středa 2. března 2016

Cvičný pracovní poplach

Pracovní pondělí nanečisto

Do konce rodičovské dovolené zbývají přesně dva měsíce, a tak mě nedávno kontaktovalo korporátní oddělení s dotazníkem na téma kariérní budoucnost, které muselo samo o sobě řadu matek upřímně rozesmát. Dotazník byl sepsán v jednoduchých větách a velkým písmem, aby ho mohly s ukazováčkem na monitoru odslabikovat i otupělejší kusy po dvacetileté mateřské. Matkám, které zvládly odeslat odpověď i s přílohou, přišlo obratem potvrzení s tleskajícími a objímajícími smajlíky a zbývajícím se automaticky schválila žádost o prodloužení rodičovské dovolené až do roku 2100.

Když už jsem úspěšně vyplnila dotazník, vzrostlo moje sebevědomí natolik, že jsem si rovnou vyžádala e-mail na mého současného nadřízeného a napsala mu povzbudivou zprávu zakončenou nestoudným návrhem na schůzku. A pouhých pár sekund nato mi přišlo:

„Milá Psice, díky za návrh. Taky bych pro Vás jeden měl: všechno s vámi ochotně dořeší kolegové z lidských zdrojů. Pěkný slunečný den! Váš D.V.
P.S. Hodně štěstí!“

Doufám, že tohle má D.V. nastavené jako defaultní odpověď na cokoliv, protože jinak bych to musela brát jako osobní vyjebávku. A za dalších pět vteřin zvoní telefon, ano, přesně v okamžiku, kdy mám vyřešit klíčový spor, kdo komu víc počmáral tričko lihovkou.

„Haló, tak vy byste se prý ráda vrátila k nám do práce“, pan B.Z. se ani vůbec nesnaží navodit dojem, že se mnou neztrácí čas v promarněném tlachání. „Pojďme se domluvit na termínu,  přeřvává Čičman, která se mi pověsila za nohu a olizuje mi koieno,  „a probereme spolu padá-, ehm, flexibilní možnosti, které vám naše společnost nabízí.“

Schůzka je domluvena zrovinka na pondělní ráno na devátou, kdy M. nemůže rozvést děcka po školkách, takže si dám rovnou takové pracovní poplachové cvičení.

5:00  Přesně v tolik jsem chtěla vstávat, ale protože si do noci koušu nehty a promýšlím scénáře, kolem páté usínám.

6:30   To už bych ale vstávat opravdu měla.

7:30   Se strašlivým řevem vybíhám z postele. Děcka prudí, že jsou ke snídani navlhlé lupínky, opařím se horkým mlíkem a nepřestávám ječet ani po tom, co se uvidím v zrcadle v mých jediných business šatech po pěti letech. No co, vintage je trendy. Házím do kabelky rudou rtěnku. Budu vypadat jako zoufalá štětka z Karláku na vejměnku a je mi to jedno.

7:50   Čičman vytušila, že není čas ani na rozmlouvání a bere si  do školky dvě igelitky hraček a nedojedenou misku s cereáliemi. Pižmič se na to konto musí vrátit, aby nashromáždil více předmětů do kapes.

8:00  Žmur se po příchodu do školky rozpláče, protože si sice vzal Blesk McQueena, ale zapomněl šusťáky na ven. „A to nemůžeš tomu Pohovorovi zavolat a říct, že přijdeš jindy?“ ptá se mě a smutně smrká do rukávu. Jak bych ráda!

8.05   Čičman brečí,  protože zapomněla ve Žmurově školce misku s cereáliemi. Při té příležitosti mi neunikne, že má na rukou podivnou vyrážku. Co to sakra je?!

8:06   V pohodě, jen moje rtěnka. Půlku snědla a zbytek si rozetřela zhruba po 80% těla. Teď řve pravděpodobně kvůli tomu, že nemá svoji misku a začíná jí být blbě z natrávené ropy.  

8:20   Využívám k předání Čičman tmavé chodbičky u šaten školky. Vypínám si telefon a zdrhám.

8:40  Jedu metrem mezi samýma nasranýma ksichtama. Jediný, kdo se tu usmívá, je smažka s pytlíkem ředidla a já, protože někam jedu bez dětí. Když si uvědomím, kam že to vlastně jedu, nasazuji stejný výraz submisivního zoufalství, který vidím na lidech okolo.

9:00   Učesaná, namalovaná a zpocená na recepci. Personalista má dvacet minut zpoždění.

9:20   Startuje desetiminutový závod v zírání. Personalista se mě snaží silou kvantové myšlenky přesvědčit, že je nejrozumnější kapitulovat se ctí, podepsat dohodu a vypoklonkovat se. Já bez odstupného neodejdu. Kdo zamrká nebo skloní pohled, prohrál.

9:30   Už mi po tvářích stéká řasenka, ale držím jako zakousnutý buldok. Vtom personalistovi zazvoní telefon, na recepci čeká další matka po rodičovské. „Tak se potkáme zase za měsíc“, loučíme se. A já myslím, že nejrozumnější strategie vedoucí k pokladu je dostavit se se zpožděním v domácím vytahaném outfitu a s dětmi k tomu. A samozřejmě s miskou cereálií!


22 komentářů:

  1. Znám. Za mě ve finále jednal právník
    A já zatím v klidu doma řešila ty cereálie a spol.

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Bez dětí tam nechoďťe. Zlobící děti urychlí každé úřední jednání.
    Cikáni to tak dělají už léta.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  4. máš jich dost ? nechceš nějaké půjčit ? držím palce, raketýring jsem vždycky obdivoval '

    OdpovědětVymazat
  5. Lucie: Uf. To radši právníka na cereálie, a jak to dopadlo, jestli se můžu zeptat?

    Milan: Já bych jen potřebovala urychlit ve svůj prospěch. Abych pak v nepozornosti nepodepsala špatnej papír:)

    extláča: Oni vydají i za víc kusů, teď sháním ještě nějaká vyhladovělá domácí zvířata pro dokreslení aktuálního stavu...nebo aspoň vypelichané opice ze zbankrotovaného cirkusu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, firmu to stálo o dost víc, než mi první den milostivě nabídla, já dostala o dost míň, než ukládá zákon. Na tahání po soudech nemam nervy, tak se právníci dohodli někde na půl cesty.

      Vymazat
    2. Mohu-li vypíchnout top moment, tak asi ten, kdy se mě šéfová pokusila dotlačit k podpisu snížení mzdy na polovinu, aby firmu to zákonné odstupné tolik nebolelo. Byly tam na mě tři, neuspěly.

      Vymazat
    3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    4. Tak to je přímo noční můra. Já jsem byla v tomto ohledu taky paranoidní ještě před schůzkou. Odstupné bylo zmíněno okrajově a jako věc, se kterou se počítá ve výši podle zákona, pokud do ukončení RD nenastoupím na jinou pozici. Což ovšem neznamená, že na poslední schůzce nebudu proti přesile a marně připomínat původní nastíněnou dohodu (zpátky do paranoi). Na druhou stranu, pro korporát je to plivnutí do řeky a doufám, že to nestojí nikomu za zvýšené úsilí zkoušet levárny.

      Vymazat
    5. Pro korporáty právě bývá plivnutí do řeky věnován enormní úsilí!!! Je to stejný jak o v ouřadech - chceš nafasovat tři propisky a s rozsáhlým odůvodněním, proč to nejde (úspory atd.), dostaneš dvě. A mezitím ouřad slavnostně utratí dvě mega za studii mapování procesů na pracovištích, jejíž výsledek je úplně k hovnu a nikoho nezajímá.

      Vymazat
    6. Doporučuju velmi jít tam příště s diktafonem, upozornit že nahráváš a položit ho zapnutej na stůl.

      Vymazat
    7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    8. Lucie: To už si tam ale budu připadat jako tajný agent FBI:)

      Vymazat
    9. Já jen říkám, co se mi vyplatilo, no. I když na mě zkoušeli fakt takový sviňárny, že si všichni právníci, se kterými jsem to konzultovala, mohli hlavu ukroutit. Např. mi vyhrožovali výpovědí pro hrubé porušení pracovní kázně, pokud nepodepíšu dohodu s odstupným ve výši jednoho platu. Když jsem odmítla, snažili se tvrdit, že mi tu výpověď dali a já ji odmítla převzít. Atakdále. Pak je ta nahrávka jediné, čím člověk může prokázat, že lžou, bez ohledu na to, že to šéfce byla její asistentka coby svědek dosvědčit.

      Vymazat
    10. Já jsem naopak za tvé zkušenosti ráda. Samozřejmě ne ve smyslu, že by mě to bůhvíjak potěšilo, ale zdravá kapka paranoi je v mém případě potřeba. Pokud se nepodaří najít jinej flek v Korporátu, tak jsou to hlavně peníze, na který mám nárok a není to jenom laskavost.


      Vymazat
  6. Mizerové :( tak snad aspoň to odstupné vyjde. Ještě ty debilní žoviality typu "taky bych pro vás měl návrh"... zase jsem o kus víc vděčnější, že mě nikde tyhle trapárny nečekají.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě! To už je stokrát lepší nehrát na nic, ale popravdě řečeno je to přesně to, co jsem čekala jako první - vzhledem k tomu, že můj tým byl rozprášen už před pár lety.

      Vymazat
    2. Já nevím, zabilo by je napsat "milá Psice, díky za kontakt, ale obávám se, že (XY), pro další postup se prosím obraťte na HR". Asi jo. Ach jo. Mám ještě cca dva a půl roku na vymyšlení nějakého geniálního byznysu, abych nemusela čelit podezíravému zraku všech personalistů Prahy otipovávajícímu, jak často asi budu mít nemocné děti...

      Vymazat
  7. ano myslim, že "místní" matky by měly vymyslet nějakej byznys :-))
    já jsem zvědavá jak to bude u nás, muž v práci od rána do rána, už vidím jak budou podělaný, aby někde vzali matku třech děcek, která si o hlídání může nechat zdát

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S prognózou půlroční nemocenské od října do dubna:)

      Vymazat
  8. Rezino nove alter ego9. března 2016 v 16:07

    Ja ti zavidim. Musim priznat - ackoli to opravdu muze byt vrcholici laktacni psychozou - ze v zivote jsem se necitila vic motivovana zapojit do korporatniho procesu, nez po tech trech mesicich, kdy mi 24 hodin denne sefuje zablity kojenec. Praci trikrat hura!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahój! Prvně gratulace. Hned potom upřímnou soustrast, bliťour bude pravděpodobně šéfovat ještě pěkně dlouho. A jakmile se z něj stane zábavný člen do party, bývá to znamení, že končí rodičovská...Je to prostě nastavený úplně naopak!

      Vymazat