Cvičný pracovní poplach

Pracovní pondělí nanečisto

Do konce rodičovské dovolené zbývají přesně dva měsíce, a tak mě nedávno kontaktovalo korporátní oddělení s dotazníkem na téma kariérní budoucnost, které muselo samo o sobě řadu matek upřímně rozesmát. Dotazník byl sepsán v jednoduchých větách a velkým písmem, aby ho mohly s ukazováčkem na monitoru odslabikovat i otupělejší kusy po dvacetileté mateřské. Matkám, které zvládly odeslat odpověď i s přílohou, přišlo obratem potvrzení s tleskajícími a objímajícími smajlíky a zbývajícím se automaticky schválila žádost o prodloužení rodičovské dovolené až do roku 2100.

Když už jsem úspěšně vyplnila dotazník, vzrostlo moje sebevědomí natolik, že jsem si rovnou vyžádala e-mail na mého současného nadřízeného a napsala mu povzbudivou zprávu zakončenou nestoudným návrhem na schůzku. A pouhých pár sekund nato mi přišlo:

„Milá Psice, díky za návrh. Taky bych pro Vás jeden měl: všechno s vámi ochotně dořeší kolegové z lidských zdrojů. Pěkný slunečný den! Váš D.V.

P.S. Hodně štěstí!“

Doufám, že tohle má D.V. nastavené jako defaultní odpověď na cokoliv, protože jinak bych to musela brát jako osobní vyjebávku. A za dalších pět vteřin zvoní telefon, ano, přesně v okamžiku, kdy mám vyřešit klíčový spor, kdo komu víc počmáral tričko lihovkou.

„Haló, tak vy byste se prý ráda vrátila k nám do práce“, pan B.Z. se ani vůbec nesnaží navodit dojem, že se mnou neztrácí čas v promarněném tlachání. „Pojďme se domluvit na termínu,  přeřvává Čičman, která se mi pověsila za nohu a olizuje mi koieno,  „a probereme spolu padá-, ehm, flexibilní možnosti, které vám naše společnost nabízí.“

Schůzka je domluvena zrovinka na pondělní ráno na devátou, kdy M. nemůže rozvést děcka po školkách, takže si dám rovnou takové pracovní poplachové cvičení.

5:00  Přesně v tolik jsem chtěla vstávat, ale protože si do noci koušu nehty a promýšlím scénáře, kolem páté usínám.

6:30   To už bych ale vstávat opravdu měla.

7:30   Se strašlivým řevem vybíhám z postele. Děcka prudí, že jsou ke snídani navlhlé lupínky, opařím se horkým mlíkem a nepřestávám ječet ani po tom, co se uvidím v zrcadle v mých jediných business šatech po pěti letech. No co, vintage je trendy. Házím do kabelky rudou rtěnku. Budu vypadat jako zoufalá štětka z Karláku na vejměnku a je mi to jedno.

7:50   Čičman vytušila, že není čas ani na rozmlouvání a bere si  do školky dvě igelitky hraček a nedojedenou misku s cereáliemi. Pižmič se na to konto musí vrátit, aby nashromáždil více předmětů do kapes.

8:00  Žmur se po příchodu do školky rozpláče, protože si sice vzal Blesk McQueena, ale zapomněl šusťáky na ven. „A to nemůžeš tomu Pohovorovi zavolat a říct, že přijdeš jindy?“ ptá se mě a smutně smrká do rukávu. Jak bych ráda!

8.05   Čičman brečí,  protože zapomněla ve Žmurově školce misku s cereáliemi. Při té příležitosti mi neunikne, že má na rukou podivnou vyrážku. Co to sakra je?!

8:06   V pohodě, jen moje rtěnka. Půlku snědla a zbytek si rozetřela zhruba po 80% těla. Teď řve pravděpodobně kvůli tomu, že nemá svoji misku a začíná jí být blbě z natrávené ropy.  

8:20   Využívám k předání Čičman tmavé chodbičky u šaten školky. Vypínám si telefon a zdrhám.

8:40  Jedu metrem mezi samýma nasranýma ksichtama. Jediný, kdo se tu usmívá, je smažka s pytlíkem ředidla a já, protože někam jedu bez dětí. Když si uvědomím, kam že to vlastně jedu, nasazuji stejný výraz submisivního zoufalství, který vidím na lidech okolo.

9:00   Učesaná, namalovaná a zpocená na recepci. Personalista má dvacet minut zpoždění.

9:20   Startuje desetiminutový závod v zírání. Personalista se mě snaží silou kvantové myšlenky přesvědčit, že je nejrozumnější kapitulovat se ctí, podepsat dohodu a vypoklonkovat se. Já bez odstupného neodejdu. Kdo zamrká nebo skloní pohled, prohrál.

9:30   Už mi po tvářích stéká řasenka, ale držím jako zakousnutý buldok. Vtom personalistovi zazvoní telefon, na recepci čeká další matka po rodičovské. „Tak se potkáme zase za měsíc“, loučíme se. A já myslím, že nejrozumnější strategie vedoucí k pokladu je dostavit se se zpožděním v domácím vytahaném outfitu a s dětmi k tomu. A samozřejmě s miskou cereálií!