středa 29. prosince 2021

Jedenáctiny

 

Za dva dny to bude jedenáct let, co se narodil Žmur. Když uvážíme, že v té době byla slušná nabídka legračně levných nemovitostí, ČSSD vyhrávala jedny volby za druhýma a surfovalo se na WAP portálu, vychází z toho chudák Žmur spíš jako pterodaktyl v čestný vitríně Národního muzea než úsvit nové generace.

Narodit se na Silvestra hodinu před půlnocí je super nápad. Spolu s vybuchujícíma rachejtlema jsem si připadala jako dobře protřepaná láhev šampaňskýho, ze který má vylítnout zátka. Ale nevylítne, takže po dvou dnech halucinací z nevyspání jsem vnímala nabídku císařskýho řezu jako jackpot. Včetně dárku na rozloučenou od anestezioložky „a teď malou odměnu pro maminku“, kdy mi porodu do kanyly pustila něco, díky čemuž jsem se vzbudila až dopoledne s bolehlavem a provinilým pocitem jako po vánočním večírku. Kdo to vedle mě leží? A kde jsem zapomněla břicho?

Aktuálně je Žmur už vyšší než moje máma. Vede si tajnej deník, vede tajnej spolek ve škole a doma si zavedl tajnou agenturu AFP pro odhalování známek mimozemského života v našem bytě. Jeho jediným zaměstnancem je Čičman, zato generuje hustě popsané stránky v sešitku „Evidence nadpřirozených jevů“ vyskytujících se převážně v naší ložnici. Žmur vypadá jako zmenšenina Ema, po mně má smysl pro obskurní humor (včetně toho, že se někdy směje sám a ještě většinou není poznat, jestli se směje nebo brečí) a vnitřní žár pro matematiku zdědil po brněnský babičce. Po kom miluje arktické podnebí, netušíme. Jako každou zimu ale i tuhle s příchodem sněhu výrazně ožil.

Vsuvka. Když jsem byla malá, hltala jsem Pohádky ze zapomenuté země od Dominika Filipa. Nejde o žádný povrchní příběhy o princeznách (kterýma jsem opovrhovala), a retardovaných prosťáčcích z venkova, kteří si je brali za ženy (což jsem těm nafintěným kravkám vždycky ze srdce přála).

Pohádky ze zapomenuté země jsou něco jako kniha Genesis přepsaná Stephenem Kingem. Poslední holčička ve vesnici ztrestané černým morem se sklání nad smrtelným ložem matky. S pohřbem nafouklé mrtvoly, z jejichž nateklých mízních uzlin tryská černá krev, pomáhají trpaslíci. Později dívku na můj vkus bezcitně opustí kvůli postupující katolizaci v kraji. 

Nebo moje oblíbená: Vesnická stařena se intoxikuje při sběru nejedlých hub a podlehne alzheimerovským bludům, že se po její světničce potloukají chlupatí démoni a navíc kradou. 

Garantuju vám, že v téhle knize nikdy a nic nedopadne dobře. Někdy je to nahnutý – už si radostně mnete ruce, teď se to snad ani nemůže posrat. Prásk, autor nechá na poslední chvíli hlavního hrdinu umrznout v závěji, přijde mor, nebo to nejhorší, přijdou trpaslíci. Jak říkám, je to skvělá kniha a mám pocit, že mě nic nemohlo na neustále hrozící úskalí života připravit lépe. Možná bych bez ní neměla panické ataky, zato bych měla atrofovanou představivost a nehty okousané nudou.

Jedna z  pohádek je o sněhulích, bytostech z jiného světa. Sněhule přilétají v zimě, fascinované sněhem a ledem. Když k jedné z nich nedej bože začnete cítit něco jako city a pokusíte se s ní navázat s ní plnohodnotný partnerský vztah, dostanete od autora samozřejmě opět přes prsty. Sněhule umře, vám velmi pomalu a bolestivě vykrvácí srdce a do kraje přijdou žoldáci nakažení morem. 

O mrtvých jen dobře, ale myslím, že někdo ze Žmurových předků se Sněhulí prožil krátký, zato intenzivní vztah (než mu puklo srdce). Protože vždycky, když přijde počasí, před kterým bych se já nejradši na půl roku schovala do nory a hibernovala, tak Žmur vyběhne v euforii ven a udělá ve sněhu svýho andělíčka blaženosti. Ale takhle epicky rozmazat psí hovna, to by snad nedopustil ani Dominik Filip!



19 komentářů:

  1. Žmurovi všechno nej! A tu pohádkovou knihu potřebuju!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že děkujeme! A ty pohádky jsou k dostání v některých antikvariátech. Nové už se nevydávají - podle dnešních měřítek by se nejspíš mohly prodávat jen s varováním ministerstva zdravotnictví.

      Vymazat
  2. Teda kam se hrabe se svými bizarně depresivními pohádkami Hans Christian Andersen :-D A připojuji se s přáním všeho nejlepšího Žmurovi - hlavně hodně sněhu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, jj, sníh a led jsou nejcennější komodity!

      Vymazat
  3. Moje tchýně šla také na Silvestra do porodnice. Tam jí, hned jak službu konající na sesterně dopili druhou lahvinku bohemky, z břicha vylovili moji ženu. Dobře mi tak.
    A - asi proto, že zimu tak neoblibuju - do hovna se mi poštěstilo pouze jednou jednim kolenem kleknout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele popravdě mi zůstal taky stínek podezření, že bylo potřeba nejdřív dojíst chlebíčky a bouchnout šáňo. No, aspoň že se nečekalo do půlnoci. Vím, že po těch 36 hodinách porodu už jsem byla odhodlaná k čemukoliv - třeba si vzít taxíka a jít do odrodit ke konkurenci. Btw tohle je oblíbený leitmotiv noční můry, která se mi vrací dodnes - že jezdím s rozjetým porodem taxíkem po porodnicích a všude mají plno, takže nakonec rodím v nějakým postapo špitálu na pitevním stole. Každopádně všechno nejlepší ženě a užijte si dnešní oslavy (pokud možno bez hoven na kolenou).

      Vymazat
    2. Přece bys neměla to srdce žádat, aby nechali chlebíčky oschnout a pečlivě vychlazený šampíčko zase zteplat...
      Noční můra v každym případě šťavnatá, úplně z toho kape ta panika a bezmoc, která se chopí každýho, kdo se s pokorou chystá odevzdat do rukou lékaře a ten na něj místo pomoci a uklidnění udělá dlouhej nos.
      ...to máš asi za ty oschlý chlebíčky... ;-)

      Vymazat
    3. To je jasný, v takovém případě mi slušnost velí nerušit a jít si to odrodit na záchod!

      Vymazat
  4. Takové pohádky si nechám líbit, ty aspoň připraví děti na životní realitu a ne na to, že nové šaty najdou v oříšku :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, puknutí srdce stačí nahradit kardiovaskulárními nemocemi a mor koronáčem, a je to aktuálnější než zprávy na Primě...!

      Vymazat
  5. Na Silvestra dobry! Smulu ma svagr: je na Novy rok, tzn. vzdycky je mu blbe, nikdo s nim slavit nechce a jeste dostane nanejvys oschle chlebicky! No mozna to nebude datem narozeni…

    Zmurovi tedy detstvi jako z pohadky prat nebudu. Hodne stesti!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjo, když o tom tak přemýšlím, tak to je fakt asi nejhorší a nejdepresivnější datum celýho roku. Přát si můžeš jen předsevzetí a šumivej Aspirin...No tak doufám, že si to vynahrazuje aspoň nějakým pěkným letním svátkem.

      Vymazat
  6. Kniha mě zaujala, jméno spisovatele je mi úplně neznámé, díky za rozšíření obzorů. :)
    Moje sestra se taky narodila na Silvestra. To já jsem čučkař, já jen v den upálení mistra Jana Husa, teda až po letech, že jo. ;)
    Oslavenci dodatečně přeju krásnou zimu se spoustou sněhu a agentuře AFP hromadu usvědčujícího materiálu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidis a ja naopak zavidim Husa - slunce nad hlavou a cely prazdniny pred sebou! To je jina liga nez petardy nebo nez dusickovy pocasi, do kteryho jsem se narodila ja. A jeste si muzes na narozeniny rozdelat symbolickej taborak s burtikem orezanym do postavy mistra Jana;)

      Vymazat
  7. Nechci být paranoidní, ale mám pocit, že v článku o tom vztahu se Sněhulí bylo původně něco jiného. Zřejmě k tomu měl Žmur zvídavé dotazy? Ostatně také jsem Smutňáky našla pod stromkem svázané do úhledných třinácti svazků, neb online verze pomalu spěje k datu expirace :-) Knihy můžeš schovat před neposednýma očima na půdě, ale blogísek?

    OdpovědětVymazat
  8. text komentaru mi usiel, takze uz len bravo a stastlivy novy tok, preklep - ROK! (Ale "tok" napr. sampanskeho moze bt tiez!)

    PS moja mladsia dcera je narodena den pred Silestrom, vsetci mame po zabave...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nesťažujte si :-D, može byť aj horšie. Neterkina dcéra to má úplne ... v keli. V mesiaci december oslávi narodeniny, Mikuláša, meniny a vianoce. Napadlo niekoho čo to dietko bude tešiť počas celého roku? :-D Mne stačí, že medzi narodeninami a meninami mám len mesiac a od detstva som to nemala rada. Vždy som si predstavovala, aké by to bolo fajn, keby som mohla niečo osláviť každého štvrť roku

      Vymazat
    2. Taky má všechno nahňácaný u sebe. A to ještě na podzim, kdy bývá počasí vhodné spíš na pohřební hostinu:)

      Vymazat
    3. P.S. Člověk si musí prostě poradit a najít si na jaře a v létě vlastní důvody k oslavě. Třeba různé mezinárodní dny, ty jsou snad skoro každý den.

      Vymazat