pondělí 2. května 2016

Dokázáno: Pracovní život po rodičovské skutečně existuje

Už se mi několikrát stalo, že jsem na blogu předstihla to, co se potom doopravdy přihodilo. Naposled minule.

Do konce rodičovské zbývá necelých deset dnů a mám za sebou třítýdenní výběrové řízení, na které mě Korporát pozval a učinil tak laskavé gesto, že staré matky po dvaceti letech na mateřské nepatří do smetí, ani do ústavu. Ráno zvoní telefon:

„Dobrý den Psice, tady personální oddělení. Je mi to strašně moc líto, ale to výběrové řízení jste nevyhrála.“

„Dobré ráno, tak to mě teda hrozně mrzí“, skáče Psice po jedné noze a s výskokem se snaží dotknout žárovky na lampě – protože prázdniny a balík odstupného, to je přesně to, co ji teď čeká. „To se nedá nic dělat, slíbila jsem na mzdovce, že jim dám do zítřka vědět kvůli zprocesování dohody o ukončení…“

„Psice a to je právě ta dobrá zpráva, kterou si nechávám na konec. Váš profil moc zaujal pana XYZ a rád by se s vámi sešel. Takže ještě dnes?“

„Ještě dnes? Pohovor?“ prohrábnu si nejistě mastnou ofinu. „Tak domluveno, v jedenáct na recepci?“

A poprvé si jedu do Korporátu úplně v klidu se zplihlýma vlasama, dírou v punčoše a v okopaných botech, které zažily už leckterý koncert, ale na pohovor jdou dnes úplně poprvé. V hlavě mi zní Houbičovo doporučení odpuzovat, nechávat svobodně kanout slinu z koutku, nebo se schovat pod stůl, když něco nevím – protože já přece po pěti letech nejsem vůbec připravená někam nastoupit s pravidelnou docházkou mezi lidi.

Na recepci si mě převezme pan XYZ a moje odhodlání odpuzovat se s každou otázkou a odpovědí zcvrkává jak hovno na rozehřátém písku. Ošuntělý vzhled nezabral vůbec, a když se snažím nastínit problém s nemocnými dětmi, pan XYZ argumentuje home officem a kolegyní po rodičovské, kterou jeho oddělení už obsahuje. Navíc by šlo o part time hlavně na dopoledne, takže bych děcka mohla vyzvedávat po obědě tak, jak jsem zvyklá.

„To nedáš, zaslintej!“ našeptává mi moje alter ego, navyklé poflakovat se po kavárnách a hřištích. 
„Když mě by tohle… asi… i bavilo“ nesměle se zajíká utlačovaná, kariérní část Psice, se kterou jste se tady setkali naposled před pěti lety.  A nezaslintá, ani se neschová pod stůl.

Což je asi rozhodující faktor pro to, aby mi odpoledne znovu zazvonil telefon.

Příští týden nastupuju. Po pěti letech strávenými výhradně mezi lidmi, které chci, ale jinak vůbec nemusím potkávat, půjde o výlet daleko za hranice současného vesmíru a sociálního komfortu. Vstávání o hodinu dřív, ranní špička v metru, meetingy, stravenky… a taky půldenní odpočinek od leporel a drapomraků z lega. 

Vždycky jsem věděla, že to jednou skončí, ale přišlo to nějak brzo a já jsem zoufale nepřipravená. Potřebovala bych nějaký rychlokurz pro matky po RD s lekcemi, jak ve školce zamaskovat děcko ze žlutou rýmou a taky pár receptů, jak se najíst v poklusu v metru pět minut před deadlinem pro vyzvedávání dětí.

Držím si klobouk, už je to tady – pracovní život po rodičovské. Fakt existuje.

17 komentářů:

  1. Juchů! Strašně moc držím palce, shodou okolností teď nastupuje do práce několik mých kamarádek po rodičovský a já tím pádem v posledních pár týdnech hodně uvažuju o korporátech, přijímacích řízeních, částečných úvazcích, náplni práce a maskování žlutý rýmy :) tak doufám, že na to budu připravenější, až to cca za dva roky přijde, protože mám teď pocit, že to uteče fakt strašně rychle. Držím palce, ať je to fakt zajímavý, naplňující a sdětmiskloubitelný...

    OdpovědětVymazat
  2. Quanti: Díky moc. Já jsem jen nečekala, že to ve mně vyvolá takový vnitřní rozbroj. Naopak to "až jednou budu pracovat" byla taková vysněná představa při všech táhnoucích se odpoledních a cyklících se otázkách "Co budeme dělat téď? Mně už to nebaví! Vymysli něco!"... Teď je najednou vidím úplně jinou optikou, jako že jsou strašně malí a nonstop churaví. Ale asi je to o zvyku - já se dojmu snadno a bylo mi líto, i když Žmur nastoupil pravidelně do státní školky. Blbý je vykrytí těch prázdnin + velkomožný poplatek za soukromou pro Čičman (do státní až od září), ale práce vypadá fakt na pohodu a aspoň mě nečekají depresivní návštěvy pracáku.
    Btw. Žluťáky jsou teď aktuální u obou děcek, což činí mé obavy oprávněnými. Snad se vysoplí teď a aspoň nástup bude v klidu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to tak brala právě taky, a najednou - jak jsem taky psala - kamarádka s mladší holčičkou než B nastoupila do procesu a mně došlo, že to kurevsky uteče i s tím Vikim :) asi by se mi od B taky nechtělo, ale fandím si, že s Vikoušem budu po těch pěti letech už tak zestereotypizovaná, že bych se hrnula i do podatelny :)) Té zmíněné kamarádky holčička mimochodem první měsíc chytla neštovice... :D ale teď už snad bude fakt hezky a bez nemocí. (Jinak hrábne i mně.)

      Vymazat
    2. No ten stereotyp je právě zákeřnej, že pracovní návyky mele a drolí stejně nenápadně jako větrná eroze. Ale jak vidíš, tak po pěti letech to s jistou dávkou sebedonucení ještě jde. Tak užívej, dokud to jde - hlavně ty letní prázdniny. To mi došlo až teď, co to je za poklad:)

      Vymazat
  3. oooo gratuluju :-) žlutá se nepočítá, počítá se až zelená ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elo, to by ses divila...v čičmaní školce jsou hemzy i na průhlednej nosovod. Snad budou v tý nový tolerantnější, jinak si to můžu hodit jako home office na dalších 15 let.

      Vymazat
    2. ty jo, u nás ve školce se neřeší nic, dítě chrchle jak po krabce cigár, u nosu má nudli zelenou jak brčál co se mu táhne někam ke kolenum a každýmu je to pumpa

      Vymazat
  4. No jo, no...
    Moje paní byla na mateřské deset let. Kdyby tehdy byla na politscéně nějaká Marxová, co by prosazovala střídání, hned bych ji podpořil. Děsně jsem jí to záviděl.
    Ještě nějaká dědečkovská dovolená kdyby se zavedla...
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milan: Tyjo, deset let. To si nejsem jistá, jestli by se u mě po takové době ještě dalo hovořit o nějakém návratu do civilizovaného světa. Docela jsem zvlčela "už" po pěti i přes externí práci...

      Vymazat
  5. To by mě zajímalo, kdes sebrala mastnou ofinu:-)
    P.S. Ja bych šel na mateřskou hned-od sedmi do čtyř odpoledne.

    OdpovědětVymazat
  6. Sejra: Od 7 do 4 bych šla na mateřskou klidně znova. Bohužel na ní neexistují jiný šichty, než 24/7:)

    OdpovědětVymazat
  7. To je hezké, gratuluji!
    Já jsem vzhledem k OSVČ plánovala pozvolný návrat do práce, malovala jsem si různé vložené dny volna, s ranním kafíčkem a novinami v obýváku a školkáčkem, který zůstane doma jen tak (tzn. bez rýmy). Takový den nenastal za poslední dva roky ani jeden:-)
    Tedy když nepočítám prázdniny, kdy není hlídání, to se to pak totiž "nějak" udělat musí;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Christabel: Ten volný den v týdnu jsem plánovala taky, když šel Žmur do školky a (opět taky) na něj nedošlo. Pořád jsem prodala jenom půlku mého času, takže odpoledne zůstanou. Ale pohodovým ránům s kafíčkem a snídaní odzvonilo, o tom žádná.

      Vymazat
  8. Jak ti probíhá pracovní život, psice? Mě by odrovnalo to dřívější ranní vstávání.
    (Pak by mě mohly odrovnat ještě další věci, ale to už bych byla odrovnaná.)

    OdpovědětVymazat
  9. Liška: Brzy to sem vychrstnu - asi už zítra. Nechci prozrazovat dopředu, ale je to celkem radikální řez. Teď by se hodil emotikon, ale fakt nevím, jaký k tomu přiřadit.

    OdpovědětVymazat
  10. Odpovědi
    1. Já jsem díky Žmurovi dlouhodobě vycepovaná na (půl)šestou ranní, takže se na vstávání do práce otužuji už několik předchozích let.

      Vymazat