úterý 3. září 2019

Víkendový krvák


Popravdě vůbec nechápu vás, protřelé bloggery, kteří jsou schopní s prstem v nosní dírce vydat post jednou za dva měsíce. Nebo roky!

Pojďme se podívat, jak se podepsala pauza na mě. Vlastně si to můžete představit jako blogovací klimakterium. Budíte se v noci zpocený až za ušima z nudných snů bez pointy. Dostáváte návaly v metru při každý jízdě, během níž někdo neidentifikuje jednovaječnýho bratra, kterýho hned po porodu slepá cikánská věštkyně unesla do cirkusu. Pak už to vypadá, že by mohla přijít perioda, ale vaše blogovací děloha zůstane povislá i po takových podnětech, jako když vám Lenka Dusilová na svým koncertu osobně zakáže vyměšování, nebo se k vám přihlásí coby ke své staré známé kuchařka z jóga centra, protože vás zamění za dominu z BDSM workshopu (potřebujeme tady všichni poznámku o true story, nebo už mi za ty roky věříte? Fajn. True story.)

Tak jsem obrazně řečeno bouchla do stolu, nebo spíš do podbřišku, protože tenhle víkend patřil narozeninové menstruační párty tří žen a vy se o něm dozvíte úplně všechno. Můj vnitřní kritik tohle téma trhá na kousky a rozhazuje kolem sebe jako bankovky v rapperským klipu, ale víte co? Kašlu na to.

Totiž, když slaví Gábina čtyřicítku, nese to sebou určité souvislosti a oběti, které se zdají být s odstupem času mystické. Třeba si vymyslí, že je budeme slavit na kultovním open air festivalu. Koupíme lístky, zamluvíme ubytování, někdo začne nakládat hermelíny a další porážet prase. Krátce potom se akce zruší, protože organizátor zemře. Stranger things? Ne. Mrazivé je, když se stanete organizátorem číslo dva, protože se oslava přesune k vám domů do Prahy. Můžete jen litovat, že se vám Zubatá vyhnula, když se hned první den provalí, že jsme začaly synchronizovaně menstruovat.

„Já mám narozeniny“, rozhazuje Gábina rozčarovaně rukama. „Mám právo být protivná a urážet se. Ale od vás je to sprostý. A navíc jsem mezi váma od včerejška nejstarší“, rozbrečí se.

„Myslím, že jsou i horší věci“, řekne na to Linda. „Včera jsem četla šílenej příběh o rakovině prsu. Představte si, že tý ženský ho nahmatal manžel na její narozeninový oslavě!“

„No, a já jsem třeba v pohodě pořád bez ohledu na fázi cyklu“ usmála jsem se na holky. 

„Ty? Vzpomínáš, jak jsi po mně tenkrát hodila moon cup?“ vysměje se mi Gábina (nebyl použitý, pozn. aut.). 

Pak nám to došlo. Pokud máme víkend přežít a nesežrat se, bude to vyžadovat mimořádné dávky diplomacie. A Diplomatica.

Diplomatico se ukázal být jako mocný utěšitel a krotitel estrogenu. První večer jsme díky němu na Parukářce hýřily empatií. Gábina mi dokonce nabídla svůj poslední tampón a zmínka o rakovině prostaty se v konverzaci mihla jen jednou. Byl to super večer, i když jsem v jeho závěru zjistila, že sedím celou dobu na lavičce poseté špendlíky (plody, ne potřebami k šití). Ale jsou situace, kdy máte zářící souhvězdí Velké medvědice nad sebou, u stolu i obtisknuté na zadní části sukně a všichni víte, že přesně tak to má být.

Co by tak nemělo být, je institut kocoviny. 

„A proč se musíme plahočit ještě do Karlína, když máme všechny hlad?“ ptám se logicky v metru. „Nechci jíst grilovanou švestičku umeboshi v hipsterským bistru.“

„Ten Rohanskej ostrov jsi ale vymyslela včera ty“ upřímně mě překvapila Gábina. 

„A když jsme u toho žraní, pamatujete na Alenu z kasťáku? Nechodila na prevenci a představte si, že se jí nádor na čípku prožral do celýho břicha. Dvě malý děti.“ dodala Linda dramaticky.

Bože, můžeme se na chvíli přestat bavit o těch nádorech? Mám z toho už úzkosti.“ požádám o změnu tématu. 

„Takže ty si nepamatuješ, proč jsme se včera bavily o Rohanským ostrově?“ zeptá se významně vyčítavě Gábina.

„Kontrola jízdenek, vaše jízdní doklady prosím“ ozve se nám za zády. Ten pocit, když kolem sebe po 24 hodinách sebekontroly rozsypete střelný prach a někdo nevinnej do něj hodí zapálenou sirku.

„Jestli to chcete fakt vidět, tak si prostě budete muset počkat!“ zaječí na revizora Gábina a vyhazuje z kabelky vlhčené kapesníky, ibalginy a vložky jako ruční granáty.

„Něco se vám na tý průkazce nelíbí? Myslíte si, že jsem ji padělala, nebo co?“ použiju svou trash metal verzi hlasu a připadám si jako dokladovaná Godzilla.

„Jestli jste si nevšim´, právě tady řešíme něco důležitějšího než vás“, nacpe mu Linda do ruky jízdenku. „Už jste spokojenej? Baví vás tahle práce?“ kopne si ještě do mrtvýho Gábina.

„V pořádku, nashledanou“ uteče nám revizor mezi prsty. Mezi prsty, ve kterých drží Linda včerejší neplatnou jízdenku.

„To je jedno, že si to nepamatuješ“, řekne Gábina.
„Dám si klidně i tu grilovanou umeboshi“, obejmu ji.
„A když jsme u švestek, někdo na panáka slivovice?“ zeptá se Linda.

Zvládly jsme to. Ale pokud si z toho mám vzít nějaký ponaučení, se svou oslavou si stejně radši počkám na synchronizovanou ovulaci.




29 komentářů:

  1. ...myslel jsem, že snad dnes...poprvé...
    Ale nakonec se to někde nějak zlomilo a revizora mi zase líto nebylo.
    A jinak když to tak čtu, tak zlatý politische Gespräche, nad kterýma se hádáme my nemenstruanti... :-D

    OdpovědětVymazat
  2. já bych jenom ráda podotkla, že jsou ženy, které jsou víc na zabití právě v období ovulace :) na mě právě v tuto dobu čistě pánský kolektiv v práci háže čokoládu a ustupuje v domnění, že už je TO zase tady

    OdpovědětVymazat
  3. to je nový žánr - hormohoror! a zároveň nový jazykolam.

    OdpovědětVymazat
  4. v takových situacích si nostalgicky vzpomenu na to, že Indiáni měli pro menstruující ženy vyčleněný v rámci kmenového eráru jedno oddělené týpý

    OdpovědětVymazat
  5. Galahad: Pisu si, jeden z dalsich postu na objednavku bude pribeh o roztomilem revizorovi...

    Prezi: Dalo mi to chvili premysleni, ale asi zavidim. Minimalne casovou osu mas u sveho vykyvu mnohem kratsi!

    Lobo: Zni to jako nejake arabske zaklinadlo. Skoro se bojim to vyslovit nahlas trikrat po sobe, aby to nebyl chytak. Ze se pak treba nevratne promenim ve vlozku nebo tak neco...

    Extlaca: No proste takova utulna menstruarna, navrhnu to v ramci kreativnich pracovnich porad;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Edit extlaca: Jen me ted napada, ze jedno pro vsechny je cynicky malo!

      Vymazat
    2. Dobře... Ovšem sexuální predátorku ze sousedství by předběhnout neměl... ;-)

      Vymazat
    3. Galahad: Koukám, že sousedka je nezapomenutelné téma nejen pro osazenstvo našeho domu.

      Vymazat
    4. To já ještě nevim... ale slíbilas mi jí ;-)

      Vymazat
  6. Myslím, že kdybych dala v práci na nástěnku na hlavičkovém papíře vytištěnou tabulky, kam by kolegové měli zaznamenávat svoje tipy, v jaké fázi cyklu se zrovna nacházím, vyšlo by z toho, že jsem pro ně píča celý měsíc:o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...no ale pro každýho jindy... :-D
      Nebo ne?

      Vymazat
    2. Žena: Ale jako sociální experiment by to jistě rozproudilo vztahy na pracovišti. Díky za inspiraci!

      Galahad: Jako taky znám kolegy, který by mě podle mého skromného názoru odškrtali políčka všech pracovních dnů v měsíci...;)

      Vymazat
    3. Jasně... každej je pro někoho totální hovado a modelovej příklad promarněný šance otřít penis do záclony. :-D
      ...mě to nepotkalo v práci, zacož je třeba být vděčný, protože se tim pádem s lidmi, kteří na mě takto hledí, nepotkávám denně...

      Vymazat
  7. Mě by docela zajímalo, jakej druh vyměšování ti Dusilenka zakázala!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyčůrat se těsně před začátkem koncertu;)

      Vymazat
    2. To je ovšem dost krutej požadavek. Proč to udělala???

      Vymazat
    3. Takze bylo to takhle: Sedime s F. ve stary fabrice v Hornim Marsove, kde ma probehnout beneficni akce na rekonstrukci objektu. Koncert je o pul hodku opozden, beru, bezna vec. Ale muj mocovy mechyr s cerstve lupnutym Birellem si ke konci te pulhodinky rekne o zachod. To uz u dveri stoji securitak s Lenkou Dusilovou a muj pozadavek je razne odmitnut s tim, ze pani Dusilova by rada zacala a nema rada vyrusovani behem koncertu. To me konsternovalo, protoze mi to pripadlo pri pohledu na zbytek nicn netusiciho publika s kelimky jako utopie. Ale spolu s par dalsima lidma u vchodu jsem se vysrabila a sli jsme si poslusne sednout (abychom se sesli na zachode o dve minuty pozdeji, kdyz u dveri uz nestalo komando spolku ledvinovych kamenu...)

      Vymazat
    4. Paní Dusilová nemá ráda vyrušování během koncertu...?
      Ok...tak to si asi nepřeje, aby jí při hraní vyrušil kelímek plnej moči místo piva, že? ;-)

      Vymazat
    5. Je ti, doufám, jasný, že až bude její promo tým googlit ohlasy na akci, tak tady na ten tvůj přípič narazí a už se na její koncert do konce života nepodíváš. :-)

      Vymazat
    6. F.: Jak dusivé to pomyšlení!

      Vymazat
  8. Obavam se, ze naopak takovy to tichy nenapadny moceni do kelimku je presne to, co od nas jako od publika ocekavala (pokud by to nebylo do jejiho...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tichý nenápadný močení do kelímku možná očekávala. To, že po ní pak ten kelímek někdo hodí už ale nejspíš ne ;-)

      Vymazat
  9. Tak tohle je byla podle všeho hustá dámská jízda ... ehm nebo spíš slet čarodejnic? :)
    Chudák pan revizor. To vám ho jako vůbec nebylo líto?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, troufám si říct, že revizor nebyl jeden z těch, který by se za rohem schoulil v slzách do polohy embrya. Skoro bych si tipla, že to takhle vyšlo jako karmická pomsta;)

      Vymazat
  10. Hmmm, zajímavý.
    Já mám s revizorama totiž jen dobrý zkušenosti, tak jim asi nadržuju.
    Jednou jsem ukázala prošlou jízdenku a buď si toho nevšiml nebo to zkušeně zazdil. Jindy jsem s sebou neměla vůbec nic, ani doklady. A když pochopil, že to na něj fakt nehraju a odevzdaně bych na sebe nechala zavolat policii, pustil mě. A naposled, když viděl že hrabu v batohu, abych lítačku vyndala (lítačku, kterou jsem tam neměla, což jsem ovšem v tu chvíli nevěděla, takže jsem asi působila dost sebevědomě), tak nás jen obešel.
    Oni nejsou tak hrozní, jen si vybrali povolání na temný straně síly :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ke mně se většinou chovají taky spíš přívětivě. Ale viděla jsem dva z nich, jak na konečné uvnitř autobusu, co tam s námi dojel, mlátili jednoho pasanta. k mému překvapení pak vstal a odešel. Být to ve filmu, je mrtev, ty rány byly dost tvrdý a bylo jich nemálo.

      Vymazat
  11. Aha, tak takhle nějak to mám s úřady - taky mě nikdo nepřesvědčí, že to jsou krvežíznivé bestie bez kouska citu a empatie. U revizorů jsem bohužel nezažila žádný transformační okamžik osvícení - naopak jsem chytla pokutu za SMS jízdenku, co dorazila o pár minut později, nebo jsem musela kvůli kontrole přejet stanici, pochopitelně ne jen tak, ale když jsem zrovna opravdu spěchala...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, taky jsem jednou chytla za asi minutu prošlej lístek a jednou za dva dny propadlý elektronický kupón, na který jsem prostě zapomněla. První u mě viděl asi deset jiných jízdenek (to byly prázdniny a tenkrát jsem si ještě jako středoškolák v létě kupóny nekupovala), ale že by se obměkčil, to ne - prostě provize, ham, ham. A z toho druhého mi bylo taky pěkně zle. Nenávidím je do morku kostí a to taky vědomě načerno (obvykle) nejezdím.

      Vymazat
  12. Souhvězdí Velké medvědice zní hodně žensky až mysticky - nad sebou i na sobě.

    OdpovědětVymazat