středa 22. března 2017

Kam na jarní výlet bez zástupu turistů?

Aktuálně kamkoliv.

Mentální vývoj obratlovců je empirický. V tomhle bodě jsme s M. asi uvízli někde ve stádiu trepky, protože každé, úplně každé předjaří netrpělivě poskakujeme nad hromádkami potrhaných map a plánujeme jarní výlet a pak se místo válení na prosluněné mezi boříme po stehna v mokrým zčernalým sněhu na Kvildě. Letos jsme vybrali Slavkovský les, místo plné močálů, rašelinišť a smradlavých bublavých jezírek.

„Představte si tu parádu, blouzní třeba M., půjdeme do zeleného lesa, kde budou prosvítat paprsky slunce a bublat vřídla!“ „Já připravím chleby se sýrem, které budeme jíst na pařezech na mýtince!“ odvážu se. „A budou tam kouem nás běhat zvížátka se svými muáďátky a já si je budu všechny huadit!“ úplně se rozdivočí Čičman.

„Ty chleby radši se salámem“ dodá prakticky Žmur. „A hlavně nezapomeňte, že má o víkendu pršet“. Žmurův pragmatický přístup k životu asi nejlépe ilustruje tahle příhoda ze školky. 

„Dneska jsme se bavili s Rozárkou pod stolem“, řekne jen tak mýrnyx týrnyx Žmur. „Fakt, a proč pod stolem?“
„To jsem ze začátku taky nechápal, ale pak jsem byl dost rád, že pod stolem“ odvětí Žmur. Představ si, že mě snad hodinu napínala a pak konečně řekla, že si mě chce vzít! Za muže!“
„A co jsi ji na to řekl ty?“ dojmu se při vzpomínce na mýho kluka ze školky. „Řek´ jsem jí, tak to máš fakt smůlu. Co bude dneska k večeři?“ uzavře to chladnokrevně Žmur.

Nejhorší na tom je, že babičky a dědové, potažmo mentální senioři, mezi které se Žmur řadí, mají fakt vždycky pravdu. A tak v sobotu za Plzní začne jemně mrholit. „Doufám, že jste objednali ubytování s televizí?“ ozve se ze zadního sedadla. „Televize, jo-jo-jo! Televize jo-jo-jo!“ skandují s Čičman jednohlasně. Někdy mám pocit, že absencí televizního přijímače z nich formujeme horší mediální smažky, než jsou děcka s běžnou dostupností signálu.

„Ty si radši zkotroluj, jestli máš sbalený teplý papuče a francouzský hole“ kontruje M. „Vezmeme si deštníčky a budeme pozorovat ropuchy! Vůbec, stejně do půlhodiny přestane, vsaďte se.“ Za půl hodiny Žmur kasíruje vyhranou dvacku a v temných hvozdech, kterými projíždíme, přibývají hromady sněhu, což je s určitém kontrastu s „tap tap tap tap“ monzunového lijáku, co bubnuje do střechy auta.

A za další hodinu pochodujeme s paraplíčkama po kluzkých dřevěných chodníčcích, zatímco nás zpoza záclon svých vytopených kuchyní sledují pobavené oči místních. Fakt musím hrdě říct, že máme odolné děti, protože celé odpoledne nekňouraly v lijáku, ani když je fackoval severák. Z vřídel a smraďochů jsme viděli pár bublinek v ledu a rašeliniště vypadala jak bláto nacpaný do mrazáku. I tu ropuchu jsme našli, což byl nečekaný zvrat a úspěch výpravy, jehož velikost snižoval jen fakt, že byla zmrzlá. 

Po návratu jsme v apartmánu přetočili všechny přímotopy na šestku, Žmur se slavnostně zmocnil TV ovládače a nalezli jsme všichni na jedno vratké dvoulůžko. „Ženy, vraťme se k šití!“ slyšela jsem jako poslední zvolání Scarlett O´Harrové z Jihu proti Severu a pak jsem se probudila až ráno s krajkovou výšivkou z polštáře přes půlku obličeje. Good old times!


12 komentářů:

  1. Náhodou, mě to zní jako super. A Slavkovský les je velice krásný, liduprostý (na rozdíl od šumavy)

    OdpovědětVymazat
  2. Mně to zní taky hezky :D a Žmur je výborný důchodce.

    OdpovědětVymazat
  3. Sejra: Liduprostý mimo sezónu stopro. Podle okolních gastropodniků s nabídkou burgundských šneků a meníčkem za čtyři stovky je to tam za běžného pozemského počasí v obležení lázeňské klientely nedalekých Mariánek. Ale jinak souhlasím, nádherný místo (a někde až trochu tajemný, až mrazivý i bez sněhu - vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby místní Tajgou vedly stopy baskervillské příšery...)

    Quanti: Doporučuju. My jsme se s M. shodli, že tak daleko bez jedinýho kňouru došly i díky těm dřevěným chodníčkům, na kterých je navíc vyrytá hra - hledají stopy, nebo otisky listů a podle toho se hádá zvíře/ strom.

    OdpovědětVymazat
  4. Odpovědi
    1. Ale radši bych si tady na ty hezký moc nezvykala:)

      Vymazat
  5. No, když na jarní výlet, tak trochu níže, v těchto polohách ještě kraluje zima ;-) Bos.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tojo, ale ono to zní tak lákavě, na rozdíl třeba od Polabí:)

      Vymazat
  6. jj, tím naším směrem je krásně, čím dál od prahy, tím míň lidí

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj já si tam coby rodilý Sudeťák připadám jak doma!

      Vymazat
  7. Ano, ve žmurohorách, tedy kdy děti s námi jezdily,jsme v dané lokalitě po 30 km nenašli hospůdku, stánek, nic...a za každým stromem jsem měla pocit, že mě bude legitimovat major Zeman

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak teď byste narazili na posh dřevěnky s burgundskými šneky za čtyři kila. Ale je fakt, že ten přízrak pohraničníka a převaděčů bořících se do mělké rašeliny jsem ze sebe taky musela co chvíli setřepávat! Zdejší bažiny mají takových historek asi plné útroby...

      Vymazat