já ho neznala. Zůstávala jsem s ním, již rozrostlým, celkem v klidu. Až o víkendu, když ho viděla matka, bylo jí to divné a že mám jít k doktoru. Z toho jsem se vyděsila (když už i moje drsná matka někoho posílá k doktoru), napadlo mě, že zemřu, že je to nějaká divná choroba a šla jsem na pohotovost do nemocnice.
    Tam jsem se dověděla celou pravdu, že jde o opar.

    Od té doby nepřišel. Snad mi šéf nedá padáka, aby se mi z toho šoku zas něco nevyrazilo.

    OdpovědětVymazat
  5. No, tak ta pořádná mašina je plastová, ale túrovat a přejíždět nohy se s ní dá taky moc pěkně!

    Já jsem statisticky zjistila, že každý nový den v nějaké depce přináší nové ložisko. Takže se musím povznést, jestli se nechci opařit fakt komplet. Ale opar v nose, to je známka punku, takový ve sbírce ještě nemám! Mně se ten první objevil, když jsem jezdila přes Prahu posledním vlakem v 8 večer do Tábora a jednou mi kvůli zpoždění spoje ten vlak ujel, takže jsem strávila úrodnou noc v centru. Tenkrát byl kolem Hlaváku ještě nefalšovanej Sherwood a žádný nákupní galerie a povídala jsem si se zlodějíčkama, smažkama, homo prostitutama ve Fantově kavárně, taxikářema, bezdomovcema a úplně divnýma lidma až do šesti rána, kdy jel první ranní. Tenkrát jsem Prahu vůbec neznala, ani nikoho tady, ani neměla na hostel (námět na post:)

    Každopádně to souvisí s šokem a stresem, který popisuješ i ty. Akorát že mně věkem stačí už jen nachlazení a trocha blbý nálady.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjo, taky jsem jednu noc trávil na hlaváku - bylo to tuším v roce 1993 a toho, kdo mě v té době znal nepřekvapí, že jsem mezi místní osazenstvo docela zapad;-)

      Vymazat
    2. Týjo, vy jste hustý!
      Já spala na nádraží jen v Doudlebech a v Dobšinskej Ĺadovej Jaskyni. V Berouně to bylo i s kontrolou policie, ale tam jsem jen čekala dvě hodiny, než pojede první vlak.

      Vymazat
  6. ber to z té lepší stránky - za pár dní si můžeš slušně přivydělat jako realistický čert:-) panáky included!

    OdpovědětVymazat
  7. Sejra: Jo, já jsem asi taky docela zapadala, protože místo pomoci nevinné mladé dívce ve stresu, mě fízlové jen opakovaně legitimovali:)

    lobo: Z tohoto úhlu jsem nad tím pravda ještě neuvažovala. A těm největším spratkům dám rovnou i pusu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak mě si cajti nevšímali, protože s ohledem na můj zjev si mysleli, že sem ve stejný prdeli jako ti ostatní. Moje infiltrace byla dokonce tak úspěšná, že ani místní chátra nesomrovala drobný:-)

      Vymazat
  8. to je dneska doba, tady se normálně soutěží v tom, kdo byl kdy víc v životě v prdeli ! a pak že z hovna bič neupleteš .... já myslím, že nejhůř by bylo, kdyby se někomu udělal opar na jebákovi ! ale bohužel žádné lajky asi nedostanu, protože se mi to nikdy nestalo .... :(
    (jistá vulgarizace mého postu naznačuje, na které straně sporu o prezidenta stojím ... a místo zimmermanovy konstanty zakončuji popěvkem ... kun-da-sem, kun-da-tam)

    OdpovědětVymazat
  9. Galahad: spíš motýlka a frak

    extláča: svět se zbláznil, tak odhal své jizvy a furunkly, jsi na správném místě passy!


    OdpovědětVymazat
  10. mně se první opar udělal poté, co jsem prohlásila, že jsem ještě nikdy opar neměla :o))) velká chyba!
    jinak jsem se cizím neštěstí též dobře pobavila...
    u nás doma lítá jeden nabitý marod, představa dvou mě děsí!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je přesně zákeřná opaří taktika! S nemocnými dětmi to do počtu podle mě vyjde už skoro nastejno, podstatné je, že jsou sice ofiko nemocní, ale jinak zdraví až moc, takže je z toho jen sociální izolace a dlouho se táhnoucí dny o 25 hodinách...

      Vymazat
  11. Moc pěkný obrat: sedí se skelným pohledem a mlčky šíří bakterie.
    To se mi líbí, to Vám ukradnu.
    Milan

    OdpovědětVymazat