pondělí 27. července 2020

Jedna noha netleská


Jako, nechci z toho dělat aféru. Já a bodavý hmyz jsme byli vždycky kámoši jak hrom – pokud si vzpomínáte, jednou jsem dostala ve třech dnech žihadlo od vosy, včely a sršně a jediný, co jsem s z toho odnesla, byl sexy kačeří pysk Kim Kardashian.

Minulý týden jsme byly s F. na venkově. Koně na louce, kočky v truhlících s muškátem a vydávená torza myších těl na zahradě. A taky hovada a včely. Až do včerejška bych si nedovolila vložit je do jedné věty.

Jsem totiž ochránce včel. Jako jediná jsem si brala na trávník sandály a opatrně našlapovala mezi jetelem jak postižená. Všechny normální včely zdatně uhýbaly sedmi párům bosých chodidel, jenom moje včela, která měla nejspíš vzteklinu v terminálním stádiu, vlezla do prostoru mezi chodidlem a sandálem jako minometčík v bombardovací komůrce Iljušinu IL-4 (spoléhám na korekturu Galahada a loba). 

Prsssk. A bylo to tam. Konkrétně pod tím roztomilým prostředním prstíkem na noze, o kterém se obvykle domníváme, že to je podobný evoluční relikt jako slepé střevo.

Jestli si myslíte, že mi bylo blbě hned, tak nebylo. Vždycky si vzpomenu na mámu, kterou její babička vodila ke včelaři na žihadlo jako na očkování. Kojila jsem v sobě pocit nespravedlnosti, co si budem, ale jinak jsem ani nepípla až do neděle večer.

To jsem dojela domů a vyšli jsme si s Emem na večeři, protože bezdětný týden.

„Ti naši sígři mi normálně asi strčili kindervajíčko do boty“ svěřuji se rozverně Emovi a vyklepávám si tenisku. Nestrčili. Jediný, co v botě překáželo, byl můj morbidně obézní prostředníček.

„Panebože, divím se, že to nebolí.“ podivil se Em. Tomu jsem se přestala divit až cestou domů, kdy jsem začala poprvé kulhat.

Ráno už to bolí jak prase a taky mi místo prstu začíná na noze vyrůstat další koleno. Nemám nic proti náhradním dílům na stáří, ale je mi jasný, že v zimě budu muset na pravý noze nosit spacák místo zimní obuvi. 

Em radí octan. Namažu si tedy svoji elefantiázu vydatnou vrstvou a vykulhám se z bytu.

„Dobrý den, a copak se vám to stalo?“ vychrlí na mě největší drbna v našem baráku. Váhám, jestli to svést na syfilitický vřed, nebo pozůstatek siamského dvojčete na noze, ale nakonec se zkroušeně vytasím s pravdou.

„Ale to přece nesmíte podceňovat“ chytne se za srdce sousedka. „Můj dědeček takhle umřel na otravu krve po jediným žihadle!“ a touží vidět pana Buřtíka zblízka. Spěšně odbelhám na své jediné zdravé noze k metru.

„…A pak mi ten debil řek, že má ženu a děti, no chápeš to Miluš?“ rozčiluje se rozcuchaná ženská s fialovou rtěnkou na vedlejším sedadle“. „Hajzl“ odvětí Miluš. „Hele, necejtíš tady něco jako… houby s voctem?“

Snažím se Buřtíka nenápadně schovat pod sedadlo a přestat být nechutná.

V kanclu kulhám rovnou do kuchyňky pro misku na salát, už není čas na žádný sraní. Natočím do ní ledovou vodu a se zasyčením do ní položím celé pravé chodidlo. Áááách, ta úleva. Jako utopenci je Buřtíkovi nejlíp. Zasloužil by si víc octa a cibule.

Na oběd jsem ještě šla, za neutuchajícího zájmu kolegů. Zjistila jsem, že tělesné anomálie lidi přitahují jako magnet. Na oplátku za Buřtíka jsem mohla vidět bradavici s dlouhými chlupy a slyšet pár historek přetékajícími hnisem a obzvlášt bolestivým způsobem úmrtí. 

Celá má kariéra v kabinetu kuriozit skončila, když jsem odpoledne zaklapla notebook a chystala se odejít domů.

Ale prostě to nešlo. Za pouhé tři hodiny mé nepozornosti mi někdo vyměnil nohu až k nártu - za chodidlo hrošice v safari parku přejeté jeepem. Za chvíli pro mě má přijet Em a název dalšího postu si upřesníme po návratu z pohotovosti. Viděla bych to na „Život na tlusté noze“ nebo „7 věcí, co jste nevěděli o alergii na včelí jed.“

A teď už mě omluvte, chystám se upadnout do anafylaktického šoku.

25 komentářů:

  1. my chceme on-line, my chceme on-line - z pohotovosti. Nebo aspoň zprávu, že je ti líp a zdárně splaskáváš :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jo, zážitek z Vinohradský fakultky by vydal na samostatný článek - od vyhořelých sester po pacienta, který se jim dvakrát pokusil zdrhnout. Fandila mu celá čekárna, ale byl dopaden a sestry ho musely hlídat místo kouření před vchodem, takže si svou odbojnost vyžral až do trpkého dna.

      No a já jsem skončila se dvěma druhy antibiotik a XXL injekcičkou kortikoidů do zadku. To mě na chvíli přestala bolet i ta noha.

      Abych nepropadla falešnému dojmu, že mám to nejhorší za sebou, ještě pořád vypadá reálně možnost, že mi to v následujících dnech kuchnou na chirurgii. Se seriálem Včelka Mája jsem skončila, to je doufám všem jasné.

      Vymazat
    2. Tak ono vinohradská pohotovost je místo, kde se sestřička mění v Ježíše. Po větě “ale budete čekat minimálně pět hodin” chromí vstávají a chodí.

      Ale zas pokud projdeš tímto prvním kolem, obvykle uź to trvá jen slabou hodinku

      Vymazat
    3. Tuhle zazitou zkusenost mam taky, ale na koznim a veneru tedy cas plyne jinak. Cekala jsem asi dvacet minut, coz je maly zazrak. Asi i proto ty pacienty lovi mezi prochazejicimi lidmi v arealu a nenechaji si jen tak snadno utect...

      Vymazat
  2. Ježiš! Mě asi před měsícem bodla včela do hrudníku, no a... třetí ňadro mi sice nenarostlo, ale fakt jen málem. Jsou nějaký toxický. Držím palce s injekcí adrenalinu do srdce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně nejdřív nenarostlo vůbec nic, zákeřně. Začalo to kvasit svým vlastním životem až den a půl později. Každopádně třetí prso je určitě víc fotogenický, než napuchlá noha!

      Vymazat
    2. Třetí prso...třetí prso...
      ...byl jsem vám jednou na Marsu... :-D

      Vymazat
    3. ...Myslíš, že existujou podprsenky pro třetí prso, když existujou brýle pro třetí oko?
      https://www.thirdeyesunglasses.com/

      Vymazat
  3. vzdávám se, to už se nedá ani nijak rozumně zkorigovat. minometčík!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, popravdě jsem čekala spíš nějaké výhrady na bombardovací komůrku. Ale nejspíš jsem se s tímto technickým termínem trefila stejně jako Charlie Brown do Brém!

      Vymazat
    2. teď jsem stočený do klubíčka a třesu se, tos chtěla?

      Vymazat
  4. To, co ti tam to milé malé řviřátko provedlo, mi - spíš než bombometčíka v letadle - připomíná práci protřelýho bojem ošlehanýho chlapa od Commandos.
    Jelikož to byla včela a útok tím pádem v zásadě sebevražedný, navrhuji jako vhodné přirovnání nájezd na ponorkový doky v Saint-Nazaire ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A když už se tedy zaměříme na sebevražednou misi, můžeme to přirovnat taky k tomu, když jdu na oběd all-you-can-eat s původním záměrem dát si jen talíř salátu. Prostě se to jen vymklo, no... (kdo by mým voňavým chodidlům odolal?!)

      Vymazat
    2. Tak tenhle typ sebevražednejch misí jsi mi ale připomínat nemusela.
      Byla nebyla v Mánesce burgrárna, kam jsme s drahou zavítali něco dobrýho sníst u příležitosti osmého výročí svatby. A zakopli tam o pojídání cheeseburgrů na čas. To člověk zaplatil startovný 250,-, dostal jich na talíř pět a bašti hrdino. Samozřejmě pod dohledem přísné poroty mající k dispozici časomíru a kameru.
      Já se nechal hecnout a nevešly se...

      Vymazat
    3. Tu burgrárnu na Mánesce asi vim! Em si tam dával jednou nějakej mysliveckej jelení burger, byli celkem kreativní. Na těch 5 cheeesů bylo kolik minut? A kde je ke shlédnutí to video prosím?

      Vymazat
    4. Tom's Burger se to jmenovalo, bylo to na rohu Mánesovy a snad Blanický...
      Nebyl časový limit, čas konzumace se měřil, přičemž nejrychlejší měl vyhrát...už nevim co. Video k mé nevýslovné úlevě k vidění nebylo - hádám, že neúspěšné pokusy se z estetických důvodů nearchivovaly.
      ...ale jestli mě mocí mermo chceš vidět zvracet, pojď se mnou na deset piv a šest fernetů... ;-)
      No...jako bych nic neřekl :-D
      Ten neúspěšnej pokus mi mrzel. Ale ani tak kvůli egu, jako spíš proto, že nebejt týhle bejkárny, bejval bych si dal něco lepšího, než cheese.

      Vymazat
  5. Tak to je hustý. Ono prý mimo jiné záleží i na tom, kam tě trefí - jestli zrovna do nějakýho nervu nebo co tam všechno je schovaný. Tahle asi měla dobrou mušku. Mě asi před měsícem taky vzala jedna krz šprušle v sandálu. Bolelo to pekelně asi tři dny, ale nenateklo skoro vůbec. U náš všechno vychytává mladej - i kdyby v celkým vesmíru byla jen jedna včela/vosa, tak si vybere a bodne zrovna jeho. Už z nich má slušnou fobii :(. Jo, a report z Vinohradský chceme!!! My máme tuhle nemocnici nejblíž, ale na pohotovosti tam za posledních pět let byl jen manžel s rozříznutou rukou. Seděl v čekárně a vedle něj úplně cizí chlapík, co z něj taky tekla krev. A když vyšla sestra, tak je napřed oba seřvala, že se nemaj rvát, a až pak zjišťovala, co jim vlastně je.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, u nás je taky králem žihadel Žmur, já se jen tak motám na konci žebříčku - ale zase to stojí za to, když už.

      Na pohotovosti VFN mě kromě pacienta na útěku nejvíc dostalo, když jsem čekala čtvrt hodiny na sestru ("To víte, ona má hodně práce, tak si chvilku počkáte přímo tady v ordinaci, ano?").
      Ordinace sousedila přímo s kuřáckým koutkem před budovou, kde sestra celou dobu hulila s kejmoškou jednu za druhou a pomlouvala pacienty, což se otevřeným oknem nedalo přeslechnout. Poznala jsem ji po hlase:)

      Vymazat
  6. Já myslím, že to snad ani nemohla být včela, ale uskupení těžce toxických nanorobotů původně z Mosadu, které ukradl a rozšířil Babiš, aby před volbami propagoval, že včely jsou zlo a mají se zasypat roundapem (nebojakseto...)! - a doufám, že do týdne tohle tvrzení bude někdo šířit na facebooku a dostane se ke mně ve formě odborného článku oživeném reklamou na med.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. oprava: oživeného (ne oživeném)

      Vymazat
    2. No, par lidi z okoli uz mi nabidlo vysvetleni, ze to byla vcela cerstve po pesticidove svacince, takze na tom Roundupu by se mozna dal chlup pravdy vytezit!

      Vymazat
  7. Ježiš, Ty máš taky zážitky... :-)
    Přesně takhle píchla před pár týdny v sandálech vosa dceru do ukazováčku, když šla vypálit bradavici na palci... Sice kulhala taky srdnatě, ale na tohle fakt nemá! :-)

    PS: technická - dnes na mě v blogeru vybaflo to nové nastavení, netušíte někdo, jak se tam dá zalamovat ten podnadpis od dalšího textu? Nenašla jsem to tam... Díky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Technická - zalomení nalezeno :-)

      Vymazat
    2. Ja jsem popravde vubec netusila, co vsichni resite, vybaflo to na me az dneska:)

      Vymazat
    3. Na mě včera, protože jsem se omylem, místo přidání komentáře, odhlásila :-) A po novém přihlášení - dezorientace, ale přebitá radostí z funkčního hesla. :-)

      Vymazat