Jak vytrhnout Žmurovi stoličku

Pamatujete si na dobu, když vám začaly v dětství vypadávat mléčné zuby? Já mám tyhle mrazivé vzpomínky spojené s maloměstským zubařem. Chlap jako hora, co mi strkal tlustý prsty do pusy a vyhrožoval, že pokud si své viklany nevyřeším svépomocí do další návštěvy, vytáhne kleště. A potom s nimi zacvakal nad hlavou jako průvodčí v rychlíku. Tenkrát jsem si všechny nadbytečné zuby radši masochisticky pižlala papírovým kapesníkem od rána do večera, než by mělo dojít k jednorázovému násilnému aktu, kdy by bylo všechno odbyto do tří sekund.

Pižmič je v otázce chrupu konzervativní klient. První zub mu narostl těsně před prvními narozeninami a Žmur o něj rozhodně bůhvíjak nestál. Podezřívám ho z toho, že pro něj bylo pohodlnější naučit se svou oběť na talíři jednorázově spolknout jako kobra a odvalit se s nafouklým břichem. Takhle se stravuje mimochodem dodnes.

V řídkozubém období, kdy se většina jeho spolužáků usmívá jak polámané plaňky v plotě, Žmur zůstává tvrdohlavým mlíčňákem. Ale ledy se začínají lámat a Žmur přes svou hltounskou pohodlnost osobní evoluci neobelstí. Přišel čas pořídit si nový zuby. A vypadá to, že to sice bude se zpožděním, ale v trsech.

Prvního viklana nechal Žmur v jablku na sklonku léta. Krátce poté, co začal být nestabilní. To jsem byla fakt ráda, protože svou spodní jedničku ukazoval na potkání jako cirkusové číslo a poslední, co chcete vidět u večeře, je (jakákoliv) ústní dutina zblízka, ve které nelze lhostejně přehlédnout česnekovou pomazánku a kymácející zub jako maják v bouři natrávenýho chleba.

Druhý viklan byl vánoční. Žmur se zprvu radoval, že dostane od víly Zuběnky i  extra bonus, ale druhá spodní jednička nechtěla zůstat v jablku, ani vanilkovým rohlíčku. Poté, co byl zub opakovaně zneužit na vystrašení a znechucení všech členů rodiny i širšího příbuzenstva v rámci svátečních návštěv, stal se nežádoucím i pro Žmura

Jestli si ale myslíte, že chodí s papírovým kapesníkem v puse a systematicky na tom dělá, tak tady máte přehled nejen gender, ale i mezigenerační rozdílů:

„Heue maumi, mohla by fi mi tady uděuat pohádnej uhlík?“ zašišlá na mě Žmur a z pusy mu visí usliněná dentální nit jako mucholapka, na které jsou místo hmyzu nepovedené uzlíky vlastní výroby. Posloužím ambulanťákem kolem zubu. 

„A kam přivážeme ten druhej konec?“ optám se podezřívavě.

Žmur se maniakálně zašklebí a vytáhne z kapsy náboj do nerfky. „Fem!“

„Budeš si vystřelovat zub nerfkou?“

„Uh-huh!“

A pak se ozve výstřel. Žmur zařve. Náboj se zacintanou nití se obtiskne na tričko Em, který nakouknul do kuchyně přiváben střelbou. Jinak se nestane vůbec nic. Zub se zlomyslně viklá dál.

Kompletní výčet Žmurových kreativních zubařských potřeb:

· Klika (Jenom nikdy nevydržel zabouchnutí dveří, takže běhal uvázán na nitce jako pejsek kdykoliv někdo otvíral/ zavíral dveře)

· Splachovadlo

· Vláček na baterky

· Em cestovní sada šroubováků (obzvlášť drásavé!)

· Žvýkačky

Jestli vám připadá, že se Žmur neklidné jedničky nezbaví nikdy, tak jsme si to až do včerejška mysleli všichni. Dokud jsme nestáli na kopci v Parku a já jsem nezařvala: „Tři, dva, jedna, start!“ Nejdřív se na bahně vykrosila Čičman, Žmur hodil salto skoro až dole. Kromě toho, že měl zabahněná celá záda a vyskytly se opodstatnělé pochyby, zda jde jen o bláto, spokojeně odplivl krvavou slinu s vyvrženým tesákem. 

Někdy je lepší namlátit si držku, než se s tím trápit a pižlat do omrzení. Kdybych si vedla předsevzetí, asi si na začátek roku vytesám právě tohle.